Jak si nacpat břich na VŠCHT a neposrat se - pokračování

Protože si mi pár chemických vyvhrelů dovolilo po článku o stravování v blízkosti VŠCHT napsat, že se stravují v menze a že strava v nich "není špatná", obešel jsem v posledních 5 měsících pár menz, kde se může student VŠCHT nacpat k prasknutí. Aktuální jídelní lístek všech menz není problém najít na webu, jen si povzdychnu, že nabídka zmrzla někde v 80.letech minuléh století s technologickou aktualizací v pol. 90.let. Úroveň přidružených sociálních zařízení je pak dokonce horší než za normalizace.

Svatá trojice smradu

Nejblíže školy stojí tři stejně dostupné menzy a to Technická, Studentský dům Masarykova kolej a čtvrtá nedostupná v budově rektorátu CVUTu v Zikově ulici, s možností prodeje jen pro vyvolené soudruhy z řad CVUT a VSCHT. Nejvíce navštěvovaná je tzv. modrá menza, oficiálně eufemisticky nazvaná technická. Vyznačuje se maximální obsazeností, davovou uniformitou obsluhy i strávníků, kdy většina si vybere pouze ze dvou jídel (z nabízených cca 10). Hlavním heslem menzy je "nacpi se a vypadni". I když většina známých tuto menzu preferuje, za sebe musím říci, že neumí udělat kuře, rýži ani brambory. Kuřecí steak je špatnou úpravou suchý, tak ho omáčí ve standard omáčcce, brambory jsou nechutně rozvařené nebo nedovařené a rýže bez chuti a slepená, navíc misto všude ve světě běžného druhu basmati dlouhozrná varianta. Takto se vařilo tak někdy v roce 1985. I když cena jídla se pohybuje kolem 50 Kč pro studenty, troufám si tvrdit, že tržní cena takové práce a materiálu je daleko nižší a že taková prezentace schopnosti vedení školy vůči studentům- strávníkům je nehodná dnešní době.

Tzv. studentská menza se vyznačuje vysokým počtem nabízených jídel, nízkým počtem jídel poživatelných a prakticky v něm nenajdete dobré jídlo. Menza proto není až na pár okamžiků plná a je jistým druhem pervezního požitku hrabat se dlouhé minuty v hnusných bramborách nebo jejich specialitě - rozmáčených "amerických" bramborách. Nezvládnutí základních kuchyřských technik je nahrazováno širokým výběrem zeleninových příloh typ krájená mrkev, zelí, 30p. eidam, která se chutově k hlavnímu jídlu vůbec nehodí. Maso vepřové a hovězí je kupováno patrně v nuceném výseku a je nepoživatelné. Polévky připomínají svoji konzistencí omáčený bujon, chuťove nepřípomínají vůbec nic krom ohřáté vody.

V obou menzách existuje něco jako nabídka salátů a vegetariánských jídel. K tomu mohu říci pouze následující, když to neumíte, tak to nedělejte. Větši hnusy jsem nikde na světě nejedl. Pro inspiraci doporučím toto nebo indickou jídelnu, kde se za stejný nedotovaný peníz najím nemasitého pokrmu 100x lépe.

Menza v Masarykově domu se vyznačuje výběrem 1-2 jídel v ucházející kvalitě a podle mě je patrně nejlepší z výše uvedených. Bohužel to znamená fronty a poněkud odporný paroodér. I tak malá menza prostě neumí nabídnout ani ten úplně základní komfort svým hostům. To je vůbec neduh těchto menz, že neumí jednoduše větrat, takže jídelny čichově připomínají poblitou saunu s hořkou příchutí zaschlého SAVA.

Všechny tyto menzy spojuje minimální kultivovanost a inspirativnost výdeje jídla a samotných jídelen. Možná si to ani už studenti nebo učitelé neuvědomují, ale pásy na jídlo plné použitého nádobí a zbytků, je kreativní výblitek hodný opravdu velkého vola. Posledné menza je schovaná v rektorátu CVUT, ale je dostupná co se týče nabídky hlavních jídel jen vybrané čeládce šéfů CVUT. Hezká ukázka rovnosti v akademické obci. Není ale o co stát, protože strava připomíná 80.léta, jen vybavení a prostředí je poněkud lepší. Oproti stavu bufetu před 2 roky je to posun nevídaný na poměry ČVUTu.

Podolí, Albertov a Karlák

Nejen o prázdninách stojí za to navštívit menzu v Podolí, 5 minut chůze od výstupu metra C v areálu kolejí CVUT na Děkance. Jedna z mála výškově prostorných menz, která vznikla patrně předěláním společenského kulturního domu svazáků. Nabídka tří jídel, z nichž dvě lze v pohodě sníst. V Menze je klid a někdy i ticho. Během školního roku je vedle otevřen i bufet.

Pokud někdy člověk zavítá do pěkné studovny/knihovny dopravní fakulty CVUT, kde jsou PC s netem i pro nestudenty školy na Albertově nedaleko botanické zahrady, doporučuji nevelkou tzv. výdejnu (menzu) v Horské přímo naproti studovně. Nabídka jídel se pohybuje kolem magického čísla pět a jak prostředí menzy, obsluha tak i jídla jsou velice kvalitní, funguje i odvětrávání této komorní jídelny. Do budovy je vstup na kartu CVUTu, ale vrátný vás tam na kartu VSCHT klidně pustí, příp. má průchod volně otevřený. Po jídle je možné vyjet do 4. patra a projít si budovu směrem dolů např. funkční model nádraží nebo přejít průchodem v prvním patře do bývalé hlavní budovy fakulty strojní a projít si jejich laboratoře v přízemí nebo se v předposledním patře budovy bývalé strojní fakulty kouknout na jedinou zapomenutou posluchárnu, kterou nestihli dnešní soudruzi z fakutly dopravní opravit. Machři najdou i skrytý vstup do nejvyššího patra. Vedle jídelny v prvním podlaží je ještě menší bufet.

Za návštěvu stojí i areál CVUTu na Karlově náměstí, kam vás vrátnicí opět v klidu s kartu VSCHT pustí. Ne snad kvůli menze - výdejně, ta se nachází na dvoře mezi budovou strojní a elektrotechnické fakulty a její nabídka je analogické nabídce v Horské, ale prostředí je odporné (někdo totiž zapomněl na solidní střešní izolaci a funkční klimatizaci). Na druhou stranu je to přímo nad výstupem z metra na Karláku. Doporučuji projít si všechna patra této historicky zajímavé budovy a nahlídnout do všech zákoutí, shlédnout technikům známé posluchárny, všelijak běžným zrakům ukrytá nebo různě stočená schodiště, pak se projít po dvoře a přejít do budovy FELu a skončit na vykající kávě v bufetu v prvním patře, kde jsou světe div se i slušné toalety. Opravená budova FELu také stojí za zkouknutí, jen musíte počítat s tím, že na některých patrech mají čipové vstupy, tak tam na někoho u vchodu musíte počkat. Poslední autobusem dostupná menza od VSCHT je na kolejích Strahov, ale tam jsem nedošel a skončil třikrát v břevnovských hospodách, tak snad někdy příště. Prakticky všechny břevnovské hospody lze ale doporučit. Menza na Volze je určena pro bydlící a ekonomy, jídlo je na úrovni menzy Technické a trochu lepší ambiente.

Čajová pochoutka

Nakonec jeden arcihnus. Všechny menzy nabízejí jako standard nebo za poplatek 2,- teplý černý čaj k hlavnímu jídlu. Nemusím ani psát, že to chuťově pravý čaj není ani náhodou. Možná tam do toho házej tzv. pigy výblitek, ale i kdyby to byl nějaký kvalitní čaj, odkdy se panebože k hlavnímu jídlu připíjí teplý černý čaj ? Když už, tak to musí být zelený čaj. Zvlášť ve vedru a parnu jídelen je to ale chuťovka i v zelené variantě. Někdo v ČR ale opravdu k hlavnímu jídlu pije dobrovolně čaj ? Nebylo by lepší za ty 2,- nabízet studenou vodu z kohoutku do 0,5 l pohárů a za mírný poplatek malé pivo nebo 0,2L víno ?

Takže závěrem při přivření obou očí a všech chuťových pohárků doporučím jídelnu v Horské, Podolí a Masaryčku s malým disclaimerem, že za to, co jeden dobrovolně sní, si k stáru může především on sám.

Jak si nacpat břich na VŠCHT a neposrat se

aneb dnes v době, kdy čeští novnináři v každém vydání adorují s mohutnou podporou některých zasloužilých soudruhů na akademii věd A. Holého jako dodatečnou čtvrtou součást Boží Trojice bez toho, že by byli schopni jemnovat pro srovnání nějakého dalšího farmakologa komerčního léku  a kdy v brzké době za něj pravděpodobně akademie věd bude držet hromadnou několikadenní tryznu, aby  zanedlouho někdo z PřF Uk , kde mu předtím odmítli byť i udělení toho českého docenta, cpal do Dejvic jeho spektakulární obří sochu pro chemiky v klasické pozici "moudře koukám do baňky", nezaškodí trochu téma odlehčit, vykašlat se na posmrtné pateticko-děkovací tanečky jeho méně uspěšných kolegů a šéfů a vrátit se k trapné frašce zvané život s chemií. Laciným patosem a novnářskými oslavnými žvásty se jednak jeden nenají, a za další touha po té světské doceněnosti nemá u některých žádných hranic, takže se ještě jistě dočkáme pár upřímně procítěných rozhovorů s "jeho kolegy", pokud ne přímo mnoha děkovných dopisů. Tak tedy o tom, kde a jak se budoucí anebo stávající chemik na VŠCHT může najíst.
I chemik s malou inteligenční výbavou - předpokládám - se dovede najíst kde chce, ale pokud mluvíme o chemikovi tlejícím dnem i nocí na VŠCHT a okolí, má na výběr jen omezenou množinu možností, které volí podle chuťové, profesní a sexuální nálady, časových možností a otvírací doby. V prvé (nejbližší) řadě má na VŠCHT k dispozici klub Carbon a dva built-in bufety s nepřehlédnutelným normalizačním fit-outem a pak sadu cca 7 výdejních automatů se standardizovaným bagetiodně-kokakolovým  výběrem. Celkem nápaditě rekonstruovaný Klub Carbon byl při otevření příjemným překvapenín a uvidíme, co z toho vyroste. Ten známější celoroční bufet s otevírací dobou od 7,30 do cca 18.00 dostal růžovoučký název Miláček.

Bufet Miláček na "A"čku

Bufet Miláček ve vzdálenější budově od kulaťáku lze popsat jako minimalizovaný automat Koruna v nejlepších husákovských letech těsně před inventurou, tj. k dispozici je  7 druhů různě prošlých salátů, 6 druhů opravdu čerstvého pečiva, 5 druhů standardizovaných komerčních baget, 4 druhů ovoce (zelená jabka, červená jabka, zelené banány, žluté banány) přes uzeninu a řízkosračky kolísavé úrovně až po výběr sladkovodních cukrlátek a nápojů. Maximální kuchařský výkon obsluhy je nacpání věci do mikrovlnky a vložení papírového poháru pod expreso se slovy "dnes se to nějak sere". Poměrně zmatená ženská obsluha se letos transexualizovala na muže a vykazuje jisté známy zlepšení. Pochutiny lze požívat u baru směrem ke zdi anebo u několika stolků na chodbě. Z dále uvedených míst mají asi nejlepší kávu a výběr čerstvého pečiva. Dojem z prostředí připomíná malou jídelnu pionýrského tábora v normalizačních letech, originalita žádná, úklid ucházející. 

Prodejna na "B"čku 

Prodej poměrně kuriozních druhů sladkého pečiva a domácky odfušovaných baget v igelitu balených doplněný standardizovanými nápoji a "cukrovinkami" není nic právě to, co chemika nadchne, spíš urazí, zvlášť pokud je zvyklý na čerstvost pečiva. Prodejna má dokonce i malý pultík pro rychhlou konzumaci, což spolu s malým prostorem nevytváří překvapivě dojem útulnosti ale dočasnosti a ušpiněnosti. Rychlovarní konvice a mikrovlnka pak tento dojem rozšiřuje  směrem k nějaké závodní vrátnici z let dávno zašlých. Chodit tam pravidelně asi vyžaduje jistou míru necitlivosti studujících vůči vlastnímu žaludku a estetickému cítění. Myslím, že kdyby jídlo a nápoje házeli na požádání přimo na vstupní schodiště zákazníkům, mělo by místo aspoň nějakou atmosféru. Nejlepší řešení by bylo to tam zavřít.

Bufety na strojárně a drátárně ČVUT 

Pokud chemik přejde ulici a navštíví 1. patro obou fakult ČVUTu najde dva prakticky stejné bufety s nabídkou 2 polévek a cca 5 hotových jídel otevřených od 8 do 17. Krom obligátních telpohubých limonád včetně točené Kofoly (doprdele, co je na 3 minuty točené kofole tak speciálního?), čokoládek bez čokolády z mezinárodního koncernu Nestlé ohřívají po celý den i obyčejné párky, klobásy a sekanou, vše bohužel v kvalitě Tesca. Polévky notně zahuštěné lacinou náhražkou se střídají v rytmu : frankfurt, guláš, čočka, zelná a brambor. Mezi hotovými jídly nechybí jeden druh guláše, něco z kuřecího, vepřového nebo hovězího s hranolkama n. bramborama, jeden omáčkofood, pak sračkofeleky, vše za použití univerzální tmavé a sladké omáčky z Makra. Výsledek kuchařského umění nelze nazvat jinak než standard 90.let anebo nově Babica feeling. Jíst se to ale přece jen dá, zvlášť pokud jste student ČVUTu ale žádný zázrak krom brzké defekace nečekejte stejně jako v případě nabídky "sladkého" aneb tuťuňuňu výběr jako od ušmoulané maloměstské cukrárny. Káv "dělají" z automatu a v tak hrozné kvalitě, že se pít nedá. Bohužel, tak jak se jedlo na stavbě někdy v 60.letech se dnes jí i na ČVUTu. Prostředí je i přes pokus o standardizaci mírně zasrané ale udržované, což spolu s s přítomností studentů a učitelů ČVUT, konzumující tuto "stravu" vytváří obzvlášť obskurní atmosféru, které je potřeba si v dnešní uspěchané době vážit. Zvlášť pro studentky VŠCHT může být seznámení se s touto částí ČVUTu poměrně zajímavou životní zkušeností, i když i zde pověst ústavu upadá a je ke spatření i několik desítek zasloužilých metrosexuálů, příp. i pohledných děvčat.

Menzy, akademická restaurace a pizzerie

V okolí je několik studentských menz českého typu. No comment - to se opravdu jíst nedá. Takto se vařilo někde ve školních jídelnách za socíku a platit za to i jen dotacemi sníženou sumu je podle mého názoru úplná blbost. Kdyby se aspoň utržené peníze za takovou vývařovnu považovaly finančním přadem za zálohu na budoucí poplatky za návštěvy slušného internisty ! Svéráznou nabídku "české a mezinárodní kuchyně" doplňuje také svérázná akademická restaurace v Masarykově koleji, kde čas, obsluha i nabídka zamrzla někde v roce 1992, snad jen ceny předehnaly nakonec i obsluhu. Dodnes jsem přesně nepochopil, zda je normální nezměnit jídelní lístek i "kvalitu" jídla 20 let. Prostředí pak připomíná vyprázdněný německý bungr s bilými ubrusy a redesignem podle Přemka Podlahy, kde se jezdí s jídlem na vozíku, personál kličkuje pro každou blbost jak na dráze. V další menze je nakonec schovaná i jistá Pizzeria, která dělá tak hnusné "české" pizzy, že to svět neviděl. Těstoviny jsem si neměl odvahu ani objednat. 

Restaurace Pod podloubím a kakvárna NTK

Asi jedna z lepších místních restuarací. Polední nabídka je slušný standard, lepší věcí mají a la carte. Pokud vám nevadí přítomnost architektonické pakáže a jejich žvástů o "umění", lze tam celkem přijemně strávit celý den (tedy otevírají od 11). Kafe průměrné, ale ve srovnání s výše uvedeným je to ráj na zemi. Jistým vysvobozením z menzohltů a bufetouspávaček byla dnes již zrušená, resp. novým nájemce převzatá kavárna v NTK. Kromě dobré kávy kavárna nabízela i tři polední ohřívaná jídla, z toho jedno vegetariánské, nutno dodat že velmi chutné.

Závěr 

Jak vidno chemik zvyklý na jistý západní standard anebo dokonce na kvalitní vegetariánskou stravu se moc dobře ve škole a v její blízkosti nenají a musí směřovat kroky směrem ke kulaťáku a výš. Stávající školní bufety a restaurace nejsou v ničem ani kvalitní ani originální, aby si je studenti mohli oblíbit, natož aby v nich mohl někdo bez újmy na zdraví jíst. Kromě Miláčka není možné vůbec najít a vybrat si byť jen pouhé čerstvé pečivo ani dostat pořádné kafe s čerstvým mlékem. Nabízené urousané bagety jsou komerční a standardizované stejné jako je dostání v každém automatu, opět žádná originalita. Panebože, to je takový problém sehnat nájemce, který umí uvařit alespoň jedno pořádné (evropské) jídlo, udělat sladký koláč, mít stroj na expresso, do kterého by si nedovolil dát kafé značky Standard, protože by mu to zničilo mlýnek, mít za provozu čisto  ?? Opravdu  jsou činovníci ČVUTu a VŠCHT tak společně impotentní, že nabízejí ve svých areálech v prostorách s vyjimkou Carbonu značně odporných zdraví nebezpečné a odporné blafy typu pochoutkový salát s utopencem, po kterých nejspíš v 35ti skončíte na operaci žaludku ? A minimálně v případě prodejny na fakultě potravinářské a biochemické technologie by bylo záhodno nejprve myslet než uzavírat nájemní smlouvu, protože když skoro každá střední potravinárna nabízí vlastní produkty ve svém sídle jako vlastní prezentaci, tak postavit "toto" u vstupu znamená, že to je těm nahoře jedno.