Oko za oko aneb zbořilace Akademie věd

Jeden z největších skandálů AV v podobě sponzorované léčby Sykové má pokračování ve formě pohádky se špatným ale poučným koncem. Tak poslouchejte jednu pohádku z Národní: Syková měla 4 dcery: Mirku, co dělala neurofyziologii, Pavlu, co dělala kmenové, pluripotentní atp. buňky a pumpovala to do ALS, Alzh atp., Šárku, co dělala nízkoteplotní plazma a přírodní biomateriály a Lýdii, která pokračovala v práci maminky a měřila difuzní koeficienty. Po nečekaném a náhlém skonu maminky byla nejrychlejší a nejotrlejší ta, na kterou maminka nejvíce sázela, Mirka a ta začala dělat maminku sestřičkám. První skončila Lýdie, přeci jenom měřit difuze bez Sykové moc publikací nepřinášelo, navíc to bylo sexy naposledy v 80s a tak přešla pod Mirku.  Lýdie dostane Mirku na neurovědy 2LF. Mirka z ní na oplátku udělala šéfku etické komise a Lýdie v ní sehraje svoji nešťastnou roli. 

Bez maminky ale oddělení Mirky padá v hodnocení dolů, stejně jako oddělení jejího zástupce Malínského, který přemění v rámci fokusace oddělení mikroskopie na odd. buněčných membrán. Mirka začíná vládnout a začne tím, že se chce zbavit staré rady v podobně prof. S,Š a H. doc. Čejková. Zakáže jim podávat granty z důvodu vysokého věku (nad 60 let). Šárce to přijde diskriminační. Dostane tak pod sebe z povinnosti doc. Čejkovou, která ale nemá granty. Mirka ovšem trvá na svém a granty nepovolí než do toho chce vstoupit ombudsmanka ohledně nepovolené věkové diskriminace. Mirku si někdo tajně nahrál na poradě vedoucích a poslal její vyjádření o starších zaměstnancích ombudsmance. Mirka se lekne, granty rychle povolí ale nastaví maximální věk pro vedoucí. Prof. S,H,Š tedy z vedení svých oddělení zmizí a na jejich místa se dostanou - náhodou - členové zvolené rady ústavu. Jedna perlička typická pro medicínské ústavy z 80s. Skoro všichni zmínění (noví i staří) mají ve svých odděleních své manželky v roli podřízených.

Zfalšované grafy profesora Zbořila a Hobzy

Při profesorském řízení pana Zbořila z Olomoucké přírodovědy se citovalo z článku Catalytic Efficiency of Iron (III) Oxides ... s publikovaném ve JACS, sám Zbořil se přihlásil k 50% spoluautorství. Mělo to jen jednu chybu, ten horní graf na obráku je ten skutečný a ten dolní byl publikovaný. Měřený vzorek obsahoval šťavelan železnatý, což se umazáním píků “zakrylo”. Prostě věž jako věž, článek o neexistující věci a dnes se Zbořil s dalším spoluautorem Heřmánkem obviňují, kdo to udělal. Pan Zbořil udělal mezitím lokální "vědeckou" kariéru, nechal se s pomocí falešných výsledků habilitovat, z dotačních programů vysál co mohl a nyní nechá psát své podřízené petice za "klid na práci", vzal si "tvůrčí volno", za zástupce si dosadil podobné kvítko a stále si hraje na vědce za spoluúčasti všehoschopného rektora Olomoucké univerzity. 

Nic nového na východě a podobných případů se najde v Číně a v Indii celkem hodně, pán si na západě už neškrtne ale pro Olomouc stále OK. Za zmínku snad stojí jen perfekcionismus děkana fakulty (Martin Kubala), který se nenechal zastrašit a konal jak měl. Palec nahoru. Rektor Jaroslav Miller k profesní etice absolutně netečný, nekompetentní, nechal podvodníka stále ve funkci, palec dolů. Na celé věci jsou ale zajímavější jiné věci.