Do roku 1989 bylo v ČR standardem, že vědecká nebo akademická kariéra byla jistá a konstantní od nástupu až po zajetí rakve do hrobu. Profesoři, docenti a podobná akademická sebranka zpravidla odcházela do důchodu z té instituce, na kterou nastoupila v 18ti, resp. 25ti letech v případě AV. Čest výjimkám. Kvůli této fatální zamrzlosti se dostal výzkum a věda na úroveň afrických států a nedělejme si iluze - ve většině oblastí působnosti AV se nic nezměnilo dosud, přestože jsou dnes peníze na nové přístroje, služební cesty atp. Pamatuji se článek z druhé poloviny 90.let od nějakého sociologa, který se zeptal odcházejících vědců na důvody změny kariéry po sametové revoluci, kdy začali houfně z vědy lidé odcházet a tento trend se překvapivě nezastavil ani za tehdejších cca 8 let, kdy k sociologickému výzkumu formou dotazníku došlo. Překvapivě ve většině případů nešlo o peníze, ale řekněme - o ideové důvody.
