Smutné konce evangelismu aneb Pavel Greta Jungwirth

Před pár dny spáchal Pavel Jungwirth sebevraždu. Párkrát jsme se viděli a mluvili spolu a mám na něj názor trochu odlišný od vyjádření tragiků z akademie věd  anebo od komiků z učené společnosti a v pár heslech bych to zde rozebral.  Chemik nikdy neumírá. Jen se přesune do méně stabilního energetického stavu. Organický chemik se neotráví. Jen se stane součástí reakčního mechanismu. Jungwirth nebyl chemik ani organický. O důvodech jeho smrti, rozvodu a vztahu k dospělým dětem a milence nic nevím, tak to nechám bulváru. Kdyby se to AV nesnažila ututlat, nemusela by teď rodina schytávat jejich spekulace.

Na jednu stranu byl jistě dobrej fyzik a mediální hvězda v českém prostoru, ale jeho některé chemické a medicínské výstupy byly na úrovni doktoranda. Ne snad tím, že by byly špatně, ale že byly k ničemu, nepoužitelné. Kovová voda stejně jako kovový polymer atp. se zmiňoval snad v každé učebnici materiálového inženýrství včetně marginální doby její existence. Ne proto že by měla taková přeměna smysl, ale protože se tím studentům naznačovalo, že to je obecná "fáze" a ne pouze vlastnost známých kovů. Jen nepředpokládali, že z toho někdo bude chtít udělat senzaci a nafotit to.

Proč jdou mladí chemici dělat průměrnou vědu?

V roce 1990 se otevřely hranice a já potkával v Čechách bývalé kolegy, co byli štěstím bez sebe a říkali: „za pár let dohoníme Evropu, budeme jako Německo“. Plynul čas, a za těch pár let už byli skleslejší z celého vývoje, ze stavu Akademie věd, tzv. vědní politiky, z masovosti škol. Po roce 2000 jsem už slyšel kritiku aktuálních studentů, později i doktorandů, nakonec většina mých vrstevníků odešla do důchod poměrně dost zatrpklá, zpravidla uchylující se k rodině, zájmům řešící neustále své zdravotní problémy. Někteří z nich se přitom nemají a neměli materiálně špatně, buď utekli včas pod zahraniční evropskou firmu anebo se udrží v akademii nebo na VŠCHT a dolují granty, poskytují rozvory. I tak je nich jistá hořkost z nenaplnění. Možná si řeknete: „Politika a aktivismus u nás šlo po roce 1997 do kyte, domácí průmysl zkrachoval a celá česká věda je těsně nacuclá chřtánem na europrs, státní školy jedou na počty studentů, hodnocení za publikace, kus za kus a k tomu česká byrokracie.“ Jasně, a k tomu starej chemik, co čekáš? Vlastně jen jednu věc, vzporu mladých a ta není nebo ji nevidím. Podle mě, kdo sází na mladé, trpí stařeckou demencí. Jen pár postřehů:

Zfalšované grafy profesora Zbořila a Hobzy

Při profesorském řízení pana Zbořila z Olomoucké přírodovědy se citovalo z článku Catalytic Efficiency of Iron (III) Oxides ... s publikovaném ve JACS, sám Zbořil se přihlásil k 50% spoluautorství. Mělo to jen jednu chybu, ten horní graf na obráku je ten skutečný a ten dolní byl publikovaný. Měřený vzorek obsahoval šťavelan železnatý, což se umazáním píků “zakrylo”. Prostě věž jako věž, článek o neexistující věci a dnes se Zbořil s dalším spoluautorem Heřmánkem obviňují, kdo to udělal. Pan Zbořil udělal mezitím lokální "vědeckou" kariéru, nechal se s pomocí falešných výsledků habilitovat, z dotačních programů vysál co mohl a nyní nechá psát své podřízené petice za "klid na práci", vzal si "tvůrčí volno", za zástupce si dosadil podobné kvítko a stále si hraje na vědce za spoluúčasti všehoschopného rektora Olomoucké univerzity. 

Nic nového na východě a podobných případů se najde v Číně a v Indii celkem hodně, pán si na západě už neškrtne ale pro Olomouc stále OK. Za zmínku snad stojí jen perfekcionismus děkana fakulty (Martin Kubala), který se nenechal zastrašit a konal jak měl. Palec nahoru. Rektor Jaroslav Miller k profesní etice absolutně netečný, nekompetentní, nechal podvodníka stále ve funkci, palec dolů. Na celé věci jsou ale zajímavější jiné věci.