Přiletěl jsem před týdnem na jakousi akci do Prahy a přitom jsem se setkal s několika svými bývalými spolužáky a spolupracovníky, kteří vystudovali a dodnes dělají chenmii. Po několik minutách frází jsem byl opětovně ponořen do nářků nad stavem chemie a vědy v ČR. Nakonec to skončilo v bahně nadávek na vládu, senilní činovníky v akademii, spekulanty s eurodotacemi a lenost začínajících chemiků. Do toho ještě rektor Mezloch požaduje, aby profesory jmenoval hradní šašek. To poslední mě pobavilo, protože na jednu stranu se mluví o akademické svobodě a na druhou stranu se nechápe její význam. Svoboda neznamená jen svobodu něco dělat ale také osvobození od něčeho. Tím něčím myslím oficiální předávání titulů, která na západ od Aše mají hodnotu nula a předávání od někoho, který nemá o daném oboru ani páru. Chemik by měl být praktikem a ne otitulovaným kreténem, který má sice stovky publikací v impaktech, ale ani jeden smysluplný komerční výsledek. Ať si kždý udělá srovnání Líma, Protivy, Mlezivy, (Rudolfa) Bárty, Holého vs. profesoři z VŠCHT anebo z UOCHB (o přírodovědě a Makromolekule ani nemluvě). Není pravda, že by před rokem 1989 nebylo otitulovaných profesorů chemie, jejichž blbost byla do nebe volající. Vladimíra Maděru (jednu dobu dokonce rektora VŠCHT) anebo Karla Frimla, který vládl makromolekule uvedu za všechny podobné.
