sobota 21. dubna 2012

Trubka, komín, tah a tlak, smyk solidu, prásk a zrak

Po recenzi hodiny biochemie, na které jsme se s kolegy pěkně vyspali osvíceni záblesky powerpointových prezentací všech těch citrusových a močohltných cyklů, ATP/NAD demonstrací, vylhaných kinetických rovnic pro kompetitivně nekompetentní enzymy s línými kofaktory, věrných náčrtů dlouhých řetězců kyselin málo maštěných a multišroubovic fosfosráčů ostře spřažených do symbolu postmoderní doby, přijde řada na obor poklidný, takzvaně technický, skoro až matematický, plný nepochopitelné reologie a složitých výpočtů, tj. na materiálové inženýrství a na chemické technologie. To se na VŠCHT nachází hlavně na Fakultě chemické technologie (FCHT) pod krycími názvy sklo a keramika, kovy, polymery, inženýrství pevných látek a chemie pevných látek, i když hodně dalších věcí je možné nalézt na chemickém inženýrství a anebo na ústavu počítačové a řídící techniky. Technologie a část materiálů je pak skrytá pod čtyřmi ústavy FCHT organické, anorganickou chemie a organické a anorganické technologie. Diverzifikaci pak doplňuje zbytečně opomíjená informatika a restaurování, což je tak trochu svět pro sebe. Na jiné fakultě je pak i chemie přírodních látek, která k materiálové vědě také patří. Chytrý čtenář si ústavy a jejich aktivity projede sám, organiku i anorganiku jsme už rozebírali, takže se budeme věnovat pěti základním materiálově-technologickým předmětům : Úvod do chemických technologií, úvod do studia materiálů (oba 3.semestr), makromolekulární chemii, anorganické nekovové materiály (rozuměj sklo, keramika a pojiva) a kovové materiály (4.semestr). Největší překvapení spočívá v tom, že zatímco první dva jsou povinné jak pro materiály a technologie, ti zbývající tři už nejsou povinné pro nikoho, jen materiálisti si musí vybrat jeden z nich jako povinně voolitelný. Škola asi vychází z toho, že organik bude celý den čumět do páchnoucí aparatury a čekat na 0,1% výtěžek, polymerník zase nemusí znát sklo anebo kovy, neb se spokojí s tichou emulgací momomeru. Předem řeknu, že mi toto výběrové portfolio předmětů přijde naprosto neúčelné, nelogické a nevyvážené, a to jak obsahem, tak co kvality. Když chce být někdo materiálník aneb technolog měl by znát všechno, co je v sylabech všech těchto předmětů a měly by být pro něho povinné. Důkazu netřeba, jde o axiom :-). V praxi, co člověk nevyčte a neodkouká, musí sám vymyslet a vymýšlí dle analogie. Pokud nemá z čeho se inspirovat, pak má smůlu. Teorie plasticity, viskoelasticita, teplota skelnho přechodu, kinetika a termodynamika, Newton, Kelvin, creep, relax atp. by měli procházet jednotlivými druhy materiálů, aby materialista poznal zásadní odlišnosti a souvislosti.

Úvod do studia materiálů

Předmět je koncipovám více než jako skutečný úvod do materiálového inženýrství jako taková nabídka, která ukáže základní rozdíly mezi materiály a projede rychlíkem Šuhaj polymery, nekovy i kovy. Skripta jsou přehledná a dobře napsaná, cca 190 stran srozumitelného textu s obrázky, ke zkoušce nutno znát 2/3 a zkouší i přednáší vždy po jednom z polymerů, kovů a nekovů : Švorčík, Kratochvíl, Vojtěch. Všichni tři sice přednášet i zaujmout umí, ale u Švorčíka, který je na tom s výběrem zajímavých témat asi nejlépe, je po několika hodinách patrné, že se začíná díky nulové přípravě na hodiny a schopnosti dříve mluvit než myslet, nevědomky opakovat. Kratochvíl zase občas nelogicky skáče od jednoho tématu k druhému, někde rozebírá triviality typu sintrování dvě přednášky a někde zas běží jak splašený vocas, nehledě k tomu, že jeho touha po dochvilnosti studentů je nejen marná ale i dokonale směšná, protože nejsme na vojně (jak jsem pochopil, Kratochvílovi pozdní příchody vadí, protože se to prostě nedělá) a pozdním příchodem málokdy student o něco přijde. I když předmět splňuje to, co studentům v sylabu slibuje, lepší by bylo ho zrušit a dát jako povinné tři následující specializační materiálové předměty, protože šíře záběru tohoto předmětu stojí na úkor jeho hloubky. Počítám, že studenti oboru chemie a technologie materiálů nepotřebují aktivační promo předmět, ale pořádnou kládu. A navíc jde už o 3.semestr.

Úvod do chemických technologií

Člověk je za svůj život zvyklý na ledasco. Nemohu v této souvislosti nevzpomenout na jednoho kolegu z organické laborky, který nám byl dáván na protestantsky stupidních poradách jedné instituce v Berlíně za příklad pracovitosti než se zjistilo, že celou noc kromě udržování věčného ohně pod azbestem nic nedělá a pouští si v laborce porno (tehdy totiž rychlost přenosu zavisela na počtu aktivních uživatelů), a to hlavně to zoofilní, takže dostal od kolegů přezdívku Zoologist Biphenyl a vrátil se raději učit na školu, naštěstí německou. Teď k věci. Duo Vídenský a Kurc, které přednáší organickou a anorganickou technologii, připomínalo kombinaci zlého (hysterie) a dobrého (flegma) kriminalisty. Podobný typ přednesu jsem si nepředstavoval ani v těch nejhorších snech z oblasti zoofilie. Pokud na technologii nemají studenty - nevím, jen odhaduji - pak si za to mohou sami. Jestliže lze totiž o předmětu úvod do materiálů, že sylaby mají smysl, skripta jsou výborná a vyučující dovedou prezentovanou látkou zaujmout, toto je nechtěná, zato však maximální parodie. Kvalitní skripta nejsou žádná, podle autorů asi ve světě za posledních 22 let nic nevyšlo, přednášející na začátku ani nenaznačí, co se bude v semestru přednášet a proč. Vyučující také pro jistotu nepředstaví práci svého ústavu anebo svoje profesní zaměření. Vídensky pak v marné zato demonstrativní snaze zapojit studenty do přednášky běhá po celé velké posluchárně !!! jak rozzuřený Sarkozy a rozčiluje se nad náhodnými odpovědmi zmatených studentů. Hodina se tak podobá maturitní frašce, kdy komise sarkasticky komentuje výkony nebohého studenta, aniž by si přednášející uvědomili, že chyba je na jejich straně, protože zatím nepřednesli ani neodkázali na něco, co by mělo být předmětem diskuse a na co by se měl nebohý student připravit, když už to přednášející nejsou schopni odprezentovat sami. Já sám také nevím, který oxid nebo sůl je za normální teploty v jakém skupenství nebo fázi, ale zjistit to zabere asi tak minutu práce na PC. Technologem se člověk nerodí, ale to z něj dělá praxe a do té by měl jít náležitě připraven. Chápu na druhou stranu, že než probírat nějaké kategorie a umělá rozdělení technologií je lepší probrat 4-5 pořádně, v tom vidím pozitivum přednášek stejně jako ve schopnosti zaujmout - rozhodně v posluchárně osazenstvo nespalo a Vídenský neplácal nesmysly a studentů se na možná řešení ptal. Probrat pořádně ale v sobě zahrnuje např. video z výroby, popis množství, kvality vstupů, výstupů, ztrát, problému při instalaci, rozdíl produkce od laborek atp. , protože stejně jako jinde i zde to končí na tom, že si z primátu stáhnou výrobu syntézního plynu a tu se studenti naučí nazpaměť pro závěrečný test. Organika v podání Mr Kurce je poněkud systematičtější, ale přeci jenom výklad prakticky zády ke studentům, navíc na hranici slyšitelnosti nezavdává moc příčin k smysluplnému poslechu. Když jsem si k němu sedl do 2.řady (dál jsem ho opravdu neslyšel), jeho výklad byl poměrně zajímavý ale člověk se musel strašně přemáhat, aby to monotónost vydržel a neusnul. Navíc jsem si připadal, že ho poslouchám sám, snaha o dialog se studenty byl narozdíl od anorganiky nulová. Je to škoda, protože jednak oba pánove mají navíc a především jejich výkon poznamená další výběr nemnoha studentů, kteří na přednášku dorazí. A jestli něco dokonale odradí, tak je to specifický strach ze zkoušky, protože okruh látky zkoušející solidně a věcně zkoušenému nevymezí a student ani nemá zdroje, jak se k ní naučit. Zatímco u většiny ostatních vyučujících jsme měli pocit, že praktickou chemii nikdy nedělali a že jejich kariéra začíná a končí v Dejvicích, zde je vidět, že jí znají, jen jsou líní na sobě a svých přednáškách trochu zapracovat a neuvědomují si, že nejsou ve firmě, kde se zájem o věc a schopnost se věc doučit předpokládá. Kdybych na něho vytasil pár specializovaných výrob z mé praxe, tak by se také nechytal. Znát věci z praxe a házet kolem sebe slovní perly s údivem, že to nezná ten druhý, je poněkud dětinské, natož aby to bylo didaktické. Vídenský by navíc mohl trochu zmírnit prezentaci svého ega, ono je na škole daleko užitečnější pracovat na egu studentů. Je to škoda, protože dodnes si pamatuji na skvělé hodiny o naprosto zastaralé technologii výroby kyseliny dusičné a benzínu, na které 80.letý přednášející ukázal asi 20 procesů se všemi možnými (i nechemickými) omezeními, které bylo nutné v jeho době překonat a o kterých jsme se my jako studenti neměli šanci z učebnic nic dozvědět. Naprosto kouzelný a intonačně vyrovnaný výklad předpokládal ochotu profesora se studenty o své poznatky podělit za tím účelem, že ne stejné ale analogické problémy mohou řešit ve své praxi, ať už v průmyslu anebo někde v labu.

Makromolekulární chemie 

Předmět by se asi přiléhavěji měl jmenovat obecná teorie laboratorní výroby polymerů, protože se jedinec nedozví nic o reologii, o fyzice, materiálových vlastnostech, ani o biomakru, ale jen o technických uhlíkatých polymerech. Skripta jsou poněkud hutnější, kromě kapitol o molekulárních hmotnostech, kde nevím proč se tím tak dokola a dopodrobna zabývají, nutí studenta namemorovat systematiku, která je pro praxi k ničemu, nehledě na naprosto trapnou 50-stránkovou středoškolsky napsanou kapitolu o názvosloví. A v dalších kapitoláchtudent nenajde žádné podněty ani žádné problémy, prostě se jen vyjmenovává pár typů syntézy, postúprav atp., které už za mně byly povinná nuda. Bylo by možná lepší tam dát nějaké zahraniční dílo, které k tomu přistupuje účelněji a neteorizuje rádoby vědeckými a zcela napoužitelnými kinetikými rovnicemi. Co mi ale nejvíc vadilo byla jistá uzavřenost oboru, jakoby někde v 60.letech, kdy ještě bylo co syntetizovat. Stejná separace prakticky zničila organiku v západních zemích do systamatického zahnívání než přišla nová vlna v 80./90.letech od komplexníků. Kompozitní materiály, povrchové technologie, tenké vrstvy, nanotechnologie jako by neexistovaly, budeme přeci dělat do skonání PE a PVC. Vyučující se střídají podle mě neznámého klíče, občas se hodina ruší, přesouvá někam do kanceláře atp. Výkon přednášejících jistě ne nejhorší ale také nic zajímavého, kontakt se studenty naprosto nulový. Jak jsem pochopil, dali to jako povinné i nějakým holčinám z magistra z léčiv a tomu odpovídal i zájem. Nevím, kolik mají na VŠCHT studentů této specializace, ale na Albertově za poslední 4 roky šel na tuto specializaci 1 (slovy jeden) člověk. Možná to bude tím, že odkaz Wichterleho v prezentované dogmatice stavebnice Merkur je sice poutavý pro puberťáka, ale pokud jeden nabude trocha rozumu, musí mu dojít, že jedinný možný odkaz Wichterleho je v jeho schopnosti poznatky tržně aplikovat, a to ne ve formě předražrené učebnice, jak se to dodnes děje v organice, ale v praktickém novátorském užití. K tomu má sice ústav polymerů blíže než na Albertově, kde se snad už úplně zbláznili do teoretického blábolení, ale stále je to hodně málo. Jen pro zajímavost jsem nakouknul od sylabu a přednáškových prezentací předmětu Struktura a vlastnosti materiálů, a i když jsem na něj nechodil a je mi jasné, že vzhledem k počtu slidů půjde o Švorčíkovu bleskovku, jeví se mi jeho obsah pro materialistu z řad polymrdníků daleko užitečnější.

Anorganické nekovové materiály

Sklo, keramika, sklokeramika, pojiva ... naprostá klasika v materiálech. Proč předmět nenazvat jednoduše sklo a keramika, když to lze takto vědecky? Předmět učí Helebrant, takže záruka kvality tam jistá bude, ale to podání, panebože... Nevím, jestli se na ústavní poradě rozhodli, že už žádného skleníka nechtějí, ale přednášet prvních 5 přednášek o difuzi a tuhnutí něčeho, o čem studenti ještě neví vůbec nic, dokáže znechutit i milovníka pivních lahví a keramickcýh toalet. Pokud bych přišel tak na 7. přednášku, bylo by to ok, přednášky v tu dobu mají odpich i téma, jen by mi vadilo, že z 30 studentů je tam tak po difúzním introduction třetina. Difůze je jistě potřebná věc, ale takto nezáživně podaná, navíc opakovaně a roztahaně přednesená, to by zabilo i vola. Ač jako host jsem měl sto chutí vstát a zařvat: "dál, jděte dál!". Ještě jedna osobní věc : i když se pár studentek vtipům pana profesora ohledně své osoby a jeho rodiny smála - přiznávám, já tenhle druh prezentovaných - podle mě naprosto trapných - familiérností nesnáším a na vysokou školu to nepatří. Jistě to nemyslí špatně, ale vtip se stejným obsahem lze konstruovat i jinak a neutrálněji. Navíc lze podle změny intonace počínající vtip poznat, což ho dělá téměř neposlouchatelným. Na přednáškách se ale jinak projedou jednotlivé materiály, složení i typické vlastnosti, historická i současná praxe, vysvětlí se příčiny chování materiálu, powerpointu není zas tak moc a pro obrázky složení "krystalů" se to celkem hodí a nutno dodat, že občas i sám Helebrant nějakou křivku i nakreslí a dovysvětlí. Látky je tak akorát.  

Kovové materiály

Bez připomínek. Kvalitní přednášející, kvalitní literatura, celkem rozumně podaná látka, kontakt se studenty perfektní. Doprdele, proč se nejdou někdy z polymerů,technologie a skla na něj podívat ? Vůbec si nedělám iluze, že výzkum na VŠCHT je na tomto ústavu na světové úrovni, ale rozhodně mladému člověku přinese přesně to, aby se k takovému výzkumu a praxi mohl dopracovat.

Shrnutí

Po vynechání zjevných excesů na technologii nehodnotím materiálově-technologické zaměření jako špatné, protože každý se zájmem o materiálové inženýrství si tam může něco najít, i když toho ještě moc v základu chybí. Kromě výborných kovů lze zapracovat na skle co do způsobu přednesu a hlavně na polymerech, které jsou vykládány seznamovitě a nezáživně. Bohužel to vypadá, jako by každý z větších ústavů FCHT něco do povinně volitelných "hodil" a tak místo nějaké materiálové syntézy se to dostává do úrovně předčasné specializace. K tomu účelu ale chybí volitelné předměty z (inženýrství) pevných a přírodních látek. Hlavně ale polovodiče, elektrochemie, nanostruktury, krystalografie, jaderka, kvantovka, geochemie, optika, magnetismus .... jako by toho nebylo. Pokud má být Bc. stupeň ucelený, pak by měl mít absolvent nějaký rozsah znalostí, odborníkem na sklo nebo kovy se za jeden rok specializace jen těžko někdo stane. Na západě je celkem běžné, že se v rámci studia mezi ústavy přechází, aby si každá našel, co mu je nejbliží a ne - jako se to mnohokrát u nás stalo - organik v 38ti zjistil, že je to de facto kuchařina a že ho recepty už nebaví. Úvod do materiálů by se takovým pokusem syntézy mohl jevit, kdyby se neučil jako nezávislý trojboj keramiky, polymerů a kovů. Škoda, znalostně ani personálně na tom není fakulta špatně, naopak, ale to zamýšlené kurikulum materiálového inženýra anebo technologa mi moc jasné není. Snad příště v magisterském....


A nakonec nějaká trapácká videa o difuzi a kovech (NiTinol) na uklidnění .....


pátek 20. dubna 2012

Biochemický redukcionismus cyklického šarlatána

Každý slušný biochemik začal svou kariéru potom, co slyšel tuto větu : "Tak ještě jednou .... a půjdeš na biochemii" A skutečně, pokud se člověk bojí smradu a úmorné práce na organice nebo se bojí práce s fluorem a fosforem na anorganice, vše mu padá z rukou, nic nechápe anebo ho nebaví vypalovat porcelán do skleněné rakve, počítat rychlosti reakce v reaktoru anebo leptat povrchy s představou potvrzení kvantové mechaniky, dá zavděk i tak poškozené organice jakou je biochemie. Teda ona to moc organika není, vlastně to není ani moc chemie, protože vše solidně postavené v chemii biochemici víceméně nepochopili a nahradili to vlastními myšlenkami a názvy. Pravda, dnes se najdou i lidé, kteří biochemii začnou dělat dobrovolně. Školní biochemie nikdy nepatřila mezi těžké a komplikované zkoušky na VŠCHT a ani dnes, kdy míra akademické plkóznosti Vodrážkoých skript dosáhla svého maxima, nepatří mezi složité disciplíny, pokud by to studovali chemici a nikoliv biochemici. Aby bylo jasno, nemám nic proto biochemii ani biochemikům, někteří z nás se tím i živí, jen si myslím, že by se biochemie měla řadit k vědám filosfickým, někam hned vedle biologie a nikoliv k vědám přírodním a takto by se měla studentům prezentovat. Nebo ještě lépe by měla sdílet osud věd lékařských, ne že by snad někoho léčila, ale protože je to podobná smeť pravd, polopravd a zvykových vyprávěnek, přičemž o výsledné pravdě rozhodují známosti anebo v horším případě hlasování. Biochemie stejně jako medicína přitahuje hochštaplery a podvodníky v tak vysoké míře, v jaké to nedovedla žádná jiná přírodní věda. Počet biochemiků se navýšil celosvětově na čísla podobná počtu právníků bez toho, že by se v aplikované části nějak vývoj pohnul - pokud vývoj nepočítám podle počtu časopisů a článků - a i když doba vrcholu je za námi, stále jsou schopni biochemici na svou stranu nalákat mladé chemiky, kteří by jinak byli schopni dělat i dobrou chemii. Sama VŠCHT před několika lety výuku biochemie předělala a mezi chemiky nepanuje moc velká shoda, zda k lepšímu anebo horšímu, a to jak co do formy výuky tak co do zaměření laboratoří.

Začíná to už úvodem, tedy biologií I a II v prvním ročníku, kdy se na nebohého studenta navalí poznatky, kde vede sebe nenápadně koexistují fakticity typu chem. složení, reaktivity, pH a dojmy typu účel kompartmentu, jeho smysl anebo dokonce úkoly, zvlášť za čarovnou lze považovat "strukturní úlohu" mnoha "organel". Skripta jsou ale celkem přehledná a didaktický účel na úrovní české VŠ plní - tomu odpovídá i přednes, který neurazí. Horší je to se závěrečnými testy, které dovede napsat snad i nejhloupější tajemník uličního výboru sociální demokracie. Bylo by možná záhodno místo této memoriky začít učit biochemii, biologii a mikrobiologii současně, protože moc nechápu, jaký má taková obecná biologie přínos pro budoucí biochemii I a II a především by bylo lepší se soustředit na konkrétní poznatky a z nich vyvozovat (částečně) obecná zjištění než postupovat klasickou českou nalejvárnou, kdy student umí desítky látek a vzorců, ale ty hned po zkoušce zapomene. Samotná biochemie je pak rozdělená na 3 hodinové přednášky, povinné semináře (1hod/týdně) a týdenní laboratoře, z čehož nepotravináři mají povinnou jen biochemii. Další semestr pak navazuje Biochemie II (2hod/týdně) s hodinovým seminářem a následně Mikrobiologie (3hod) s týdenními laboratořemi. Při výuce biochemie I se vychází z přednášek, z powerpointových prezentací, pak z podivného slovníčku, který pravděpodobně supluje učebnici a nakonec z materiálů na seminářících. Ve skutečnosti ale o žádné semináře nejde, protože se na nich koná jen "dopřednášení" a procvičování látky pro napsání testu. Studenti si šprtají kdejakou sloučeninu a kdejaký cyklus nazpaměť. Důsledkem je pak to, že umí kdeco popsat ale logika metabolismu jim nedochází anebo ji dostanou k našprtání.

Přednášku jsme absolvovali u 3 přednášejích a ani jeden z nich nesplňoval většinu kritérií, které bychom na slušný přednes biochemie kladli, přestože mluvený přednes i první dojem byl ve všech případech poměrně dobrý. Z porovnání výkladů je vidět, že mají jasno v tom, co chtějí naučit ale už méně v tom, že by studentům zrovna tento výukový focus nějak zdůvodnili. Co člověka zarazí na první pohled je povinnost studentů při příchodu vyučujícího vstát a/nebo mít na zkoušce kvádro. I když se to týká jen jednoho vyučujícího, jde dnes o naprosto trapný a vynucený projev, který jen ukazuje, jakou představu má asi dotyčný o akademické obci. Neschopnost a neochota studentů bránit se je pak druhá věc. Kdyby se to stalo někde v USA, nikdo z amerických studentů by nevstal a dotyčný profesor by si v lepším případě druhý den hledal práci, v horším právníka. Kvádro jsem neměl na sobě ani na státnicích, a to byl ten "drsný komusnismus". Vždy mě přišli komičtí kolegové, co v plášti, pod kterým jim prosvítalo kvádro s kravatou, si před novnináři hráli na práci v laboratoři. Jakoby měli někde zafixován mindrák, že nejsou praví doktoři, u kterých je podobně nepraktická konstelace oblečení obvyklá, zpravidla ještě doplněná familiérním motýlkem. Ale zpátky k výuce. Prvním nedostatkem je převis powerpointu nad ústní přednáškou. Na studenty se od první hodiny valí tuny obrázků, vzorců a náčrtů v powerpointovém formátu, někdy i kolem 100 za dvouhodinu. Patrně se někde na mizerném školení vyučující dozvěděli, že samotný přednes by studenti nepochopili. Tato filmová prezentace kouskuje přednes na malé fragmenty, studenti koukají nejpve na obrázky a proto nevnímají přednášející, aby po čase rezignovali i na masu nových obrázků a nevnímají už nic. Přenos MTV klipové kultury je tak dokonalý. Hodina není vedena podle nějaké slušné učebnice biochemie (je aspoň uvedena v doporučené literatuře). Dosažitelnou a povinnou literaturou je jakýsi podivný interaktivní (klikací) výkladový slovník, z něhož některá hesla jsou otázkou v závěrečném testu a který obsahuje o každém hesle tak jeden odstavec. Student nemá žádné solidní tématické a rozsahové vodítko, natož aby měl v prezentacích nebo slovníku uvedeny primární zdroje. Práce vyučujících s literaturou je prakticky nulová, a to v době kdy na světě pobíhají minimálně 4 solidní učebnice.

Druhou věcí je absolutní nezájem ze strany studentů. Zatímco před 30 lety bylo obvyklé, že studenti měli literaturu dávno přečtenou a na hodinách docházelo k diskusím, zde se nic takového neděje a podle informací od okolí se učí maximálně z toho "slovníčku", a to hlavně kvůli průběžným testům na pseudoseminářích. Na hodinách je tedy svaté ticho a klid, navíc po úvodních hodinách poklesne počet posluchačů ve velké posluchárně B i na 20 kousků. Vyučující nedovedou svým klipovým pořadem nazvaným Biochemie nijak zaujmout, často se tedy zbaběle obrácejí k tomu, že diskutují možné otázky v závěrečném testu. Přednáška se tak uchyluje tradičně k tomu, co je známo z českých středních škol - k mechanické monotónní přednášce. Jako útěchu studentům VŠCHT možno sdělit, že výuka na PřF UK na tom není o moc lépe, což není žádný div, když velká část personálního substrátu VŠCHT tam studovala.

Třetí věcí je naprostá akademičnost oboru a odtechnologizování. Na výuce je hodně vidět, že výuku místo chemických praktiků přebrali akademičtí "profesoři", pro než má větší význam publikace než smysl prezentovaného poznatku. Po absolvování Biochemie I i II jsem měl pocit naprosté akademické sterilnosti, které by se mě dostalo na každém základním kurzu biochemie pro zdravotní sestry, a to jsem ještě optimista, protože pokud má být výsldkem semestrálního kurzu biochemie v lepším případě pochopení ATP poolu ideálního (neexistujícího) no-name organismu, tak je zde něco v nepořádku. K výuce patří i týden stadardních laboratoří, který naučí bez většího časového stresu pár praktických postupů a na kterém není co hodnotit.

Další věcí je striktní fokusace přednášek na biochemii člověka a genetiku. Je mi jasné, že módnost všech lékařsko-forenzních a bio-nano-genetických "zaměření" převálcuje kdeco, ale přeci jenom věřím, že většina studentů si ve své skromnosti a pokoře biochemii vybrala kvůli praktické a technologické použitelnosti než že by se chtěli věnovat "léčbě rakoviny". Za zmínku v této souvislosti stojí také fakt, že biochemici nemají povinnou ani Fyzikální chemii II ani Organiku II a nejmenší hrdlo v pokračujícícm studiu je na obor obecná biochemie. Ani témata bakalářských prací nenaznačují, že by mělo jít o prakticky a technologicky zaměřené studium anebo že by vyučující někdy vůbec v takovém oboru pracovali. Bohužel neuvěřitelně vysoká teoretizace výzkumu v chemii z 80.let minulého století na různých pracovištích AV, jejichž jména si už nikdo naštěstí nepamatuje a která byla praxi na dvě věci, sebou nese i to, že chemii na technologické škole může vyučovat i člověk, který nikdy žádnou technologii neviděl, natož aby se na jejím vývoji nějak podílel. Doporučuji se kouknout na životopisy vyučujících chemie z 40.-70.let minulého století pro srovnání (záměrně neuvádím německou chemii v ČSR, resp. v Sudetech, např. celý Aussig nebo Oberleutensdorf ). I když na tom biochemie díky tradici dejvického ÚOCHB není zatím tak špatně jako česká imunologie anebo mikrobiologie, která už ani praktické problémy neřeší a počítá jen stovky autocitací a počet sebeprezentací vykradených článků na rádiu Leonardo, přeci jenom fakt, že i srovnatelně velká Belgie má chemický průmysl 2,5x větší než ČR o něčem shnilém ve státě bohemském svědčí. Život "chemika" založeném na grantech je tak trochu trapárna a parodie.

Z výše uvedeného vyplývá, že naše spokojenost s výukou biochemie moc veliká není ale vzhledem ke stavu, v jakém se nachází biochemie na Albertově, můžeme být rádi, že je aspoň taková. Bylo by asi lepší v případě VŠCHT se vrátit k výuce klasických biochemických postupů, víc se věnovat smysluplným laborkám a teoretizování a laboratorní pseudovýzkum v biologii a biochemii přenechat Albertovu a Bojišti (Přf UK, 1LF UK), přestože tamější stav, kdy profesorem je kdejaký publikační blábolista, trojbojista lékař-biochemik-samouk anebo dokonce dlouhodbě známý podvodník nezavdává moc důvěry, že by na něco v této oblasti přišli. Hra na český "lékařský" výzkum v klinické biochemii anebo patobiochemii iniciovaný především nedostatekm devizových prostředů před 30 lety je už pak vyložený podvod, od jehož důsledků nás naštěstí pár let chrání jen obava dotyčných před žalobami pacientů. Dodnes nemohu zapomentou na cca 40 letou "profesorku" biochemie z nejmenované lékařské fakulty, která se v tomto věku šla učit statistiku do Nizozemí, a to na jeden víkend :-) Že si svých omezení jsou nakonec sami aktéři na Albertově a Bojišti vědomi je pak celkem dobrá zpráva. Proto by VŠCHT se měla tomuto akademicko-plkóznímu trendu vyhnout, a i když je to možná cesta komplikovanější, delší a klikatější, měla by vsadit na to, na čem vyrostla : na chemickou technologii, která přináší zisk.

P.S. : na konec připojuji video z free kurzů biologie/biochemie od Khan nadace - a to bez jediného slidu. Možné si i zapnout anglické titlky (volba CC) anebo přejít přímo na autora a pustit si celou sérii ve správném pořadí.