Jakou chemii studovat ...

Když už se nějaký středoškolský student dopracuje k naivně-perverznímu názoru, že by část svého jinak beztak bezcenného života spojil s chemií nebo biologií, nabízí se mu prostřednictvím spřátelených medií a webu spousta chemických oboru a podoborů. Po přečtení sebeprezentací všech možných českých a slovenských škol a akademie věd musí dojít vnímavější student k názoru, že jde o naprosté globální unikum hraničící s donebevolající nespravedlností, že tak moc světovým výzkumem prošpikovaná země nemá už 50 let nobelistu ani zde nepůsobí solidnější chemická a farmaceutická firma. Prakticky každá česká vysoká škola dělá poslední kroky k nalezení léku proti rakovině, mění a vylepšuje DNA, dobývá energii z kaluže anebo se hřeje ve svetru z nanovláken, a to vše za zahraniční teamové spolupráce, ERASMU a v „moderních laboratořích se špičkovou přístrojovou technikou“. Už chybí jen zářné zítřky a pomocná ruka kamaráda ze skautského oddílu Kačeři. Radit nekritickému studentovi netřeba. Ten někam zaleze a až najde ještě lepší prezentaci, vyleze z brlohu a přeleze do jiného. Těm ostatním bych poradil tento postup:

1. V prvé řadě není třeba někam spěchat s výběrem specializace. Chemie je natolik rozsáhlá, že první tři roky dělat specializaci nebo makat v laborkách na určité věci „pana školitele“ je ztráta energie a času. Na VŠCHT je v podstatě jedno, kam si dáte přihlášku, protože do navazujícího magistra lze přejít kamkoliv. Jen u magisterské biochemie akol. je potřeba myslet na to si zapsat pár předmětů (cca 10 kreditů za celé Bc.) z potravinárny navíc, aby člověk dosáhl na požadovaných 100 relevatních kreditů. Když se spletete, nic se neděje. Většina vyučujících samozřejmě má jakous takous empatii a dovede poznat, že váš zájem o jejich specializaci skončil. Nemá proto smysl se nechat navést k práci na něčem, co vás už přestalo bavit. Školitel vás beztak ztratí a tak se vás bude aspoň snažit využít jako levnou laboratorní sílu. Student není otrok a říci, že mám zájem o něco jiného a přejít jinam, je přirozeným právem každého. Pokud Vám tedy to před prvákem nedá a zvolíte se atraktivus naleštěného prdu typu forenzí nanobiosyntéza molekulárně farmaceutického genu, aby vám náhodou něco neušlo a později Vás přejde dělat "jednoho ze sta", nic se neděje. Studovat Bc chemii a biochemii na PřF UK nemá současné době smysl, snad jen kdyby někdo preferoval menzu v Albertově, ale to by muselo být echt prase.
2. Je vhodné si zjistit si, co učili a dělali vaši „vysnění“ profesoři před 10 nebo 20 lety. V lepším případě zjistíte, že strávili tak max. ½ roku v zahraniční laboratoři jako laboranti (honosně PhD nebo PostDoc), obyčejně pak strávili celý život v Liberci, na Albertově nebo Pardubicích a jejich klasickým výstupem jsou stále stejná analoga ve třech spřátelených honosně nazvaných periodikách, který po bližším zkoumání zařadíte co o lokalizace vydavatele mezi Brno a Košice. Ti horší jsou závislí na počtu studentů a na českých grantech,tj. na příslušnosti k akademické smečce. Množství českých grantů (zvlášť z Min. školství) o kvalitě jejich výzkumu nebo o smyslu jejich práce nic relevantního nevypovídá.
3. Projděte si pořádně školu, protože je minimálně trapné když za 5 let studia nezjistíte, že má budova A také třetí patro, kde sídlí jeden nejmenovaný ústav a část jedné větší sbírky a že jsou zde naopak dva suterény pod sebou, pak několik separé vstupů do laboratoří přístupných pouze ze dvora (budova b). Můžete si přitom tipovat, kde sídlily obě slavné psychotronické laboratoře v 80.letech (Kahuda, Rejdák). Utajeným se pro mnohé chemiky jeví i ústav energetiky, informatika a „výživa“. Při hledání třeba u posterů zjistíte, že danou věc lze studovat i na jiném ústavu nebo z jiného pohledu, příp. je možné mít laborku celou pro sebe na zdánlivě neatraktivním oboru. Dnešní hřbitovy jsou plné bývalých organiků a polymerníků.

4. Myslete na to, že většina slušných chemiků ve světě projde několika kariérami, a to i mimo chemii a úzká specializace sice na počátku kariéry může pomoci, ale za 15 let vaši kariéru zničí. Naučit se nazpaměť (roz. jakoby navenek logicky a systematicky anebo pohádky o nukleofilitě) stovky syntéz je sice pro některé typy lákavé, ale smysl lidských dějin bych v tom opravdu nehledal.
5. Postupně zjistíte, co Vám jde, co se Vám učí lépe a co hůře. Tomu je potřeba se věnovat a přitom zkoušet další a další zákoutí chemie, protože nic neobohatí člověka tak jako profesní rozhled a analogie z příbuzných oborů.
6. Postupně jistě objevíte kouzlu pedagogů, kteří se vám zdáli na začátku hrozní a opravdovou „marku“ těch oblíbených. Nedejte na prvním dojem.
7. Na taháky a opisování se vykašlete. Buď chcete dělat chemii a k tomu musíte něco umět anebo pokračujete ve studiu typu dement-gympl a zůstane vám to do smrti. Nejde o známkový průměr a o „projití“ ale o podstatu poznání.

8. Postupně zjistíte, že lze studovat i jiné věci než chemie. Naproti škole do 50 metrů lze najít pájkaře, parní stroje, silničáře, středověké umění a katolickou teologii. Stojí za to, si projít jejich chodby, zvlášť pokud mám zájem o materiály anebo biotechnologii Sebevraždu je vhodné spáchat skokem na „dvorek“ v temném domě architektury pí. Šrámkové. Minimálně se tam dobře pěstuje deprese a pije v baru – doporučuji navštívit.
9. Pokud nejste v Bc. nebo před nástupem do Mgr. stále ještě rozhodnuti – což je ale zcela normální, doporučuji volit obecný chemický obor. Jeho reálná složitost nijak nekoreluje se složitostí zápočtové písemky v bakaláři, to je spíše o tom, kam je ústav schopen klesnout, aby se zalíbil. Doporučuji (v tomto pořadí): fyzikální chemie, chemické inženýrství, chemická analýza. Diplomku si pak nastavíte sami podle konkrétního zájmu. Rozhodně se necpěte někam, kde to vypadá „cool“ a pak děláte „cool“ otrokárnu.
10. Když něčemu nerozumím, tak se zeptám. Jednak často zjistím, že nejsem sám a navíc tomu budu rozumět..
11. A když Vás chemie přestane bavit, vyserte si na ni. Je to jen chemie.

Inteligence a chemická masa

Před nedávnem se mi dostaly se mi do rukou výtisky dvou posledních čísel školního časopis VŠCHT.  Kromě informace o tom, že je dnes považováno za morálně akceptovatelnou studentskou brigádu i pravidelné darování spermatu a krevní plazmy, mě především zaujal rozhovor s děkanem jedné z fakult VŠCHT o vyšším stupni inteligence mezi studenty za dob jeho studií ve srovnání s dnešní dobou a pak také neustálé narážky na "škole vnucený" kreditní systém a rozdělení 5 letého studia do dvou bloků. Protože to první vypovídá o celkem rozšířené laické pověře o distribuce inteligence a to druhé o naprostém nepochopení smyslu rozdělení bakalářského a magisterského studia, dám také něco k dobru.

Nejprve tedy o té inteligenci. Zmíněný děkan v podstatě tvrdil, že za jeho dob studovalo řádově méně studentů (vztaženo k celkové populaci daného ročníku narození) a proto byla díky na čase nezávislé stále stejné distribuci inteligence ve společnosti úroveň studentů a potažmo studia vyšší. Na první pohled to vypadá logicky a v souladu se selským rozumem, ve společnosti je podle laiků stále někdo chytrej a někdo blbej, to IQ lze navíc měřit a vyjádřit číslem, takže zúžením hrdla například ve formě přijímaček se vyeliminují ti blbější a studium bude následně výběrové, protože IQ průměr studentů bude vyšší a tedy i studium bude jistě lepší. Bohužel tato hypotéza nemá s pravdou společného vůbec nic.

Na druhý detailnější pohled jde totiž o klasickou pavědu, která se tváří jako věda a ke které tendují někteří technicky nadanější (rozuměj na úkor jiných oblastí) jedinci. Předně obecný inteligenční test, který by nám dával přehled o distribuci IQ ve společnosti, neexistuje. IQ testy vznikly za první světové války, když US armáda musela v relativně krátké době levně vybrat vhodné brance do války a nechtěla volit výběr náhodný. Je už symptomatické, že tento první IQ test byl po válce jinými odborníky strhán, jenže vyvrátit jeho kritéria v podstatě nelze, neb je prakticky netestovatelný. Nelze totiž udělat výběr jiný podle jiných kritérií a za stejných podmínek oba porovnat.  Druhá možnost byla až za 2.světové války, ale mezitím jim branci zestárli. Co vlastně nakonec výsledné IQ říká je předmětem nekonečných diskusí odborníků. Zatím lze říci jen jedno pravdivé tvrzení, totiž že IQ testy měří IQ. Co to ale inteligence je, už nikdo není schopen na základě testů dokázat, natož rozumně zargumentovat. Poměrně známé výzkumy dokázaly, že neexistuje příčinný vztah mezi IQ jedince a úspěšností v životě, mírou štěstí nebo známkami ve škole. Jak tedy dokáže pan děkan, že za jeho doby byly na škole inteligentnější studenti ? Že se učila větší masa učiva ? To možná vypovídá něco o schopnosti se ve stresu hodně našprtat nebo možná něco o dlouhodobé píli studentů, ale je prokázáno, že evropští doktoři s ohromou masou memorování, které stejně hned zapomenou a nikdy nepoužijí, nemají vyšší míru inteligence než jiní vysokoškoláci. Píle nebo zvládání stresu s IQ nijak významně nekorelují. Měli lepší známky ? Před cca 60 lety a někde v cizině i dodnes se na VŠ neznámkovalo. Zkoušení bylo doménou škol středních. Testování a známky přišly na univerzity povětšinou v 60.letech, kdy byla jednak v kurzu sociologie a psychologie s tehdy modním behaviorismem, který jevové chování upřednosťnoval oproti starším psychologickým školám, a jednak se počet studentů na univerzitách řádově znásobil až do dnešní masovosti. Dříve profesor vybíral vhodné studenty sám pro další studium a pokud někdo nedostal nabídku mohl studovat pouze u tzv. soukromého docenta za peníze anebo studia zanechat. Dnešní masa ale vyžaduje nějaké "systematické" řešení a tou je povětšinou vulgární a primitivní testování typu multiple choice s vírou, že to něco vypovídá o znalostech studenta. Další předností testování byla pro evropské univerzity možnost písemného důkazu, protože v některých zemích může být výsledek deůležité zkoušky předmětem soudního přezkumu a pak také pocit spravedlnosti a nesubjektivity narozdíl od ustního, které navíc časově a organizačně školu zatěžuje.

Smiřme se s tím, že kariéra chemika nijak s IQ (samozřejmě v mezích normality:-) nesouvisí a už vůbec neodvisí od studijního průměru. Ano pilný student bude mít Ačka, možná dostane i nějaký ten diplom, sežene třeba i lépe první práci, ale cožpak je toto projev úspěšnosti v chemii ? Vůbec ne, je to jen projev píle. Až bude život od něj chtít, aby zariskoval a vybral si mezi dvěma alternativami, píle mu v rozhodování nepomůže, neb píle je slepá. Naopak schopnost dlouhodobě přijmout a zvládat stres nebo frustrace někomu pomůže, když si vybere alternativu špatnou atp. Dodnes mě vytane na tváři úsměv, když si vzpomenu na ty nekonečné diskuse na matfyzu o blbých amících a 5% superinteligenci, která celou zemi řídí a jak "jim to ukážeme". Většina z těch matfyzáků skončila rozvedených a neštastných v státem placených léčebnách, nadávají stále na blbý svět a na zkažený život. Měli sice IQ vysoké jak Petřín, ale bez potřebné empatie nebo schopnosti něco obětovat a zariskovat skončili tak maximálně na ústavech AV, s empatií pak otročí v poradenských firmách se žvástologií a ti s rozumem se začali zabývat něčím úplně jiným. Například chytří ale bojácní lidé končí na škole jako učitelé proto, že vidí ve všem nějaké riziko a naopak u podnikání končí ti, co mají až nezdravou důvěru v sami sebe, ve své štěstí atp. a rizika si nejsou s to ani uvědomit. Mnozí v profesi nebo i třeba v podnikání zkrachují, protože rizika prostě fungují a podruhé "rozumně" do to nepůjdou, ale ti jiní - odvážní, naviní nebo i dokonce evidentně primitivní - naopak uspějí. Úspěch v chemii není prostě o tom, kolik kdo zná rovnic, jestli umí zderivovat starou Blažkovou, jaký tvar má jeho index, kolik toho našplhal u profesora, získal kreditů nebo naotročil v laborce. Život je daleko složitější a úspěch přípravy na něj je netestovatelný.