Jakou chemii studovat ...

Když už se nějaký středoškolský student dopracuje k naivně-perverznímu názoru, že by část svého jinak beztak bezcenného života spojil s chemií nebo biologií, nabízí se mu prostřednictvím spřátelených medií a webu spousta chemických oboru a podoborů. Po přečtení sebeprezentací všech možných českých a slovenských škol a akademie věd musí dojít vnímavější student k názoru, že jde o naprosté globální unikum hraničící s donebevolající nespravedlností, že tak moc světovým výzkumem prošpikovaná země nemá už 50 let nobelistu ani zde nepůsobí solidnější chemická a farmaceutická firma. Prakticky každá česká vysoká škola dělá poslední kroky k nalezení léku proti rakovině, mění a vylepšuje DNA, dobývá energii z kaluže anebo se hřeje ve svetru z nanovláken, a to vše za zahraniční teamové spolupráce, ERASMU a v „moderních laboratořích se špičkovou přístrojovou technikou“. Už chybí jen zářné zítřky a pomocná ruka kamaráda ze skautského oddílu Kačeři. Radit nekritickému studentovi netřeba. Ten někam zaleze a až najde ještě lepší prezentaci, vyleze z brlohu a přeleze do jiného. Těm ostatním bych poradil tento postup:

1. V prvé řadě není třeba někam spěchat s výběrem specializace. Chemie je natolik rozsáhlá, že první tři roky dělat specializaci nebo makat v laborkách na určité věci „pana školitele“ je ztráta energie a času. Na VŠCHT je v podstatě jedno, kam si dáte přihlášku, protože do navazujícího magistra lze přejít kamkoliv. Jen u magisterské biochemie akol. je potřeba myslet na to si zapsat pár předmětů (cca 10 kreditů za celé Bc.) z potravinárny navíc, aby člověk dosáhl na požadovaných 100 relevatních kreditů. Když se spletete, nic se neděje. Většina vyučujících samozřejmě má jakous takous empatii a dovede poznat, že váš zájem o jejich specializaci skončil. Nemá proto smysl se nechat navést k práci na něčem, co vás už přestalo bavit. Školitel vás beztak ztratí a tak se vás bude aspoň snažit využít jako levnou laboratorní sílu. Student není otrok a říci, že mám zájem o něco jiného a přejít jinam, je přirozeným právem každého. Pokud Vám tedy to před prvákem nedá a zvolíte se atraktivus naleštěného prdu typu forenzí nanobiosyntéza molekulárně farmaceutického genu, aby vám náhodou něco neušlo a později Vás přejde dělat "jednoho ze sta", nic se neděje. Studovat Bc chemii a biochemii na PřF UK nemá současné době smysl, snad jen kdyby někdo preferoval menzu v Albertově, ale to by muselo být echt prase.
2. Je vhodné si zjistit si, co učili a dělali vaši „vysnění“ profesoři před 10 nebo 20 lety. V lepším případě zjistíte, že strávili tak max. ½ roku v zahraniční laboratoři jako laboranti (honosně PhD nebo PostDoc), obyčejně pak strávili celý život v Liberci, na Albertově nebo Pardubicích a jejich klasickým výstupem jsou stále stejná analoga ve třech spřátelených honosně nazvaných periodikách, který po bližším zkoumání zařadíte co o lokalizace vydavatele mezi Brno a Košice. Ti horší jsou závislí na počtu studentů a na českých grantech,tj. na příslušnosti k akademické smečce. Množství českých grantů (zvlášť z Min. školství) o kvalitě jejich výzkumu nebo o smyslu jejich práce nic relevantního nevypovídá.
3. Projděte si pořádně školu, protože je minimálně trapné když za 5 let studia nezjistíte, že má budova A také třetí patro, kde sídlí jeden nejmenovaný ústav a část jedné větší sbírky a že jsou zde naopak dva suterény pod sebou, pak několik separé vstupů do laboratoří přístupných pouze ze dvora (budova b). Můžete si přitom tipovat, kde sídlily obě slavné psychotronické laboratoře v 80.letech (Kahuda, Rejdák). Utajeným se pro mnohé chemiky jeví i ústav energetiky, informatika a „výživa“. Při hledání třeba u posterů zjistíte, že danou věc lze studovat i na jiném ústavu nebo z jiného pohledu, příp. je možné mít laborku celou pro sebe na zdánlivě neatraktivním oboru. Dnešní hřbitovy jsou plné bývalých organiků a polymerníků.

4. Myslete na to, že většina slušných chemiků ve světě projde několika kariérami, a to i mimo chemii a úzká specializace sice na počátku kariéry může pomoci, ale za 15 let vaši kariéru zničí. Naučit se nazpaměť (roz. jakoby navenek logicky a systematicky anebo pohádky o nukleofilitě) stovky syntéz je sice pro některé typy lákavé, ale smysl lidských dějin bych v tom opravdu nehledal.
5. Postupně zjistíte, co Vám jde, co se Vám učí lépe a co hůře. Tomu je potřeba se věnovat a přitom zkoušet další a další zákoutí chemie, protože nic neobohatí člověka tak jako profesní rozhled a analogie z příbuzných oborů.
6. Postupně jistě objevíte kouzlu pedagogů, kteří se vám zdáli na začátku hrozní a opravdovou „marku“ těch oblíbených. Nedejte na prvním dojem.
7. Na taháky a opisování se vykašlete. Buď chcete dělat chemii a k tomu musíte něco umět anebo pokračujete ve studiu typu dement-gympl a zůstane vám to do smrti. Nejde o známkový průměr a o „projití“ ale o podstatu poznání.

8. Postupně zjistíte, že lze studovat i jiné věci než chemie. Naproti škole do 50 metrů lze najít pájkaře, parní stroje, silničáře, středověké umění a katolickou teologii. Stojí za to, si projít jejich chodby, zvlášť pokud mám zájem o materiály anebo biotechnologii Sebevraždu je vhodné spáchat skokem na „dvorek“ v temném domě architektury pí. Šrámkové. Minimálně se tam dobře pěstuje deprese a pije v baru – doporučuji navštívit.
9. Pokud nejste v Bc. nebo před nástupem do Mgr. stále ještě rozhodnuti – což je ale zcela normální, doporučuji volit obecný chemický obor. Jeho reálná složitost nijak nekoreluje se složitostí zápočtové písemky v bakaláři, to je spíše o tom, kam je ústav schopen klesnout, aby se zalíbil. Doporučuji (v tomto pořadí): fyzikální chemie, chemické inženýrství, chemická analýza. Diplomku si pak nastavíte sami podle konkrétního zájmu. Rozhodně se necpěte někam, kde to vypadá „cool“ a pak děláte „cool“ otrokárnu.
10. Když něčemu nerozumím, tak se zeptám. Jednak často zjistím, že nejsem sám a navíc tomu budu rozumět..
11. A když Vás chemie přestane bavit, vyserte si na ni. Je to jen chemie.