Proč se za buněčnou terapii platí (i v ČR) ?

Nemá už smysl vracet se k odvolání Sykové, jen bych na závěr uvedl na rozdíl od AV, Starého chemika a Sykové skutečné argumenty pro/proti. Vzal bych to formou otázek a odpovědí. Všude se mluví, že placení za buněčnou terapii kmenových buněk je protizákonné a profesně neetické. Nechme bulvár bulvárem a subjektivní plky stranou. Fakta....

Je podle českého(evropského) práva klinické hodnocení (studie) bezplatná pro pacienty ?
Není. Oblast upravuje zákon o léčivech č. 378/2007Sb. a v něm se dozvíte, že zdarma jsou pouze neregistrované léčebné přípravky a pomůcky v rámci studie viz. §55, odst. 9 zákona o léčivech. Za již registrované léčiva se tedy platí. Klasický příklad někdo z nemocnice dělá klinickou studii na dopady ibalginu, pacienti si ho normálně platí a lékař pouze sbírá záznamy. V zákoně není také právo bezplatné samotné účasti ve studii nebo bezplatná předchozí vyšetření.

Veselé setkání se starým bolševikem nesoudruhem Málkem

Přišlo mi pár dotazů na jména ČSAV z minulého postu, kdo to je atp. O Wichterleho a Holého tázajícím nešlo, ti jsou obecně známí, o Drahoslavovi Límovi a setkání s ním v USA jsem snad už někdy psal nebo případně napíšu a také snad už není tak zapomenutý. Tím dalším zmiňovaným byl Ivan Málek, se kterým jsem se dvakrát setkal v na konci 70. nebo někdy na počátku 80.let a protože je to v jistém smyslu typická postava vedení ČSAV, tak bych o setkání s ním pár řádků napsal. Jeho příběh vysvětlí i ostatní zmiňované soudruhy.
Pár let před revolucí jsem dělal pro státní faramceutický podnik a byl jsem pozván na nějakou oslavu/rozlučku odchodu do důchodu do vedlejšího oddělení. Krom známých tváří se tam objevila podivná soldateska postarších pánů, která se po dvou skleničkách jevila dosti veselá a jala se seznamovat s "mládeží", rozuměj stafáží pod padesát. Když jim všechny hezčí holky utekly domů, pokoušeli se vést podobnou diskusi s námi, kde ještě nějaké zbyly a kde se mezitím vytvořila běžná pijácká parta, která rychle zbavila většinu zábran. Protože můj mladický ksicht visel před fabrikou na tabuli vynikajících pracovníků nebo něco takového, stával jsem se předmětem legrácek kolegů a i tentokrát tomu nebylo jinak a představili mě té seniorské sebrance jako vzorného pracovníka. Pár přestavení sebranky a pak se ozvalo: "Málek, akademik soudruh Málek těší mě".
Ptám se: "v čem akademíčíte?".
"V mikrobiologii", odpověděl.
Zezadu se ozval smích ..

Vyhraná sázka aneb staré dobré charaktery ČSAV vs. Syková

S ex českými kolegy se vždy přeme, zda se má nebo nemá ČAV zrušit, protože za svoji existenci víc talentů zničila než vytvořila a její náklady vysoce překračují výnosy. Moje pozice je někde mírně ve prospěch zrušení. Prostě věda ve světě sice přenáší peníze ale ne všude a všem, a není žádný logický důvod, proč by to mělo být prostřednictvím bolševické akademie věd, která deformuje a deformovala vědu v ČR. Věda by se vrátila na vysoké školy. Před 2 měsíci jsem se vsadil s českým biologem a chemikem působícím na západě USA, že Sykovou vyhodí. Názor protistran vycházel z představy, že se ČAV se ze své historie poučila a že si další hon na čarodějnice rozmyslí. Vyhrál jsem a lituji, že jsme nevsadil víc. Ale není ani tak zajímavý výsledek jako chování obskurních českých povah v ČAV, kteří dokazují, že ČSAV nebyla ani tak bolševická z rozhodnutí komunistické strany ale z vnitřních příčin, kdy od protektorátu, resp. Druhé republiky vylézaly na povrch tyto prazvláštní postavy a kalily kolem sebe vodu pro své kariérní a zištné zájmy a ostatní se tomu neuměli nebo nechtěli bránit. Když to nevyšlo přes off label předpis a pak přes placení do nadace, udělá se to jinak. Kdysi to dělali na ČSAV lidé typu J. Kožešníka, B.Rosického, K.Frimla, F. Macha, V. Zalabáka nebo J. Babičky.

Nový job a stará lítost

Patří k mému životu a myslím, že je to u profesních chemiků ve světě i celkem normální každých pár let změnit místo. Člověk pozná nějaké nové věci a nové lidi a neustrne na jednom místě. Skoro nikdy jsem netoužil po stálém místě ani jistotě do penze a jistotě penze a hlavně jsem si byl vědom toho, že když to dostanu, tak mě to za pár let přestane bavit. Ono asi k člověku nějak patří marginalizace dosaženého a naopak frustrace z povinného a dlouhotrvajícího. Samozřejmě asi je obecně jednodušší se schovat někam na univerzitu nebo do výzkumáku a nějak to do důchodu doklepat, ale prostě na to nejsem. Možná, že mě v tom ovlivnila zkušenost z mých začátků, kdy jsem získal místo po paní, která odcházela do důchodu. Tuším matně, že se jmenoval Božena. Předávala mi své věci a asi 2 měsíce mě zaučovala, chováním velice milá a nejen o své práci ale i o oboru jako celku něco věděla. Před odchodem do penze se mi přiznala, že jí práce cca 20 let nebaví a že to vydržela jen proto, že se těší na důchod a na čas se svými vnuky někde v Berouně. Nijak jsme to neřešil, je to každého věc. Asi po roce nám přišlo její parte, umřela na rakovinu, kterou zjistila cca po pár měsících penze. Tehdy jsem si možná uvědomil, že život je teď a tady a nemá smysl moc sázet na dalekou budoucnost,. Nikdo neví dne ani hodiny. Navíc každé šplhání po žebříku nakonec skončí na jeho konci. Druhý impulz bylo poněkud obskurní setkání s věřícími v USA.

Jak se český chemik dostal do dobré společnosti z Panama Papers

Před několika dny mě zavolala americká novinářka z místního plátku s dotazem, zda bych jich neřekl, proč jsem mezi miliardáři odklánějících majetek ze seznamu, který unikl právní kanceláři a je znám pod Panama Papers. V noci (asi chybou časového posunu) mi na to samé téma zavolala novinářky z Prahy. Překvapivě jsem v reakci nedosáhl obvyklé cynicky sarkastické nálady, ale zhrozil jsem se. Tak já mám odkloněný majetek a nevím o tom. Začal jsem horlivě ten seznam shánět, volala zpátky novinářům, ale nic nezjistil. Mají jen seznam, složky chybí nebo je zatím nedostali, takže jsem na tom jako u agent STB jen s tím rozdílem, že si nepamatuji, kdy jsem to podepsal. Za dva dny ráno se u mě objevili dva chlápci z daňového. Po menší diskusi pochopili, že jim nechci nic říci a odešli s poznámkou, že bude mít spoustu času se spřátelít. Humor jim nechyběl, za to mě opustil úplně - ani ne tak kvůli otravnému berňáku, který věděl velký kulový stejně jako já, ale proto, že jsem si nemohl na to vzpomenout. Projížděl jsem od okamžiku telefonátu zuřivě moje neudržované archivní šanony ale stále nic nemohl najít. Marně jsem se pokoušel na něco vzpomenout a tak jsem si aspoň začal archiv urovnávat a zjišťovat, že si na většinu zdokladovaných věcí už skoro nepamatuji. Nevěděl jsem občas, co ten papír znamená a pokud ano - proč jsem ho do archívu dal. Našel jsem i jízdenku ČSD z Prahy do Brna z roku 1982, proč jsem si jo do státu přivezl - fakt nevím. Teprve třetí večer od prvního telefonátu jsem to hledané v archívu našel nebo spíše to nalezené konečně pochopil.

Jak akademik Drahoš promarnil další přííležitost aneb jak zabít Sykovou

Ve sporu o užití kmenových buněk pro léčbu ALS došlo k několika posunům. Ten zásadní je v tom, že FN Motol nebude aplikovat kmenové buňky mimo rámec klinické studie. Pacienti tedy budou muset platit stejně jako dosud za aplikaci zahraničním klinikám. Je to rozhodnutí fakultní nemocnice a je to samozřejmě jen její věc. Zajímavější na tom celém je ten český alibismus a typicky česká nesmyslnost jednotlivých rozhodnutí. Proti sobě stáli ve sporu Syková s UEM AV na jedné straně a instituce, které se zalekly mediálního zájmu (FN Motol, ministerstvo, AV). Děkan 2lF se nejprve zaštítil tzv. kolegiem děkana, které je jen z části složený z lékařů, je tam jen jeden neurolog - klinik. Své rozhodnutí kolegium nijak nezdůvodnilo. O tento závěr se opřela etická komise AV, která jednala na návrh šéfa AV Drahoše (ten se pro jistotu v návrhu schoval za další kolektivní orgán) a kde jen jeden lékař a žádný neurovědec. Nešlo už o spor o placení za terapii ale o to, zda je taková léčba vědecká (sic!). Co je závěrem ? Že bylo podání kmenových buněk mimo klinickou studii sice legální ale nebylo ze strany pracovníků ÚEM dostatečně odůvodněno vědeckými poznatky. Navíc prý ústav to moc prosazoval na webu. Tragikomičnost není v samotném závěru této rady, ten je víc absurdně komický než důležitý, ale v tom, jaké otázky si komise kladla, na jaké si troufla odpovědět a také jaké otázky si nepoložila. Závěr rady tak připomíná víc alibistické rozhodnutí úřadu než výstup vědecké instituce. Myšlenkové je to někde na úrovní rozhodnutí katastrálního úřadu o zápisu vlastnického práva k pozemku. Syková v prohlášení závěry komise naštěstí odmítla. Co snižuje kvalitu nebo dokonce popírá objektivitu takového rozhodnutí ?

1. Především rozhodnutí komise chybí jakékoli zdůvodnění. Obsahuje jen popis tvrzení a pak závěr. Takový závěr nelze přezkoumat. Aby komise mohla mluvit o "neprokázanosti" nějakého tvrzení, musela by stanovit kritéria, podle kterých sama bude postupovat v kritice hodnocení důkazů. Takový postup by byl pak vodítkem pro další případy.

Mediální zánik praktické výuky chemie aneb smutný úděl českého mužíka

Podle několika českých webů studenti chemie a dalších oborů nebudou od nového roku moci vykonávat většinu praktických pokusů a cvičení, protože začne platit vyhláška, která jim až do 18 let zakazuje manipulaci s řadou podle zákona nebezpečných látek a z nové legislativy vypadla výjimka pro studenty, co se připravují na budoucí povolání. A netýká se to jen mladých chemiků, ale i studentů automobilových škol, kteří by nově neměli přijít do styku s pohonnými hmotami, truhlářští učni budou mít zákaz pracovat s bruskami kvůli prachu z tvrdého dřeva, lakýrníci s rozpouštědly. . Nechtěl jsem se k tomu nějak vyjadřovat, protože bylo jasné, že se to vždy nějak v ČR splácá a navíc to není poprvé, kdy se omezuje výuka chemie.