Byla jedna malá země a ta země měla stovky polymerníků, biochemiků, fyzikálních chemiků, organiků, anorganiků, stovky materiálových inženýrů, stovky sklářů a metalurgů a ty cca od roku 1995 pracují na tzv. biomateriálech. Tito pracanti napsali spousty skript, vytvořili spousty prezentací, publikovali mraky článků, "habilitovali" desítky profesorů a stovky docentů. Dokonce zřídili v té zemi kouzel několik tzv. center výzkumu za miliardy, koupili ze západních zemích přístroje a chemikálie za další desítky miliard, podaly se desítky patentů a ono za těch 20 let ..... nic. Ano, jde o pohádku o českých biomateriálech.
Byl jednou jeden sejrajt a ten sajrajt šlo zvážit, změřit, zjistit pevnost, vodivost, morfologii povrchu, drsnost, pak se nasadili buňky a žijou-nežijou. A tak stále dokola. Občas někdo přihodí rheologii, povrchovou energii, optické nebo magnetické vlastnosti a máme tisíce umělých kůží, srdcí, nervů a přesto máme hovno. Proč ? Na tu otázku existuje více správných odpovědí.
- Všechen výzkum je výzkum pro publikaci.
- Absolutně nulová kreativní schopnost, pouze tupé analogie.
- Nikdo z "vědců" nic před příchodem do výzkumu neprodal ani ve výrobě nerealizoval.
- Výzkum od počátku vedou nýmandi a ti generují další nýmandy, kterým stačí nějaký ten malý grantík, smrádek v labu, student v labu, docentura a 3-8 několika denní dovolená na konferencích ročně.
- Dotyční vědci nejsou špičkami v oboru, pro který materiály připravují.
- Výzkum se přizpůsobují přístrojům a nikoliv přístroje výzkumu.,.
- Týmy jsou složeny jen z několika lidí.