Statiny v hlavě a statiny v těle

Po 15 minutách slávy českých hlasatelů věčných pravd typu Flégra, Hořejšího, Konvalinky doufám došlo k uklidnění situace a na celou dobu diskreditace vědy z úst těchto komiků se brzo zapomene. Hořejší už dnes píše do novin raději jen doktorandské pojednání o imunitních onemocněních, trdlo Flégr píše sice stejné nesmysly jako předtím, ale jen pro 20 obskurů na facebooku a bafuňář Konvalinka získal konečně vysněnou funkci a je zticha úplně. Na UEM AV  i na Catrin je opět na místě vysněná sestava povídálků z rodinných klanů a citačních šíbrů a ve vedení AV je stále paní nikdo a ve vedení pán, co kryl podvody. Dlouho teda nevyšla nějaká pohádka o rakovině z pera prof. Neužila, to se musí nechat.  Svět i ČR se při koroně evidentně obešly bez pseudovynálezů z UOCHB a UMG, ze slibovaných „transferů“ zůstaly jen PR články a kódy nákladů. Nic co by jeden nečekal.  Mrzí mě ale jiná věc. VŠCHT, na které jsem po čase opět v minulých týdnech spočinul,  zase není schopná se průběžně transformovat v něco smysluplného, většinu míst stále drží porevoluční dědci bez skutečné chemické praxe a místo aplikované výuky chemie začíná škola připomínat FHS+FF UK. Ze školy se stal nosiš posterů a životopisu vedoucích kateder naznačují celoživotní ústavní determinaci. Všechno výše uvedené spojuje rodinkaření, známosti a  neschopnost vyvolávat interní změny v reakci na vnější vlivy. Ať jsou USA jakékoliv, tak i na stará kolena si člověk váží zdejší každodenní lidské aktivity a touhy po změně a schopnosti změnu akceptovat. Smyslem není v klidu dožít, protože synonymem klidu je smrt.

Věčné pohádky aneb buzzwords v chemii: #1 Drug Delivery

Na vědecké konference jezdím už zřídka, jednak mi vadí dívat se na stále stejné obličeje, které už hodně stárnou a hlavně blbnou, vadí mi poslouchat "polite" odpovědi, že bývalý kolega je v nemocnici nebo rovnou zemřel, jednak mě dávno nebaví létání, hotely a nakonec se na konferencích nic moc nového nedovím a 99% konklůžnc odhadnu dopředu - no to asi kecám, ale tak nějak to cítím. Když slyším slovo "nadějné" nebo "perspektivní" odcházím rovnou, neb se mi chce zvracet, přestože strava bývá na konferencích solidní. Současně stále častěji lustruji patentovou literaturu a to i celkem starou, 50 a více let. A je zvláštní vidět, jak se aplikovaná chemie točí u některých případů v kruhu, jak se vynořují některá témata a pak místo nich přicházejí nová a jak jeden chemický život dovede celkem úspěšně řešit 50 let jeden stále stejný problém a nazývat ho různými jmény, podle aktuálních trendů. Jedním z prastarých problémů je drug delivery (DD) nebo targeted DD, pro zjednodušení tomu budu říkat DD nebo česky směrování léků (slovo léčivo mi přijde tak byrokraticky debilní, že raději zůstanu u osvědčeného pojmu lék). V zásadě jde o představu, že účinnost jinak dobrého léku je zbytečně nízká, protože s časem rychle klesá koncentrace účinné látky a dále je lék veden skoro náhodně a nikoliv cíleně např. k "nemocné" tkáni. Osobně mi na tom od počátku vadila jedna věc : představa, že několik bilionů (samotné číslo není důležité, ale bavíme se o molech) molekul léků v těle je málo a že nedokonalý účinek závisí od toho, zda jich je tam 10 nebo 1000 víc. Přišlo mi to - nevím proč - takové nechemicky mechanistické očekávání a vždy jsem se podobnému tématu vyhýbal. Nicméně před materiálovými chemiky tedy vznikla atraktivní výzva. Máme diagnozu, máme lék, jen hledáme vhodný nosič a měříme výslednou koncentraci. Jasné, jednoduché, jdem na to ...

Atkinsova fyzikální chemie jako křen

Před 14 dny vyšla na VŠCHT po dlouhé době další zásadní publikace, která tady měla být jako učebnice již v 90. letech V českém překladu totiž vyšlo deváté vydání Fyzikální chemie od Peter Atkinse a Julio de Paula z roku 2010. Na rozdíl od jakýchkoliv skript chemických škol, z nichž ta současná z VŠCHT lze považovat za nejkomplexnější, jde o skutečnou učebnici solidní (nejen fyzikální) chemie. Cena publikace je cca 1.000 Kč, takže nějaká koruna česká za stránku pro studenty. Předem dávám holt ústavu Fyzikální chemie VŠCHT za to, že do překladu šel a dobrovolně si udělal těžkou konkurenci k vlastním skriptům a pomůckám, a to k dobru fyzikální chemie a především studentům chemie, kterým z valné většiny fyzikální chemie na škole přijde složitá, teoretická a téměř k ničemu a toto přesvědčení mnohým bohužel k jejich vlastní škodě vydrží celý profesní život. Aktins není rozhodně masové čtivo ani pro většinu chemiků a některé kapitoly jsou těžké k úplnému srozumění na třetí přečtení , i když se přemůžete a budete přistupovat k fyzikále se slepou důvěrou a neutuchajícím optimismem - ne jinak tomu bylo před 30 lety u česky vydané Moorovy Fyzikální chemie, ale každý solidní pokus jak srozumitelně zpřístupnit odborné veřejnosti základní přírodní zákony se počítá a toto je rozhodně dobrý pokus.

Především je Aktinsova fyzikální chemie kvalitní školní učebnice, takže čtenáře nejprve seznámí jednoduše i s potřebným matematickým aparátem nutným k pochopení látky prostřednictvích tzv. doplňků. Mohu se mýlit, ale stejný přístup jsem v české učebnici našel jen u 20 let staré povedené ale bohužel skromné učebnici Termodynamiky materiálů od Leitnera a Voňky. Představa, že student si bude pamatovat definiční plkačku z kurzů matematiky i po dvou a více letech studia je sice hodně utkvělá, ale o to méně pravdivá. Navíc americký způsob "vyprávění příběhu" včetně současně vypočtených příkladů a názorných grafů pak usnadní i pochopení jednotlivých kapitol. Podobný styl měla snad i zmiňovaná skripta fyzikální chemie I/II z VŠCHT, ale vydrželo jim ty první dvě kapitoly, pak se to zvrhlo až na pár čestných výjimek v derivování a integrování bez ladu a skladu, hlavně že to na konci nějak vyšlo. U každé kapitoly se uvede srozumitelně i smysl celé kapitoly a praktické použití. Účelem knihy není udělat dojem na studenty, že pisatel umí hodně vzorců a že plná stránka integrálů znamená vysezenou učenost, ale ukázat běžným studentům lidsky přístupnou formou fyzikální chemii jako vzrušující obor, který kontinuálně prostupuje celou chemií od A do Z, dává chemii spolu s obecnou anorgánou řád a především vnitřní logiku a kauzální nexus. Je sice hezké umět tisíce organických syntéz, ale k vysvětlení podstaty a užitečnosti daného procesu to nestačí ani náhodou, spíše je to ještě více zatemní.

Největším novum oproti českým publikacím je tedy dobře provázaný široký rozsah látky, který nejde ani při té největší představivosti spojovat s českým pojetím fyzikální chemie. Učebnice zasahuje do oblastí klasické chemické termodynamiky a kinetiky, katalýzy, kvantové mechaniky, fyziky a fyzikální chemie plynů, kovů a polymerů (i když jen v základním ale o to srozumitelnějším podání), krystalochemie, analytické chemie, materiálového inženýrství a fyzikální biochemie. Oproti organickému McMurrymu, který jde v didaktické názornosti sice ještě dál, ale jinak stačí tak akorát na bakalářskou zkoušku základů organiky, nejde o naprosté základy oboru ale solidní hlubší přehled látky. Je to tedy esenciální učebnice pro chemiky od orgánosmrdníků přes šutrology, vápenáře, gumáky, hastrmany, o'nanology, technologickou pakáž a biogenomisty po modeláře. Atkinova učebnice fyzikální chemie v podstatě zahrnuje předměty Fyzikální chemie I a II, Koloidní chemie, Úvodu do studia materiálů, Analytickou chemii I a II, Chemii a fyziku pevných látek, částečně Anorganickou chemii II, Fyziku polymerů, Fyziku kovů, Krystalochemii, Termodynamiku materiálů a Chemické inženýrství I. Na rozdíl od analytické chemie na VŠCHT a PřF UK, která studenty v bakalářském stupni toho moc nenaučí, pokud neberu v potaz profláklé ale v praxi dávno nepoužívané reakce pro první třídu gymplu a seznamy studentům nesrozumitelných analytických metod s ještě nesrozumitelnějšími náčrty zařízení, tato učebnice ukazuje podstaty důležitých metod a nebabrá se s tím, jaká je tolerance hrnečku v labu a memorováním seznamů a náčrtů metod.

Nechci zbrkle hodnotit některé novoty v názvech, protože je mi v podstatě jedno, zda máme první větu termodynamickou nebo první termodynamický zákon, to si rozhodne samotná praxe. Ani nebudu spílat nad některými gramatickými chybami ve vzorcích, protože samotný text učebnice byl po gramatické stránce opraven dobře. Trochu mi ale chybí častější uvádění anglických ekvivalentů, protože to budou klíčová slova, která bude student dále hledat. Skoro bych doporučoval uvádět všechny názvy a termíny dvojjazyčně. Obecně je to ale vynikající a čtivá kniha (no to jsem trochu přehnal v případě kvantovky :-) , která jistě stojí za přečtení i v co do oblastí, kde si je jeden jistý, protože objeví různé další netušené konotace. Pokud se navíc pochlapí ústav anorganické chemie a přeloží a vydá v dohledné době Anorganickou chemii od Catherine Housecroft nebo něco podobného, bude chemický vysokoškolský učebnicový základ kompletní.

Biochemický redukcionismus cyklického šarlatána

Každý slušný biochemik začal svou kariéru potom, co slyšel tuto větu : "Tak ještě jednou .... a půjdeš na biochemii" A skutečně, pokud se člověk bojí smradu a úmorné práce na organice nebo se bojí práce s fluorem a fosforem na anorganice, vše mu padá z rukou, nic nechápe anebo ho nebaví vypalovat porcelán do skleněné rakve, počítat rychlosti reakce v reaktoru anebo leptat povrchy s představou potvrzení kvantové mechaniky, dá zavděk i tak poškozené organice jakou je biochemie. Teda ona to moc organika není, vlastně to není ani moc chemie, protože vše solidně postavené v chemii biochemici víceméně nepochopili a nahradili to vlastními myšlenkami a názvy. Pravda, dnes se najdou i lidé, kteří biochemii začnou dělat dobrovolně. Školní biochemie nikdy nepatřila mezi těžké a komplikované zkoušky na VŠCHT a ani dnes, kdy míra akademické plkóznosti Vodrážkoých skript dosáhla svého maxima, nepatří mezi složité disciplíny, pokud by to studovali chemici a nikoliv biochemici. Aby bylo jasno, nemám nic proto biochemii ani biochemikům, někteří z nás se tím i živí, jen si myslím, že by se biochemie měla řadit k vědám filosfickým, někam hned vedle biologie a nikoliv k vědám přírodním a takto by se měla studentům prezentovat. Nebo ještě lépe by měla sdílet osud věd lékařských, ne že by snad někoho léčila, ale protože je to podobná smeť pravd, polopravd a zvykových vyprávěnek, přičemž o výsledné pravdě rozhodují známosti anebo v horším případě hlasování. Biochemie stejně jako medicína přitahuje hochštaplery a podvodníky v tak vysoké míře, v jaké to nedovedla žádná jiná přírodní věda. Počet biochemiků se navýšil celosvětově na čísla podobná počtu právníků bez toho, že by se v aplikované části nějak vývoj pohnul - pokud vývoj nepočítám podle počtu časopisů a článků - a i když doba vrcholu je za námi, stále jsou schopni biochemici na svou stranu nalákat mladé chemiky, kteří by jinak byli schopni dělat i dobrou chemii. Sama VŠCHT před několika lety výuku biochemie předělala a mezi chemiky nepanuje moc velká shoda, zda k lepšímu anebo horšímu, a to jak co do formy výuky tak co do zaměření laboratoří.

Začíná to už úvodem, tedy biologií I a II v prvním ročníku, kdy se na nebohého studenta navalí poznatky, kde vede sebe nenápadně koexistují fakticity typu chem. složení, reaktivity, pH a dojmy typu účel kompartmentu, jeho smysl anebo dokonce úkoly, zvlášť za čarovnou lze považovat "strukturní úlohu" mnoha "organel". Skripta jsou ale celkem přehledná a didaktický účel na úrovní české VŠ plní - tomu odpovídá i přednes, který neurazí. Horší je to se závěrečnými testy, které dovede napsat snad i nejhloupější tajemník uličního výboru sociální demokracie. Bylo by možná záhodno místo této memoriky začít učit biochemii, biologii a mikrobiologii současně, protože moc nechápu, jaký má taková obecná biologie přínos pro budoucí biochemii I a II a především by bylo lepší se soustředit na konkrétní poznatky a z nich vyvozovat (částečně) obecná zjištění než postupovat klasickou českou nalejvárnou, kdy student umí desítky látek a vzorců, ale ty hned po zkoušce zapomene. Samotná biochemie je pak rozdělená na 3 hodinové přednášky, povinné semináře (1hod/týdně) a týdenní laboratoře, z čehož nepotravináři mají povinnou jen biochemii. Další semestr pak navazuje Biochemie II (2hod/týdně) s hodinovým seminářem a následně Mikrobiologie (3hod) s týdenními laboratořemi. Při výuce biochemie I se vychází z přednášek, z powerpointových prezentací, pak z podivného slovníčku, který pravděpodobně supluje učebnici a nakonec z materiálů na seminářících. Ve skutečnosti ale o žádné semináře nejde, protože se na nich koná jen "dopřednášení" a procvičování látky pro napsání testu. Studenti si šprtají kdejakou sloučeninu a kdejaký cyklus nazpaměť. Důsledkem je pak to, že umí kdeco popsat ale logika metabolismu jim nedochází anebo ji dostanou k našprtání.

Přednášku jsme absolvovali u 3 přednášejích a ani jeden z nich nesplňoval většinu kritérií, které bychom na slušný přednes biochemie kladli, přestože mluvený přednes i první dojem byl ve všech případech poměrně dobrý. Z porovnání výkladů je vidět, že mají jasno v tom, co chtějí naučit ale už méně v tom, že by studentům zrovna tento výukový focus nějak zdůvodnili. Co člověka zarazí na první pohled je povinnost studentů při příchodu vyučujícího vstát a/nebo mít na zkoušce kvádro. I když se to týká jen jednoho vyučujícího, jde dnes o naprosto trapný a vynucený projev, který jen ukazuje, jakou představu má asi dotyčný o akademické obci. Neschopnost a neochota studentů bránit se je pak druhá věc. Kdyby se to stalo někde v USA, nikdo z amerických studentů by nevstal a dotyčný profesor by si v lepším případě druhý den hledal práci, v horším právníka. Kvádro jsem neměl na sobě ani na státnicích, a to byl ten "drsný komusnismus". Vždy mě přišli komičtí kolegové, co v plášti, pod kterým jim prosvítalo kvádro s kravatou, si před novnináři hráli na práci v laboratoři. Jakoby měli někde zafixován mindrák, že nejsou praví doktoři, u kterých je podobně nepraktická konstelace oblečení obvyklá, zpravidla ještě doplněná familiérním motýlkem. Ale zpátky k výuce. Prvním nedostatkem je převis powerpointu nad ústní přednáškou. Na studenty se od první hodiny valí tuny obrázků, vzorců a náčrtů v powerpointovém formátu, někdy i kolem 100 za dvouhodinu. Patrně se někde na mizerném školení vyučující dozvěděli, že samotný přednes by studenti nepochopili. Tato filmová prezentace kouskuje přednes na malé fragmenty, studenti koukají nejpve na obrázky a proto nevnímají přednášející, aby po čase rezignovali i na masu nových obrázků a nevnímají už nic. Přenos MTV klipové kultury je tak dokonalý. Hodina není vedena podle nějaké slušné učebnice biochemie (je aspoň uvedena v doporučené literatuře). Dosažitelnou a povinnou literaturou je jakýsi podivný interaktivní (klikací) výkladový slovník, z něhož některá hesla jsou otázkou v závěrečném testu a který obsahuje o každém hesle tak jeden odstavec. Student nemá žádné solidní tématické a rozsahové vodítko, natož aby měl v prezentacích nebo slovníku uvedeny primární zdroje. Práce vyučujících s literaturou je prakticky nulová, a to v době kdy na světě pobíhají minimálně 4 solidní učebnice.

Druhou věcí je absolutní nezájem ze strany studentů. Zatímco před 30 lety bylo obvyklé, že studenti měli literaturu dávno přečtenou a na hodinách docházelo k diskusím, zde se nic takového neděje a podle informací od okolí se učí maximálně z toho "slovníčku", a to hlavně kvůli průběžným testům na pseudoseminářích. Na hodinách je tedy svaté ticho a klid, navíc po úvodních hodinách poklesne počet posluchačů ve velké posluchárně B i na 20 kousků. Vyučující nedovedou svým klipovým pořadem nazvaným Biochemie nijak zaujmout, často se tedy zbaběle obrácejí k tomu, že diskutují možné otázky v závěrečném testu. Přednáška se tak uchyluje tradičně k tomu, co je známo z českých středních škol - k mechanické monotónní přednášce. Jako útěchu studentům VŠCHT možno sdělit, že výuka na PřF UK na tom není o moc lépe, což není žádný div, když velká část personálního substrátu VŠCHT tam studovala.

Třetí věcí je naprostá akademičnost oboru a odtechnologizování. Na výuce je hodně vidět, že výuku místo chemických praktiků přebrali akademičtí "profesoři", pro než má větší význam publikace než smysl prezentovaného poznatku. Po absolvování Biochemie I i II jsem měl pocit naprosté akademické sterilnosti, které by se mě dostalo na každém základním kurzu biochemie pro zdravotní sestry, a to jsem ještě optimista, protože pokud má být výsldkem semestrálního kurzu biochemie v lepším případě pochopení ATP poolu ideálního (neexistujícího) no-name organismu, tak je zde něco v nepořádku. K výuce patří i týden stadardních laboratoří, který naučí bez většího časového stresu pár praktických postupů a na kterém není co hodnotit.

Další věcí je striktní fokusace přednášek na biochemii člověka a genetiku. Je mi jasné, že módnost všech lékařsko-forenzních a bio-nano-genetických "zaměření" převálcuje kdeco, ale přeci jenom věřím, že většina studentů si ve své skromnosti a pokoře biochemii vybrala kvůli praktické a technologické použitelnosti než že by se chtěli věnovat "léčbě rakoviny". Za zmínku v této souvislosti stojí také fakt, že biochemici nemají povinnou ani Fyzikální chemii II ani Organiku II a nejmenší hrdlo v pokračujícícm studiu je na obor obecná biochemie. Ani témata bakalářských prací nenaznačují, že by mělo jít o prakticky a technologicky zaměřené studium anebo že by vyučující někdy vůbec v takovém oboru pracovali. Bohužel neuvěřitelně vysoká teoretizace výzkumu v chemii z 80.let minulého století na různých pracovištích AV, jejichž jména si už nikdo naštěstí nepamatuje a která byla praxi na dvě věci, sebou nese i to, že chemii na technologické škole může vyučovat i člověk, který nikdy žádnou technologii neviděl, natož aby se na jejím vývoji nějak podílel. Doporučuji se kouknout na životopisy vyučujících chemie z 40.-70.let minulého století pro srovnání (záměrně neuvádím německou chemii v ČSR, resp. v Sudetech, např. celý Aussig nebo Oberleutensdorf ). I když na tom biochemie díky tradici dejvického ÚOCHB není zatím tak špatně jako česká imunologie anebo mikrobiologie, která už ani praktické problémy neřeší a počítá jen stovky autocitací a počet sebeprezentací vykradených článků na rádiu Leonardo, přeci jenom fakt, že i srovnatelně velká Belgie má chemický průmysl 2,5x větší než ČR o něčem shnilém ve státě bohemském svědčí. Život "chemika" založeném na grantech je tak trochu trapárna a parodie.

Z výše uvedeného vyplývá, že naše spokojenost s výukou biochemie moc veliká není ale vzhledem ke stavu, v jakém se nachází biochemie na Albertově, můžeme být rádi, že je aspoň taková. Bylo by asi lepší v případě VŠCHT se vrátit k výuce klasických biochemických postupů, víc se věnovat smysluplným laborkám a teoretizování a laboratorní pseudovýzkum v biologii a biochemii přenechat Albertovu a Bojišti (Přf UK, 1LF UK), přestože tamější stav, kdy profesorem je kdejaký publikační blábolista, trojbojista lékař-biochemik-samouk anebo dokonce dlouhodbě známý podvodník nezavdává moc důvěry, že by na něco v této oblasti přišli. Hra na český "lékařský" výzkum v klinické biochemii anebo patobiochemii iniciovaný především nedostatekm devizových prostředů před 30 lety je už pak vyložený podvod, od jehož důsledků nás naštěstí pár let chrání jen obava dotyčných před žalobami pacientů. Dodnes nemohu zapomentou na cca 40 letou "profesorku" biochemie z nejmenované lékařské fakulty, která se v tomto věku šla učit statistiku do Nizozemí, a to na jeden víkend :-) Že si svých omezení jsou nakonec sami aktéři na Albertově a Bojišti vědomi je pak celkem dobrá zpráva. Proto by VŠCHT se měla tomuto akademicko-plkóznímu trendu vyhnout, a i když je to možná cesta komplikovanější, delší a klikatější, měla by vsadit na to, na čem vyrostla : na chemickou technologii, která přináší zisk.

P.S. : na konec připojuji video z free kurzů biologie/biochemie od Khan nadace - a to bez jediného slidu. Možné si i zapnout anglické titlky (volba CC) anebo přejít přímo na autora a pustit si celou sérii ve správném pořadí.

Buzzwords at VSCHT

Nano, biomateriály, biotechnologie, syntéza , analýza léčiv, forenzní chemie, biochemie apod. Když si postarší absolvent projede letos nabídku bakalářských oborů na VŠCHT, nestačí divit. VŠCHT se po 19 letech po reoluci probrala z těžkého normalizačního spánku a začala poznávat a akceptovat poptávku po studiu. Zatímco dříve škola nabízela jen 3-letý základ stejný pro všechny s tím, že následně si student vybíral specialzaci, dnes chce během 3 let udělat ze středoškoláka experta na výše uvedené specializace. Je to dobře ? Podle statistik zájemců o VŠCHT i přes slabnoucí populační ročníky neubývá a i počet přijimaných (cca 1200 je stejný, 400 Bc. absolventů). To je jistě dobrá zpráva, protože doposud dostává škola od státu peníze podle počtu studentů a chemie se bez peněz učit nedá. Proto je nakonec Chemická fakulta v Pardubicích schopná posbírat všechny dostupné opilce v Polabí, změnit jejich status z alkoholika na studenta a nabrat dokonce 3.000 studentů. Ještě větší maximalismus pak probíhá v MÚ v Brně, kde z dotací na studenta si udělali kvestoři a děkani soukromý byznys, staví předražený campus a úroveň školy se již před několika lety dostala na úroveň Plzeňské rychlokvasné.

Pokud to shrneme, na všech technických školách masovost vedla vždy k úbytku kvality školy. Podle známých ze školy sice není problém s tou špičkou, ta prostě existuje a zájem o chemii má, jen je poněkud menší než před 10 lety. Důvodem je jednak menší populace, tak i úpadek zájmu o technické obory, kdy nejnadanější studenti chodí studovat ekonomii, právo anebo politologicko historicko mediální sračky. ČVUT chroniccký úbytek studentů od poloviny 80.let donutil masově otevřít ekonomické obory, podobně i ČZU na Suchdole, udělat nekvalitní biodemenci v Kladně, ze softwarového ingu udělat IT plkaře a nabrat tuny architektů, kde je výhodou i větší dotace (cca 5x víc než na humanitní obory) za jednoho studenta. ČVUT je tak doslova přeplněn pitomci, o čemž nemá pochybnosti ani vrátná na Strahově.

Ten hlavní problém takového postupu je v tom, že se musely studijní plány a požadavky přuzpůsobit průměru a ten průměr za posledních 15 let neustále klesá. Takže se s neblahým postupem školy svezou i studenti, kteří by měli navíc. Potkalo to po ČVUTu, jehož kvalita nebyla v klíčových oborech dobrá ani v 80.letech, dokonce před 3 roky i lékařské fakulty. Jak se v takové situaci měla zachovat úzce specializovaná VŠCHT ?

Základní chemické obory typu anorganika, organika, fyzikála, anála nebo cheming, natož matika a statistika moc zájemců o chemii nevygeneruje - to je fakt a nevím, jak ho změnit, když pro valnou část středoškoláků je zajímavější politika, právo anebo dlouhodobá ekologická stabilita diversity populace brouka Pytlíka. Přitom bez těchto základů chemie nejdou ale také žádné specializace solidně dělat. Škola ještě k tomu kvůli vysokoškolskému zákonu nejprve celkem zbytečně před několika lety rozdělila cestu chemií na 3-letého bakaláře a 2-letého magistra,naoko nastavila volitelné předměty a současně došlo k tomu, že se potichu uvolnily nároky na biochemiky, resp. potravináře. Zmizela poprvé v historii školy povinná orgána II, fyzikála II, anorgána II fyzika II, anála II a to i tyto pokročilé verze základních předmětů už jsou oproti 90.letům osekané. O eliminaci laborek na třetinu ani nemluvě. Copak potravinářům anebo biochemikům to chybět nebude ? Asi ne :-)

Obory FCHT a FCHI se dlouho dobu s kvalitou držely než přišla na svět pecka nazvaná syntéza léčiv. Do školy se ve velkém hnali neuspěšní, resp. z valné většiny neúspěšné z medicíny anebo farmacie. Do studijního plánu se dostaly základy specializace, ale tím muselo dojít snížení povinných předmětů jinde. To samé se nyní stalo prakticky se všemi obory, kdy se do studijních plánů nacpaly oborové předměty a pokročilý základ se vynechal. Samozřejmě existují i čestné výjimky, které něco nepředstírají a učí již vyzkoušené.

Uznávám, že jako mladík - student bych podobné atraktivně znějící obory bral, přeci jenom je to lepší než dřít anorganiku anebo fyzikálu, zní to atraktivně a člověka dovedou popularizátoři vědy zpracovat a zblbnout. Jenže už jako doktorand bych toho litoval, o kritice podobné rychlé specializace ve zralém věku ani nemluvě.
Kdo z nás skončil u toho, co vystudoval ? My, co jsme odešli do světa nedoceníce průlomový význam ČSAV pro světovou vědu, jsem poznali, že během jednoho života máte 3-4 kariéry, doživotní profesura není rozhodně žádné velké terno ani právě běžná praxe, nehledě na fakt, že západní univerzity od podobného modelu ustupují a nejvíc právě v chemii a biologii z důvodu zaostávání oproti konkurenci. To, co bylo před 10 let in, je dnes někde úplně jinde a často v prdeli.... Včera si dělal splašky, zítra pitnou vodu, pak jogurty a nakonec lidem zkoumáš výhody ranní stolice a na vizitce máš klinický biochemik. Zažil jsem ovace na kybernetiku, operační výzkum, mikroelektroniku, genové inženýrství a cheminformatiku, patobiochemii atp. Kdeže loňské sněhy jsou :-) Už proto je kvalitní (co do hloubky) základ potřebný, protože speciality se vždy doučím rychle.

Druhá věc je didaktická. Když při 30 kreditech za semestr studentům nahážu 12 kreditů "atrakcí" za obor, musím někde ušetřit. Osekám tedy společný základ a tím nejenže nepropojím jednotlivé disciplíny ale především nedám studentům tolik potřebné znalosti pro inovace a kreativitu. Budou vymýšlet vymyšlené - to v lepším případě, v horším nebudou vědět v praxi o co jde.

Třetí věc je praktická. Kdo z učitelů ví, jak se dělá špičková bichemie v USA, kdo z nich byl při výzkumu "biomateriálu", kdo kdy vysyntetizoval a ověřoval nějaké léčivo atp. ? Specializace není o knížkách ale o praxi. Lepší je pak znát od praktika výrobu hnojiv v 70.letech než poslouchat vyprávění US postdoka, který dělal podle příkazů školitele 12 hodin denně nesmysly, aby bylo co pod atraktivním názvem publikovat. O tom, že většina českých profesorů a docentů získala ostruhy pouze na své alma mater a žádnou světovou konkurencí neprošla nemá cenu diskutovat.

Na druhou stranu chápu, že škola musí poptávku akceptovat, ale kvalitní škola by měla vědět, jak s 19-letým zaslepencem jednat. Nejlepší by samozřejmě bylo, kdyby k poznání o potřebe základních předmětů došel student ne na základě pouček "chytrých" ale sám, třeba tak, že se mu dá v předmětu bio-nano-prd do ruky kost s tímto zadáním : určete kost, odlomte část kosti tam, kde se nejčastěji láme lidem kolem 50.let věku a připravte pro ni vhodný náhradní kompozit tak, aby došlo k/nedošlo k .... V tu chvíli by měli přijít na to, že dlouhé seznamy farmatik a syntetik jsou k ničemu, ty zvládnou i postarší ZC Spectra aleko rychleji a lépe. Není přeci možné doufat, že když utnu společný základ a budu vyrábět rychlochemiky na běžícím pásu jak na Albertově, že se někdy stane zázrak a škola dosáhne věhlasu pro svou kvalitu. Flexibilita a aktivita školy je jistě chválihodná, přesto je někdy lepší nepodléhat módě a snažit se studentům stav věci postupně vysvětlit než jejich sny cynicky podporovat do doby trpkého probuzení.

Pro srovnání a inspiraci uvádím 4-letý studijní plán dle trimestrů v Oxu.