Před pár dny spáchal Pavel Jungwirth sebevraždu. Párkrát
jsme se viděli a mluvili spolu a mám na něj názor trochu odlišný od vyjádření tragiků
z akademie věd anebo od komiků z učené
společnosti a v pár heslech bych to zde rozebral. Chemik nikdy neumírá. Jen se přesune do méně stabilního energetického stavu. Organický chemik se neotráví. Jen se stane součástí reakčního mechanismu. Jungwirth nebyl chemik ani organický. O důvodech jeho smrti,
rozvodu a vztahu k dospělým dětem a milence nic nevím, tak to nechám bulváru.
Kdyby se to AV nesnažila ututlat, nemusela by teď rodina schytávat jejich
spekulace.
Na jednu stranu byl jistě dobrej fyzik a mediální
hvězda v českém prostoru, ale jeho některé chemické a medicínské výstupy
byly na úrovni doktoranda. Ne snad tím, že by byly špatně, ale že byly k ničemu,
nepoužitelné. Kovová voda stejně jako kovový polymer atp. se zmiňoval snad v každé
učebnici materiálového inženýrství včetně marginální doby její existence. Ne proto
že by měla taková přeměna smysl, ale protože se tím studentům naznačovalo, že
to je obecná "fáze" a ne pouze vlastnost známých kovů. Jen nepředpokládali, že z toho
někdo bude chtít udělat senzaci a nafotit to.
