Věčné pohádky aneb buzzwords v chemii: #2 Biomateriály CZ

Byla jedna malá země a ta země měla stovky polymerníků, biochemiků, fyzikálních chemiků, organiků, anorganiků, stovky materiálových inženýrů, stovky sklářů a metalurgů a ty cca od roku 1995 pracují na tzv. biomateriálech. Tito pracanti napsali spousty skript, vytvořili spousty prezentací, publikovali mraky článků, "habilitovali" desítky profesorů a stovky docentů. Dokonce zřídili v té zemi kouzel několik tzv. center výzkumu za miliardy, koupili ze západních zemích přístroje a chemikálie za další desítky miliard, podaly se desítky patentů a ono za těch 20 let ..... nic. Ano, jde o pohádku o českých biomateriálech.

Byl jednou jeden sejrajt a ten sajrajt šlo zvážit, změřit, zjistit pevnost, vodivost, morfologii povrchu, drsnost, pak se nasadili buňky a žijou-nežijou. A tak stále dokola. Občas někdo přihodí rheologii, povrchovou energii, optické nebo magnetické vlastnosti a máme tisíce umělých kůží, srdcí, nervů a přesto máme hovno. Proč  ? Na tu otázku existuje více správných odpovědí.

1. Všechen výzkum je výzkum pro publikaci. 
2. Absolutně nulová kreativní schopnost, pouze tupé analogie.
3. Nikdo z "vědců" nic před příchodem do výzkumu neprodal ani ve výrobě nerealizoval.
4. Výzkum od počátku vedou nýmandi a ti generují další nýmandy, kterým stačí nějaký ten malý grantík, smrádek v labu, student v labu,  docentura a 3-8 několika denní dovolená na konferencích ročně.
5. Dotyční vědci nejsou špičkami v oboru, pro který materiály připravují.
6. Výzkum se přizpůsobují přístrojům a nikoliv přístroje výzkumu.,.
7. Týmy jsou složeny jen z několika lidí.  

Dál už by to byla škoda papíru....

Věčné pohádky aneb buzzwords v chemii: #1 Drug Delivery

Na vědecké konference jezdím už zřídka, jednak mi vadí dívat se na stále stejné obličeje, které už hodně stárnou a hlavně blbnou, vadí mi poslouchat "polite" odpovědi, že bývalý kolega je v nemocnici nebo rovnou zemřel, jednak mě dávno nebaví létání, hotely a nakonec se na konferencích nic moc nového nedovím a 99% konklůžnc odhadnu dopředu - no to asi kecám, ale tak nějak to cítím. Když slyším slovo "nadějné" nebo "perspektivní" odcházím rovnou, neb se mi chce zvracet, přestože strava bývá na konferencích solidní. Současně stále častěji lustruji patentovou literaturu a to i celkem starou, 50 a více let. A je zvláštní vidět, jak se aplikovaná chemie točí u některých případů v kruhu, jak se vynořují některá témata a pak místo nich přicházejí nová a jak jeden chemický život dovede celkem úspěšně řešit 50 let jeden stále stejný problém a nazývat ho různými jmény, podle aktuálních trendů. Jedním z prastarých problémů je drug delivery (DD) nebo targeted DD, pro zjednodušení tomu budu říkat DD nebo česky směrování léků (slovo léčivo mi přijde tak byrokraticky debilní, že raději zůstanu u osvědčeného pojmu lék). V zásadě jde o představu, že účinnost jinak dobrého léku je zbytečně nízká, protože s časem rychle klesá koncentrace účinné látky a dále je lék veden skoro náhodně a nikoliv cíleně např. k "nemocné" tkáni. Osobně mi na tom od počátku vadila jedna věc : představa, že několik bilionů (samotné číslo není důležité, ale bavíme se o molech) molekul léků v těle je málo a že nedokonalý účinek závisí od toho, zda jich je tam 10 nebo 1000 víc. Přišlo mi to - nevím proč - takové nechemicky mechanistické očekávání a vždy jsem se podobnému tématu vyhýbal. Nicméně před materiálovými chemiky tedy vznikla atraktivní výzva. Máme diagnozu, máme lék, jen hledáme vhodný nosič a měříme výslednou koncentraci. Jasné, jednoduché, jdem na to ...

Proč nikdo nechce dělat chemii pevných látek aneb Solid Chemistry lépe a jinde

V předchozích postech jsme kritizovali neskutečně tragickou výuku pokročilejší anorganické chemie na pražských vysokých školách, nudnou, o co víc nabubřelou co do matematiky, o to méně použitelnou pro praxi a nesrozumitelnou pro studenty. Netýká se to bohužel dlouhodobě jen PřF UK, která se raději začala orinetovat na zcela marginální anorganické pseudoaplikace a psaní do pofiderních časáků, ale v poslední době i VSČHT, kde je to do velké míry dáno neschopnosti zaujmout studenty ze strany přednášejích z Ústavu pevných látek, ústavu anorganické chemie a inženýrství pevných látek. Čestnou výjimkou je ústav skla a keramiky {Helebrant&Pabst} a ústav kovů, které ale nepřednáší klíčové předměty (a v případě železáků by už měli s tím nitinolem jít také slušně řečeno doprdele:-).



Nebudu raději ani zmiňovat ústav polymerů, o jehož "produkci" v posledních 15 letech si myslím své. A co hůř, ústav makromolekulátní chemie AV zaspal a pak se po revoluci probudil někde v době Límových čoček a náhlá orientace na tzv. biomedicínu je vzhedem k počtu lidí v labu, kvalitě vedení, chybějícmu komplexnímu vybavení laboratoří a dlouhodobou nulovou spjatostí s komerční chemii naprosto naivní a bláhová, což nakonec dokazují i nulové komerční výstupy a následná orientace se sebeodměňování a sebechválu v rámci akademie. Už to začít dělat výzkum společně s ústavem AV medicínského typu něco říká o naprostém úpadku UMCH.