Nový job a stará lítost

Patří k mému životu a myslím, že je to u profesních chemiků ve světě i celkem normální každých pár let změnit místo. Člověk pozná nějaké nové věci a nové lidi a neustrne na jednom místě. Skoro nikdy jsem netoužil po stálém místě ani jistotě do penze a jistotě penze a hlavně jsem si byl vědom toho, že když to dostanu, tak mě to za pár let přestane bavit. Ono asi k člověku nějak patří marginalizace dosaženého a naopak frustrace z povinného a dlouhotrvajícího. Samozřejmě asi je obecně jednodušší se schovat někam na univerzitu nebo do výzkumáku a nějak to do důchodu doklepat, ale prostě na to nejsem. Možná, že mě v tom ovlivnila zkušenost z mých začátků, kdy jsem získal místo po paní, která odcházela do důchodu. Tuším matně, že se jmenoval Božena. Předávala mi své věci a asi 2 měsíce mě zaučovala, chováním velice milá a nejen o své práci ale i o oboru jako celku něco věděla. Před odchodem do penze se mi přiznala, že jí práce cca 20 let nebaví a že to vydržela jen proto, že se těší na důchod a na čas se svými vnuky někde v Berouně. Nijak jsme to neřešil, je to každého věc. Asi po roce nám přišlo její parte, umřela na rakovinu, kterou zjistila cca po pár měsících penze. Tehdy jsem si možná uvědomil, že život je teď a tady a nemá smysl moc sázet na dalekou budoucnost,. Nikdo neví dne ani hodiny. Navíc každé šplhání po žebříku nakonec skončí na jeho konci. Druhý impulz bylo poněkud obskurní setkání s věřícími v USA.

Jak se prokousat k chemii

Není nad to si zvolit debilní téma, ale občas to jednomu v takových deštích nedá. V USA n. Austrálii je poměrně běžné, že pro chemii se lidé rozhodnou až po třicítce/čtyřicítce a přejdou z nějakého jiného hodně odlišného oboru a začnou tzv. druhou kariéru. Samozřejmě existuje i opačný směr od chemii např. k byznysu, novinařině, teologii atp. Nevím, jestli někde existují data, ale předpokládám, že mnoho českých vědců se v byznyse nechytlo a stejně tak školy nejsou připraveny na střední generaci.

Inteligence a chemická masa

Před nedávnem se mi dostaly se mi do rukou výtisky dvou posledních čísel školního časopis VŠCHT.  Kromě informace o tom, že je dnes považováno za morálně akceptovatelnou studentskou brigádu i pravidelné darování spermatu a krevní plazmy, mě především zaujal rozhovor s děkanem jedné z fakult VŠCHT o vyšším stupni inteligence mezi studenty za dob jeho studií ve srovnání s dnešní dobou a pak také neustálé narážky na "škole vnucený" kreditní systém a rozdělení 5 letého studia do dvou bloků. Protože to první vypovídá o celkem rozšířené laické pověře o distribuce inteligence a to druhé o naprostém nepochopení smyslu rozdělení bakalářského a magisterského studia, dám také něco k dobru.

Nejprve tedy o té inteligenci. Zmíněný děkan v podstatě tvrdil, že za jeho dob studovalo řádově méně studentů (vztaženo k celkové populaci daného ročníku narození) a proto byla díky na čase nezávislé stále stejné distribuci inteligence ve společnosti úroveň studentů a potažmo studia vyšší. Na první pohled to vypadá logicky a v souladu se selským rozumem, ve společnosti je podle laiků stále někdo chytrej a někdo blbej, to IQ lze navíc měřit a vyjádřit číslem, takže zúžením hrdla například ve formě přijímaček se vyeliminují ti blbější a studium bude následně výběrové, protože IQ průměr studentů bude vyšší a tedy i studium bude jistě lepší. Bohužel tato hypotéza nemá s pravdou společného vůbec nic.

Na druhý detailnější pohled jde totiž o klasickou pavědu, která se tváří jako věda a ke které tendují někteří technicky nadanější (rozuměj na úkor jiných oblastí) jedinci. Předně obecný inteligenční test, který by nám dával přehled o distribuci IQ ve společnosti, neexistuje. IQ testy vznikly za první světové války, když US armáda musela v relativně krátké době levně vybrat vhodné brance do války a nechtěla volit výběr náhodný. Je už symptomatické, že tento první IQ test byl po válce jinými odborníky strhán, jenže vyvrátit jeho kritéria v podstatě nelze, neb je prakticky netestovatelný. Nelze totiž udělat výběr jiný podle jiných kritérií a za stejných podmínek oba porovnat.  Druhá možnost byla až za 2.světové války, ale mezitím jim branci zestárli. Co vlastně nakonec výsledné IQ říká je předmětem nekonečných diskusí odborníků. Zatím lze říci jen jedno pravdivé tvrzení, totiž že IQ testy měří IQ. Co to ale inteligence je, už nikdo není schopen na základě testů dokázat, natož rozumně zargumentovat. Poměrně známé výzkumy dokázaly, že neexistuje příčinný vztah mezi IQ jedince a úspěšností v životě, mírou štěstí nebo známkami ve škole. Jak tedy dokáže pan děkan, že za jeho doby byly na škole inteligentnější studenti ? Že se učila větší masa učiva ? To možná vypovídá něco o schopnosti se ve stresu hodně našprtat nebo možná něco o dlouhodobé píli studentů, ale je prokázáno, že evropští doktoři s ohromou masou memorování, které stejně hned zapomenou a nikdy nepoužijí, nemají vyšší míru inteligence než jiní vysokoškoláci. Píle nebo zvládání stresu s IQ nijak významně nekorelují. Měli lepší známky ? Před cca 60 lety a někde v cizině i dodnes se na VŠ neznámkovalo. Zkoušení bylo doménou škol středních. Testování a známky přišly na univerzity povětšinou v 60.letech, kdy byla jednak v kurzu sociologie a psychologie s tehdy modním behaviorismem, který jevové chování upřednosťnoval oproti starším psychologickým školám, a jednak se počet studentů na univerzitách řádově znásobil až do dnešní masovosti. Dříve profesor vybíral vhodné studenty sám pro další studium a pokud někdo nedostal nabídku mohl studovat pouze u tzv. soukromého docenta za peníze anebo studia zanechat. Dnešní masa ale vyžaduje nějaké "systematické" řešení a tou je povětšinou vulgární a primitivní testování typu multiple choice s vírou, že to něco vypovídá o znalostech studenta. Další předností testování byla pro evropské univerzity možnost písemného důkazu, protože v některých zemích může být výsledek deůležité zkoušky předmětem soudního přezkumu a pak také pocit spravedlnosti a nesubjektivity narozdíl od ustního, které navíc časově a organizačně školu zatěžuje.

Smiřme se s tím, že kariéra chemika nijak s IQ (samozřejmě v mezích normality:-) nesouvisí a už vůbec neodvisí od studijního průměru. Ano pilný student bude mít Ačka, možná dostane i nějaký ten diplom, sežene třeba i lépe první práci, ale cožpak je toto projev úspěšnosti v chemii ? Vůbec ne, je to jen projev píle. Až bude život od něj chtít, aby zariskoval a vybral si mezi dvěma alternativami, píle mu v rozhodování nepomůže, neb píle je slepá. Naopak schopnost dlouhodobě přijmout a zvládat stres nebo frustrace někomu pomůže, když si vybere alternativu špatnou atp. Dodnes mě vytane na tváři úsměv, když si vzpomenu na ty nekonečné diskuse na matfyzu o blbých amících a 5% superinteligenci, která celou zemi řídí a jak "jim to ukážeme". Většina z těch matfyzáků skončila rozvedených a neštastných v státem placených léčebnách, nadávají stále na blbý svět a na zkažený život. Měli sice IQ vysoké jak Petřín, ale bez potřebné empatie nebo schopnosti něco obětovat a zariskovat skončili tak maximálně na ústavech AV, s empatií pak otročí v poradenských firmách se žvástologií a ti s rozumem se začali zabývat něčím úplně jiným. Například chytří ale bojácní lidé končí na škole jako učitelé proto, že vidí ve všem nějaké riziko a naopak u podnikání končí ti, co mají až nezdravou důvěru v sami sebe, ve své štěstí atp. a rizika si nejsou s to ani uvědomit. Mnozí v profesi nebo i třeba v podnikání zkrachují, protože rizika prostě fungují a podruhé "rozumně" do to nepůjdou, ale ti jiní - odvážní, naviní nebo i dokonce evidentně primitivní - naopak uspějí. Úspěch v chemii není prostě o tom, kolik kdo zná rovnic, jestli umí zderivovat starou Blažkovou, jaký tvar má jeho index, kolik toho našplhal u profesora, získal kreditů nebo naotročil v laborce. Život je daleko složitější a úspěch přípravy na něj je netestovatelný.

2 Euforie + Dobro + 3 Sympatie + 4 H20 --> 10 Kocovina + H+

Trapný název uvádí následující post, jenž je pokračováním článku Proč nebýt chemikem, ve kterém se budu snažit uvést pár zkušeností a rad pro studium chemie, především na VŠCHT. Měla by také sloužit také jako jakási protiváha kritické recenze výuky anorganické a organické (...to be published) chemie. Nešlo nám primárně o to kouknout se po letech do školy a vše tam označit za horší a ze sebe udělat zkušené superborce vyrostlé v dobách, kdy se muselo tvrdě makat. Za prvé by to nebyla pravda, neb se podvádělo a flákalo i tehdy a za druhé po desítkách let praxe v oboru a v manželství tento pubertální triumfalistický pocit zpravidla hodně rychle vyprchá. Právě proto, že máme svoji alma mater rádi a obdivujeme všechny mladé a staré, kteří se v dnešní době sociálně-humanitní žvástologické opojenosti na tak nemódní obor vrhli,  snažíme se ukázat jiný pohled na studium chemie a chemii vůbec a tento pohled navíc skrze blog zveřejnit. Za našich studijních let žádná diskuse neexistovala a že jde věci dělat jednodušeji, spravedlivěji nebo inteligentněji jsme zjišťovali až v konfrontaci s jinými institucemi podobného typu a samozřejmě, že i na nich byla spousta věcí, která se na VŠCHT dělala už tehdy lépe. Nyní se tedy zaměříme v několik postech na to, co VŠCHT nabízí a co jsem my vůbec nevyužili, neboť jsme nic nepochopili. A protože stejné chyby dělají i dnešní studenti, tak v naivní víře v přenositelnost zkušeností a učinnosti rad starých opelichaných a nepotřebných dědků, kteří se ale dožili viagry, na ně upozorníme.

Nikdy neříkej nikdy

Pro většinu z nás nebyla chemie bezbarvý obecný pojem. Nějaký obor jsmě měli rádi více než ten druhý, který jsme považovali za odpad. Organici se osypávali při vyslovení slova redox a páchali hromadné sebevraždy při příchodu do laboratoří ústavu skla a keramiky, jehož marginální užitečnost ti umírněnější shledávali pouze ve zdokonalování výroby výbavení laboratoří organické chemie. Vůbec pak už nechápali, proč se někdo zabývá štěpením ligandového pole, které ani po zahřátí nebublá nebo transformací dichromanu, když to je vše hotové za pár hodin. Sami organici však byli ostře napadání polymrdy (neslušné označení pro milovníky zasíťovaných merů, laků, pryskyřic a podobných "sraček") a označováni za "troškaře", protože kde není minimálně 10.000 uhlíků, tam to nežije. Samotnému ethylenu je přeci tak strašně smutno. Potravináři se zase divili, proč se na hodinách jiných oborů nedá nic zadarmo sníst ani vypít a proč se alespoň o tom nepřednáší.  Organokovů se totiž nenajíme ani po jejich pasterizaci. Milovníci kovů nedovedli pochopit, proč je v laboratořích teplota pod 30 stupňů, aby po jejich skončení došli k vysvětlení, že je tam zbytečně málo pecí, brusných kotoučů a vrtaček a vůbec, že to tam tím organických sajratem, "co nedrží a fakt kurevsky málo koroduje", jenom smrdí. Skláři se považovali za nedoceněnou uměleckou elitu školy, které jen nedopatřením nedávají titul národní umělec a mikrobiologové, kteří s názorem "kde není cyklus, nemůže být život a pokud tam je, pak nežije" oslnili nejednu studentku VŠE, zase celou budovu považovali za zbytečně velikou, na to aby se v ní za 5 let vyznali. Ještěže se mohli alespoňo přestávkách pravidelně uchylovat na oborově nejzajímavější místo budovy - na toalety, které by vodníci nejraději celý týden chlorovali, aby jejich předmět zájmu zlikvidovali. Katalytici nedovedli  po třech semestrech anorganické chemie pochopit, proč kahan hoří i bez sejrovky za normálního tlaku a teploty a mastičkáři chtěli ostatní ze školy vyhnat, protože krásy chemie pozná člověk až při rýmě nebo po opici doma. Informatici zase pochopí jen s chronickou pomocí  osobního asistenta, proč se toho tak na škole mnoho učí, když je to už všechno v databázi. Chemičtí inženýři pak tvrdé lpí na tvrzení, že výsledek operace sčítání 5 a 5 leží v intervalu od -7 do 12 a žádají proto ukončení výuky povinné matematiky, protože zde profesoři uvádějí prváky záměrně v omyl a vůbec učí plnou nůši bludů, které se jim pak marně snaží z hlavy dostat.

Adiční přesycení

Pokud patříte mezi podobné "milovníky" vězte, že ono zaměření na svůj oblíbený obor kromě uspokojení zpravidla zaslepuje. Dochází časem k přesycení z oboru a únávě materiálu. Prostě po pár letech se naučíte jádro předmětu a budete vědět skoro všechno, i třeba budete lepší ve srovnání s kolegy. A co pak dál ? Krize přichází totiž pozvolna : nejprve  vás zaslepí vize diplomu, pak třeba dobrá práce, peníze nebo postavení, příp. doktorát a pak výš a výš .... až zjistíte, že jste na pomyslným vrcholu svého domečku a že jedna uzoučká a krátká cesta vede po hřebenu a ta druhá šupem dolů. Případně zjistíte, že jste už 30 let pod hřebenem a na vrcholu jsou mladší. Samozřejmě zaslepení je o to delší a krize o to hlubší, o co více předtím pracujte s podobnými specialisty. Je to jako s pojídáním čokolády. Jednou se jí přejíte a budete se koukat, co podávají vedle .... Začnete svoji čokoládu nenávidět, protože z vás udělala tlustého a nevnímavého, zaslepila vaše smysly i rozum. Někdo ale dokáže jíst stejnou čokoládu celý život - možná z neutuchajícího zájmu pro obor ale možná také proto, že mu už nic jiného nezbývá - a je jen na vás, zda mezi ně chcete patřit. Přitom je zcela běžné, že člověk v životě skončí někde úplně jinde, než co ho zajímalo ve škole a začne ho bavit něco, čím dříve pohrdal.

Eliminační reakce
 

Pro jedno nevidíte druhé. Zaměření na jeden obor podvědomě potlačuje vnímání krás a nuancí ostatních oborů/předmětů. Volba rozvrhu se zaměřením na jeden obor je vražedná, proto nutno VŠCHT pochválit za povinné předměty. Na jednu stranu sice milovníky ještě více od studia jiných oborů odradí, an druhou stranu v nich něco z toho zůstane. Každý slušný anorganik by měl chodit na Viničnou na biologické čtvrtky, každý kovák by měl umět dobře anorganiku a naučit se mít rád a organik by měl znát analytickou anorgánu. Někdy to stojí mnoho mentálního usilí ale pochopit to druhé vede nakonec k větším kombinacím postupů. Matematiku a fyziku nutno považovat za základ. Některé souvislosti doklapnou až po letech, chce to jen si udělat čas některé znalosti oprašovat a aktualizovat. Někteří chemici mají rádi psychologii, filosofii, teologii jako protiváhu technického myšlení. Pomáhají jim udělat si (byť třeba i vědomě naivní) jistý nadhled nad věcí, dávají možnost od svého předmětu zájmu si odstoupit a vystoupit ze sebe a podívat se na sebe sama. Pokud vás jiný chemický nebo nechemický obor po letech zaujme, je jen jedna správná cesta. Klidně začít od začátku a vrhnout se na něj, možná i nevědomky zúročíte svoje předchozí zkušenosti ze svého milovnického předmětu. Přestanete být chemickým panicem a stanete se chemikem. Zlatá střední cesta a spoléhání se na minulé jistoty vede jen do prdele

Nesuď podle profesora

Předmět nemůže za to, kdo ho učí. Každý se jistě zamiloval do holky, která byla na první pohled krásná, sympatická a se kterou by chěl strávit celý život. Nevěřte cynikům - každý chlap po nečem takovém touží. O ženách to platí vše per analogam. Ty konce podobných představ nemá smysl vykreslovat, je jich plná knihovna. Zjednodušme to : blbá a zakomplexovaná kráva a blbej a zakomplexovanej debil. Oba pak společně prázdní s krásnou vitrínou. Ta vitrína, ten prvotní trik funguje celá staletí - pro ni někoho milujeme a nenávidíme. Nelze však na základě ni kriticky myslet. To samé , co platí pro výběr partnera, platí i pro oblíbenost lektora a předmětu. Proti sobě stojí zkušený verbovník (profesor) a neznalý a (omluvte staršímu sklerotikovi) nekritický student. Jak to asi může dopadnout ? To samé platí i naopak. Chudák obor, který učí naprostý nýmand nebo neprofesionál. Dovede tím zhnusit předmět celým generacím.

Bohužel se zde obávám, že snadné pomoci není. Osobní kouzlo vyučujícího je něco, co lze rozumně kritickým soudem jen těžko vyvrátit a překlenout. Zpravidla pomáhá, když dotyčného uvidíte dělat nějakou nepěknou věc, např. něco popře, někoho shodí anebo se začně opakovat a vy to prokouknete. Proti emoci lze bojovat úspěšně pouze silnější emocí. Někdy stačí, když si hlasitě uleví a je sympatie ta tam.

Každá pravda není relevantní

Náš obor vyvíjí léky proti rakovině, náš obor pomáhá průmyslu, my děláme teorii, která je základem všeho ostatního. Kdo by nechtěl jíst zdravé potraviny a pít perfektní pivo, v horším případě čistou vodu. Podobné, jinak zcela pravdivé věty vidíte v propagačních letácích nebo je slyšíte v explicitní nebo implicitní formě na přednáškách. O co jinak zní studentovi popis přípravy aspirinu než výroby hliníku. Nenechte se tím ovšem zblbnout. Není nic snažšího než někomu dělat i celé desítiky let poskoka ve jménu Dobra. Dobra, o kterém se třeba hodně mluví a pořádají o něm celé konference, které však s vaší skutečnou prací nijak nesouvisí.

Kombinace osobní sympatie a hlásání Dobra je pro mladého nezkušeného studenta vražedná. Zde platí stará pravda, která už tolikrát zkazila životy celým generacím : nesamostatné stádo hledá podvědomě pastýře. Nedej bože, aby ho našlo.Proto je užitečné si zapisovat i volitelné předměty, které vám nic neříkají, příp. stačí se jít na ně několikrát kouknout. Jednak se vám může přihodit Jiříkovo vidění a zjistíte, že jsou i jiné zajímavé specializace, jednak uvidíte i další sympaťáky, takže se vám částečně otupí slepota vůči jinému sympaťákovi a také poznáte pár dalších spolužáků, takže možná neskončíte v katedrové (záměrně nepíši ústavní) sektě.

Proč nebýt chemikem ?

Pokud jste studenty střední školy a stojíte před volbou, zda by byla pro vás dobrá chemie jako profese a věříte motivačním řečem senilních proděkanů v propagačních materiálech chemických fakult stejně jako paní Petře, že má toho Jyrku opravdu ráda, zkusím doplnit váš obraz o chemii a chemicích o názor můj a mých kolegů na tuto volbu opřený o vlastní zkušenost. Stejně tak je možné nad tímto textem po jeho vytištění přemítat například v okamžicích těsně před usnutím v lavicích VŠE, kdy se vám snaží bývalý RSDr. namluvit, že ta tvorba křivky poptávky a nabídky je opravdu vědecky podložená. Nejhorší na to všem je, že tomu věří už i on sám. Vědecké je to totiž stejně jako ten marxismus. Politologie (dříve kavárna Slávie), psychologie (dříve šarlatánství), sociologie (dříve VUML), antropologie (dříve katechetika) a mezinárodní diplomacie (dříve úřednická rychlokvasná) si na vědu hrají jen ve chvílích největší nouze (např. při akreditaci nebo žádosti o grant) a jen v prvním ročníku. Předmět marketing, personalistika, finanční analýza a statistika v ekonomii bohužel většinu jinak zdravých a poměrně sympatických mladých lidí nepřesvědčí o zbytečnosti jejich konání a je nutné je nechat tyto obory delší dobu dělat. Na VŠFS to už studenti dávno pochopili a přejdou po zaplacení školného k samotné ekonomické vědě, tj. k slavnostnímu převzetí diplomu v komických čepičkách potvrzujících, že si na zvonek  a do občanky napíší lidé bez modré krve poměrně nepovedený titul. Statní JUDři se zase chudákům sedícím příznačně pod pozůstatky sochy velikého Stalina, kterým zatím nedošlo, že studia práv spočívají v namemorování mouder senilních vyučujících a v nákupu jejich předražených knih a  skript, které už díky normotvornému amoku poslanců včera zastarala, a ve vyšších ročnících pak v rozlišování mezi zastavením, přerušením a odmítnutím jakéhosi řízení obohacené o respekt budící kratičké latinské říkanky a obecné zásady všehomíra.  Doktorandi se baží nad problémy právní teorie a dokola opakují, že ten právní pozitivismus a legalismus je pro záchranu lidstva málo a že přirozeněprávní nauka stále sílí, načež se na ně vrhnou ti s opačným názorem. Pokud jste si místo zkoumání rozdílu mezi trestností vaginální, orální a anální dokonané soulože vybrali v dobrém rozmaru medicínu a nevěříte svým očím a uším, stále nechápe tu perverzní lékařskou zálibu v motýlcích, neskonalé úlistnosti asistentů k profesorům a latinské poznávačce, pak by i pro vás měl přechod k chemii mohl být záchranou nejen pro váš duševní vývoj. Jaké jsou časté motivy studentů chemie a jaké jsou možné konce?

Přijdu na lék proti rakovině, objevím nová paliva, zachráním svět, dostanu Nobelovku
Jděte do prdele a vyhněte se VŠCHT a chemii vůbec ! Na syntéze léčiv je podobných naivků v prvním ročníku díky poměrně amatérsky sehranému divadelnímu představení zvanému Dny otevřených dveří na VŠCHT skoro 90% a jedinou úlohou fakulty je nalést za pět let alespoň 2 (slovy dva) realisty. Již několik desetiletí na nic pro samotné našprtávání nekonečné organiky ještě nepřišli, s přibývajícími znalostmi pochopí bláhovost svých původních představ o chemii, marnost svého počínání a kariéru ty štastnější uspokojí odchodem na mateřskou, pročež tím zachrání životy nebohých pokusných zvířat a ještě k tomu rozšíří řady budoucích daňových poplatníků financujících vědu. Ti méně štastní pak přejdou na tapetáře, co vylepují s menší nebo větší mírou estetického vkusu nic neříkající barevné postery po chodbách. školy nebo akademie Uvědomte se, že celé generace chemiků, z nichž někteří na tom byli s pílí a inteligencí daleko lépe než vy, před vámi dělali celý život to samé. Raději jděte na farmacii nebo medicínu, pokud chcete lidem opravdu pomáhat. V těchto snech a aspiracích o nápravě všehomíra bych v případě studia chemie doporučoval opatrnost, skromnost a maximální pokoru. Revolučně náborové akce ve stylu modrokošilatých mládežníků z dob stavby Nové huti typu současného vysílání radia Leonardo, kam se chodí odprezentovat zástupy samozvaných geniů, by se neměly z veřejných zdrojů podporovat, neboť hrozí budoucí žaloby zestárlých naivků za zpackaný život s tzv. vědou. Akademie věd je plná padesátiletých nešťastníků, kterých se již dávno zřekla vlastní rodina, občas i postarší milenka a ty šťastnější z nich již poctivou sebekritikou dospěli ke konečnému názoru, že budou mít do smrti 10.prosince v kalendáři volný den, letenku do Stockholmu si musí platit sami a nějak se v tichu ústavu snaží dožít.

Chemií zbohatnu
Jediné dva opravdu bohaté chemiky co znám, jsou pan Kalousek a paní Talmanová. Ovšem  pro takové dokonání úpadku vlastního svědomí a morálních měřítek není nutné trávit několik let v laboratořích ani se ztrapňovat na zkouškách. Vřele místo toho doporučím studium na FHS, FSV, VŠE, VŠFS anebo PF (libovolnou), ve kterých je to s výjimkou VŠFS za stejný peníze a s nesrovnatelně menší námahou. Pro ještě línější a mentálně nesmělejší doporučím nějakou regionální nebo soukromou univerzitu, kde se absence znalostí, zkušeností, renomé i intelektuálně přínosného prostředí nahrazuje citováním moudrech radničního profesora, jejichž platnost končí za zdmi jeho kanceláře. Poctivější řemeslo je pak možné za 6 let získat na medicíně, na které lze zbohatnou poměrně rychle, zvlášť když po studiích odejte na trvalo ze země plebejského rovnostářství. Dobrý poměr cena/výkon lze nalésti na zemědělské univerzitě u neekonomických oborů. Připomínám, že jak akademik Wichterle tak i prof. Holý neměli ze svých výsledků skoro nic, všechny poplatky snědla a požírá akademie, která - pravda - jim ale výzkum a kariéru předtím i financovala.

Lidé mě budou obdivovat anebo si mě aspoň vážit
Hovno. Řekněte lidem něco o své práci  a budou vás mít za karcninogenního polutanta, případně za teroristu (tam lze jistý respekt očekávat). Povalování se v laboratoři za státní peníze je také příliš nenadchne. Nezapomeňte, že vysoké procento chemiků končí, někdy i z vlasntní vůle v kancelářích, obchodní pozicích a to především mimo chemii. Někteří tragédi dokonce skončí svůj život v labotaroři. Zvolte si pro prestiž raději medicínu, i když ani tam to není, co bývalo a může se vám stát, že po 10 letech praxe budete nešťastníkům v nemocnici zkoumat hybnost spermií, případně tvarovat ženské naďro z plastelíny, což je jedna z mála kreativních činností lékaře, pokud nepočítám obehrané vyšetření konečníku v gumové rukavičce.

Teamová práce a skvělá parta
Nelze to vyloučit. První roky se sice v laboratořích mění lidé co měsíc,  po třicítce pak veškeré ideály mizí, sliby se zapomínají a nahrazuje je ponorková nemoc a touha aplikovat nějaký kvalitní - to jest zakázaný - bojový prostředek na zbytek teamu. I v chemii poznáte podrazáky, fušéry, kariéristy, ješity a v nejhorším případě i podvodníky. Chemie není pouze laboratoř, je to také někdy (bohužel) sebeprezentace a malá domací politika s trochou toho hnusu. Dobrá parta vzniká tak nějak mimochodem, o co víc se o ní snažíte, o to menší pravděpodobnost, že vznikne. Proto bych původce teambuildingů potrestal jejich vlastním vynálezem rekordně debilním - ročním umělým nařízeným teambuildingem - i když si uvědomuji, že mnohým z nich by se to snad i líbilo. Svatá prostoto ! Po čase stejně přijde rodina a parta a ponocování v laboratoři jde (někdy) stranou, dlouhodobá přátelství lze ale udržet. Nezapomeňte, že s chemiky budete trávit hodně času a dojde i na jimá témata neodborného charakteru , a to byste se někdy divili, co máte vedle sebe za dobytek a vice versa :-).

Inspirativní prostředí
Trefa do černého !! I když informace, která kolegyně z laborky je povolnější a kde se stahuje nejlépe MILF porno na školní/firemní síti  lze získat i na jiných pracovištích i mimo obory chemie. Inspirativní prostředí vznikne u chemie do té míry, do jaké jste inspirativní vy sám. Z počátku vás může zaujmout profesor a jeho práce, ale po čase se podobné znalosti, dovednosti a triky naučíte a zůstává jen to jádro složené z otázek, pochybností a nápadů řešení. To se nedá naučit, nelze ho od zkušenějšího okopírovat,  lze o v sobě jenom nálézt, formovat ho a posilovat ho. Najdete mnoho svých kolegů, jak rádi dělají motononní práci jen aby se vyhnuli stresu a existenční a mentální nejistotě. Inspirace v sobě nese riziko, vytrvalou vůli a znalosti, a to nejen ve věku do 25 let.

Proč pak teda chemii dělat ?
No přeci kvůli chemii.