Před nedávnem se mi dostaly se mi do rukou výtisky dvou posledních čísel školního časopis VŠCHT. Kromě informace o tom, že je dnes považováno za morálně akceptovatelnou studentskou brigádu i pravidelné darování spermatu a krevní plazmy, mě především zaujal rozhovor s děkanem jedné z fakult VŠCHT o vyšším stupni inteligence mezi studenty za dob jeho studií ve srovnání s dnešní dobou a pak také neustálé narážky na "škole vnucený" kreditní systém a rozdělení 5 letého studia do dvou bloků. Protože to první vypovídá o celkem rozšířené laické pověře o distribuce inteligence a to druhé o naprostém nepochopení smyslu rozdělení bakalářského a magisterského studia, dám také něco k dobru.
Nejprve tedy o té inteligenci. Zmíněný děkan v podstatě tvrdil, že za jeho dob studovalo řádově méně studentů (vztaženo k celkové populaci daného ročníku narození) a proto byla díky na čase nezávislé stále stejné distribuci inteligence ve společnosti úroveň studentů a potažmo studia vyšší. Na první pohled to vypadá logicky a v souladu se selským rozumem, ve společnosti je podle laiků stále někdo chytrej a někdo blbej, to IQ lze navíc měřit a vyjádřit číslem, takže zúžením hrdla například ve formě přijímaček se vyeliminují ti blbější a studium bude následně výběrové, protože IQ průměr studentů bude vyšší a tedy i studium bude jistě lepší. Bohužel tato hypotéza nemá s pravdou společného vůbec nic.
Na druhý detailnější pohled jde totiž o klasickou pavědu, která se tváří jako věda a ke které tendují někteří technicky nadanější (rozuměj na úkor jiných oblastí) jedinci. Předně obecný inteligenční test, který by nám dával přehled o distribuci IQ ve společnosti, neexistuje. IQ testy vznikly za první světové války, když US armáda musela v relativně krátké době levně vybrat vhodné brance do války a nechtěla volit výběr náhodný. Je už symptomatické, že tento první IQ test byl po válce jinými odborníky strhán, jenže vyvrátit jeho kritéria v podstatě nelze, neb je prakticky netestovatelný. Nelze totiž udělat výběr jiný podle jiných kritérií a za stejných podmínek oba porovnat. Druhá možnost byla až za 2.světové války, ale mezitím jim branci zestárli. Co vlastně nakonec výsledné IQ říká je předmětem nekonečných diskusí odborníků. Zatím lze říci jen jedno pravdivé tvrzení, totiž že IQ testy měří IQ. Co to ale inteligence je, už nikdo není schopen na základě testů dokázat, natož rozumně zargumentovat. Poměrně známé výzkumy dokázaly, že neexistuje příčinný vztah mezi IQ jedince a úspěšností v životě, mírou štěstí nebo známkami ve škole. Jak tedy dokáže pan děkan, že za jeho doby byly na škole inteligentnější studenti ? Že se učila větší masa učiva ? To možná vypovídá něco o schopnosti se ve stresu hodně našprtat nebo možná něco o dlouhodobé píli studentů, ale je prokázáno, že evropští doktoři s ohromou masou memorování, které stejně hned zapomenou a nikdy nepoužijí, nemají vyšší míru inteligence než jiní vysokoškoláci. Píle nebo zvládání stresu s IQ nijak významně nekorelují. Měli lepší známky ? Před cca 60 lety a někde v cizině i dodnes se na VŠ neznámkovalo. Zkoušení bylo doménou škol středních. Testování a známky přišly na univerzity povětšinou v 60.letech, kdy byla jednak v kurzu sociologie a psychologie s tehdy modním behaviorismem, který jevové chování upřednosťnoval oproti starším psychologickým školám, a jednak se počet studentů na univerzitách řádově znásobil až do dnešní masovosti. Dříve profesor vybíral vhodné studenty sám pro další studium a pokud někdo nedostal nabídku mohl studovat pouze u tzv. soukromého docenta za peníze anebo studia zanechat. Dnešní masa ale vyžaduje nějaké "systematické" řešení a tou je povětšinou vulgární a primitivní testování typu multiple choice s vírou, že to něco vypovídá o znalostech studenta. Další předností testování byla pro evropské univerzity možnost písemného důkazu, protože v některých zemích může být výsledek deůležité zkoušky předmětem soudního přezkumu a pak také pocit spravedlnosti a nesubjektivity narozdíl od ustního, které navíc časově a organizačně školu zatěžuje.
Smiřme se s tím, že kariéra chemika nijak s IQ (samozřejmě v mezích normality:-) nesouvisí a už vůbec neodvisí od studijního průměru. Ano pilný student bude mít Ačka, možná dostane i nějaký ten diplom, sežene třeba i lépe první práci, ale cožpak je toto projev úspěšnosti v chemii ? Vůbec ne, je to jen projev píle. Až bude život od něj chtít, aby zariskoval a vybral si mezi dvěma alternativami, píle mu v rozhodování nepomůže, neb píle je slepá. Naopak schopnost dlouhodobě přijmout a zvládat stres nebo frustrace někomu pomůže, když si vybere alternativu špatnou atp. Dodnes mě vytane na tváři úsměv, když si vzpomenu na ty nekonečné diskuse na matfyzu o blbých amících a 5% superinteligenci, která celou zemi řídí a jak "jim to ukážeme". Většina z těch matfyzáků skončila rozvedených a neštastných v státem placených léčebnách, nadávají stále na blbý svět a na zkažený život. Měli sice IQ vysoké jak Petřín, ale bez potřebné empatie nebo schopnosti něco obětovat a zariskovat skončili tak maximálně na ústavech AV, s empatií pak otročí v poradenských firmách se žvástologií a ti s rozumem se začali zabývat něčím úplně jiným. Například chytří ale bojácní lidé končí na škole jako učitelé proto, že vidí ve všem nějaké riziko a naopak u podnikání končí ti, co mají až nezdravou důvěru v sami sebe, ve své štěstí atp. a rizika si nejsou s to ani uvědomit. Mnozí v profesi nebo i třeba v podnikání zkrachují, protože rizika prostě fungují a podruhé "rozumně" do to nepůjdou, ale ti jiní - odvážní, naviní nebo i dokonce evidentně primitivní - naopak uspějí. Úspěch v chemii není prostě o tom, kolik kdo zná rovnic, jestli umí zderivovat starou Blažkovou, jaký tvar má jeho index, kolik toho našplhal u profesora, získal kreditů nebo naotročil v laborce. Život je daleko složitější a úspěch přípravy na něj je netestovatelný.
Nejprve tedy o té inteligenci. Zmíněný děkan v podstatě tvrdil, že za jeho dob studovalo řádově méně studentů (vztaženo k celkové populaci daného ročníku narození) a proto byla díky na čase nezávislé stále stejné distribuci inteligence ve společnosti úroveň studentů a potažmo studia vyšší. Na první pohled to vypadá logicky a v souladu se selským rozumem, ve společnosti je podle laiků stále někdo chytrej a někdo blbej, to IQ lze navíc měřit a vyjádřit číslem, takže zúžením hrdla například ve formě přijímaček se vyeliminují ti blbější a studium bude následně výběrové, protože IQ průměr studentů bude vyšší a tedy i studium bude jistě lepší. Bohužel tato hypotéza nemá s pravdou společného vůbec nic.
Na druhý detailnější pohled jde totiž o klasickou pavědu, která se tváří jako věda a ke které tendují někteří technicky nadanější (rozuměj na úkor jiných oblastí) jedinci. Předně obecný inteligenční test, který by nám dával přehled o distribuci IQ ve společnosti, neexistuje. IQ testy vznikly za první světové války, když US armáda musela v relativně krátké době levně vybrat vhodné brance do války a nechtěla volit výběr náhodný. Je už symptomatické, že tento první IQ test byl po válce jinými odborníky strhán, jenže vyvrátit jeho kritéria v podstatě nelze, neb je prakticky netestovatelný. Nelze totiž udělat výběr jiný podle jiných kritérií a za stejných podmínek oba porovnat. Druhá možnost byla až za 2.světové války, ale mezitím jim branci zestárli. Co vlastně nakonec výsledné IQ říká je předmětem nekonečných diskusí odborníků. Zatím lze říci jen jedno pravdivé tvrzení, totiž že IQ testy měří IQ. Co to ale inteligence je, už nikdo není schopen na základě testů dokázat, natož rozumně zargumentovat. Poměrně známé výzkumy dokázaly, že neexistuje příčinný vztah mezi IQ jedince a úspěšností v životě, mírou štěstí nebo známkami ve škole. Jak tedy dokáže pan děkan, že za jeho doby byly na škole inteligentnější studenti ? Že se učila větší masa učiva ? To možná vypovídá něco o schopnosti se ve stresu hodně našprtat nebo možná něco o dlouhodobé píli studentů, ale je prokázáno, že evropští doktoři s ohromou masou memorování, které stejně hned zapomenou a nikdy nepoužijí, nemají vyšší míru inteligence než jiní vysokoškoláci. Píle nebo zvládání stresu s IQ nijak významně nekorelují. Měli lepší známky ? Před cca 60 lety a někde v cizině i dodnes se na VŠ neznámkovalo. Zkoušení bylo doménou škol středních. Testování a známky přišly na univerzity povětšinou v 60.letech, kdy byla jednak v kurzu sociologie a psychologie s tehdy modním behaviorismem, který jevové chování upřednosťnoval oproti starším psychologickým školám, a jednak se počet studentů na univerzitách řádově znásobil až do dnešní masovosti. Dříve profesor vybíral vhodné studenty sám pro další studium a pokud někdo nedostal nabídku mohl studovat pouze u tzv. soukromého docenta za peníze anebo studia zanechat. Dnešní masa ale vyžaduje nějaké "systematické" řešení a tou je povětšinou vulgární a primitivní testování typu multiple choice s vírou, že to něco vypovídá o znalostech studenta. Další předností testování byla pro evropské univerzity možnost písemného důkazu, protože v některých zemích může být výsledek deůležité zkoušky předmětem soudního přezkumu a pak také pocit spravedlnosti a nesubjektivity narozdíl od ustního, které navíc časově a organizačně školu zatěžuje.
Smiřme se s tím, že kariéra chemika nijak s IQ (samozřejmě v mezích normality:-) nesouvisí a už vůbec neodvisí od studijního průměru. Ano pilný student bude mít Ačka, možná dostane i nějaký ten diplom, sežene třeba i lépe první práci, ale cožpak je toto projev úspěšnosti v chemii ? Vůbec ne, je to jen projev píle. Až bude život od něj chtít, aby zariskoval a vybral si mezi dvěma alternativami, píle mu v rozhodování nepomůže, neb píle je slepá. Naopak schopnost dlouhodobě přijmout a zvládat stres nebo frustrace někomu pomůže, když si vybere alternativu špatnou atp. Dodnes mě vytane na tváři úsměv, když si vzpomenu na ty nekonečné diskuse na matfyzu o blbých amících a 5% superinteligenci, která celou zemi řídí a jak "jim to ukážeme". Většina z těch matfyzáků skončila rozvedených a neštastných v státem placených léčebnách, nadávají stále na blbý svět a na zkažený život. Měli sice IQ vysoké jak Petřín, ale bez potřebné empatie nebo schopnosti něco obětovat a zariskovat skončili tak maximálně na ústavech AV, s empatií pak otročí v poradenských firmách se žvástologií a ti s rozumem se začali zabývat něčím úplně jiným. Například chytří ale bojácní lidé končí na škole jako učitelé proto, že vidí ve všem nějaké riziko a naopak u podnikání končí ti, co mají až nezdravou důvěru v sami sebe, ve své štěstí atp. a rizika si nejsou s to ani uvědomit. Mnozí v profesi nebo i třeba v podnikání zkrachují, protože rizika prostě fungují a podruhé "rozumně" do to nepůjdou, ale ti jiní - odvážní, naviní nebo i dokonce evidentně primitivní - naopak uspějí. Úspěch v chemii není prostě o tom, kolik kdo zná rovnic, jestli umí zderivovat starou Blažkovou, jaký tvar má jeho index, kolik toho našplhal u profesora, získal kreditů nebo naotročil v laborce. Život je daleko složitější a úspěch přípravy na něj je netestovatelný.
6 komentářů:
Osobně myslím, že to, že dnes může studovat prakticky kdokoliv, není úplně šťastné, protože řada lidí si studia prostě neváží (když si něčeho vážím, tak se na to přece nevykašlu a nebudu svou laxností ještě prudit učitele) a potom jsou příčinou úvah o IQ studentů. Na druhou stranu považuji za správné, že to každý může zkusit. Kdo nic nedělá, nic nezkazí.
Jinak díky za krásný článek.
Lucy
Studium bez přijímaček má jistě svá negativa, na druhou stranu přijimačky nemají velkou vypovídací schopnost o studentovi, o podvodech a kupování testů ani nemluvě. Školy to raději alibisticky převedou na placené scio testy a nikdo vlastně neví, zda ty jejich testy o nečem vypovídají a pokud ano, tak o čem.
Docela by mě zajímalo, když se nabere 1100 studentů a do druháku jich proleze 550, z toho skoro 200 podmíněně, co to je těch 750 studentů zač. Dovedu pochopit čekání nepřijatého medika nebo možmá nějakého přírodovědce nebo pracujícího dálkažře, ale jinak nevím. To jsou doopravdy tak hloupí nebo líní nebo jim chybí motivace?
Třeba je to doopravdy tak, že bereme i inteligenční povl, který nejenže nikdy matiku nebo fyziku nepochopí, ale neví si rady ani se svým životem.
Michal N.
Bylo nás v kruhu kolem třiceti. Druhý týden chodilo na semináře už jenom 20 lidí. Kde ta jedna třetina zůstala mě rozum také nebere - prostě přestali chodit. Možná je vyděsila obyčejná nutnost chodit do školy, možná subjektivní složitost matematiky nebo chem. výpočtů, resp.chem. názvosloví,protože nic jiného se první týden nebralo, obecná chemie začala pořádně až od 4. semináře.
Z těch 20ti opravdových frekventantů se doplazilo do druháku 15, z toho 5 je podmíněně. Suma sumarum 1/3 bez problému, 1/6 s odřenou hubou, zbytek skončil.Názor na vzorek si udělte sami.
Dragy
Ono je to malinko jinak. V době studia zmíněného děkana si mohli studenti dát přihlášku jen na dvě vysoké školy (víc jim střední škola nepotvrdila), existovala směrná čísla pro počty přijatých a taky se dělaly přijímačky. Takže pokud někoho technické školy vyloženě neodpuzovaly a měl k takovému studiu alespoň trochu předpoklady, pak se přihlásil a měl přijetí v podstatě zaručeno. Což se v té době nedalo říct o fakultách UK. Tam se hodně těžko dostávalo. Dál taky nebylo takové množství vysokých škol a tudíž se muselo vybírat s rozumem, tak aby se student opravdu někam na studium dostal. Tudíž zmíněný děkan má pravdu, na VŠCHT se tehdy opravdu přijímali chytřejší studenti.
Tedy, prosím nepobuřujte se tolik nad studenty. Kdo chce studovat a něco se dozvědět, zařídí si to tak. Já jsem byla rok na VŠCHT a opravdu by to obnášelo denně sednout a učit se, jenže přišly dvě věci: vydělávat musím sama na sebe komplet (ostatně jako každý), od rodičů podpora finančně žádná a s prací jsem opravdu školu nestíhala. A druhá věc - zjistila jsem, že to není pro mě, takže nakonec hodnotím odchod pozitivně - jsem teď na jiné škole a na přírodovědném oboru, který mě skutečně baví. Ale kdybych všcht nezkusila, litovala bych.
Rád bych viděl ty odborné články a odborníky, co strhali měření IQ. Také bych rád viděl ty mnohé publikace, kde je dokázáno, že mezi IQ a studijními výsledky není významná souvislost (IQ je reálně nejsilnějším prediktorem a ta korelace je obecně středně silná). Vždy je riziko přebírat názory od populární kultury bez konzultace odborné literatury a odborníků. To je jak popírat globální oteplování po přečtení Blesku.
Okomentovat