středa 17. října 2012

Laboratoře z organické chemie aneb stále nevaříme perník

Po absolvování povinné organické chemie I, která zpravidla nadchne jen zoufalé panice chemie a milovníky slabomyslných malůvek, nastupují v plné síle laboratoře z organiky. Už za mých studií se jednalo o flákárnu - nakonec co si budeme nalhávat, ona celá organika je jedna velká flákárna, kde se hodiny staví sklo a pak čeká a čeká - a tak nepatřičně potěšen přítomností pár pěkných slečen z biochemky, kterým stejně jako kdysi mých vrstevnicím z biochemie dělá problém rozlišit adici od substituce, jsem v pondělí ráno nastoupil v novém bílém plášti do laborek z organické chemie. Ač si mě některé chronické absentérky spletly s asistentem a snažily se o ranní koketérií na úrovni zkušených kurtizánek, což zahnalo mojí depresi z tak časné hodiny, začaly laborky bez ve škole obvyklých zmatků a průtahů, kdo kam patří a co má dělat. Je sice pravda, že prestiž organiky u nás za posledních 15 let celkem dost upadla, čímž jsme dohonili chemický svět, ale i za dávných dob orgaslávy patřilo k dobrému tónu laborek, že profesor neměl na nic čas a do laboratoří se vydával jen, když utíkal před manželskými povinostmi anebo když se spletl, a jeho asistent byl namachrovaný debil, zvlášť pokud dělal pomvěda od druháku a o studentech, co neví, jak vypadá podtlaková destilace nebo hmoťák si myslel, že nemají na škole co dělat. Vím o čem mluvím, protože jsem ¨je ve Votočkově párkrát vedl a je nezměrným štěstím pro Univerzitu Karlovu, že se tam na organiku posledních 10 let nehlásí skoro nikdo.
Po seznámení s bezpečností práce a základními zařízeními laborek jsme ve stole objevili zadání čtyř úloh, které jsme měli do pátku zrealizovat. Na moji zkoumavou otázku, čím je nejlepší začít, mně na první pohled ublíženecky agresivní asistent poradil, že je to jedno a tak jsem počal počítat množství reaktantů, neboť hodiny výdejny jsou omezeny, což jistě na klidu nepřidá. Jak jsem brzo zjistil, laborantky z výdejny sedí ve veselé diskusi někde vedle v kanclu a občas vydají i mimo hodiny, zvlášť pokud je jim jedinec sympatický, což se v mém případě při vší skromnosti dalo očekávat. Ověřením v sešitě výdejů je dobré si zjistit, zda si jdu pro takové množství, co i předchozí kolegové, protože kontrola výpočtu od asistenta nebyla žádná a podepsal by i výdej vlastního hlenu, kdyby byl na skladě. Poněkud postarší ale pěkné laboratoře plnily obstojně svoji funkci, stejně jako postarší profesor (formálně takový titul snad ani neměl), který se občas v místnosti ukázal a něco nesrozumitelného zamumlal. Znuděný a dost mizerně oholený asistent pak vydával srozumitelné informace, ale jen na vyžádání a ještě takovou formou, že být na místě regulerních studentů, poslal bych ho slušně řečeno do hajzlu. Za celou dobu krom úvodu a popisu destilačky, odpařovačky atp. nebyla jediná přednáška o tom, co je smyslem laborek a čeho si mají u jednotlivých operací studenti všímat. Studenti si tak museli spojit teorii z organiky s učebnicí k laborkám, která je ale zaměřena spíše k instrumentaci než k principům technik. Studenti měli tedy na začátku laborek k dispozici jednu až dvě rovnice, reaktanty ,popis prací, plášť a brýle. Patrně jsme si ani neměli dovodit meziprodukty a vedlejší produkty, protože to po nás nikdo nechtěl. Obecně laborky z organiky patří k těm lehčím předmětům, v podstatě jde o dílenské práce (pokud se to na základce ještě učí), kde vás překvapí občas mizerný zvlhlý reaktant nebo nějaký vlastní omyl např. při separacích, kde po 4 hodinách vaření úspěšně odstraníte produkt a spláchnete ho rychle do výlevky, přičemž v tu chvíli Vám ten omyl dojde a vy už začínáte tušít, že ve čtvrtek domů nepůjdete.

U práce jsem se po celý týden pěkně nudil a tak jsme strávili celý týden žvaněním o škole a okukováním spolužaček, odevzdali jsem cca 4 produkty a někdo se podíval i na seznam spekter. Začátečníci brzy pochopili, že nejde oproti anorganickým laborkám o nic těžkého : destilace, separace a vysušování, takže laborky dostály své pověsti, že to je pohoda a někteří z nás odcházeli už ve středu a přišli pak na závěrečný, ne příliš duchaplný, test. Známka nakonec byla odvozena další týden podle nálady vyučujícího a výsledky práce na ní neměly marginální vliv, jak je nakonec u organiky zvykem :D

V podstatě nemám laborkám z organiky krom chování dozoru moc co vytknout. Organiku si opravdu studenti vyzkouší a to i v celkem rozumném rozsahu. Pro šikovnější nebo zkušenější jde ale o ztrátu času a lehce získané kredity a to se opakuje i v pokročilých laborkách II, které se od základních liíší jen v detailech. Asi by stálo se zamyslet nad tím zkusit spojit znalosti ze základního kurzu organiky s laborkami těsněji, aby studenti tupě nemakali dle určených postupů bez toho, že by chápali, co a proč to vlastně dělají.

pátek 14. září 2012

Dnešní studenti jsou hloupější ....

Ve starším článku jsme citovali spolu s poněkud ironickým komentářem rozumy děkana jedné z fakult VŠCHT na horšící se kvalitu studia a studentů na VŠCHT a v přírodních vědách obecně. Už prý tím, že dříve jich bylo vybráno méně, byli studenti a studium kvalitnější. Podobné názory měl i jeden citovaný absolvent na stránkách VŠCHT s poznámkou, že studenti před 15 lety byli zvídavější a připraveni diskutovat, zahraniční studenti na jeho ústavu jsou prý adaptabilnější a na UK už raději vůbec nepřednáší, protože tam není zájem o chemii prakticky žádný. Bylo prý nutné snížit rozsah několika základních předmětů, aby to dnešní studenti vůbec zvládli. Celé to martýrium stížností doplním o 2 roky starý komentář postaršího profesora organické chemie, že jeho ústav je jeden z mála na škole, který se snaží zachovat kvalitu, jaká byla na škole před revolucí. Tehdy byly prý i zkoušky a laboratoře těžší. Stát by měl začít množství studentů regulovat a omezovat dotace humanitním směrům. Neexistovalo za jeho mládí, aby studenti při studiu také pracovali, dříve bylo problém vůbec vystudovat. Utrpením je i nakonec samotné zkoušení, protože studenti chodí nepřipraveni. Tak poodobné názory slyším v českém prostředí často. Přejděme raději od dojmů ke skutečnosti a od české univerzity k americké, jakou jsem měl možnost poznat a vystudovat. Vybral jsem si pro začátek jen pár rozdílů k vysvětlení, že ono je to trochu jinak. Pokud někdo zaspí dobu, neměl by aspoň veřejně ventilovat nářky spícího, že už je ráno.

Zkoušení

Na rozdíl od VŠCHT se studenti chemie v US nestresují tím, kdo bude jejich zkoušející, jaký je jeho názor na určitou věc a zda se zrovna v den zkoušky daného studenta dobře či špatně vyspí. Veškeré zkoušky jsou samozřejmě písemné a anonymní, aby byla zajištěna objektivita hodnocení. Každý student proto má pro každou písemku své identifikační číslo, kterým svou zkoušku podepíše a jeho jméno je tak přiřazeno až po přidělení známky, kdy je konečný výsledek ještě možné o level modifikovat na základě práce ve třídě. Jedním z největších průšvihů, kterého se můžete na americké univerzitě dopustit je jakýkoli náznak sebeidentifikace při zkoušce, např. pokud bych, jakož jediný evropan ve třídě uvedl něco moc evropského, dále kontaktování vyučujících během zkouškového období a zejména plagiátorství. To znamená okamžitý konec studia. Po chodnách jsou proto vyvěšeny velké postery upozorňující studenty na závažnost plagiátorství. Zkoušky se píší na počítači ve chráněném softwaru, který umožňuje tři různé režimy: A) open book ve třídě B) open book s přístupem na internet a C) open book - take home, kdy je na zkoušku zpravidla 6 hodin, studenti mohou používat jakékoli externí zdroje a mohou zkoušku vypracovat na jakémkoli místě. Ve všech případech nelze ale kontaktovat třetí osoby. Konečné hodnocení, kdy se známky udělují na základě srovnání všech studentů v kurzu, zaručuje, že si studenti během zkoušek neradí ani jiným způsobem nespolupracují, neboť by se tím sami mohli dostat do kompetenční nevýhody se svými spolužáky. Samozřejmě obsahem testu jsou otázky z každé hodiny, aby byl obraz o znalostech studenta komplexní. Na VŠCHT se dodnes zkouší hlavně ústně, a to bez jakékoli anonymity, z celé probrané látky dostane student 1-3 otázky. Někteří studenti se dokonce na zkoušku oháknou jak na ples, vezmou si kompletní kvádro nabo načinčané šatičky pro pedofily, takže grotesknost "ústní" dosáhne vrcholu. Neexistuje žádná možnost kontroly ústního zkoušení, natož permanentní kontrola, žádné standardy a až na výjimky (fyzikální chemie) nejsou ani relevantní vzorové testy v případě písemných testů. Namyšlení čeští vyučující ještě o sobě naivně tvrdí, jak jsou spravedliví a jak znalosti z ústní zkoušky poznají, kdo umí. Stačí si přečíst pár prací o testování, o prvním dojmu, o sympatiích a znát trochu statistiky, aby si člově ověřil, jak takové zkoušení vypovídá v souhrnu jen o jednom - a to o zkoušejícím. Okruhy ke státní zkouškám pak připomínají názvy kapitol učebnic, takže nikdo přesně neví, kde otázka začíná a kde končí. Určuje to prostě zkoušející. Maximálně směšné jsou v tomto ústní státnicové zkoušky, kdy znervovaný student před komisí, kterou často vidí poprvé i naposledy v životě, musí opakovat naučenou látku, ze které už jednou předtím byl zkoušen, jako odpovědi na jednu dvě náhodně vybrané otázky. Hodnotícím ani není trapné takové opakování požadovat. Kdo dobře opakuje jak opice, bude vpuštěn. Na západě by na to neměl žaludek nikdo. Znudění přísedcí se pak ptají na úplně blbosti v závislosti na tom, zda pochopili, že musí zachraňovat nebo zda si mohou dovolit i nějakou základní otázku z oboru. Bohužel se obávám, že obrovskou propast v úrovni testování některých českých vysokých škol oproti americkým nepřeklene v dohledné době samovolný vývoj, neboť to opravdu souvisí fakticky s vymřením dvou generací učitelů zvyklých na takový amaterismus a svévoli, spíše se dočkáme žalob studentů a vyšších náhrad odškodnění.

Zájem o studium

Všichni výše popsaní stěžovatelé začali svoji chemickou kariéru v 70.letech. V té doby byl mezi středoškoláky velký zájem o technické vědy, přestože čeští vědci prakticky nepublikovali, ale často jen přeložili zahraniční práci a zde ji publikovali v upravené formě. Proč takový zájem o chemii ? Částečně proto, že ještě nedošlo k popisu ekologických škod způsobených chemickým průmyslem, což je mimochodem chyba těch "kvalitně vzdělaných" chemiků té doby, že nebyli schopni včas seznat důsledky své činnosti, a částečně proto, že nabídka humanitních oborů byla vysoce limitovaná českolovenským státem. Jakmile se navíc dostala do popředí ekologie, studenti začali pomalu směrovat kroky k biologickým disciplínám, později následovala móda biochemie. Tedy by bylo dobré srovnávat tehdější chemickou a biologickou masu jako celek se sumou dnešní chemické a biologické studentské masy. Jakmile se v pol. 90 let uvolnila kapacita humanitních oborů, studenti viděli užitek jinde. Jsou proto hloupí ? Ale vůbec ne .... V USA je závislost na modních vlnách studentů elasticky pružná. Pokud jde obor dolů, jdou dolů i granty a vybrané školné, vyhazuje se v rámci zprofanovaného cost cuttingu ze škol a v době boomu se naopak přibírá. Nikdo se nezaříkává záchranou výzkumu a vědy budoucím generacím. Věda je nesmrtelná stejně jako výmluvy zbytečných o své potřebnosti.

Konzerva

Všichni výše uvedení mají ještě jedno společné v CV. Na VŠCHT studovali, doktorovali, postdokovali, asistovali, habilitovali, profesorovali s malou obměnou práce v AV, příp. PřF UK. Tak pětina dělala cca půl roku poskoka v zahraniční laboratoři, pak hned domů (bez komentáře). Všichni z nich si píšou v telefoních seznamech i na webu všechny své tituly. Proč ? Když to přeženu proto, že by je podle jména nikdo nepoznal. Krásnou ukázkou je jeden ředitel ústavu, co je snad v 8 vědeckých radách, ve 3 poradních sborech, v 5ti zájmových sdruženích a ještě dělá s jednou bývalou soudružkou v akreditačce. Co je na těchto lidech inspirativního, aby k nim chodili studenti ? Nic. Ověšené tituly a neprodané patenty dnes nikoho nezajímají, základní obory zahnívají citováním úspěchů před 100 lety a cirkulace laboratoří na straně vedení je nulová. Když se to zasekne, tak se to prostě zasekne na dlouho, dokud dotyčný/á nezemře. V USA se postupně ruší doživotní profesury, protože ve srovnání se světem začala americká chemie v posledních 15.letech ztrácet a jedním z důvodu byla konzervativnost doživotně jmenovaných profesorů. Na americké škole ale i tak prakticky nenajdete jediného učitele, který by nevystudoval jinde anebo nestrávil cca 15 let jinde.

Nulové výsledky

Jedním z dalších důvodů přechodu k biologii, ekologii atp. je také to, že v ČR doba velkých chemických objevů v 70.letech jaksi pominula. Jestli na to měla vliv zastaralost mnoha technologií, odchod špiček AV po sovětské invazi nebo primárně poválečné vyhnání německého obyvatelstva (Ústí, Dečín, Chomutov, Liberec) nechám na jiných. Drtivá většina výzkumu na českých VŠ i v AV byla a je na nic. Lze to sice eufemisticky nazývat základním výzkumem, ale stále to bude na nic, a to i když to opublikují v některém časopise, který vznikl jen proto, aby bylo kde ty nesmysly publikovat. V US máte kromě grantů i často privátní nebo rizikový kapitál a obojí se přidělujeme jen těm, kterým se výzkumy rentují. U nás lze přežívat v grantovém smrádečku na škole nebo akademii věd celá desetiletí a vlastní užitečnost si dokazovat získáváním naprosto zbytečných titulů doktorů věd.

Práce při studiu

Při undergraduate studiu v pracuje v US prakticky každý. Pokud student později pracuje v laborkách na jakémkoliv projektu, pak je normálně (i když ne moc dobře) placen. Představa, že by student dělal zadarmo 3 dny v týdnu v laborce profesora bez odpovdající mzdy, je naprosto mimo mísu. Je celkem normální, že v undergraduate studiu (zpravidla 4 roky) student projde všemi odděleními a vše si vyzkouší, k tomu si vybírá minor (vedlejší specializaci) např. právo nebo ekonomii, aby z něj nebyl jen laboratorní idiot. Oborové spojení na Master (1-6 roky) nebo PhD, ke kterému Master zpravidla nepotřebujete, neexistuje. Každý může přestoupit na jiný obor v Master nebo PhD a je to naprosto normální stejně jako přechod během studia. Teorie se v Master učí jen vyjímečně, hlavní je práce na konkrétním úkolu, na kterém se toerie naučí tak nějak mimochodem.

Studované obory

Kromě nutnosti volby minoru je odlišnost ještě v něčem jiném. Málokterý student studuje něco jako Inorganic n. Organic chemistry. Většina laboratoří se specializuje na spolupráci s firmami a vždy je základní obor modifikovaný, a to skutečně, ne jako na VŠCHT, kde se k organice dá obor syntézy léčiv, ale krom teoretických plkózních farmakologií, farmakochemie atp. se stejně dělá obyčejná organika a nikdo ani není motivován spolupracovat s jinými ústavy školy, natož akademie věd. Naopak je na podobné nabídky na školu neuvěřitelně rychle zasíláno studentům upozornění, že AV nemá k magisterskému studiu akreditaci :D Ten mail podepsaný proděkanem mám schovaný dodnes. Co říká o pisateli a co číká adresátům ? Studenti, zde nejde o obsah vašeho zájmu, zde nejde o to, něco změnit, zde vám pomáhat nebudeme, pokud máte multioborové zájmy nebo vás nezajímá zastaralé organické učiliště ve druhém patře. Jde jen o to, že budete muset dělat u nás, i když byste chtěli dělat u někoho lepšího, který se nepotřebuje ověšovat tituly a zásluhami "za výstavbu".
Narozdíl od některých kolegů považuji nové kombinované obory typu forenzní analýza a biomateriály jako začátek cesty dobrým směrem, i když cesta k pochopení studijních modulů a minorů ze strany VŠCHT a PřF UK je patrně dlouhá, protože vzdát se "uvazků" ve prospěch soft oborů se našim hierarchizovaým seniorům zvyklým "na věčný pořádek" nechce. Hlavní přece je, když se naučíme tlustá skritpa plná dalších a pro dnešní a budoucí praxi naprosto zbytečných rovnic a pak si ještě ověříme ve hmoťáku. Není bez zajímavosti, že se ke změnám dokopali kovy a biochemie, které už nelpí na oceli a pivu, ale pochopili, že se někam vývoj posunul.
Nakonec i když přejdeme k dnes tak populární statistice publikování, zjistíme, že nárůst publikování začal až v druhé polovině 90.let a rozhodně ta předchozí nečinnosti nebyla dána režimem, jak se dnes šéfové ústavu snaží tvrdit. Prostě akademici nebyli zvyklí až na vyjimky podávat slušné výkony. Porovnáním s Maďary nebo Poláky to lze celkem slušně dokázat.

Protože některým komentátorům chybí závěr příspěvku, shrnuji a dodávám toto : není pravda, že jsou dnešní studenti hloupější, méně zaujatí pro školu než dříve, neschopní samostatností v práci a pasivní. Posuzovat něčí hloupost z ústních zkoušení je nesmysl, zvlášť pak těmi, co nikdy v žádné solidní laboratoři nebo ve firmě nepracovali, natož aby tam dosáhli vedoucích postů. Za další chytrost a hloupost jsou zcela subjektivní pojmy, které se některým pletou se schopností zapamatovat si rozsáhlé texty látky, které jsou dosti teoretické a v praxi k ničemu, a ty ve stanoveném čase reprodukovat jao by to byli vlastní myšlenky. Studenti jsou jen více kritičtí a ptají se, zda daný předmět není jen blábolivá teorie, ve které se to hemží bezobsažnými hesly typu samouspořádání, rovnováha, kompartment, systém apod. Těm, co podobná kritika a následně vlažný přístup ze stramy studentů vadí a na přednášky jim přijde cca 5 lidí, nezbývá při ztrátě soudnosti než se uchýlit k stupidním tvrzením. Je zcela logické, že dnešní studenti nepůjdou na obor, které nese sebou uplatnění právě jen v té výuce. Jistě, nějakému procentu jde i o titul, na školu kašlou, ale o titul šlo daleko více před 20 lety, dnes se tituly a formálním vzděláním nikdo nenají. Efektivita práce v průmyslu i vědě se za posledních 15 let prudce zvýšila a je otázkou, zda zastaralým memorickým a pseudoakademickým způobem výuky lze v dnešní chemii obstát. Nakonec řešní nezájmu o přírodní vědy ve formě absence elementárních přijimacích testů a neomezeného počtu přijatých způsobila zase jen ta "chytrá" generace dnešních padesáti- a víceletých, kteří obětovali kvalitu za svou kolektivní důchodovou jistotu, protože nebyli schopni vygenerovat jiné zdroje než peníze za studenta a pak rodiné granty od české vlády. Ti, co studují, za to opravdu nemohou.

pondělí 10. září 2012

Tuhé laboratoře z anorganické chemie

Při náhodném čtení studijního plánu po větší opilecké akci si i poměrně dost podroušený student chemie všimne, že se tam vyskytuje předmět složený ze slova laboratoře, předložky z a názvu předmětu, který se dále v textu studijního plánu podezřele často vyskytuje. O co horší je stiuace, kdy po dalším opileckém ránu člověk zjistí, že by na to měl i dorazit, a to nejpozději do hodiny. Dva naši mladší kolegové původem nikoliv z VŠCHT absolvovali postupně laboratoře z anorganické, organické chemie, biochemie, fyzikály, fyziky, anály a chemického inženýrství. Smyslem bylo zjistit, zda  studenty laborky vůbec baví, jak jsou na ně připraveni, zda mají všechny potřebné infromace, co je skutečnou náplní laboratoří, co je jejich smyslem, zda studenti mají z laboratoří strach a jak se laborky hodnotí.
V prvé řádě musíme s politováním konstatovat, že dát jakékoliv laborky na 8.00 ráno je nelidská pitomost. Ačkoliv jisté části studentů i postarším vyučujícím to problém dělat nebude, běžně střízlivému (roz.normálnímu) studentovi trest v podobně vyhození z hodiny pro pozdní příchod znamená, že chodí na laborky nevyspaní studenti. V případě dojíždějících to znamená vstávat kolem 5.00-5.30, což jde vydržet jednou za týden, ale ne celý týden. Navíc není nic horšího než když si někdo spojí ranní vystresovanou hrůzu s laborkama. Ranní vstávači to nepochopí, ale my ostatní ano a měla by to konečně pochopit i VŠCHT. Dodnes s vděkem vzpomínám na svého norského šéfa, který na ty americký velkuhubě motivované řeči o práci v labu od rána do noci, prohlašoval, že ráno v 9.00 je v labu pouze zloděj a v noci pak zmatený impotent. Normální školní laby jsou od 13.00 do 16.00, max. 17.00
Zapisujeme kolektivně v SISu mladšímu kolegovi první laborky z anorgány (pokud nepočítáme obskurní koukání do mikroskopu pod názvem laboratoře z biologie) a kupujeme mu za peníze z fondu kulturncíh a sociálních potřeb stejnojmená skipta . Kolega se anorgánou 10 let živil, tak by toho víc mít nemusel. Po přečtení skript nechápeme nic ohledně náplně laboratoří, protože učebnice i stránky ústavu anroganické chemie nevysvětlují vůbec nic, nepřichází ani žádný mail s popisem, obsahem atp.. Ze studentského serveru si studenti pouze stahují několikastránkový tahák na redox rovnice, o kterých sami neví - stejně jako kolega - vůbec nic. Kolega se ale nebojí, protože si je jist, že jeho znalosti ho před porážkou spolehlivě ochrání. Nyní už nechám slovo kolegovi, co se těch 5 dní v jeho hlavě dělo :
Den prvý
8,20 Rozespalý a sám hledám laboratoř někde v podzemí budovy A, přicházím pozdě, v davu bílých pláštů nemohu nají asistenta, tak se omlouvám nějaké studentce, která mně hustotou make-upu nejvíc připomíná moji třídní. Asistent tam už podle svědectví ostatních byl a docházku udělal.
Takže teď mohu už jen získat. V laborce je mrtvolné ticho, občas trapné uchychnutí jako před nějakou zkouškou.  Vyberu si židli vedle nějaké vystrašené holčiny a vedle ušmudlanehého kluka s poněkud nepřítomným pohledem a pláštěm Zentiva s tužkou na prsou a šmoulovatýma brejlema s nějakým nápisem. Oba mají vytežené rovnice z primátu, nějaký sešit, skripta, tužku a na sobě mají plášt. Krom rovnic nemám nic z výše uvedeného, takže v klidu čekám na asistenta. Přichází nějaký postdoc, kouká na mě, co tam asi tak dělám, pak z rodného čísla pochopí a se slovy "vy jste přišel pozdě" vysloví varování, že absence trpět nebude a po druhé špatné písemce se taky končí. Poprvé se mi zvedá žaludek. Pak se přebírá stůl. Všichni to sklo počítají. Mně je to jedno, celkem správně jsem zvolil starou zkušenost, že druhý den nikdo neví, co koho je, a jdu si na kulaťák koupit nějaký plášť a poté do Miláčka něco k snídani. Tam se mi zvedá žaludek podruhé.
10.00 Vyučující nám dá jakousi slabymyslnou písemku z výtěžku a zadání rovnic. Výtěžek je v pohodě, holka to ode mně opsala hned, kluk se chvíli ošíval, pak očkem koukal, tak jsem mu ten papír raději dal k nosu. Opisují i ostatní. Všichni opisují rovnice z primátu. Někteří opisují i rovnice, které jsem jen odhladnul a navíc si spletl dusitan s dusičnanem. Pak na mě začne druhý asistent - doktorand hulákat, proč to neodevzdám a ať to neukazuju sousedům nebo mě vyrazí. V laboratoři je celkem vydýcháno, chci se napít, tak mě ještě seřve, že se v laborkách pít nesmí ale aspoň pochopí a zapne digestoř. Připravenou připomínku, že jen blbec si splete láhev matonky s konc. HCl jsem spolknul a dobře jsem udělal.
12.00 Po obědě se seznamují studenti z načtené literatury s bezpečností stylem, každý něco. Protože to zadali v době mého hledání pláště, tak to říkám zpatra. Oční sprchu jsem si vybavil ale v labu nenašel, zato jsem věděl, co se čím vyplachuje a asák je se mnou spokojen a ptá se, zda jsem chemii někdy dělal. Po pravdě říkám, že ne, protože jsem začal ze slibovaných činností zjišťovat, že anorganická chemie znamená zahřívání, sušení, krystalizaci, filtraci a počítání výtěžku.
17.00 odcházím, bolí mě celkem nohy, ale aspoň vím, že z primátu poznám, co se bude chtít zítra v test. Dostáváme i seznam úkolů, co se bude dělat příště. Úkoly nejdou v učebnici popořadě ale tak nějak napřeskáčku a pod jinými názvy. Přestávám skripta číst, protože je nechápu. Nechápu, co nám vlastně chtějí říci. Jdu domů a spát.
Den druhý
8.20 Píše se už pár minut písemka. Zas má asistent blbý poznámky, tak se ponížím a vymluvím se na nevolnost. Že je to moje blbost a že mám o tom míň času na test. Sousedka se na mě už hezky směje, bohužel opětovat nemohu, protože jsem ráno nestihl vůbec nic a smrdí mi z huby. Nechávám jí to zas opsat. Ostatní dělají po 5 minutách, že přemýšlejí, ale ať dělám, co dělám, nemůžu pochopit nad čím. Prostě opisují. Začne se dělat zadaná práce, protože se řeklo, že se bude dělat práce. Každý asi ví, co se bude dělat, nikdo ale neví, proč se to dělá. Prostě proto. Nikdo se neptá na názor studentů, co je zajímá, co chtějí dělat. Všichni v jedné lajně .....
10.00 Prvních 5 studentů opouští laborku po vyhodnocení druhého zvoraného testu. Opravdu nechápu, co se na tom dá zvorat, když ty rovnice mají na primátu a většina má zkoušku z anorgány. Možná je to daň za to, že beou bez přijímaček. Na druhou stranu moc také nerozumím, k čemu takový namemorovaný seznam rovnic a kvanta vystresovaných studentů jsou. Dostávám lahvičku pro produkt, ten musím zvážit a dát to panu vedoucímu asákovi. Poděkuji a s politováním konstatuji, že to mohli říci předem, protože jsem mezitím produkt zvážil a vyhodil, jako už několikrát předtím. Dělám to tedy podruhé. Asák mě pochválí za barvu i výtěžek. Kdyby jen věděl, že jsem si zadání ani pořádně nepřečetl a udělat to v obou případech z dvojnásobného množství. Postupně přestávám vůbec vážit a dávám to podle oka. Ředím, jak jsem zvyklý. Po čase to tak dělají všichni.
12.00 Většina studentů je už zaběhlá a práce příjemně utíká. Oba asistenti nic krom základního zadání a pár speciálních technik nevysvětlují, jen odpoví přidrzle na otázky, mně teda slušně, protože vypadám jako jejich táta nebo si mě vygooglili. Ještě stěští, že mám tak obyčejný jméno a fotku nikde :D
Den třetí
10.00 Další 3 nás pro nenapsání vstupního textu opouští, jinak beze změny. Začíná sranda a laborka je tak nějak vzdušnější. Prý máme udělat nějakou poznávačku aniontů, sulfan a kol. si ze školy opravdu nepamatuji a nevím, k čemu by mi to dnes bylo. Jsem asi už blbý ale hledat něco po celých skritech odmítám a odhadnu to s 50% úspěšností, což je slušný průměr. Příchází asák ukázat práci s Natriem ... buch buch a pak fosfan.. buch buch. Legrace. Pak nějakej plešoun něco doutnavýho hodí do laborky a ať prej vypadneme. Protože jsem zrovna nevyditelný v pozici hledájícího dole pod stolem, zařvu na něj upřimně, něco o debilním čůrákovi a opět je velká legrace. Začínám zjišťovat, že chemie na VŠCHT má jisté prvky tragikomičnosti. Práce se daří, úkoly se dělají jak v rychlíku.
Den pátý
14.00 Všechny práce hotovy. Jak jsem předpokládal, inventář, co mi ukradl soused, se poskládal z okolních stolů vyhozených spolužáků a platil jsem jen dvě věci. Pak se psalal velká písemka, zas výtěžek a zas rovnice plus teorie. Všichni si z toho začínají dělat legraci, asistenti zuří a hrajou si před závěrečnou klasifikací na tvrďáky. Prej jestli beru B, Ačko nemá nikdo, většina C a D, někdo E. Zapisují mě to do indexu. Ptám se, k čemu ty laborky byly. No, abyste se něco naučili ... A co jako jsme se naučili ? Koukají na mě nevěřícně. Prý se mám zeptat na děkanátě...

Takže pár postřehu :
1. anorganická laborka nejsou nijak těžká. Autoři patrně chtěli studenty naučit filtrovat, vážit, zahřívat, sušit, ředit a vysvětlit, jak se před 50 lety analyzovalo. Nějaké blbosti studentů se celkem dozorují a eliminují, takže o zdraví nejde. Tomu odpovídá i časová dotace pouhého týdne.
2. laboratoře nemají webové stránky, doplňující příklady atp., zdroje, učebnice je zmateně napsaná formou nauč se sklíčka a budeš chemikem, najdi si v tom rovnice, třeba pochopíš
3. asáci (v mém případě) byli nehorázně přidrzlí, neochotní. Na druhou stranu byli objektivní a písemky opravovali spravedlivě, na krásu zjevu a dojmu se nedívali. Jinde naopak asáčky byly mírné a daly (zápočet) každému. O čem takové nejednotné známkování vypovídá ?
4. studenti se první dva dny laboratoří báli, nikdo jim s písemkou nepomohl ani neřekl, co bude v té příští za témata a z čeho se na to učit. Nikdo ani neřekl, že samostudium je podstatou tohoto předmětu.
5. studenti se učí rovnice, kterým nerozumí, dělat je ani nebudou, jen se objevují v písemnkách.

Třeba měl kolega jen smůlu na asáky (jména obou si pamatuje ale nemá smysl je hanět), ale zajímalo by mě, kolik po takových laborkách má ústav anorganické chemie studentů. Krom masochistických magorů anebo honičů kreditů si laborky II dá jen naivní blázen a na ústav asi zamíří jen když nebude zbití. Je to sice už podruhé, co se zde navážíme do jinak celkem kvalitního ústavu anorganické chemie, ale tento ústav si chronicky pěstuje chování ve stylu povinného předmětu střední školy. Smyslem laborek za současné podoby není studenty zaujmout anorganickou chemií, ale docela jednoduše zopakovat pár redox rovnic za použití kahanu, sirek a odpařovaček. Proti redoxu nemám námitek, ale trochu málo za týden práce ..... Když už nemá rozum ústav anorganické chemie, možná by ústav pevných látek a inž. pevných látek, skla a keramiky mohl s tímto povinným trapákem něco udělat a laboratoře inovovat. Takové laborky biochemikům, organikům, chemingům nic moc nedají a anorganikům už teprve nic.

středa 25. července 2012

Jak si nacpat břich na VŠCHT a neposrat se

aneb dnes v době, kdy čeští novnináři v každém vydání adorují s mohutnou podporou některých zasloužilých soudruhů na akademii věd A. Holého jako dodatečnou čtvrtou součást Boží Trojice bez toho, že by byli schopni jemnovat pro srovnání nějakého dalšího farmakologa komerčního léku  a kdy v brzké době za něj pravděpodobně akademie věd bude držet hromadnou několikadenní tryznu, aby  zanedlouho někdo z PřF Uk , kde mu předtím odmítli byť i udělení toho českého docenta, cpal do Dejvic jeho spektakulární obří sochu pro chemiky v klasické pozici "moudře koukám do baňky", nezaškodí trochu téma odlehčit, vykašlat se na posmrtné pateticko-děkovací tanečky jeho méně uspěšných kolegů a šéfů a vrátit se k trapné frašce zvané život s chemií. Laciným patosem a novnářskými oslavnými žvásty se jednak jeden nenají, a za další touha po té světské doceněnosti nemá u některých žádných hranic, takže se ještě jistě dočkáme pár upřímně procítěných rozhovorů s "jeho kolegy", pokud ne přímo mnoha děkovných dopisů. Tak tedy o tom, kde a jak se budoucí anebo stávající chemik na VŠCHT může najíst.
I chemik s malou inteligenční výbavou - předpokládám - se dovede najíst kde chce, ale pokud mluvíme o chemikovi tlejícím dnem i nocí na VŠCHT a okolí, má na výběr jen omezenou množinu možností, které volí podle chuťové, profesní a sexuální nálady, časových možností a otvírací doby. V prvé (nejbližší) řadě má na VŠCHT k dispozici klub Carbon a dva built-in bufety s nepřehlédnutelným normalizačním fit-outem a pak sadu cca 7 výdejních automatů se standardizovaným bagetiodně-kokakolovým  výběrem. Celkem nápaditě rekonstruovaný Klub Carbon byl při otevření příjemným překvapenín a uvidíme, co z toho vyroste. Ten známější celoroční bufet s otevírací dobou od 7,30 do cca 18.00 dostal růžovoučký název Miláček.

Bufet Miláček na "A"čku

Bufet Miláček ve vzdálenější budově od kulaťáku lze popsat jako minimalizovaný automat Koruna v nejlepších husákovských letech těsně před inventurou, tj. k dispozici je  7 druhů různě prošlých salátů, 6 druhů opravdu čerstvého pečiva, 5 druhů standardizovaných komerčních baget, 4 druhů ovoce (zelená jabka, červená jabka, zelené banány, žluté banány) přes uzeninu a řízkosračky kolísavé úrovně až po výběr sladkovodních cukrlátek a nápojů. Maximální kuchařský výkon obsluhy je nacpání věci do mikrovlnky a vložení papírového poháru pod expreso se slovy "dnes se to nějak sere". Poměrně zmatená ženská obsluha se letos transexualizovala na muže a vykazuje jisté známy zlepšení. Pochutiny lze požívat u baru směrem ke zdi anebo u několika stolků na chodbě. Z dále uvedených míst mají asi nejlepší kávu a výběr čerstvého pečiva. Dojem z prostředí připomíná malou jídelnu pionýrského tábora v normalizačních letech, originalita žádná, úklid ucházející. 

Prodejna na "B"čku 

Prodej poměrně kuriozních druhů sladkého pečiva a domácky odfušovaných baget v igelitu balených doplněný standardizovanými nápoji a "cukrovinkami" není nic právě to, co chemika nadchne, spíš urazí, zvlášť pokud je zvyklý na čerstvost pečiva. Prodejna má dokonce i malý pultík pro rychhlou konzumaci, což spolu s malým prostorem nevytváří překvapivě dojem útulnosti ale dočasnosti a ušpiněnosti. Rychlovarní konvice a mikrovlnka pak tento dojem rozšiřuje  směrem k nějaké závodní vrátnici z let dávno zašlých. Chodit tam pravidelně asi vyžaduje jistou míru necitlivosti studujících vůči vlastnímu žaludku a estetickému cítění. Myslím, že kdyby jídlo a nápoje házeli na požádání přimo na vstupní schodiště zákazníkům, mělo by místo aspoň nějakou atmosféru. Nejlepší řešení by bylo to tam zavřít.

Bufety na strojárně a drátárně ČVUT 

Pokud chemik přejde ulici a navštíví 1. patro obou fakult ČVUTu najde dva prakticky stejné bufety s nabídkou 2 polévek a cca 5 hotových jídel otevřených od 8 do 17. Krom obligátních telpohubých limonád včetně točené Kofoly (doprdele, co je na 3 minuty točené kofole tak speciálního?), čokoládek bez čokolády z mezinárodního koncernu Nestlé ohřívají po celý den i obyčejné párky, klobásy a sekanou, vše bohužel v kvalitě Tesca. Polévky notně zahuštěné lacinou náhražkou se střídají v rytmu : frankfurt, guláš, čočka, zelná a brambor. Mezi hotovými jídly nechybí jeden druh guláše, něco z kuřecího, vepřového nebo hovězího s hranolkama n. bramborama, jeden omáčkofood, pak sračkofeleky, vše za použití univerzální tmavé a sladké omáčky z Makra. Výsledek kuchařského umění nelze nazvat jinak než standard 90.let anebo nově Babica feeling. Jíst se to ale přece jen dá, zvlášť pokud jste student ČVUTu ale žádný zázrak krom brzké defekace nečekejte stejně jako v případě nabídky "sladkého" aneb tuťuňuňu výběr jako od ušmoulané maloměstské cukrárny. Káv "dělají" z automatu a v tak hrozné kvalitě, že se pít nedá. Bohužel, tak jak se jedlo na stavbě někdy v 60.letech se dnes jí i na ČVUTu. Prostředí je i přes pokus o standardizaci mírně zasrané ale udržované, což spolu s s přítomností studentů a učitelů ČVUT, konzumující tuto "stravu" vytváří obzvlášť obskurní atmosféru, které je potřeba si v dnešní uspěchané době vážit. Zvlášť pro studentky VŠCHT může být seznámení se s touto částí ČVUTu poměrně zajímavou životní zkušeností, i když i zde pověst ústavu upadá a je ke spatření i několik desítek zasloužilých metrosexuálů, příp. i pohledných děvčat.

Menzy, akademická restaurace a pizzerie

V okolí je několik studentských menz českého typu. No comment - to se opravdu jíst nedá. Takto se vařilo někde ve školních jídelnách za socíku a platit za to i jen dotacemi sníženou sumu je podle mého názoru úplná blbost. Kdyby se aspoň utržené peníze za takovou vývařovnu považovaly finančním přadem za zálohu na budoucí poplatky za návštěvy slušného internisty ! Svéráznou nabídku "české a mezinárodní kuchyně" doplňuje také svérázná akademická restaurace v Masarykově koleji, kde čas, obsluha i nabídka zamrzla někde v roce 1992, snad jen ceny předehnaly nakonec i obsluhu. Dodnes jsem přesně nepochopil, zda je normální nezměnit jídelní lístek i "kvalitu" jídla 20 let. Prostředí pak připomíná vyprázdněný německý bungr s bilými ubrusy a redesignem podle Přemka Podlahy, kde se jezdí s jídlem na vozíku, personál kličkuje pro každou blbost jak na dráze. V další menze je nakonec schovaná i jistá Pizzeria, která dělá tak hnusné "české" pizzy, že to svět neviděl. Těstoviny jsem si neměl odvahu ani objednat. 

Restaurace Pod podloubím a kakvárna NTK

Asi jedna z lepších místních restuarací. Polední nabídka je slušný standard, lepší věcí mají a la carte. Pokud vám nevadí přítomnost architektonické pakáže a jejich žvástů o "umění", lze tam celkem přijemně strávit celý den (tedy otevírají od 11). Kafe průměrné, ale ve srovnání s výše uvedeným je to ráj na zemi. Jistým vysvobozením z menzohltů a bufetouspávaček byla dnes již zrušená, resp. novým nájemce převzatá kavárna v NTK. Kromě dobré kávy kavárna nabízela i tři polední ohřívaná jídla, z toho jedno vegetariánské, nutno dodat že velmi chutné.

Závěr 

Jak vidno chemik zvyklý na jistý západní standard anebo dokonce na kvalitní vegetariánskou stravu se moc dobře ve škole a v její blízkosti nenají a musí směřovat kroky směrem ke kulaťáku a výš. Stávající školní bufety a restaurace nejsou v ničem ani kvalitní ani originální, aby si je studenti mohli oblíbit, natož aby v nich mohl někdo bez újmy na zdraví jíst. Kromě Miláčka není možné vůbec najít a vybrat si byť jen pouhé čerstvé pečivo ani dostat pořádné kafe s čerstvým mlékem. Nabízené urousané bagety jsou komerční a standardizované stejné jako je dostání v každém automatu, opět žádná originalita. Panebože, to je takový problém sehnat nájemce, který umí uvařit alespoň jedno pořádné (evropské) jídlo, udělat sladký koláč, mít stroj na expresso, do kterého by si nedovolil dát kafé značky Standard, protože by mu to zničilo mlýnek, mít za provozu čisto  ?? Opravdu  jsou činovníci ČVUTu a VŠCHT tak společně impotentní, že nabízejí ve svých areálech v prostorách s vyjimkou Carbonu značně odporných zdraví nebezpečné a odporné blafy typu pochoutkový salát s utopencem, po kterých nejspíš v 35ti skončíte na operaci žaludku ? A minimálně v případě prodejny na fakultě potravinářské a biochemické technologie by bylo záhodno nejprve myslet než uzavírat nájemní smlouvu, protože když skoro každá střední potravinárna nabízí vlastní produkty ve svém sídle jako vlastní prezentaci, tak postavit "toto" u vstupu znamená, že to je těm nahoře jedno.

sobota 21. dubna 2012

Trubka, komín, tah a tlak, smyk solidu, prásk a zrak

Po recenzi hodiny biochemie, na které jsme se s kolegy pěkně vyspali osvíceni záblesky powerpointových prezentací všech těch citrusových a močohltných cyklů, ATP/NAD demonstrací, vylhaných kinetických rovnic pro kompetitivně nekompetentní enzymy s línými kofaktory, věrných náčrtů dlouhých řetězců kyselin málo maštěných a multišroubovic fosfosráčů ostře spřažených do symbolu postmoderní doby, přijde řada na obor poklidný, takzvaně technický, skoro až matematický, plný nepochopitelné reologie a složitých výpočtů, tj. na materiálové inženýrství a na chemické technologie. To se na VŠCHT nachází hlavně na Fakultě chemické technologie (FCHT) pod krycími názvy sklo a keramika, kovy, polymery, inženýrství pevných látek a chemie pevných látek, i když hodně dalších věcí je možné nalézt na chemickém inženýrství a anebo na ústavu počítačové a řídící techniky. Technologie a část materiálů je pak skrytá pod čtyřmi ústavy FCHT organické, anorganickou chemie a organické a anorganické technologie. Diverzifikaci pak doplňuje zbytečně opomíjená informatika a restaurování, což je tak trochu svět pro sebe. Na jiné fakultě je pak i chemie přírodních látek, která k materiálové vědě také patří. Chytrý čtenář si ústavy a jejich aktivity projede sám, organiku i anorganiku jsme už rozebírali, takže se budeme věnovat pěti základním materiálově-technologickým předmětům : Úvod do chemických technologií, úvod do studia materiálů (oba 3.semestr), makromolekulární chemii, anorganické nekovové materiály (rozuměj sklo, keramika a pojiva) a kovové materiály (4.semestr). Největší překvapení spočívá v tom, že zatímco první dva jsou povinné jak pro materiály a technologie, ti zbývající tři už nejsou povinné pro nikoho, jen materiálisti si musí vybrat jeden z nich jako povinně voolitelný. Škola asi vychází z toho, že organik bude celý den čumět do páchnoucí aparatury a čekat na 0,1% výtěžek, polymerník zase nemusí znát sklo anebo kovy, neb se spokojí s tichou emulgací momomeru. Předem řeknu, že mi toto výběrové portfolio předmětů přijde naprosto neúčelné, nelogické a nevyvážené, a to jak obsahem, tak co kvality. Když chce být někdo materiálník aneb technolog měl by znát všechno, co je v sylabech všech těchto předmětů a měly by být pro něho povinné. Důkazu netřeba, jde o axiom :-). V praxi, co člověk nevyčte a neodkouká, musí sám vymyslet a vymýšlí dle analogie. Pokud nemá z čeho se inspirovat, pak má smůlu. Teorie plasticity, viskoelasticita, teplota skelnho přechodu, kinetika a termodynamika, Newton, Kelvin, creep, relax atp. by měli procházet jednotlivými druhy materiálů, aby materialista poznal zásadní odlišnosti a souvislosti.

Úvod do studia materiálů

Předmět je koncipovám více než jako skutečný úvod do materiálového inženýrství jako taková nabídka, která ukáže základní rozdíly mezi materiály a projede rychlíkem Šuhaj polymery, nekovy i kovy. Skripta jsou přehledná a dobře napsaná, cca 190 stran srozumitelného textu s obrázky, ke zkoušce nutno znát 2/3 a zkouší i přednáší vždy po jednom z polymerů, kovů a nekovů : Švorčík, Kratochvíl, Vojtěch. Všichni tři sice přednášet i zaujmout umí, ale u Švorčíka, který je na tom s výběrem zajímavých témat asi nejlépe, je po několika hodinách patrné, že se začíná díky nulové přípravě na hodiny a schopnosti dříve mluvit než myslet, nevědomky opakovat. Kratochvíl zase občas nelogicky skáče od jednoho tématu k druhému, někde rozebírá triviality typu sintrování dvě přednášky a někde zas běží jak splašený vocas, nehledě k tomu, že jeho touha po dochvilnosti studentů je nejen marná ale i dokonale směšná, protože nejsme na vojně (jak jsem pochopil, Kratochvílovi pozdní příchody vadí, protože se to prostě nedělá) a pozdním příchodem málokdy student o něco přijde. I když předmět splňuje to, co studentům v sylabu slibuje, lepší by bylo ho zrušit a dát jako povinné tři následující specializační materiálové předměty, protože šíře záběru tohoto předmětu stojí na úkor jeho hloubky. Počítám, že studenti oboru chemie a technologie materiálů nepotřebují aktivační promo předmět, ale pořádnou kládu. A navíc jde už o 3.semestr.

Úvod do chemických technologií

Člověk je za svůj život zvyklý na ledasco. Nemohu v této souvislosti nevzpomenout na jednoho kolegu z organické laborky, který nám byl dáván na protestantsky stupidních poradách jedné instituce v Berlíně za příklad pracovitosti než se zjistilo, že celou noc kromě udržování věčného ohně pod azbestem nic nedělá a pouští si v laborce porno (tehdy totiž rychlost přenosu zavisela na počtu aktivních uživatelů), a to hlavně to zoofilní, takže dostal od kolegů přezdívku Zoologist Biphenyl a vrátil se raději učit na školu, naštěstí německou. Teď k věci. Duo Vídenský a Kurc, které přednáší organickou a anorganickou technologii, připomínalo kombinaci zlého (hysterie) a dobrého (flegma) kriminalisty. Podobný typ přednesu jsem si nepředstavoval ani v těch nejhorších snech z oblasti zoofilie. Pokud na technologii nemají studenty - nevím, jen odhaduji - pak si za to mohou sami. Jestliže lze totiž o předmětu úvod do materiálů, že sylaby mají smysl, skripta jsou výborná a vyučující dovedou prezentovanou látkou zaujmout, toto je nechtěná, zato však maximální parodie. Kvalitní skripta nejsou žádná, podle autorů asi ve světě za posledních 22 let nic nevyšlo, přednášející na začátku ani nenaznačí, co se bude v semestru přednášet a proč. Vyučující také pro jistotu nepředstaví práci svého ústavu anebo svoje profesní zaměření. Vídensky pak v marné zato demonstrativní snaze zapojit studenty do přednášky běhá po celé velké posluchárně !!! jak rozzuřený Sarkozy a rozčiluje se nad náhodnými odpovědmi zmatených studentů. Hodina se tak podobá maturitní frašce, kdy komise sarkasticky komentuje výkony nebohého studenta, aniž by si přednášející uvědomili, že chyba je na jejich straně, protože zatím nepřednesli ani neodkázali na něco, co by mělo být předmětem diskuse a na co by se měl nebohý student připravit, když už to přednášející nejsou schopni odprezentovat sami. Já sám také nevím, který oxid nebo sůl je za normální teploty v jakém skupenství nebo fázi, ale zjistit to zabere asi tak minutu práce na PC. Technologem se člověk nerodí, ale to z něj dělá praxe a do té by měl jít náležitě připraven. Chápu na druhou stranu, že než probírat nějaké kategorie a umělá rozdělení technologií je lepší probrat 4-5 pořádně, v tom vidím pozitivum přednášek stejně jako ve schopnosti zaujmout - rozhodně v posluchárně osazenstvo nespalo a Vídenský neplácal nesmysly a studentů se na možná řešení ptal. Probrat pořádně ale v sobě zahrnuje např. video z výroby, popis množství, kvality vstupů, výstupů, ztrát, problému při instalaci, rozdíl produkce od laborek atp. , protože stejně jako jinde i zde to končí na tom, že si z primátu stáhnou výrobu syntézního plynu a tu se studenti naučí nazpaměť pro závěrečný test. Organika v podání Mr Kurce je poněkud systematičtější, ale přeci jenom výklad prakticky zády ke studentům, navíc na hranici slyšitelnosti nezavdává moc příčin k smysluplnému poslechu. Když jsem si k němu sedl do 2.řady (dál jsem ho opravdu neslyšel), jeho výklad byl poměrně zajímavý ale člověk se musel strašně přemáhat, aby to monotónost vydržel a neusnul. Navíc jsem si připadal, že ho poslouchám sám, snaha o dialog se studenty byl narozdíl od anorganiky nulová. Je to škoda, protože jednak oba pánove mají navíc a především jejich výkon poznamená další výběr nemnoha studentů, kteří na přednášku dorazí. A jestli něco dokonale odradí, tak je to specifický strach ze zkoušky, protože okruh látky zkoušející solidně a věcně zkoušenému nevymezí a student ani nemá zdroje, jak se k ní naučit. Zatímco u většiny ostatních vyučujících jsme měli pocit, že praktickou chemii nikdy nedělali a že jejich kariéra začíná a končí v Dejvicích, zde je vidět, že jí znají, jen jsou líní na sobě a svých přednáškách trochu zapracovat a neuvědomují si, že nejsou ve firmě, kde se zájem o věc a schopnost se věc doučit předpokládá. Kdybych na něho vytasil pár specializovaných výrob z mé praxe, tak by se také nechytal. Znát věci z praxe a házet kolem sebe slovní perly s údivem, že to nezná ten druhý, je poněkud dětinské, natož aby to bylo didaktické. Vídenský by navíc mohl trochu zmírnit prezentaci svého ega, ono je na škole daleko užitečnější pracovat na egu studentů. Je to škoda, protože dodnes si pamatuji na skvělé hodiny o naprosto zastaralé technologii výroby kyseliny dusičné a benzínu, na které 80.letý přednášející ukázal asi 20 procesů se všemi možnými (i nechemickými) omezeními, které bylo nutné v jeho době překonat a o kterých jsme se my jako studenti neměli šanci z učebnic nic dozvědět. Naprosto kouzelný a intonačně vyrovnaný výklad předpokládal ochotu profesora se studenty o své poznatky podělit za tím účelem, že ne stejné ale analogické problémy mohou řešit ve své praxi, ať už v průmyslu anebo někde v labu.

Makromolekulární chemie 

Předmět by se asi přiléhavěji měl jmenovat obecná teorie laboratorní výroby polymerů, protože se jedinec nedozví nic o reologii, o fyzice, materiálových vlastnostech, ani o biomakru, ale jen o technických uhlíkatých polymerech. Skripta jsou poněkud hutnější, kromě kapitol o molekulárních hmotnostech, kde nevím proč se tím tak dokola a dopodrobna zabývají, nutí studenta namemorovat systematiku, která je pro praxi k ničemu, nehledě na naprosto trapnou 50-stránkovou středoškolsky napsanou kapitolu o názvosloví. A v dalších kapitoláchtudent nenajde žádné podněty ani žádné problémy, prostě se jen vyjmenovává pár typů syntézy, postúprav atp., které už za mně byly povinná nuda. Bylo by možná lepší tam dát nějaké zahraniční dílo, které k tomu přistupuje účelněji a neteorizuje rádoby vědeckými a zcela napoužitelnými kinetikými rovnicemi. Co mi ale nejvíc vadilo byla jistá uzavřenost oboru, jakoby někde v 60.letech, kdy ještě bylo co syntetizovat. Stejná separace prakticky zničila organiku v západních zemích do systamatického zahnívání než přišla nová vlna v 80./90.letech od komplexníků. Kompozitní materiály, povrchové technologie, tenké vrstvy, nanotechnologie jako by neexistovaly, budeme přeci dělat do skonání PE a PVC. Vyučující se střídají podle mě neznámého klíče, občas se hodina ruší, přesouvá někam do kanceláře atp. Výkon přednášejících jistě ne nejhorší ale také nic zajímavého, kontakt se studenty naprosto nulový. Jak jsem pochopil, dali to jako povinné i nějakým holčinám z magistra z léčiv a tomu odpovídal i zájem. Nevím, kolik mají na VŠCHT studentů této specializace, ale na Albertově za poslední 4 roky šel na tuto specializaci 1 (slovy jeden) člověk. Možná to bude tím, že odkaz Wichterleho v prezentované dogmatice stavebnice Merkur je sice poutavý pro puberťáka, ale pokud jeden nabude trocha rozumu, musí mu dojít, že jedinný možný odkaz Wichterleho je v jeho schopnosti poznatky tržně aplikovat, a to ne ve formě předražrené učebnice, jak se to dodnes děje v organice, ale v praktickém novátorském užití. K tomu má sice ústav polymerů blíže než na Albertově, kde se snad už úplně zbláznili do teoretického blábolení, ale stále je to hodně málo. Jen pro zajímavost jsem nakouknul od sylabu a přednáškových prezentací předmětu Struktura a vlastnosti materiálů, a i když jsem na něj nechodil a je mi jasné, že vzhledem k počtu slidů půjde o Švorčíkovu bleskovku, jeví se mi jeho obsah pro materialistu z řad polymrdníků daleko užitečnější.

Anorganické nekovové materiály

Sklo, keramika, sklokeramika, pojiva ... naprostá klasika v materiálech. Proč předmět nenazvat jednoduše sklo a keramika, když to lze takto vědecky? Předmět učí Helebrant, takže záruka kvality tam jistá bude, ale to podání, panebože... Nevím, jestli se na ústavní poradě rozhodli, že už žádného skleníka nechtějí, ale přednášet prvních 5 přednášek o difuzi a tuhnutí něčeho, o čem studenti ještě neví vůbec nic, dokáže znechutit i milovníka pivních lahví a keramickcýh toalet. Pokud bych přišel tak na 7. přednášku, bylo by to ok, přednášky v tu dobu mají odpich i téma, jen by mi vadilo, že z 30 studentů je tam tak po difúzním introduction třetina. Difůze je jistě potřebná věc, ale takto nezáživně podaná, navíc opakovaně a roztahaně přednesená, to by zabilo i vola. Ač jako host jsem měl sto chutí vstát a zařvat: "dál, jděte dál!". Ještě jedna osobní věc : i když se pár studentek vtipům pana profesora ohledně své osoby a jeho rodiny smála - přiznávám, já tenhle druh prezentovaných - podle mě naprosto trapných - familiérností nesnáším a na vysokou školu to nepatří. Jistě to nemyslí špatně, ale vtip se stejným obsahem lze konstruovat i jinak a neutrálněji. Navíc lze podle změny intonace počínající vtip poznat, což ho dělá téměř neposlouchatelným. Na přednáškách se ale jinak projedou jednotlivé materiály, složení i typické vlastnosti, historická i současná praxe, vysvětlí se příčiny chování materiálu, powerpointu není zas tak moc a pro obrázky složení "krystalů" se to celkem hodí a nutno dodat, že občas i sám Helebrant nějakou křivku i nakreslí a dovysvětlí. Látky je tak akorát.  

Kovové materiály

Bez připomínek. Kvalitní přednášející, kvalitní literatura, celkem rozumně podaná látka, kontakt se studenty perfektní. Doprdele, proč se nejdou někdy z polymerů,technologie a skla na něj podívat ? Vůbec si nedělám iluze, že výzkum na VŠCHT je na tomto ústavu na světové úrovni, ale rozhodně mladému člověku přinese přesně to, aby se k takovému výzkumu a praxi mohl dopracovat.

Shrnutí

Po vynechání zjevných excesů na technologii nehodnotím materiálově-technologické zaměření jako špatné, protože každý se zájmem o materiálové inženýrství si tam může něco najít, i když toho ještě moc v základu chybí. Kromě výborných kovů lze zapracovat na skle co do způsobu přednesu a hlavně na polymerech, které jsou vykládány seznamovitě a nezáživně. Bohužel to vypadá, jako by každý z větších ústavů FCHT něco do povinně volitelných "hodil" a tak místo nějaké materiálové syntézy se to dostává do úrovně předčasné specializace. K tomu účelu ale chybí volitelné předměty z (inženýrství) pevných a přírodních látek. Hlavně ale polovodiče, elektrochemie, nanostruktury, krystalografie, jaderka, kvantovka, geochemie, optika, magnetismus .... jako by toho nebylo. Pokud má být Bc. stupeň ucelený, pak by měl mít absolvent nějaký rozsah znalostí, odborníkem na sklo nebo kovy se za jeden rok specializace jen těžko někdo stane. Na západě je celkem běžné, že se v rámci studia mezi ústavy přechází, aby si každá našel, co mu je nejbliží a ne - jako se to mnohokrát u nás stalo - organik v 38ti zjistil, že je to de facto kuchařina a že ho recepty už nebaví. Úvod do materiálů by se takovým pokusem syntézy mohl jevit, kdyby se neučil jako nezávislý trojboj keramiky, polymerů a kovů. Škoda, znalostně ani personálně na tom není fakulta špatně, naopak, ale to zamýšlené kurikulum materiálového inženýra anebo technologa mi moc jasné není. Snad příště v magisterském....


A nakonec nějaká trapácká videa o difuzi a kovech (NiTinol) na uklidnění .....


pátek 20. dubna 2012

Biochemický redukcionismus cyklického šarlatána

Každý slušný biochemik začal svou kariéru potom, co slyšel tuto větu : "Tak ještě jednou .... a půjdeš na biochemii" A skutečně, pokud se člověk bojí smradu a úmorné práce na organice nebo se bojí práce s fluorem a fosforem na anorganice, vše mu padá z rukou, nic nechápe anebo ho nebaví vypalovat porcelán do skleněné rakve, počítat rychlosti reakce v reaktoru anebo leptat povrchy s představou potvrzení kvantové mechaniky, dá zavděk i tak poškozené organice jakou je biochemie. Teda ona to moc organika není, vlastně to není ani moc chemie, protože vše solidně postavené v chemii biochemici víceméně nepochopili a nahradili to vlastními myšlenkami a názvy. Pravda, dnes se najdou i lidé, kteří biochemii začnou dělat dobrovolně. Školní biochemie nikdy nepatřila mezi těžké a komplikované zkoušky na VŠCHT a ani dnes, kdy míra akademické plkóznosti Vodrážkoých skript dosáhla svého maxima, nepatří mezi složité disciplíny, pokud by to studovali chemici a nikoliv biochemici. Aby bylo jasno, nemám nic proto biochemii ani biochemikům, někteří z nás se tím i živí, jen si myslím, že by se biochemie měla řadit k vědám filosfickým, někam hned vedle biologie a nikoliv k vědám přírodním a takto by se měla studentům prezentovat. Nebo ještě lépe by měla sdílet osud věd lékařských, ne že by snad někoho léčila, ale protože je to podobná smeť pravd, polopravd a zvykových vyprávěnek, přičemž o výsledné pravdě rozhodují známosti anebo v horším případě hlasování. Biochemie stejně jako medicína přitahuje hochštaplery a podvodníky v tak vysoké míře, v jaké to nedovedla žádná jiná přírodní věda. Počet biochemiků se navýšil celosvětově na čísla podobná počtu právníků bez toho, že by se v aplikované části nějak vývoj pohnul - pokud vývoj nepočítám podle počtu časopisů a článků - a i když doba vrcholu je za námi, stále jsou schopni biochemici na svou stranu nalákat mladé chemiky, kteří by jinak byli schopni dělat i dobrou chemii. Sama VŠCHT před několika lety výuku biochemie předělala a mezi chemiky nepanuje moc velká shoda, zda k lepšímu anebo horšímu, a to jak co do formy výuky tak co do zaměření laboratoří.

Začíná to už úvodem, tedy biologií I a II v prvním ročníku, kdy se na nebohého studenta navalí poznatky, kde vede sebe nenápadně koexistují fakticity typu chem. složení, reaktivity, pH a dojmy typu účel kompartmentu, jeho smysl anebo dokonce úkoly, zvlášť za čarovnou lze považovat "strukturní úlohu" mnoha "organel". Skripta jsou ale celkem přehledná a didaktický účel na úrovní české VŠ plní - tomu odpovídá i přednes, který neurazí. Horší je to se závěrečnými testy, které dovede napsat snad i nejhloupější tajemník uličního výboru sociální demokracie. Bylo by možná záhodno místo této memoriky začít učit biochemii, biologii a mikrobiologii současně, protože moc nechápu, jaký má taková obecná biologie přínos pro budoucí biochemii I a II a především by bylo lepší se soustředit na konkrétní poznatky a z nich vyvozovat (částečně) obecná zjištění než postupovat klasickou českou nalejvárnou, kdy student umí desítky látek a vzorců, ale ty hned po zkoušce zapomene. Samotná biochemie je pak rozdělená na 3 hodinové přednášky, povinné semináře (1hod/týdně) a týdenní laboratoře, z čehož nepotravináři mají povinnou jen biochemii. Další semestr pak navazuje Biochemie II (2hod/týdně) s hodinovým seminářem a následně Mikrobiologie (3hod) s týdenními laboratořemi. Při výuce biochemie I se vychází z přednášek, z powerpointových prezentací, pak z podivného slovníčku, který pravděpodobně supluje učebnici a nakonec z materiálů na seminářících. Ve skutečnosti ale o žádné semináře nejde, protože se na nich koná jen "dopřednášení" a procvičování látky pro napsání testu. Studenti si šprtají kdejakou sloučeninu a kdejaký cyklus nazpaměť. Důsledkem je pak to, že umí kdeco popsat ale logika metabolismu jim nedochází anebo ji dostanou k našprtání.

Přednášku jsme absolvovali u 3 přednášejích a ani jeden z nich nesplňoval většinu kritérií, které bychom na slušný přednes biochemie kladli, přestože mluvený přednes i první dojem byl ve všech případech poměrně dobrý. Z porovnání výkladů je vidět, že mají jasno v tom, co chtějí naučit ale už méně v tom, že by studentům zrovna tento výukový focus nějak zdůvodnili. Co člověka zarazí na první pohled je povinnost studentů při příchodu vyučujícího vstát a/nebo mít na zkoušce kvádro. I když se to týká jen jednoho vyučujícího, jde dnes o naprosto trapný a vynucený projev, který jen ukazuje, jakou představu má asi dotyčný o akademické obci. Neschopnost a neochota studentů bránit se je pak druhá věc. Kdyby se to stalo někde v USA, nikdo z amerických studentů by nevstal a dotyčný profesor by si v lepším případě druhý den hledal práci, v horším právníka. Kvádro jsem neměl na sobě ani na státnicích, a to byl ten "drsný komusnismus". Vždy mě přišli komičtí kolegové, co v plášti, pod kterým jim prosvítalo kvádro s kravatou, si před novnináři hráli na práci v laboratoři. Jakoby měli někde zafixován mindrák, že nejsou praví doktoři, u kterých je podobně nepraktická konstelace oblečení obvyklá, zpravidla ještě doplněná familiérním motýlkem. Ale zpátky k výuce. Prvním nedostatkem je převis powerpointu nad ústní přednáškou. Na studenty se od první hodiny valí tuny obrázků, vzorců a náčrtů v powerpointovém formátu, někdy i kolem 100 za dvouhodinu. Patrně se někde na mizerném školení vyučující dozvěděli, že samotný přednes by studenti nepochopili. Tato filmová prezentace kouskuje přednes na malé fragmenty, studenti koukají nejpve na obrázky a proto nevnímají přednášející, aby po čase rezignovali i na masu nových obrázků a nevnímají už nic. Přenos MTV klipové kultury je tak dokonalý. Hodina není vedena podle nějaké slušné učebnice biochemie (je aspoň uvedena v doporučené literatuře). Dosažitelnou a povinnou literaturou je jakýsi podivný interaktivní (klikací) výkladový slovník, z něhož některá hesla jsou otázkou v závěrečném testu a který obsahuje o každém hesle tak jeden odstavec. Student nemá žádné solidní tématické a rozsahové vodítko, natož aby měl v prezentacích nebo slovníku uvedeny primární zdroje. Práce vyučujících s literaturou je prakticky nulová, a to v době kdy na světě pobíhají minimálně 4 solidní učebnice.

Druhou věcí je absolutní nezájem ze strany studentů. Zatímco před 30 lety bylo obvyklé, že studenti měli literaturu dávno přečtenou a na hodinách docházelo k diskusím, zde se nic takového neděje a podle informací od okolí se učí maximálně z toho "slovníčku", a to hlavně kvůli průběžným testům na pseudoseminářích. Na hodinách je tedy svaté ticho a klid, navíc po úvodních hodinách poklesne počet posluchačů ve velké posluchárně B i na 20 kousků. Vyučující nedovedou svým klipovým pořadem nazvaným Biochemie nijak zaujmout, často se tedy zbaběle obrácejí k tomu, že diskutují možné otázky v závěrečném testu. Přednáška se tak uchyluje tradičně k tomu, co je známo z českých středních škol - k mechanické monotónní přednášce. Jako útěchu studentům VŠCHT možno sdělit, že výuka na PřF UK na tom není o moc lépe, což není žádný div, když velká část personálního substrátu VŠCHT tam studovala.

Třetí věcí je naprostá akademičnost oboru a odtechnologizování. Na výuce je hodně vidět, že výuku místo chemických praktiků přebrali akademičtí "profesoři", pro než má větší význam publikace než smysl prezentovaného poznatku. Po absolvování Biochemie I i II jsem měl pocit naprosté akademické sterilnosti, které by se mě dostalo na každém základním kurzu biochemie pro zdravotní sestry, a to jsem ještě optimista, protože pokud má být výsldkem semestrálního kurzu biochemie v lepším případě pochopení ATP poolu ideálního (neexistujícího) no-name organismu, tak je zde něco v nepořádku. K výuce patří i týden stadardních laboratoří, který naučí bez většího časového stresu pár praktických postupů a na kterém není co hodnotit.

Další věcí je striktní fokusace přednášek na biochemii člověka a genetiku. Je mi jasné, že módnost všech lékařsko-forenzních a bio-nano-genetických "zaměření" převálcuje kdeco, ale přeci jenom věřím, že většina studentů si ve své skromnosti a pokoře biochemii vybrala kvůli praktické a technologické použitelnosti než že by se chtěli věnovat "léčbě rakoviny". Za zmínku v této souvislosti stojí také fakt, že biochemici nemají povinnou ani Fyzikální chemii II ani Organiku II a nejmenší hrdlo v pokračujícícm studiu je na obor obecná biochemie. Ani témata bakalářských prací nenaznačují, že by mělo jít o prakticky a technologicky zaměřené studium anebo že by vyučující někdy vůbec v takovém oboru pracovali. Bohužel neuvěřitelně vysoká teoretizace výzkumu v chemii z 80.let minulého století na různých pracovištích AV, jejichž jména si už nikdo naštěstí nepamatuje a která byla praxi na dvě věci, sebou nese i to, že chemii na technologické škole může vyučovat i člověk, který nikdy žádnou technologii neviděl, natož aby se na jejím vývoji nějak podílel. Doporučuji se kouknout na životopisy vyučujících chemie z 40.-70.let minulého století pro srovnání (záměrně neuvádím německou chemii v ČSR, resp. v Sudetech, např. celý Aussig nebo Oberleutensdorf ). I když na tom biochemie díky tradici dejvického ÚOCHB není zatím tak špatně jako česká imunologie anebo mikrobiologie, která už ani praktické problémy neřeší a počítá jen stovky autocitací a počet sebeprezentací vykradených článků na rádiu Leonardo, přeci jenom fakt, že i srovnatelně velká Belgie má chemický průmysl 2,5x větší než ČR o něčem shnilém ve státě bohemském svědčí. Život "chemika" založeném na grantech je tak trochu trapárna a parodie.

Z výše uvedeného vyplývá, že naše spokojenost s výukou biochemie moc veliká není ale vzhledem ke stavu, v jakém se nachází biochemie na Albertově, můžeme být rádi, že je aspoň taková. Bylo by asi lepší v případě VŠCHT se vrátit k výuce klasických biochemických postupů, víc se věnovat smysluplným laborkám a teoretizování a laboratorní pseudovýzkum v biologii a biochemii přenechat Albertovu a Bojišti (Přf UK, 1LF UK), přestože tamější stav, kdy profesorem je kdejaký publikační blábolista, trojbojista lékař-biochemik-samouk anebo dokonce dlouhodbě známý podvodník nezavdává moc důvěry, že by na něco v této oblasti přišli. Hra na český "lékařský" výzkum v klinické biochemii anebo patobiochemii iniciovaný především nedostatekm devizových prostředů před 30 lety je už pak vyložený podvod, od jehož důsledků nás naštěstí pár let chrání jen obava dotyčných před žalobami pacientů. Dodnes nemohu zapomentou na cca 40 letou "profesorku" biochemie z nejmenované lékařské fakulty, která se v tomto věku šla učit statistiku do Nizozemí, a to na jeden víkend :-) Že si svých omezení jsou nakonec sami aktéři na Albertově a Bojišti vědomi je pak celkem dobrá zpráva. Proto by VŠCHT se měla tomuto akademicko-plkóznímu trendu vyhnout, a i když je to možná cesta komplikovanější, delší a klikatější, měla by vsadit na to, na čem vyrostla : na chemickou technologii, která přináší zisk.

P.S. : na konec připojuji video z free kurzů biologie/biochemie od Khan nadace - a to bez jediného slidu. Možné si i zapnout anglické titlky (volba CC) anebo přejít přímo na autora a pustit si celou sérii ve správném pořadí.