Jak si nacpat břich na VŠCHT a neposrat se

aneb dnes v době, kdy čeští novnináři v každém vydání adorují s mohutnou podporou některých zasloužilých soudruhů na akademii věd A. Holého jako dodatečnou čtvrtou součást Boží Trojice bez toho, že by byli schopni jemnovat pro srovnání nějakého dalšího farmakologa komerčního léku  a kdy v brzké době za něj pravděpodobně akademie věd bude držet hromadnou několikadenní tryznu, aby  zanedlouho někdo z PřF Uk , kde mu předtím odmítli byť i udělení toho českého docenta, cpal do Dejvic jeho spektakulární obří sochu pro chemiky v klasické pozici "moudře koukám do baňky", nezaškodí trochu téma odlehčit, vykašlat se na posmrtné pateticko-děkovací tanečky jeho méně uspěšných kolegů a šéfů a vrátit se k trapné frašce zvané život s chemií. Laciným patosem a novnářskými oslavnými žvásty se jednak jeden nenají, a za další touha po té světské doceněnosti nemá u některých žádných hranic, takže se ještě jistě dočkáme pár upřímně procítěných rozhovorů s "jeho kolegy", pokud ne přímo mnoha děkovných dopisů. Tak tedy o tom, kde a jak se budoucí anebo stávající chemik na VŠCHT může najíst.
I chemik s malou inteligenční výbavou - předpokládám - se dovede najíst kde chce, ale pokud mluvíme o chemikovi tlejícím dnem i nocí na VŠCHT a okolí, má na výběr jen omezenou množinu možností, které volí podle chuťové, profesní a sexuální nálady, časových možností a otvírací doby. V prvé (nejbližší) řadě má na VŠCHT k dispozici klub Carbon a dva built-in bufety s nepřehlédnutelným normalizačním fit-outem a pak sadu cca 7 výdejních automatů se standardizovaným bagetiodně-kokakolovým  výběrem. Celkem nápaditě rekonstruovaný Klub Carbon byl při otevření příjemným překvapenín a uvidíme, co z toho vyroste. Ten známější celoroční bufet s otevírací dobou od 7,30 do cca 18.00 dostal růžovoučký název Miláček.

Bufet Miláček na "A"čku

Bufet Miláček ve vzdálenější budově od kulaťáku lze popsat jako minimalizovaný automat Koruna v nejlepších husákovských letech těsně před inventurou, tj. k dispozici je  7 druhů různě prošlých salátů, 6 druhů opravdu čerstvého pečiva, 5 druhů standardizovaných komerčních baget, 4 druhů ovoce (zelená jabka, červená jabka, zelené banány, žluté banány) přes uzeninu a řízkosračky kolísavé úrovně až po výběr sladkovodních cukrlátek a nápojů. Maximální kuchařský výkon obsluhy je nacpání věci do mikrovlnky a vložení papírového poháru pod expreso se slovy "dnes se to nějak sere". Poměrně zmatená ženská obsluha se letos transexualizovala na muže a vykazuje jisté známy zlepšení. Pochutiny lze požívat u baru směrem ke zdi anebo u několika stolků na chodbě. Z dále uvedených míst mají asi nejlepší kávu a výběr čerstvého pečiva. Dojem z prostředí připomíná malou jídelnu pionýrského tábora v normalizačních letech, originalita žádná, úklid ucházející. 

Prodejna na "B"čku 

Prodej poměrně kuriozních druhů sladkého pečiva a domácky odfušovaných baget v igelitu balených doplněný standardizovanými nápoji a "cukrovinkami" není nic právě to, co chemika nadchne, spíš urazí, zvlášť pokud je zvyklý na čerstvost pečiva. Prodejna má dokonce i malý pultík pro rychhlou konzumaci, což spolu s malým prostorem nevytváří překvapivě dojem útulnosti ale dočasnosti a ušpiněnosti. Rychlovarní konvice a mikrovlnka pak tento dojem rozšiřuje  směrem k nějaké závodní vrátnici z let dávno zašlých. Chodit tam pravidelně asi vyžaduje jistou míru necitlivosti studujících vůči vlastnímu žaludku a estetickému cítění. Myslím, že kdyby jídlo a nápoje házeli na požádání přimo na vstupní schodiště zákazníkům, mělo by místo aspoň nějakou atmosféru. Nejlepší řešení by bylo to tam zavřít.

Bufety na strojárně a drátárně ČVUT 

Pokud chemik přejde ulici a navštíví 1. patro obou fakult ČVUTu najde dva prakticky stejné bufety s nabídkou 2 polévek a cca 5 hotových jídel otevřených od 8 do 17. Krom obligátních telpohubých limonád včetně točené Kofoly (doprdele, co je na 3 minuty točené kofole tak speciálního?), čokoládek bez čokolády z mezinárodního koncernu Nestlé ohřívají po celý den i obyčejné párky, klobásy a sekanou, vše bohužel v kvalitě Tesca. Polévky notně zahuštěné lacinou náhražkou se střídají v rytmu : frankfurt, guláš, čočka, zelná a brambor. Mezi hotovými jídly nechybí jeden druh guláše, něco z kuřecího, vepřového nebo hovězího s hranolkama n. bramborama, jeden omáčkofood, pak sračkofeleky, vše za použití univerzální tmavé a sladké omáčky z Makra. Výsledek kuchařského umění nelze nazvat jinak než standard 90.let anebo nově Babica feeling. Jíst se to ale přece jen dá, zvlášť pokud jste student ČVUTu ale žádný zázrak krom brzké defekace nečekejte stejně jako v případě nabídky "sladkého" aneb tuťuňuňu výběr jako od ušmoulané maloměstské cukrárny. Káv "dělají" z automatu a v tak hrozné kvalitě, že se pít nedá. Bohužel, tak jak se jedlo na stavbě někdy v 60.letech se dnes jí i na ČVUTu. Prostředí je i přes pokus o standardizaci mírně zasrané ale udržované, což spolu s s přítomností studentů a učitelů ČVUT, konzumující tuto "stravu" vytváří obzvlášť obskurní atmosféru, které je potřeba si v dnešní uspěchané době vážit. Zvlášť pro studentky VŠCHT může být seznámení se s touto částí ČVUTu poměrně zajímavou životní zkušeností, i když i zde pověst ústavu upadá a je ke spatření i několik desítek zasloužilých metrosexuálů, příp. i pohledných děvčat.

Menzy, akademická restaurace a pizzerie

V okolí je několik studentských menz českého typu. No comment - to se opravdu jíst nedá. Takto se vařilo někde ve školních jídelnách za socíku a platit za to i jen dotacemi sníženou sumu je podle mého názoru úplná blbost. Kdyby se aspoň utržené peníze za takovou vývařovnu považovaly finančním přadem za zálohu na budoucí poplatky za návštěvy slušného internisty ! Svéráznou nabídku "české a mezinárodní kuchyně" doplňuje také svérázná akademická restaurace v Masarykově koleji, kde čas, obsluha i nabídka zamrzla někde v roce 1992, snad jen ceny předehnaly nakonec i obsluhu. Dodnes jsem přesně nepochopil, zda je normální nezměnit jídelní lístek i "kvalitu" jídla 20 let. Prostředí pak připomíná vyprázdněný německý bungr s bilými ubrusy a redesignem podle Přemka Podlahy, kde se jezdí s jídlem na vozíku, personál kličkuje pro každou blbost jak na dráze. V další menze je nakonec schovaná i jistá Pizzeria, která dělá tak hnusné "české" pizzy, že to svět neviděl. Těstoviny jsem si neměl odvahu ani objednat. 

Restaurace Pod podloubím a kakvárna NTK

Asi jedna z lepších místních restuarací. Polední nabídka je slušný standard, lepší věcí mají a la carte. Pokud vám nevadí přítomnost architektonické pakáže a jejich žvástů o "umění", lze tam celkem přijemně strávit celý den (tedy otevírají od 11). Kafe průměrné, ale ve srovnání s výše uvedeným je to ráj na zemi. Jistým vysvobozením z menzohltů a bufetouspávaček byla dnes již zrušená, resp. novým nájemce převzatá kavárna v NTK. Kromě dobré kávy kavárna nabízela i tři polední ohřívaná jídla, z toho jedno vegetariánské, nutno dodat že velmi chutné.

Závěr 

Jak vidno chemik zvyklý na jistý západní standard anebo dokonce na kvalitní vegetariánskou stravu se moc dobře ve škole a v její blízkosti nenají a musí směřovat kroky směrem ke kulaťáku a výš. Stávající školní bufety a restaurace nejsou v ničem ani kvalitní ani originální, aby si je studenti mohli oblíbit, natož aby v nich mohl někdo bez újmy na zdraví jíst. Kromě Miláčka není možné vůbec najít a vybrat si byť jen pouhé čerstvé pečivo ani dostat pořádné kafe s čerstvým mlékem. Nabízené urousané bagety jsou komerční a standardizované stejné jako je dostání v každém automatu, opět žádná originalita. Panebože, to je takový problém sehnat nájemce, který umí uvařit alespoň jedno pořádné (evropské) jídlo, udělat sladký koláč, mít stroj na expresso, do kterého by si nedovolil dát kafé značky Standard, protože by mu to zničilo mlýnek, mít za provozu čisto  ?? Opravdu  jsou činovníci ČVUTu a VŠCHT tak společně impotentní, že nabízejí ve svých areálech v prostorách s vyjimkou Carbonu značně odporných zdraví nebezpečné a odporné blafy typu pochoutkový salát s utopencem, po kterých nejspíš v 35ti skončíte na operaci žaludku ? A minimálně v případě prodejny na fakultě potravinářské a biochemické technologie by bylo záhodno nejprve myslet než uzavírat nájemní smlouvu, protože když skoro každá střední potravinárna nabízí vlastní produkty ve svém sídle jako vlastní prezentaci, tak postavit "toto" u vstupu znamená, že to je těm nahoře jedno.