Tuhé laboratoře z anorganické chemie

Při náhodném čtení studijního plánu po větší opilecké akci si i poměrně dost podroušený student chemie všimne, že se tam vyskytuje předmět složený ze slova laboratoře, předložky z a názvu předmětu, který se dále v textu studijního plánu podezřele často vyskytuje. O co horší je stiuace, kdy po dalším opileckém ránu člověk zjistí, že by na to měl i dorazit, a to nejpozději do hodiny. Dva naši mladší kolegové původem nikoliv z VŠCHT absolvovali postupně laboratoře z anorganické, organické chemie, biochemie, fyzikály, fyziky, anály a chemického inženýrství. Smyslem bylo zjistit, zda  studenty laborky vůbec baví, jak jsou na ně připraveni, zda mají všechny potřebné infromace, co je skutečnou náplní laboratoří, co je jejich smyslem, zda studenti mají z laboratoří strach a jak se laborky hodnotí.
V prvé řádě musíme s politováním konstatovat, že dát jakékoliv laborky na 8.00 ráno je nelidská pitomost. Ačkoliv jisté části studentů i postarším vyučujícím to problém dělat nebude, běžně střízlivému (roz.normálnímu) studentovi trest v podobně vyhození z hodiny pro pozdní příchod znamená, že chodí na laborky nevyspaní studenti. V případě dojíždějících to znamená vstávat kolem 5.00-5.30, což jde vydržet jednou za týden, ale ne celý týden. Navíc není nic horšího než když si někdo spojí ranní vystresovanou hrůzu s laborkama. Ranní vstávači to nepochopí, ale my ostatní ano a měla by to konečně pochopit i VŠCHT. Dodnes s vděkem vzpomínám na svého norského šéfa, který na ty americký velkuhubě motivované řeči o práci v labu od rána do noci, prohlašoval, že ráno v 9.00 je v labu pouze zloděj a v noci pak zmatený impotent. Normální školní laby jsou od 13.00 do 16.00, max. 17.00
Zapisujeme kolektivně v SISu mladšímu kolegovi první laborky z anorgány (pokud nepočítáme obskurní koukání do mikroskopu pod názvem laboratoře z biologie) a kupujeme mu za peníze z fondu kulturncíh a sociálních potřeb stejnojmená skipta . Kolega se anorgánou 10 let živil, tak by toho víc mít nemusel. Po přečtení skript nechápeme nic ohledně náplně laboratoří, protože učebnice i stránky ústavu anroganické chemie nevysvětlují vůbec nic, nepřichází ani žádný mail s popisem, obsahem atp.. Ze studentského serveru si studenti pouze stahují několikastránkový tahák na redox rovnice, o kterých sami neví - stejně jako kolega - vůbec nic. Kolega se ale nebojí, protože si je jist, že jeho znalosti ho před porážkou spolehlivě ochrání. Nyní už nechám slovo kolegovi, co se těch 5 dní v jeho hlavě dělo :
Den prvý
8,20 Rozespalý a sám hledám laboratoř někde v podzemí budovy A, přicházím pozdě, v davu bílých pláštů nemohu nají asistenta, tak se omlouvám nějaké studentce, která mně hustotou make-upu nejvíc připomíná moji třídní. Asistent tam už podle svědectví ostatních byl a docházku udělal. Takže teď mohu už jen získat. V laborce je mrtvolné ticho, občas trapné uchychnutí jako před nějakou zkouškou.  Vyberu si židli vedle nějaké vystrašené holčiny a vedle ušmudlanehého kluka s poněkud nepřítomným pohledem a pláštěm Zentiva s tužkou na prsou a šmoulovatýma brejlema s nějakým nápisem. Oba mají vytežené rovnice z primátu, nějaký sešit, skripta, tužku a na sobě mají plášt. Krom rovnic nemám nic z výše uvedeného, takže v klidu čekám na asistenta. Přichází nějaký postdoc, kouká na mě, co tam asi tak dělám, pak z rodného čísla pochopí a se slovy "vy jste přišel pozdě" vysloví varování, že absence trpět nebude a po druhé špatné písemce se taky končí. Poprvé se mi zvedá žaludek. Pak se přebírá stůl. Všichni to sklo počítají. Mně je to jedno, celkem správně jsem zvolil starou zkušenost, že druhý den nikdo neví, co koho je, a jdu si na kulaťák koupit nějaký plášť a poté do Miláčka něco k snídani. Tam se mi zvedá žaludek podruhé.
10.00 Vyučující nám dá jakousi slabymyslnou písemku z výtěžku a zadání rovnic. Výtěžek je v pohodě, holka to ode mně opsala hned, kluk se chvíli ošíval, pak očkem koukal, tak jsem mu ten papír raději dal k nosu. Opisují i ostatní. Všichni opisují rovnice z primátu. Někteří opisují i rovnice, které jsem jen odhladnul a navíc si spletl dusitan s dusičnanem. Pak na mě začne druhý asistent - doktorand hulákat, proč to neodevzdám a ať to neukazuju sousedům nebo mě vyrazí. V laboratoři je celkem vydýcháno, chci se napít, tak mě ještě seřve, že se v laborkách pít nesmí ale aspoň pochopí a zapne digestoř. Připravenou připomínku, že jen blbec si splete láhev matonky s konc. HCl jsem spolknul a dobře jsem udělal.
12.00 Po obědě se seznamují studenti z načtené literatury s bezpečností stylem, každý něco. Protože to zadali v době mého hledání pláště, tak to říkám zpatra. Oční sprchu jsem si vybavil ale v labu nenašel, zato jsem věděl, co se čím vyplachuje a asák je se mnou spokojen a ptá se, zda jsem chemii někdy dělal. Po pravdě říkám, že ne, protože jsem začal ze slibovaných činností zjišťovat, že anorganická chemie znamená zahřívání, sušení, krystalizaci, filtraci a počítání výtěžku.
17.00 odcházím, bolí mě celkem nohy, ale aspoň vím, že z primátu poznám, co se bude chtít zítra v test. Dostáváme i seznam úkolů, co se bude dělat příště. Úkoly nejdou v učebnici popořadě ale tak nějak napřeskáčku a pod jinými názvy. Přestávám skripta číst, protože je nechápu. Nechápu, co nám vlastně chtějí říci. Jdu domů a spát.
Den druhý
8.20 Píše se už pár minut písemka. Zas má asistent blbý poznámky, tak se ponížím a vymluvím se na nevolnost. Že je to moje blbost a že mám o tom míň času na test. Sousedka se na mě už hezky směje, bohužel opětovat nemohu, protože jsem ráno nestihl vůbec nic a smrdí mi z huby. Nechávám jí to zas opsat. Ostatní dělají po 5 minutách, že přemýšlejí, ale ať dělám, co dělám, nemůžu pochopit nad čím. Prostě opisují. Začne se dělat zadaná práce, protože se řeklo, že se bude dělat práce. Každý asi ví, co se bude dělat, nikdo ale neví, proč se to dělá. Prostě proto. Nikdo se neptá na názor studentů, co je zajímá, co chtějí dělat. Všichni v jedné lajně .....
10.00 Prvních 5 studentů opouští laborku po vyhodnocení druhého zvoraného testu. Opravdu nechápu, co se na tom dá zvorat, když ty rovnice mají na primátu a většina má zkoušku z anorgány. Možná je to daň za to, že beou bez přijímaček. Na druhou stranu moc také nerozumím, k čemu takový namemorovaný seznam rovnic a kvanta vystresovaných studentů jsou. Dostávám lahvičku pro produkt, ten musím zvážit a dát to panu vedoucímu asákovi. Poděkuji a s politováním konstatuji, že to mohli říci předem, protože jsem mezitím produkt zvážil a vyhodil, jako už několikrát předtím. Dělám to tedy podruhé. Asák mě pochválí za barvu i výtěžek. Kdyby jen věděl, že jsem si zadání ani pořádně nepřečetl a udělat to v obou případech z dvojnásobného množství. Postupně přestávám vůbec vážit a dávám to podle oka. Ředím, jak jsem zvyklý. Po čase to tak dělají všichni.
12.00 Většina studentů je už zaběhlá a práce příjemně utíká. Oba asistenti nic krom základního zadání a pár speciálních technik nevysvětlují, jen odpoví přidrzle na otázky, mně teda slušně, protože vypadám jako jejich táta nebo si mě vygooglili. Ještě stěští, že mám tak obyčejný jméno a fotku nikde :D
Den třetí
10.00 Další 3 nás pro nenapsání vstupního textu opouští, jinak beze změny. Začíná sranda a laborka je tak nějak vzdušnější. Prý máme udělat nějakou poznávačku aniontů, sulfan a kol. si ze školy opravdu nepamatuji a nevím, k čemu by mi to dnes bylo. Jsem asi už blbý ale hledat něco po celých skritech odmítám a odhadnu to s 50% úspěšností, což je slušný průměr. Příchází asák ukázat práci s Natriem ... buch buch a pak fosfan.. buch buch. Legrace. Pak nějakej plešoun něco doutnavýho hodí do laborky a ať prej vypadneme. Protože jsem zrovna nevyditelný v pozici hledájícího dole pod stolem, zařvu na něj upřimně, něco o debilním čůrákovi a opět je velká legrace. Začínám zjišťovat, že chemie na VŠCHT má jisté prvky tragikomičnosti. Práce se daří, úkoly se dělají jak v rychlíku.
Den pátý
14.00 Všechny práce hotovy. Jak jsem předpokládal, inventář, co mi ukradl soused, se poskládal z okolních stolů vyhozených spolužáků a platil jsem jen dvě věci. Pak se psalal velká písemka, zas výtěžek a zas rovnice plus teorie. Všichni si z toho začínají dělat legraci, asistenti zuří a hrajou si před závěrečnou klasifikací na tvrďáky. Prej jestli beru B, Ačko nemá nikdo, většina C a D, někdo E. Zapisují mě to do indexu. Ptám se, k čemu ty laborky byly. No, abyste se něco naučili ... A co jako jsme se naučili ? Koukají na mě nevěřícně. Prý se mám zeptat na děkanátě...

Takže pár postřehu :
1. anorganická laborka nejsou nijak těžká. Autoři patrně chtěli studenty naučit filtrovat, vážit, zahřívat, sušit, ředit a vysvětlit, jak se před 50 lety analyzovalo. Nějaké blbosti studentů se celkem dozorují a eliminují, takže o zdraví nejde. Tomu odpovídá i časová dotace pouhého týdne.
2. laboratoře nemají webové stránky, doplňující příklady atp., zdroje, učebnice je zmateně napsaná formou nauč se sklíčka a budeš chemikem, najdi si v tom rovnice, třeba pochopíš
3. asáci (v mém případě) byli nehorázně přidrzlí, neochotní. Na druhou stranu byli objektivní a písemky opravovali spravedlivě, na krásu zjevu a dojmu se nedívali. Jinde naopak asáčky byly mírné a daly (zápočet) každému. O čem takové nejednotné známkování vypovídá ?
4. studenti se první dva dny laboratoří báli, nikdo jim s písemkou nepomohl ani neřekl, co bude v té příští za témata a z čeho se na to učit. Nikdo ani neřekl, že samostudium je podstatou tohoto předmětu.
5. studenti se učí rovnice, kterým nerozumí, dělat je ani nebudou, jen se objevují v písemnkách.

Třeba měl kolega jen smůlu na asáky (jména obou si pamatuje ale nemá smysl je hanět), ale zajímalo by mě, kolik po takových laborkách má ústav anorganické chemie studentů. Krom masochistických magorů anebo honičů kreditů si laborky II dá jen naivní blázen a na ústav asi zamíří jen když nebude zbití. Je to sice už podruhé, co se zde navážíme do jinak celkem kvalitního ústavu anorganické chemie, ale tento ústav si chronicky pěstuje chování ve stylu povinného předmětu střední školy. Smyslem laborek za současné podoby není studenty zaujmout anorganickou chemií, ale docela jednoduše zopakovat pár redox rovnic za použití kahanu, sirek a odpařovaček. Proti redoxu nemám námitek, ale trochu málo za týden práce ..... Když už nemá rozum ústav anorganické chemie, možná by ústav pevných látek a inž. pevných látek, skla a keramiky mohl s tímto povinným trapákem něco udělat a laboratoře inovovat. Takové laborky biochemikům, organikům, chemingům nic moc nedají a anorganikům už teprve nic.