Knihovny a studovny v Praze (1.část)

Snad každý student zažil za svých studií života několik trapně pateticky procítěných okamžiků, kdy si ve své prostotě slíbil, že se bude od nynějška učit pravidelně, průběžně a s předstihem. Snad každý z nás pak někoho, kdo takový slib dodržel a memorovací taktiku udržel, osobně poznal a bylo mu z něj přinejlepším těžko. Naštěstí student časem dojde nutně k poznání, že většina látky na vysoké škole jsou jen akademické pro praxi zcela nepoužitelné kecy - píšu o přirodních vědách a nikoliv o humanistních ideových perlách - hodících se právě jenom do ucpání času na přednášce a do testu, takže nedodržení slibu učenlivosti není trestáno neznalostí oboru, jak se lecjaký sklerozou napadnutý rodič domnívá. Přesto se najdou vzácné chvíle, např. velká zima na koleji anebo neustupující deprese nad chronickým panictvím kombinovaná se snahou ulovit rychle co se dá, kdy je dobré vzít rozum do hrsti a tichý, průběžně temperovaný prostor zvaný knihovna přece jenom navštívit. A o některých z knihoven, kam by se mohl student chemie anebo medicíny uchýlit, je tento článek. Přiznám se, že jsem strávil v Klementinu akol. cca 1 rok čistého času a po světě v součtu asi 6 měsíců, takže mám ke knihovnám, resp. jejich studovnách vztah přímo synovský. Když se prostě knihovna povede a navíc je obsluha ochotná, není na světě lepšího místa snad kromě karibské pláže. Navštívil jsem uvedená zařízení v lednu až září roku 2011, takže informace budou odpovídat stavu v tomto období. Vynechal jsem knihovny některých ústavů AV, protože přístup do budov je jejich omezený a někdy i obsluha.

NTK aneb Není Ticha není Klidu

Když se před 20 lety člověk dostavil do Klementina, kde byla umístěna technická knihovna, poznal, že tam se zastavil čas už hodně dávno. Neútulná jen těžko udržovaná místnost knihovny a studovny spolu s natvrdlostí a neochotou obsluhy v jednom avizoval, že tady to pravé ořechové nebude. Obsluha i systém pak dlouho setrvávaly pevně ve zvycích normalizačního Protektorátu. Před několika lety byla otevřena nová šestipodlažní budova NTK přímo naproti budově "A" VŠCHT. Dole je k dispozici kavárna, WC i šatna s tím, že až na pár vyjimek v roce lze nalézt v knihovně volné místo. Knihovna je krom několika parných dnů dobře odvětrána i klimatizována. Katastrofou je elektronický knihovní systém z roku raz dva a neuaktuální prezenční regály knih, často sovětské provenience (ten původ by snad v relaci s přítomnými českými analogy ani tolik nevadil, jako vadí rok vydání a naprostá zastaralost). Regály pak zaplňují stovky černých skript, na které nikdo 30 let kromě nezdolného onanisty nešáhnul. Co ale především vadí je rozmístění PC těsně mezi regály, stolů někde v průniku meziprostoru a neprostoru, stupidní kulaté stolky, technicistní ale přitom nepohodlné židle a všudypřítomný šum až hluk studentů, co si ve studovnách klidně povídají, dokonce řvou anebo pouštějí pro okolí slyšitelně do sluchátel filmy a hudbu. Obsluha jen přitvrdle sedí a hlučných výrostků si nevšímá, příp. už tak hrozné ambiente narušuje hlučnou kulisou organizovaných exkurzí visitorů moderní architektury. Za dalšími přišlo, že prakticky po celé budově sice nepatrně, ale přesto neustále trochu fouká, což se do knihovny moc nehodí. Co je ale naprosté unikum v Evropě i USA, můžete tam chodit v bundách, s baťohy, s jídlem i pitím. Pro někoho je to možná dobře, pro mě spíš známka neprofesionality vedení NTK. Automaty na kafe dělají unifikovanej hnus, který se kávou dá nazvat jen v největší nouzi, čaj je vysloveně projímadlo, automaty na jídlo kromě odporných baget, obsahují stejně odporné čokoládičky, křupky, slaďoučké limonádky apod. píčoviny, které do západní knihovny nepatří ani náhodou. Na druhou stranu vynikající čistota knihovních prostor i WC. Podle otevřených knih a počtu neošetřených beďarů soudím složení osazenstva na studenty CVUTu, medicíny a VSCHT. Ty dvě poslední skupiny se umí v knihovně i chovat. Otvíračka po-pá : 8-20, noční (malá) studovna nonstop. Prostředí knihovny i v občasném tichu působí na mě až moc sterilně, cize a neakademicky (a odkrytými podhledy to opravdu nebude), obsluha jako by po většinu dnes ani neexistovala, příp. je umístěna někde pod schody,ale to je už detail, zde asi záleží na vkusu každého soudruha studenta.

Sám a sám v knihovně VŠCHT

Knihovna ve 2.patře budovy "A" VŠCHT je 2-patrová změť někdy hezkých, někdy omšelých místnůstek plných ticha a klidu, vůně zajímavých knih z oboru a ochotné obsluhy. Trochu mě zarazilo, že se koná v jedné místnosti knihovny výuka a studenti se skrze celou studovnu k ní producírují. Dá se to 1x za 2 hod vydržet, ale to výstavní prase, které to povolilo, by mělo sedět v lihu ve vitríně. Pro kafe a jídlo se musí k Miláčkovi, což je zařízení, které je pro nechemika jen těžko popsatelné - něco mezi hornickým kioskem, bratislavskou večerkou a nádražním bufetem, na které byla i nedávná změna režimu krátká. Presso dělá ale baba dobrý a výběr a kvalita pečiva a koláčů také. Ceny dokonce výborné. V knihovně lze celé hodiny na otevřenou knihou přemítat o krásách Dejvic, a to v pracovních dnech od 8 do 18. Bohužel tam budete skoro sami.

Klementinum

Velká studovna Klementina je klasikou, kde lze prosedět i prospat celé hodiny, navázat přátelství anebo najít víkendovku. Kdo nebyl, nechť je označen za nedovzdělance a permanentního blba a místo navštíví, kdo byl, nezapomene.

Ticho, klid, trochu hezké omšelosti studijních prostor i bufetokavárny. Šatna zdarma, možnost pobytu venku v atriu, záchody na slušné úrovni. Segafredo by jim měl někdo strčit do zadku, nabízené teplé jídlo taktéž.

Dřív tam dělal u vchodu bufeťáka jeden mužskej (na jeho jméno si nemohu vzpomenout) a i když vařil studentské blafy typu sekaná, párky atp., bylo to vynikající stejně jako klasické presso. Sladké mají dnes sice čerstvé a dobré, ale těch much kolem - ať s tím jdou do prdele, mouchy jsou hnus. Ve studovně, kam Vás nepustí ani s vodou, vás neruší výhled z oken ani jakýkoliv hluk. Výhodou je kromě jinak nejrozsáhlejší literatury v ČR, možnost zajít si odfrknout do Městské knihovny, případně se najíst její kavárny anebo jít meditovat o ztrátě vlastní duše k Halíkovi a vůbec koukat na Pražskej hrad, turistky a jejich dcery a podobný kýče, což zvlášť ve zkouškovým pomůže. Kromě zcela základních učebnic chemie anebo klasických děl nutno donést vlastní tisk. Po-So 9-19. V neděli tam z nepochopitelných důvodů nejsou ? Genius loci je nezaměnitelný.

Národní lékařská knihovna

V létě naprosto opuštěná studovna (1 místnost, obsazenost max. 2 lidi) ve druhém patře lékařského domu. Vybavení pochází z dob, kdy bylo slovo inteligent nadávkou. Lékařské a chemické publikace až do roku 2009 v perfektním rozsahu i kvantitě, pak začali šetřit a asi vybírali podle známostí, takže některé hlavní časopisy nutno dožádat odjinud, což rádi udělají. Zato je tam spousta časopisů českolékařských blábolů, jejichž cena je rovna ceně reklamního papíru. Knihovna je naproti přes ulici. Obsluha studovny perfektní, ruší poněkud přítomnost křižovatky magistrály za okny ale po 30 minutách si na to lze zvyknout, pokud paní nechce právě otevřít okno smšrem k magistrále. Pod nohama máte přes oběd celý Albertov a botanickou, takže vzpomínky a vzpomínky. Zcela unikátní jsou chlapské záchody, resp. záchod. O patro níže je minimarket a předražená kavárna, ale možno levně zajít na párek na Urologii. Otevřeno po-pá 9-19, otevřeno i přes celé prázndniny do 15.30.

Knihovna KTF UK

Čirou náhodou jsem narazil na dejvickou knihovnu, kde po vás nechtějí průkaz, je tam celkem volno včetně mnoha PC a mají otevřenou do 20. Musíte sice projít celou budovou, kde sídlí i jedna televize a pár architektů, do 2 patra, ale není nad to míjet na chodbě portréty usmívajících se živých a mrtvých biskupů, potkat několik katechetů i poměrně hezkých katoliček (soudím aspoň podle křížku na krku) anebo exentrických studentů historie umění. Kafe ze stroje vynikající, výběr jídla trochu lepší než v NTK, ale taky žádná sláva. Hezký výhled do parku i vnitrobloku, odpoledne v létě je tam i přes stíny stromů celkem vedro. Na opačné straně budovy KTF UK je pěkně knihkuptectví duchovní (nejen křestanské) literatury. Příjemné překvapení a otevřeno i přes celkou část prázdnin, narozdíl od NTK, UVI a VSCHT.

Ústav vědeckých informací 1. LF UK a VFN

Vznostný název pro zrekonstruovanou ale jinak zcela obyčejnou knihovnu 1LF, která už za mě stálo za starou belu. Vybavení jako na VSCHT, zaměření medicínské, ale nemají toho zas tak mnoho. Studovna otevřena do 20.00. O prázdninách překvapivě zavřeno. Nové ale tak nějak neutulné prostory, kafe i jídlo nestojí za řeč. Hodí se víc jako půjčovna skript, záchody ok. Čumet se dá do jedné ulice, překvapivě málo studentů.

Buzzwords at VSCHT

Nano, biomateriály, biotechnologie, syntéza , analýza léčiv, forenzní chemie, biochemie apod. Když si postarší absolvent projede letos nabídku bakalářských oborů na VŠCHT, nestačí divit. VŠCHT se po 19 letech po reoluci probrala z těžkého normalizačního spánku a začala poznávat a akceptovat poptávku po studiu. Zatímco dříve škola nabízela jen 3-letý základ stejný pro všechny s tím, že následně si student vybíral specialzaci, dnes chce během 3 let udělat ze středoškoláka experta na výše uvedené specializace. Je to dobře ? Podle statistik zájemců o VŠCHT i přes slabnoucí populační ročníky neubývá a i počet přijimaných (cca 1200 je stejný, 400 Bc. absolventů). To je jistě dobrá zpráva, protože doposud dostává škola od státu peníze podle počtu studentů a chemie se bez peněz učit nedá. Proto je nakonec Chemická fakulta v Pardubicích schopná posbírat všechny dostupné opilce v Polabí, změnit jejich status z alkoholika na studenta a nabrat dokonce 3.000 studentů. Ještě větší maximalismus pak probíhá v MÚ v Brně, kde z dotací na studenta si udělali kvestoři a děkani soukromý byznys, staví předražený campus a úroveň školy se již před několika lety dostala na úroveň Plzeňské rychlokvasné.

Pokud to shrneme, na všech technických školách masovost vedla vždy k úbytku kvality školy. Podle známých ze školy sice není problém s tou špičkou, ta prostě existuje a zájem o chemii má, jen je poněkud menší než před 10 lety. Důvodem je jednak menší populace, tak i úpadek zájmu o technické obory, kdy nejnadanější studenti chodí studovat ekonomii, právo anebo politologicko historicko mediální sračky. ČVUT chroniccký úbytek studentů od poloviny 80.let donutil masově otevřít ekonomické obory, podobně i ČZU na Suchdole, udělat nekvalitní biodemenci v Kladně, ze softwarového ingu udělat IT plkaře a nabrat tuny architektů, kde je výhodou i větší dotace (cca 5x víc než na humanitní obory) za jednoho studenta. ČVUT je tak doslova přeplněn pitomci, o čemž nemá pochybnosti ani vrátná na Strahově.

Ten hlavní problém takového postupu je v tom, že se musely studijní plány a požadavky přuzpůsobit průměru a ten průměr za posledních 15 let neustále klesá. Takže se s neblahým postupem školy svezou i studenti, kteří by měli navíc. Potkalo to po ČVUTu, jehož kvalita nebyla v klíčových oborech dobrá ani v 80.letech, dokonce před 3 roky i lékařské fakulty. Jak se v takové situaci měla zachovat úzce specializovaná VŠCHT ?

Základní chemické obory typu anorganika, organika, fyzikála, anála nebo cheming, natož matika a statistika moc zájemců o chemii nevygeneruje - to je fakt a nevím, jak ho změnit, když pro valnou část středoškoláků je zajímavější politika, právo anebo dlouhodobá ekologická stabilita diversity populace brouka Pytlíka. Přitom bez těchto základů chemie nejdou ale také žádné specializace solidně dělat. Škola ještě k tomu kvůli vysokoškolskému zákonu nejprve celkem zbytečně před několika lety rozdělila cestu chemií na 3-letého bakaláře a 2-letého magistra,naoko nastavila volitelné předměty a současně došlo k tomu, že se potichu uvolnily nároky na biochemiky, resp. potravináře. Zmizela poprvé v historii školy povinná orgána II, fyzikála II, anorgána II fyzika II, anála II a to i tyto pokročilé verze základních předmětů už jsou oproti 90.letům osekané. O eliminaci laborek na třetinu ani nemluvě. Copak potravinářům anebo biochemikům to chybět nebude ? Asi ne :-)

Obory FCHT a FCHI se dlouho dobu s kvalitou držely než přišla na svět pecka nazvaná syntéza léčiv. Do školy se ve velkém hnali neuspěšní, resp. z valné většiny neúspěšné z medicíny anebo farmacie. Do studijního plánu se dostaly základy specializace, ale tím muselo dojít snížení povinných předmětů jinde. To samé se nyní stalo prakticky se všemi obory, kdy se do studijních plánů nacpaly oborové předměty a pokročilý základ se vynechal. Samozřejmě existují i čestné výjimky, které něco nepředstírají a učí již vyzkoušené.

Uznávám, že jako mladík - student bych podobné atraktivně znějící obory bral, přeci jenom je to lepší než dřít anorganiku anebo fyzikálu, zní to atraktivně a člověka dovedou popularizátoři vědy zpracovat a zblbnout. Jenže už jako doktorand bych toho litoval, o kritice podobné rychlé specializace ve zralém věku ani nemluvě.
Kdo z nás skončil u toho, co vystudoval ? My, co jsme odešli do světa nedoceníce průlomový význam ČSAV pro světovou vědu, jsem poznali, že během jednoho života máte 3-4 kariéry, doživotní profesura není rozhodně žádné velké terno ani právě běžná praxe, nehledě na fakt, že západní univerzity od podobného modelu ustupují a nejvíc právě v chemii a biologii z důvodu zaostávání oproti konkurenci. To, co bylo před 10 let in, je dnes někde úplně jinde a často v prdeli.... Včera si dělal splašky, zítra pitnou vodu, pak jogurty a nakonec lidem zkoumáš výhody ranní stolice a na vizitce máš klinický biochemik. Zažil jsem ovace na kybernetiku, operační výzkum, mikroelektroniku, genové inženýrství a cheminformatiku, patobiochemii atp. Kdeže loňské sněhy jsou :-) Už proto je kvalitní (co do hloubky) základ potřebný, protože speciality se vždy doučím rychle.

Druhá věc je didaktická. Když při 30 kreditech za semestr studentům nahážu 12 kreditů "atrakcí" za obor, musím někde ušetřit. Osekám tedy společný základ a tím nejenže nepropojím jednotlivé disciplíny ale především nedám studentům tolik potřebné znalosti pro inovace a kreativitu. Budou vymýšlet vymyšlené - to v lepším případě, v horším nebudou vědět v praxi o co jde.

Třetí věc je praktická. Kdo z učitelů ví, jak se dělá špičková bichemie v USA, kdo z nich byl při výzkumu "biomateriálu", kdo kdy vysyntetizoval a ověřoval nějaké léčivo atp. ? Specializace není o knížkách ale o praxi. Lepší je pak znát od praktika výrobu hnojiv v 70.letech než poslouchat vyprávění US postdoka, který dělal podle příkazů školitele 12 hodin denně nesmysly, aby bylo co pod atraktivním názvem publikovat. O tom, že většina českých profesorů a docentů získala ostruhy pouze na své alma mater a žádnou světovou konkurencí neprošla nemá cenu diskutovat.

Na druhou stranu chápu, že škola musí poptávku akceptovat, ale kvalitní škola by měla vědět, jak s 19-letým zaslepencem jednat. Nejlepší by samozřejmě bylo, kdyby k poznání o potřebe základních předmětů došel student ne na základě pouček "chytrých" ale sám, třeba tak, že se mu dá v předmětu bio-nano-prd do ruky kost s tímto zadáním : určete kost, odlomte část kosti tam, kde se nejčastěji láme lidem kolem 50.let věku a připravte pro ni vhodný náhradní kompozit tak, aby došlo k/nedošlo k .... V tu chvíli by měli přijít na to, že dlouhé seznamy farmatik a syntetik jsou k ničemu, ty zvládnou i postarší ZC Spectra aleko rychleji a lépe. Není přeci možné doufat, že když utnu společný základ a budu vyrábět rychlochemiky na běžícím pásu jak na Albertově, že se někdy stane zázrak a škola dosáhne věhlasu pro svou kvalitu. Flexibilita a aktivita školy je jistě chválihodná, přesto je někdy lepší nepodléhat módě a snažit se studentům stav věci postupně vysvětlit než jejich sny cynicky podporovat do doby trpkého probuzení.

Pro srovnání a inspiraci uvádím 4-letý studijní plán dle trimestrů v Oxu.

Medik chemik biolog - od demence jenom krok !

Dnes bych rád zareagoval na pár dotazů čtenářů na to, co je lepší : VŠCHT, přírodověda anebo lékařská fakulta. Předem říkám, že vše níže uvedené je pouze můj pohled a nepůjde o žádné objektivní multikriteriální srovnání. Nakonec většina studentů prosviští školou tak, že to na nich nezanechá vážnějších intelektuálních stop. Samosebou ten, kdo v osmnácti chce dělat medicínu, půjde na LF, ten kdo biologii na PřF UK a ten, kdo chce syntetizovat peptidy, je už asi dávno na VŠCHT, takže k diskusi zůstávají jen hraniční obory chemie anebo kombinace oborů, příp. možnosti, když zjistíme, že výběr nebyl to pravé ořechové - jak to v životě už to tak bývá, nejlépe těsně před diplomkou. Protože jsem nebyl ten případ, který by váhal mezi medicínou, biologií a chemií, zkusím kritéria výběru odhadnout. Za nás se tuším dávaly jenom dvě přihlášky na VŠ a já si vybral VŠCHT, protože mě chemie na střední bavila (druhou školu v příhlášce jsem měl asi farmacii) a na medicínu, o kterou jsem jinak v juvenilním věku nejevil žádný zájem - jsem se dostal shodou okolností až po dalších 8 letech, kdy mě k podání přihlášky okolnosti tak trochu donutily v podniku, kam jsem po škole nastoupil. Tehdy v Praze existovaly 1.LF (VFN) a II.LF (Motol), třetí LF byla snad orientovaná na děti a hygienu.Nás takto "starých" studentů bylo na univerzitě jenom pár, duplicitnímu studiu se nějak podle informací spolužáků bránilo, už si ale vůbec nepamatuji jak, protože sám jsem s tím neměl žádných problémů. Na přírodovědě jsem pak působil jako ještě starší asistent na krátký uvázek několik let a na MFF jsem spolupořádal specializované semináře. Moje srovnání nebude rozhodně férové, protože ono je rozdíl dělat školu ve 20ti anebo ve 30ti a být studentem školy anebo v ní učit.

Lokalita jako (po)hlavní kritérium
Pokud tedy vybíráte podle genia loci, což není někdy na škodu vzhledem k době studia a času stráveném ve škole a poblíž, pak si místa projděte - nejlépe na začátku semestru,  prohlédněte spolužačky a vybírejte jako z katalogu zájezdů do Řecka. Stejně nevíte, co na vás ve škole čeká, tak ať máte nějakou jistotu. Ono je vždy lepší nudnou přednášku strávit s někým půvabným v trávě v parku než znuděně sedět v poloprázdné studené posluchárně poslouchajíc plky o nějaké pochybné kunjugaci vedle karbonylu - s mlhavou vidinou večerní samohany. Čas studia pak těmto individuím letí pomalu a co se nestihne v prváku, pak už se nedohoní,  jak říkal jeden spolužák z Košic : "Pokud neťrkneš do Júla, čaká na ťa Andůla". Cesta po místech spjatých s baňkou začíná na I.P. Pavlova, pak se sejde přes dopravní podnik ulicí Na Bojiště na Karlov, kde je fyzika MFF UK, pár ústavů VFN, děkanát 1.LF UK, následně sejde směr Albertov po úzkých (u notářské komory za cihlovou porodnicí) anebo širokých schodech (těsně za fyzikálním ústavem MFF) k Purkyňáči, Hlaváku (1.LF) a k budově chemie PřF UK anebo ještě před úzkými schody lze zahnout na Viničnou (PřF UK) a skončit u botanické zahrady anebo v těsně předrevoluční Mrtvé rybě, která má zpravidla zavřeno anebo to tam smrdí chcankama. Pak se musí jeden přesunout do Dejvic na VŠCHT, NTK, trochu se kouknat na pipky architekty a statné strojařky s poďbanci FEL CVUT a pak to rychle do hospody Pod Podloubím, kde už sedí od rána celé osazenstvo KTF UK. Pokud jde o ticho během prázdnin anebo o víkendech, jsou na tom všechny školy stejně, jen v té neopravené nemocnici funguje i v tak nekřesťanský čas zaplivaný bufet se stejnými tradičními blafy a před nemocnicí neupravení pacienti kouří a popíjejí pivo jako před 30ti lety. Interiery jsou co do kvality srovnatelné ve všech budovách, kromě pracoviště MFF UK, které lze pro neuvěřitelný bordel v učebnách a kabinetech nazývat akademickým pracovištěm jen s velkou nadsázkou. Knihovny a studovny jsou kapitola sama pro sebe, takže to nechám na samostatné téma.

Současná univerzitní sebranka se snaží z místa udělat jakýsi "campus Albertov", bůh ví, že to bude k ničemu, protože tyto fakulty spolu přes deklarované "společné projekty" nikdy pořádně nespolupracovaly. Přírodovědci poukazují na to, že evropská věda se na medicíně dělala jen v době Protektorátu, kdy bylo v Purkyňově ústavu LF zřízeno říšské oddělení pro rasovou očistu a medici na oplátku poukazují na doposud nepřekonané světové úspěchy Přírodovědecké fakulty na poli lysenkismu v 50.letech minulého století. Výše popsaná cesta je trochu co do pořadí škol symbolická, protože za mých časů byla nejlepší škola v ČR - soudím podle většinového názoru mého okolí - MFF UK, kde se dala ale studovat jenom fyzika se zaměřením na biofyziku (ta ale zas tak kvalitní nebyla), pak o kus dál následovala 1.LF, která ani ne tak kvalitou - např. Hradecká fakulta měla daleko kvalitnější a praktičtější výuku - vynikala prestiží, pak VŠCHT, která patřila mezi solidní a těžké (hned za jaderkou) technické školy a někde hodně daleko vzadu byla Přírodovědecká fakulta.

První lékařská fakulta

Nevím, jak je to dnes doopravdy s přijimačkami na medicínu, ale prý museli vzhledem k nízké populaci a stále vyššímu počtu přijatých hodně z požadavků slevit, takže nejspíš pro normálního studenta nebude těžké se tam dostat. Sítem byl a je především prvák, berou 1000 studentů, zapíše se 500 (patrně kvůli duplicitě přihlášek na více škol, v ČR je 7 lékařských fakult s oborem všeobecné lékařství) a ve druháku jich je 250. Studium na medicíně bylo kromě jistého základu : anatomie, pato a především histo - to byl asi největší hnus a světe div se z purkyňáku) jak co do obtížnosti, neaktuálnosti, tak co do faktické nepotřebnosti, biofyzika atp., od poloviny třeťáku nastaveno tak, že chodíte na jednotlivé ústavy ve FN, kde daný předmět absolvujete v cyklu 2-8 týdnů. Dnes to možná chodí trochu jinak. U medicíny bohužel převažovala memorika z 90%, oddychovky typu paleativní péče, etika z Faustova domu nebyly zrovna tehdy v kurzu. Takže chemie nechemie, učit se, šprtat se a učit se. Obecně se považuje studium medicíny za těžké, z mé zkušenosti bych řekl, že sice je náročné na čas, na výdrž a na pamět, ale chemie jako taková mi přišla daleko složitější, co do přesného chápání souvislostí, složiteosti pochopení logiky věci,  vzájemných vazeb mezi fyzikou, fyzikálou a analytikou a nakonec i šíře oboru je obrovská. Nehledě na to, že člověk při chemii v laborkách strávil více času než samotným studiuem teorie. Nešlo například o to se naučit 10000 chemických rovnic anebo biocehmických cyklů, ale pochopit, jak produkty určit.  Prvák byl jeden kofeinovej mejdan za druhým, poměrně vysoký stres z každodeního ústního testování při seminářích anebo praktikách. Hlavně ve srovnání se studiem v USA/UK  nejsem přesvědčenej o tom, že se musí tak moc biflovat, a navíc latinsky. Obecná a anorganická chemie se nebere vůbec, biochemie je pak takový supercity, že je vůbec malý zázrak, že jim dali akreditaci a mohli otevřít doktorské studium biochemie s poněkud nepřesným adjektivem klinická biochemie, kterému znalí chemici přezdívají Pražská bouda. Něco z analytiky je pak bráno u jednotlivých diagnoz, ale z čistě z uživatelského pohledu bez hlubších souvislostí. Volitelné kurzy neexistovaly, kreditní systém instalován před několika lety, takže počítám, že pokud neuděláte povinný základ, tak stejně opakujete, pokud přímo nevyletíte. Na medicíně se bohužel opisovalo v masivním rozsahu již za mých studií, ale vzhledem k navazujícím zkouškám a praktikám to nebylo (pro pacienty) fatální. Spíše to vypovídá něco o etické úrovni samotné školy i některých studentů.
Na druhou stranu se to dohánělo a dodnes dohání zběsilým ústním zkoušením a to i během seminářů, které se zaměřilo na pár detailů a vy jste prošel anebo letěl bez ohledu na znalost celého oboru. Spravedlnost u zkoušek na medicíně nehledejte.Nakonec i přes neustálé opisování při testech studenti pochopili, že své specializace nadřít musí, protože jinak to tehdy nedáválo smysl. K čemu vám bude titul, když se nedokopete k první atestaci. Bohužel hodně MUDrů jde nyní do administrativy anebo do obchodu, takže ošidit studium smysl má. Samotná praxe na ústavech pak opravdu zpravidla naučí, ale současně hodně lidí zbaví iluzí o medicíně i lékařích a začne se studenstvo třídit do různých patopsychologických skupin, např. lékaři bez hranic. Přeci jenom běžný medik nepočítá s tím, že 99% pacientů ve většině oborů jsou hodně staří lidé se vším, co k tomu patří anebo že nemocnice je pásová výroba, nevyčerpatelný zdroj depresí a obraného cynismu. Co je ale na medicíně krásné - že se jednak naučíte něco o sobě, o člověku, životě i smrti a že opravdu druhým pomáháte. Pokud chcete dělat nějaký výzkum ve farmacii anebo jinde, nemá studium jako celek podle mě ten správný poměr cena/výkon, protože jiné látky je opravdu mnoho a i objem výuky v semestru byl vysoký, což ale neslo sebou to, že na hlubší studium nebyl čas, protože se musel stihnout test nebo zkouení před praktikama a při nich, test před demonstrací anebo před seminářem. V nutnosti nesmyslného biflování česká medicína "zaostává" za světovou špičkou dodnes. Medicína je navíc spíše řemeslo, kde se užívá "best practise", tj. kazualistiky a zanášení např. chemické analýzy, fyziky atp. se doktoří úspěšně brání anebo si z ní dělají alibi, učíte se spoustu věcí zbytečně a nazpamět jen pro účely zkoušky, pak se projde několik případů a máte diplom. Také jejich "vědecké" dráhy v ČR spočívají v textu : u nás máme 3 případy, z toho jeden měl tyto zvýšené .... Důležité ale pro většinu z nás je, že jako doktor opravdu budete pomáhát.
Z konkurenčních oborů se tam tedy dozvíte něco málo o biochemii, mikrobiologii, biologii buňky anebo patobiochemii, ale je to například s vyjimkou patobiochemie oproti VŠCHT trochu povrchni a seznamovité a bez solidních praktik, týká se to samozřejmě jenom člověka a je to koncentrované na pozdější diagnostiku v jednotlivých specializacích. Farmakologie je pak úplně průletový předmět. Zato je na medicíně bezkonkurenčně největší sranda jak na účet studentů tak i (ex) pacientů. Nejzajímavější na medicíně jsou lidé. Jednak spolužáci - zjistíte tzv. rodinky, kdo je synáček nebo vnuk jakého doktora a kdo se s kým nenávidí na život a na smrt, bylo tam daleko více lidí věřících ale i zlaté mládeže (v socialistickém slova smyslu), rozhodovali např. možnosti specialzace hodně známosti ale i úplatky. Zjistíte, že se dají i přijimačky koupit. Daleko více než jinde tam bylo skutečných šprtů, co se naučí neskutečné tuny látky a druhý den po zkoušce neví skoro nic, daleko víc se opisuje a daleko méně tam bylo "top" studentů, kteří by na něčem zajímavém při studiu dělali. Propast mezi profesorem, asistentem anebo studentem byla veliká. Samotní přednášející byli povětšinou daleko větší osobnosti v relaci s chemiky, a to jak v dobrém tak ve zlém. Některá (i profesorská) hovada by opravdu na západě úspěšně zažaloval první student, protože jejich chování bylo na úrovni ... - to se nedá ani popsat, ale byli tam i lidé, kteří svůj obor uměli na světové úrovni, byli skromní a přátelský vztah ke studentům i lidskost z nich přímo vyzařovala, navíc uměli také předmět dobře podat. Pomerně silným argumentem pro studium dospívajících nevybouřených chlapců může být kromě převahy mediček (na sestřičky moc nesázejte) i výrazný slovenský element mezi nimi. Za zmínku stojí i stabilně vysoký podíl nezdravě vypadajících, vyublých a chronicky bledých studentek, takže kdo trpí filantropickými sklony, může si takovou vzít a starat se o ní. Nutno ale říci, že jinak vzájemné sňatky doktorů končívají hodně blbě s vážnnými dopady na zdraví. Sex na medině je oblíbená a didakticky vhodná doplňková aktivita ke studiu, pokud bydlíte na dvojáku.

Přírodovědecká fakulta

Přírodověda úrovní výuky chemie nikdy moc nevynikala, což se snaží zakrýt vysokým počtem chaoticky umístěných soch a pamětních desek slavných chemiků, které se studium na této škole ve skutečnosti naštěstí nedotklo. Na přírodovědě obor chemie (a nově i biochemie) byla chápána ostatními ústavy jako poměrně kuriozní zaměření, které se zaměřovalo z velké části na budoucí pedagogy chemie apod. a na školu vzali každého. Matematika i fyzika se bere letem světem, aby se neřeklo a šup s tím do indexu. Učitelé sice nejsou úplně třetí liga, ale úmysl to na škole někam s chemií dotáhnout povětšinou absentuje, protože se jejich počáteční snaha nepotkala s aktivitou druhé strany. Ale i tak se dalo a dá dělat pár věcí na špičkové úrovni. V mnoha záběrech převládala teorie anebo 100x opakovaný výzkum jedné věci, takže ostruhy profesora neměly praktický význam pro následovníky. Dodnes jsou oba základní chemické obory velice kvalitativně rozkolísané, hodně záleží, u koho skončíte a kolik úsilí tomu budete věnovat sami. Od ostatních studentů nemůžete pro vysokou absenci zájmu o chemii moc podpory očekávat. Jestli si dobře pamatuji, museli studenti chemie studovat také přirodovědný společný základ, což byla pro valnou část chemiků zbytečně promarněný čas, ale dnes je to snad již odstraněno.
Studium se na přírodovědě absolutně zvrhlo s příchodem mas studentů kvůli dotacím od státu na přelomu století směrem k zisku maxima kreditů nejsnažší cestou, což se na VŠCHT zatím daří ukočírovat rozsáhlým povinným základem a stropem studentů. Nejčastější popis kolegů z PřF UK z dob jejich studií bylo "že tam byl klid a teplo" a že to učitelé nakonec "dali" s tím, že se obor naučili vlastně až u externího školitele anebo až přímo v práci, pokud neskončili úplně mimo obor. Zato se tam dodnes dost chlastá, což není pro mladého jedince s dobrými játry a spoustou pochybností o světě špatné. O současné přírodovědě kolují tak hrozivé zvěsti o freestylu studia, že je raději nebudu opakovat, třeba to není pravda. Závěrečné práce studentů jsou povětšinou pouhým kompilátem předchozích výzkumů, což je tradice převzatá od jejich školitelů. Jestliže chce ale někdo studovat chemii se specializací na zoologii, botaniku apod., tak by to nějaký smysl tam chodit dávalo, neboť lze využít jiné obory na škole. Nebojte, základy anorganiky a organiky vás tam naučí. Výhodou je i bízkost Mrtvé ryby pro aktivisty a Botanické zahrady pro jemněji laděné jedince. Původně jsem chtěl napsat něco také o možnosti navázání intimnějších vztahů s botaničkama a geoložkama, ale popravdě musím konstantovat, že pokud existuje nějaká vysoká škola, která magicky přitahuje chronické špindíry, smraďochy a umatlance ve femeninu, pak je to FHS a PřF UK. Možná by si měla fakulta dát do znaku  mejdlo a čistý ponožky, aby z nich část odpudila hned na začtáku. Jestli ještě k tomu chcete vidět prvotní vývojové stádium ekoblba a ekoblbky a být tomu na blízku, není lepší školy.

VŠCHT Praha

VŠCHT stálo tedy i dnes trochu mimo hlavní směr českých vysokých škol, protože svým zaměřením to byla tak trochu průmyslová a potravinářská škola sama pro sebe. Techničtější zaměření na aplikovanou chemii se zde projevuje v tvrdém (i když oproti minulosti trochu změkčeném) důrazu na matematice, fyzice anebo fyzikále. Škola se s dobou mění a  snaží profilovat i čistě vědecky, občas je to - aspoň soudě podle výsledných výstupů - ale česká nepotřebná pseudověda jak okopírovaná z PřF UK. VŠCHT měla už od prváku výuka daleko vyšší tah na branku než bylo zvykem u jiných vysokých škol v tehdějším Českolovensku. Na začátku se sice podrobně přednášela (i na západě tehdy standardní) obecná organika, anorganika, biochemie, materiály, fyzikála a inženýrství, hned se ale šlo na pár týdnů do laborek a ve třetím ročníku se vybírala specializace a od 4.ročníku specializované semináře s tahem na diplomku. O VŠCHT byl tehdy poměrně zájem, (brali snad každého pátého) odpadovost nebyla tak vysoká jako dnes, kdy přijmou 1.000 studentů a ve druháku jich je 400 (tehdy odpadlo tak 20%) a ten, koho škola bavila, mohl v ní trávit celé dny, týdny a roky a neměl problémy si najít atraktivní zaměstnání. Nepamatuji si žádnou výrazně slabou přednášku, ani nějaký extrém, kde by si někdo léčil komplexy jako se to někdy stávalo na medicíně. Student musel při zkoušce látku chápat, memorování se ale testovalo také poměrně často (odhadl bych to na 40% předmětů, hlavně ze společných předmětů všech fakult). Hodně studentů VŠCHT se specializovalo poměrně brzo a povinná kolečka na jiných ústavech se nepraktikovala, ale také tomu nikdo nebránil.

Okruh volitelných předmětu a chemických specializací vůbec je na VŠCHT dalako širší než na přírodovědě anebo medicíně. Celkově byla škola kvalitativně napříč obory daleko nejvyrovnanější ze zde uvedených škol. S učiteli se dalo celkem dobře vyjít, ale i tam existovaly vyjimky z tohoto pravidla, kterých se škola nemohla zbavit. Během posledních 10 let prošla výuka včetně perosnálu velkou rekonstrukcí a podle jmen i názorů mladších kolegů bych řekl,  že velice úspěšnou. Nepamatuji si, že by v Dejvicích někdo někoho pomlouval anebo by hanil něčí práci, čehož jsem byl častým svědkem na Karlově Univerzitě - to už patří k výhodám technik. Co se mi líbí, že na VŠCHT se dnes bojuje všemi prostředky proti opisování, proti subjektvismu při ústních zkouškách a proti. Podle mě je také lepší mít matematiku a fyziku těžší (VŠCHT), protože jednak se vyselektuje "líný plevel", který hýčkaný na PřF UK shazuje úroveň výuky pro všechny, a dále je to dopravdy jakýsi fundament, na kterém chemie doopravdy stojí. Naopak snaha o zvýšení atraktivity oborů směrem k farmakologii je na můj vkus hodně krátkozraká, protože samotná náplň nemůže uspokojit aspirace studentů a bude to sklouzávat k plnění oborů nepřijatými anebo vyhozenými z medicíny, kteří nejsou s to podobný obor dělat. Podobnou zkušenost  má třeba klinická biochemie v Olomouci. Smysluplnější je  přiznat, že jde např. o potravináře a naučit studenty jeden konkrétní příklad biochemické aplikace se vším všudy než mlžit o syntéze DNA anebo Ibalginu a hrát si v laborce na doktory, když má po jednom kurzu farmakochemie a biologii pro střední školy. Možná by to ubralo několi studentů, co kloužou po povrchu, ale úspěšnost absolventů v praxi by byla rozhodně vyšší. Stejně jako u medicíny je výhodou vyvážený pohlavní poměr studentů a studentek :-)

Závěr
Pokud tedy chcete dělat chemii anebo biochemii, ať už průmyslovou, komerční, či čistě vědeckou s vyjimkou klinické biochemie, šel bych na rozhodně na VŠCHT v Praze, pokud biologii, chemii se zoologií atp. anebo něco učit, pak na PřF UK. Studovat chemii a biochemii na medicíně je zbytečná zběsilost, která se vám ale může odměnit širším rozletem a zajímavostí jiných předmětů. Zajímavou novou možností  je změna školy po bakaláři, což bych osobně preferoval. Za náklady spojené s nedefinovatelnou ztrátou nedefinovatelné kontinuity a několik spolužáků se vám zdarma ukáže nový svět a nové prostory.Pokud byste měli zájem o klinickou biochemii, pak bych asi doporučil lékařskou fakultu, ale ne 1 :LF :-) Jinak dnes lze samozřejmě studovat obě chemie dohromady, anebo si jednu vybrat a na druhou chodit ze zájmu. Jestliže máte ambici někomu pomáhat a opravdu dělat farmacii, nemá podle mě smysl chodit na sice zajímavě nazvané obory na obou školách obsahují slovo lék, léčiva, zdraví, biomedicína atp. ale lepší je jít rovnou na medicínu, protože tam cesta k nějakému léku začíná i končí.

Kvalitní chemické inženýrství

Co si tak z alkoholové mlhy mládí pamatuji ze svých studií, chemické inženýrství neboli cheming byl pro nás jeden z nejoblíbenějších předmětů, který byl sice svým možným rozsahem nekonečný ale o to zajímavější svými tématy. Šlo vlastně jen o to, že si mladý chemik uvědomil, že tak v praxi časté procesy, ať už v laboratorním měřítku anebo v chemické výrobě,  typu sušení, frakční destilace, míchání, extrakce, filtrace, dělení, ohřívání anebo čerpání mají svá omezení a jejich průběh je matematicky poměrně přesně v čase a prostoru popsatelný a výsledky tak odhadnutelné. S chemickým inženýrstvím v praktické podobě se setká asi každý chemik, zvlášť když destiluje něco a stále je u tak stupidní operace výtěžek 4% místo 90%, a přitom body varu látek ve směsi jsou daleko od sebe. Anebo pokud sušíme něco 2 dny v peci a ono stále nic, vyluhujeme nějakou složku za vánoční svátky s malou účinností, o mizerné homogenizaci před anebo po reakci ani nemluvě. Chemické inženýrství chemikům přináší poznání o všech možných omezeních v (bio-)chemických procesech a tak seznalý nesvádí mizerné výtěžky na nějakou stereochemii, špatně spočtené rovnovážné konstanty anebo zaprasenou zkumavku od poslední seznamovací party v laborce. Svým způsobem cheming učí skrze pochopení souprodu/protiproudu, entalpické bilance, Reynoldse, anebo refluxu pokoře, trpělivosti a způsobuje fatalistké škuby ve tváři chemika, když po několika týdnech marných pokusů vše utěsnit, vše 3x naddimenzovat, pořádně zahřát, zjistí, proč to takto nejde a že něco na těch přiblblých cifrách v inženýrských tabulkách bylo. Pochopí, proč se něco promývá právě 4x, podtlakově destiluje právě 5x, extrahuje 6x potřebný sajrajt v hexanu a ne 7x v heptanu. Naučí se něco o disicipaci, kinetické viskozitě anebo permeabilitě, dotkně se ho uchylák Dercy, i ten profláklej Newton, takže už bude vědět, proč to pivo z pípy neteče a neteče potřebnou rychlostí a kolik švestek musí v létě sebrat, aby v říjnu sbalil průměrně těžkou a hysterickou medičku hodinu po první návštěvě praktik z anatomie. Odpověd : 40 deka švestek pro medičku, 1,3 kg pro chemika a nazapomeňte medičce říct, že se vám líbí, jinak musíte počet švestek pro ní ztrojnásobit (zato ale ušetříte půl kila u sebe).

I proto je dobře, že na VŠCHT drží laťku chemického inženýrství vysoko, a i když je pokročilější Chemické inženýrství II povinné v rámci bakaláře jen pro část studentů, už základní kurz dává poznat sladkou chuť procesů. Látka je probíráná v systematických blocích, která sedí i na literaturu a výborná skripta. Pro praktické využití doporučuji chemikům pokročilej kurz, protože ten ukáže další jemnější omezení a techniky. Semináře jsou kontrolovány 3 testy, které je možné opravit ve 2x náhradních termínech a pak se jde k ústní. Nebazíruje se na znalosti koeficientů ale logiky věci. Jinak k tomu nemám co dodat, snad jen že příště to bude o mé alma pater, 1.LF UK a o srovnání obou škol, o studiích (asi ve více dílech) i o praktické stránce profese lékaře a chemika.

Fyzikální chemie aneb kastrát v rouše beránčím

Jednou z věcí, která odlišuje praktického chemika od mudr&biologa, kteří pozmali chemii z rychlíku Pannonia, je schopnost propojit chemickou reakci a chemickou rovnováhu s plynutím času (slušně řečeno s fyzikou), tedy chápat časovou osu nějakého procesu, např. tvorby krve v těle jako pouhou změnu rovnováhy a ne jako biochemický cyklus, který se na lékařských fakultách sice dobře učí, ale v reálu ho nikdo nikdy neviděl, tedy myslet tak jako kdyby v těle (ale i mimo něj) šlo o konečný soubor vratných reakcí, které vlivem jiných reakcí posunují chemickou rovnováhu tu směrem k produktům, tu k reaktantům. Smyslem je najít jednotlivé rovnovážné (transitivní)  stavy, kdy dochází k chemické vazbě anebo jejímu zániku, a tyto stavy následně v čase nastavením podmínek měnit, reakci katalyzovat atp. Změnu těchto rovnováh nezajištujeme jinými chemickým reakcemi, např. aplikací léku, který vyvolá jen další reakce s dalšími (ne)rovnováhami, ale změnou Gibbsovy energie, změnami entalpie, entropie. Další užitečnou věcí jsou fázové rovnováhy anebo reakční kinetika. K poznání těchto zákonitostí slouží fyzikála a k poznání (nejen) rovnováh chemická analýza. S fyzikálou a análou  má chemik obcovat s radostí, jinak je z něj jenom memorická houba, která postupně vysychá. Gibbs, Helmholtz, redox, fázové rovnováhy, Clausiova-Clapeyronova rovnice, entropie, kinetika, entalpie, termodynamika, vnitřní energie, aktivační energie, rychlostní konstanta, aktivitní koreficienty látek, fugacita, chemický potenciál ..... dejme k sakru konečně světu nějaký řád! 

Popsaný typ myšlení dělá z chemie jistou konstantu oproti prchavé biochemii (v širším slova smyslu), imunologii a podobným lékařským pavědám, kde se totálně mění učebnice a zásadní teorie každých 20 let podle toho, jak přesvědčivě budoucí chronický žadatel o nobelovku projektuje do kusu nekvalitní bílkoviny nějakou funkčnost. Jedním z klíčových předmětů, který dělá z bezbřehého obdivovatele barevně kouřící vločky chemika je kromě analytické chemie fyzikální chemie. Zatímco na medicíně se tento předmět již dávno neučí a na PřF UK se nyní přednáší v tak osekané formě, že jejich absolventi v lepším případě považují i dlouho po dosažení důchodového věku entropii za konečný cíl nějaké starověké filosofické školy, v horším za postmoderní prasárnu třech mužů, dvou žen a jednoho sudokopytníka.

I VŠCHT zmírnila své snažení o vzdělání chemika a rozdělila základní kurz na dvě části, aby se potichu vyhnula tomu, že by fugacita plynu anebo viriální rozvoj dohonil budoucí potravináře a biochemiky. Škola nechala povinou formu pokročilé části jenom pro organiky, anorganiky a chemingy. To samé se nakonec stalo s matematikou. Nelogické rozdělení předmětu vedlo k tomu, že v podstatě celá aplikační část (pro neideální chování) se těch, kteří by ji potřebovali jako sůl ani nedotkne a místo toho se tato část zvrhne ve šprtání základní části jako někde na medicíně, což asi lépe odpovídá představě děkanátu FPBT o složení studentů biochemie, tj. ti co vyhodili z medicíny anebo se na ní nedostali. Ten zbytek pak tuto situaci zpravidla vítá a parazituje na ní do té doby, než se s fyzikálou setká v praxi, tj. když zjistí, že se nic neděje ačkoliv v učebnici biochemie je nakreslená ještě pár šipek v cyklu anebo se děje naprosto něco jiného, případně se diví, jaktože nějakým enzym, který je tam přeci proto ..., se klidně ráčí zaniknout.

Je to veliká škoda, zvlášt pokud beru v potaz to, že ústav fyzikální chemie má asi nejlepší přednášející, cvíčící, připravuje levná skripta (absolutně srovnatelná se západní literaturou) přesně padnoucí na rozsah kurzu a nakonec spravuje i vlastní webovské stránky, kde jsou ke stažení zadarmo nejen celá skripta v hyperlinkovaném pdf, ale i příklady a jejich řešení, ukázkové testy, výukový program i audio prezentace vlastní látky. Fyzikální chemie rozhodně nepatří mezi jednoduché předměty a pro pochopení věci nestačí skripta 2x přečíst a našprtat a proto jsou podobné pomůcky opravdu vítaným zpestřením. Vadou na kráse jsou jen 3 testy na cvikách, které se započítavají do známky z předmětu, což je vzhledem k nevyrovnanosti v hodnocení jednotlivými vyučujícím poněkud nespravedlivé. Po 3 zápočtových testech v semestru následují 2 opravné souhrné testy a pokud projdete, píšete zkouškovou písemku z celé látky a jdete na ústní, což je povětšinou nen zápis známky do indexu na základě výsledku zápočtové/opravné a zkouškové písemky. Nemáu smysl, abych zde průběh několika přednášek popisoval, protože je to vyučováno prakticky stejně jako např. na Oxfordu anebo Yale. Takže vzhůru do toho, fyzikální chemie, pokud chodíte na oba kurzy a  látku pochopíte  bez ohledu na poněkud náhodnou výslednou známku, má tu krásnou vlastnost, že se nezapomíná.