Fyzikální chemie aneb kastrát v rouše beránčím

Jednou z věcí, která odlišuje praktického chemika od mudr&biologa, kteří pozmali chemii z rychlíku Pannonia, je schopnost propojit chemickou reakci a chemickou rovnováhu s plynutím času (slušně řečeno s fyzikou), tedy chápat časovou osu nějakého procesu, např. tvorby krve v těle jako pouhou změnu rovnováhy a ne jako biochemický cyklus, který se na lékařských fakultách sice dobře učí, ale v reálu ho nikdo nikdy neviděl, tedy myslet tak jako kdyby v těle (ale i mimo něj) šlo o konečný soubor vratných reakcí, které vlivem jiných reakcí posunují chemickou rovnováhu tu směrem k produktům, tu k reaktantům. Smyslem je najít jednotlivé rovnovážné (transitivní)  stavy, kdy dochází k chemické vazbě anebo jejímu zániku, a tyto stavy následně v čase nastavením podmínek měnit, reakci katalyzovat atp. Změnu těchto rovnováh nezajištujeme jinými chemickým reakcemi, např. aplikací léku, který vyvolá jen další reakce s dalšími (ne)rovnováhami, ale změnou Gibbsovy energie, změnami entalpie, entropie. Další užitečnou věcí jsou fázové rovnováhy anebo reakční kinetika. K poznání těchto zákonitostí slouží fyzikála a k poznání (nejen) rovnováh chemická analýza. S fyzikálou a análou  má chemik obcovat s radostí, jinak je z něj jenom memorická houba, která postupně vysychá. Gibbs, Helmholtz, redox, fázové rovnováhy, Clausiova-Clapeyronova rovnice, entropie, kinetika, entalpie, termodynamika, vnitřní energie, aktivační energie, rychlostní konstanta, aktivitní koreficienty látek, fugacita, chemický potenciál ..... dejme k sakru konečně světu nějaký řád! 

Popsaný typ myšlení dělá z chemie jistou konstantu oproti prchavé biochemii (v širším slova smyslu), imunologii a podobným lékařským pavědám, kde se totálně mění učebnice a zásadní teorie každých 20 let podle toho, jak přesvědčivě budoucí chronický žadatel o nobelovku projektuje do kusu nekvalitní bílkoviny nějakou funkčnost. Jedním z klíčových předmětů, který dělá z bezbřehého obdivovatele barevně kouřící vločky chemika je kromě analytické chemie fyzikální chemie. Zatímco na medicíně se tento předmět již dávno neučí a na PřF UK se nyní přednáší v tak osekané formě, že jejich absolventi v lepším případě považují i dlouho po dosažení důchodového věku entropii za konečný cíl nějaké starověké filosofické školy, v horším za postmoderní prasárnu třech mužů, dvou žen a jednoho sudokopytníka.

I VŠCHT zmírnila své snažení o vzdělání chemika a rozdělila základní kurz na dvě části, aby se potichu vyhnula tomu, že by fugacita plynu anebo viriální rozvoj dohonil budoucí potravináře a biochemiky. Škola nechala povinou formu pokročilé části jenom pro organiky, anorganiky a chemingy. To samé se nakonec stalo s matematikou. Nelogické rozdělení předmětu vedlo k tomu, že v podstatě celá aplikační část (pro neideální chování) se těch, kteří by ji potřebovali jako sůl ani nedotkne a místo toho se tato část zvrhne ve šprtání základní části jako někde na medicíně, což asi lépe odpovídá představě děkanátu FPBT o složení studentů biochemie, tj. ti co vyhodili z medicíny anebo se na ní nedostali. Ten zbytek pak tuto situaci zpravidla vítá a parazituje na ní do té doby, než se s fyzikálou setká v praxi, tj. když zjistí, že se nic neděje ačkoliv v učebnici biochemie je nakreslená ještě pár šipek v cyklu anebo se děje naprosto něco jiného, případně se diví, jaktože nějakým enzym, který je tam přeci proto ..., se klidně ráčí zaniknout.

Je to veliká škoda, zvlášt pokud beru v potaz to, že ústav fyzikální chemie má asi nejlepší přednášející, cvíčící, připravuje levná skripta (absolutně srovnatelná se západní literaturou) přesně padnoucí na rozsah kurzu a nakonec spravuje i vlastní webovské stránky, kde jsou ke stažení zadarmo nejen celá skripta v hyperlinkovaném pdf, ale i příklady a jejich řešení, ukázkové testy, výukový program i audio prezentace vlastní látky. Fyzikální chemie rozhodně nepatří mezi jednoduché předměty a pro pochopení věci nestačí skripta 2x přečíst a našprtat a proto jsou podobné pomůcky opravdu vítaným zpestřením. Vadou na kráse jsou jen 3 testy na cvikách, které se započítavají do známky z předmětu, což je vzhledem k nevyrovnanosti v hodnocení jednotlivými vyučujícím poněkud nespravedlivé. Po 3 zápočtových testech v semestru následují 2 opravné souhrné testy a pokud projdete, píšete zkouškovou písemku z celé látky a jdete na ústní, což je povětšinou nen zápis známky do indexu na základě výsledku zápočtové/opravné a zkouškové písemky. Nemáu smysl, abych zde průběh několika přednášek popisoval, protože je to vyučováno prakticky stejně jako např. na Oxfordu anebo Yale. Takže vzhůru do toho, fyzikální chemie, pokud chodíte na oba kurzy a  látku pochopíte  bez ohledu na poněkud náhodnou výslednou známku, má tu krásnou vlastnost, že se nezapomíná.