středa 3. července 2013

Jak si nacpat břich na VŠCHT a neposrat se - pokračování

Protože si mi pár chemických vyvhrelů dovolilo po článku o stravování v blízkosti VŠCHT napsat, že se stravují v menze a že strava v nich "není špatná", obešel jsem v posledních 5 měsících pár menz, kde se může student VŠCHT nacpat k prasknutí. Aktuální jídelní lístek všech menz není problém najít na webu, jen si povzdychnu, že nabídka zmrzla někde v 80.letech minuléh století s technologickou aktualizací v pol. 90.let. Úroveň přidružených sociálních zařízení je pak dokonce horší než za normalizace.

Svatá trojice smradu

Nejblíže školy stojí tři stejně dostupné menzy a to Technická, Studentský dům Masarykova kolej a čtvrtá nedostupná v budově rektorátu CVUTu v Zikově ulici, s možností prodeje jen pro vyvolené soudruhy z řad CVUT a VSCHT. Nejvíce navštěvovaná je tzv. modrá menza, oficiálně eufemisticky nazvaná technická. Vyznačuje se maximální obsazeností, davovou uniformitou obsluhy i strávníků, kdy většina si vybere pouze ze dvou jídel (z nabízených cca 10). Hlavním heslem menzy je "nacpi se a vypadni". I když většina známých tuto menzu preferuje, za sebe musím říci, že neumí udělat kuře, rýži ani brambory. Kuřecí steak je špatnou úpravou suchý, tak ho omáčí ve standard omáčcce, brambory jsou nechutně rozvařené nebo nedovařené a rýže bez chuti a slepená, navíc misto všude ve světě běžného druhu basmati dlouhozrná varianta. Takto se vařilo tak někdy v roce 1985. I když cena jídla se pohybuje kolem 50 Kč pro studenty, troufám si tvrdit, že tržní cena takové práce a materiálu je daleko nižší a že taková prezentace schopnosti vedení školy vůči studentům- strávníkům je nehodná dnešní době.

Tzv. studentská menza se vyznačuje vysokým počtem nabízených jídel, nízkým počtem jídel poživatelných a prakticky v něm nenajdete dobré jídlo. Menza proto není až na pár okamžiků plná a je jistým druhem pervezního požitku hrabat se dlouhé minuty v hnusných bramborách nebo jejich specialitě - rozmáčených "amerických" bramborách. Nezvládnutí základních kuchyřských technik je nahrazováno širokým výběrem zeleninových příloh typ krájená mrkev, zelí, 30p. eidam, která se chutově k hlavnímu jídlu vůbec nehodí. Maso vepřové a hovězí je kupováno patrně v nuceném výseku a je nepoživatelné. Polévky připomínají svoji konzistencí omáčený bujon, chuťove nepřípomínají vůbec nic krom ohřáté vody.

V obou menzách existuje něco jako nabídka salátů a vegetariánských jídel. K tomu mohu říci pouze následující, když to neumíte, tak to nedělejte. Větši hnusy jsem nikde na světě nejedl. Pro inspiraci doporučím toto nebo indickou jídelnu, kde se za stejný nedotovaný peníz najím nemasitého pokrmu 100x lépe.

Menza v Masarykově domu se vyznačuje výběrem 1-2 jídel v ucházející kvalitě a podle mě je patrně nejlepší z výše uvedených. Bohužel to znamená fronty a poněkud odporný paroodér. I tak malá menza prostě neumí nabídnout ani ten úplně základní komfort svým hostům. To je vůbec neduh těchto menz, že neumí jednoduše větrat, takže jídelny čichově připomínají poblitou saunu s hořkou příchutí zaschlého SAVA.

Všechny tyto menzy spojuje minimální kultivovanost a inspirativnost výdeje jídla a samotných jídelen. Možná si to ani už studenti nebo učitelé neuvědomují, ale pásy na jídlo plné použitého nádobí a zbytků, je kreativní výblitek hodný opravdu velkého vola. Posledné menza je schovaná v rektorátu CVUT, ale je dostupná co se týče nabídky hlavních jídel jen vybrané čeládce šéfů CVUT. Hezká ukázka rovnosti v akademické obci. Není ale o co stát, protože strava připomíná 80.léta, jen vybavení a prostředí je poněkud lepší. Oproti stavu bufetu před 2 roky je to posun nevídaný na poměry ČVUTu.

Podolí, Albertov a Karlák

Nejen o prázdninách stojí za to navštívit menzu v Podolí, 5 minut chůze od výstupu metra C v areálu kolejí CVUT na Děkance. Jedna z mála výškově prostorných menz, která vznikla patrně předěláním společenského kulturního domu svazáků. Nabídka tří jídel, z nichž dvě lze v pohodě sníst. V Menze je klid a někdy i ticho. Během školního roku je vedle otevřen i bufet.

Pokud někdy člověk zavítá do pěkné studovny/knihovny dopravní fakulty CVUT, kde jsou PC s netem i pro nestudenty školy na Albertově nedaleko botanické zahrady, doporučuji nevelkou tzv. výdejnu (menzu) v Horské přímo naproti studovně. Nabídka jídel se pohybuje kolem magického čísla pět a jak prostředí menzy, obsluha tak i jídla jsou velice kvalitní, funguje i odvětrávání této komorní jídelny. Do budovy je vstup na kartu CVUTu, ale vrátný vás tam na kartu VSCHT klidně pustí, příp. má průchod volně otevřený. Po jídle je možné vyjet do 4. patra a projít si budovu směrem dolů např. funkční model nádraží nebo přejít průchodem v prvním patře do bývalé hlavní budovy fakulty strojní a projít si jejich laboratoře v přízemí nebo se v předposledním patře budovy bývalé strojní fakulty kouknout na jedinou zapomenutou posluchárnu, kterou nestihli dnešní soudruzi z fakutly dopravní opravit. Machři najdou i skrytý vstup do nejvyššího patra. Vedle jídelny v prvním podlaží je ještě menší bufet.

Za návštěvu stojí i areál CVUTu na Karlově náměstí, kam vás vrátnicí opět v klidu s kartu VSCHT pustí. Ne snad kvůli menze - výdejně, ta se nachází na dvoře mezi budovou strojní a elektrotechnické fakulty a její nabídka je analogické nabídce v Horské, ale prostředí je odporné (někdo totiž zapomněl na solidní střešní izolaci a funkční klimatizaci). Na druhou stranu je to přímo nad výstupem z metra na Karláku. Doporučuji projít si všechna patra této historicky zajímavé budovy a nahlídnout do všech zákoutí, shlédnout technikům známé posluchárny, všelijak běžným zrakům ukrytá nebo různě stočená schodiště, pak se projít po dvoře a přejít do budovy FELu a skončit na vykající kávě v bufetu v prvním patře, kde jsou světe div se i slušné toalety. Opravená budova FELu také stojí za zkouknutí, jen musíte počítat s tím, že na některých patrech mají čipové vstupy, tak tam na někoho u vchodu musíte počkat. Poslední autobusem dostupná menza od VSCHT je na kolejích Strahov, ale tam jsem nedošel a skončil třikrát v břevnovských hospodách, tak snad někdy příště. Prakticky všechny břevnovské hospody lze ale doporučit. Menza na Volze je určena pro bydlící a ekonomy, jídlo je na úrovni menzy Technické a trochu lepší ambiente.

Čajová pochoutka

Nakonec jeden arcihnus. Všechny menzy nabízejí jako standard nebo za poplatek 2,- teplý černý čaj k hlavnímu jídlu. Nemusím ani psát, že to chuťově pravý čaj není ani náhodou. Možná tam do toho házej tzv. pigy výblitek, ale i kdyby to byl nějaký kvalitní čaj, odkdy se panebože k hlavnímu jídlu připíjí teplý černý čaj ? Když už, tak to musí být zelený čaj. Zvlášť ve vedru a parnu jídelen je to ale chuťovka i v zelené variantě. Někdo v ČR ale opravdu k hlavnímu jídlu pije dobrovolně čaj ? Nebylo by lepší za ty 2,- nabízet studenou vodu z kohoutku do 0,5 l pohárů a za mírný poplatek malé pivo nebo 0,2L víno ?

Takže závěrem při přivření obou očí a všech chuťových pohárků doporučím jídelnu v Horské, Podolí a Masaryčku s malým disclaimerem, že za to, co jeden dobrovolně sní, si k stáru může především on sám.

úterý 19. března 2013

Atkinsova fyzikální chemie jako křen

Před 14 dny vyšla na VŠCHT po dlouhé době další zásadní publikace, která tady měla být jako učebnice již v 90. letech V českém překladu totiž vyšlo deváté vydání Fyzikální chemie od Peter Atkinse a Julio de Paula z roku 2010. Na rozdíl od jakýchkoliv skript chemických škol, z nichž ta současná z VŠCHT lze považovat za nejkomplexnější, jde o skutečnou učebnici solidní (nejen fyzikální) chemie. Cena publikace je cca 1.000 Kč, takže nějaká koruna česká za stránku pro studenty. Předem dávám holt ústavu Fyzikální chemie VŠCHT za to, že do překladu šel a dobrovolně si udělal těžkou konkurenci k vlastním skriptům a pomůckám, a to k dobru fyzikální chemie a především studentům chemie, kterým z valné většiny fyzikální chemie na škole přijde složitá, teoretická a téměř k ničemu a toto přesvědčení mnohým bohužel k jejich vlastní škodě vydrží celý profesní život. Aktins není rozhodně masové čtivo ani pro většinu chemiků a některé kapitoly jsou těžké k úplnému srozumění na třetí přečtení , i když se přemůžete a budete přistupovat k fyzikále se slepou důvěrou a neutuchajícím optimismem - ne jinak tomu bylo před 30 lety u česky vydané Moorovy Fyzikální chemie, ale každý solidní pokus jak srozumitelně zpřístupnit odborné veřejnosti základní přírodní zákony se počítá a toto je rozhodně dobrý pokus.

Především je Aktinsova fyzikální chemie kvalitní školní učebnice, takže čtenáře nejprve seznámí jednoduše i s potřebným matematickým aparátem nutným k pochopení látky prostřednictvích tzv. doplňků. Mohu se mýlit, ale stejný přístup jsem v české učebnici našel jen u 20 let staré povedené ale bohužel skromné učebnici Termodynamiky materiálů od Leitnera a Voňky. Představa, že student si bude pamatovat definiční plkačku z kurzů matematiky i po dvou a více letech studia je sice hodně utkvělá, ale o to méně pravdivá. Navíc americký způsob "vyprávění příběhu" včetně současně vypočtených příkladů a názorných grafů pak usnadní i pochopení jednotlivých kapitol. Podobný styl měla snad i zmiňovaná skripta fyzikální chemie I/II z VŠCHT, ale vydrželo jim ty první dvě kapitoly, pak se to zvrhlo až na pár čestných výjimek v derivování a integrování bez ladu a skladu, hlavně že to na konci nějak vyšlo. U každé kapitoly se uvede srozumitelně i smysl celé kapitoly a praktické použití. Účelem knihy není udělat dojem na studenty, že pisatel umí hodně vzorců a že plná stránka integrálů znamená vysezenou učenost, ale ukázat běžným studentům lidsky přístupnou formou fyzikální chemii jako vzrušující obor, který kontinuálně prostupuje celou chemií od A do Z, dává chemii spolu s obecnou anorgánou řád a především vnitřní logiku a kauzální nexus. Je sice hezké umět tisíce organických syntéz, ale k vysvětlení podstaty a užitečnosti daného procesu to nestačí ani náhodou, spíše je to ještě více zatemní.


Největším novum oproti českým publikacím je tedy dobře provázaný široký rozsah látky, který nejde ani při té největší představivosti spojovat s českým pojetím fyzikální chemie. Učebnice zasahuje do oblastí klasické chemické termodynamiky a kinetiky, katalýzy, kvantové mechaniky, fyziky a fyzikální chemie plynů, kovů a polymerů (i když jen v základním ale o to srozumitelnějším podání), krystalochemie, analytické chemie, materiálového inženýrství a fyzikální biochemie. Oproti organickému McMurrymu, který jde v didaktické názornosti sice ještě dál, ale jinak stačí tak akorát na bakalářskou zkoušku základů organiky, nejde o naprosté základy oboru ale solidní hlubší přehled látky. Je to tedy esenciální učebnice pro chemiky od orgánosmrdníků přes šutrology, vápenáře, gumáky, hastrmany, o'nanology, technologickou pakáž a biogenomisty po modeláře. Atkinova učebnice fyzikální chemie v podstatě zahrnuje předměty Fyzikální chemie I a II, Koloidní chemie, Úvodu do studia materiálů, Analytickou chemii I a II, Chemii a fyziku pevných látek, částečně Anorganickou chemii II, Fyziku polymerů, Fyziku kovů, Krystalochemii, Termodynamiku materiálů a Chemické inženýrství I. Na rozdíl od analytické chemie na VŠCHT a PřF UK, která studenty v bakalářském stupni toho moc nenaučí, pokud neberu v potaz profláklé ale v praxi dávno nepoužívané reakce pro první třídu gymplu a seznamy studentům nesrozumitelných analytických metod s ještě nesrozumitelnějšími náčrty zařízení, tato učebnice ukazuje podstaty důležitých metod a nebabrá se s tím, jaká je tolerance hrnečku v labu a memorováním seznamů a náčrtů metod.

Nechci zbrkle hodnotit některé novoty v názvech, protože je mi v podstatě jedno, zda máme první větu termodynamickou nebo první termodynamický zákon, to si rozhodne samotná praxe. Ani nebudu spílat nad některými gramatickými chybami ve vzorcích, protože samotný text učebnice byl po gramatické stránce opraven dobře. Trochu mi ale chybí častější uvádění anglických ekvivalentů, protože to budou klíčová slova, která bude student dále hledat. Skoro bych doporučoval uvádět všechny názvy a termíny dvojjazyčně. Obecně je to ale vynikající a čtivá kniha (no to jsem trochu přehnal v případě kvantovky :-) , která jistě stojí za přečtení i v co do oblastí, kde si je jeden jistý, protože objeví různé další netušené konotace. Pokud se navíc pochlapí ústav anorganické chemie a přeloží a vydá v dohledné době Anorganickou chemii od Catherine Housecroft nebo něco podobného, bude chemický vysokoškolský učebnicový základ kompletní.

středa 13. února 2013

Jakou chemii studovat ...

Když už se nějaký středoškolský student dopracuje k naivně-perverznímu názoru, že by část svého jinak beztak bezcenného života spojil s chemií nebo biologií, nabízí se mu prostřednictvím spřátelených medií a webu spousta chemických oboru a podoborů. Po přečtení sebeprezentací všech možných českých a slovenských škol a akademie věd musí dojít vnímavější student k názoru, že jde o naprosté globální unikum hraničící s donebevolající nespravedlností, že tak moc světovým výzkumem prošpikovaná země nemá už 50 let nobelistu ani zde nepůsobí solidnější chemická a farmaceutická firma. Prakticky každá česká vysoká škola dělá poslední kroky k nalezení léku proti rakovině, mění a vylepšuje DNA, dobývá energii z kaluže anebo se hřeje ve svetru z nanovláken, a to vše za zahraniční teamové spolupráce, ERASMU a v „moderních laboratořích se špičkovou přístrojovou technikou“. Už chybí jen zářné zítřky a pomocná ruka kamaráda ze skautského oddílu Kačeři. Radit nekritickému studentovi netřeba. Ten někam zaleze a až najde ještě lepší prezentaci, vyleze z brlohu a přeleze do jiného. Těm ostatním bych poradil tento postup:

1. V prvé řadě není třeba někam spěchat s výběrem specializace. Chemie je natolik rozsáhlá, že první tři roky dělat specializaci nebo makat v laborkách na určité věci „pana školitele“ je ztráta energie a času. Na VŠCHT je v podstatě jedno, kam si dáte přihlášku, protože do navazujícího magistra lze přejít kamkoliv. Jen u magisterské biochemie akol. je potřeba myslet na to si zapsat pár předmětů (cca 10 kreditů za celé Bc.) z potravinárny navíc, aby člověk dosáhl na požadovaných 100 relevatních kreditů. Když se spletete, nic se neděje. Většina vyučujících samozřejmě má jakous takous empatii a dovede poznat, že váš zájem o jejich specializaci skončil. Nemá proto smysl se nechat navést k práci na něčem, co vás už přestalo bavit. Školitel vás beztak ztratí a tak se vás bude aspoň snažit využít jako levnou laboratorní sílu. Student není otrok a říci, že mám zájem o něco jiného a přejít jinam, je přirozeným právem každého. Pokud Vám tedy to před prvákem nedá a zvolíte se atraktivus naleštěného prdu typu forenzí nanobiosyntéza molekulárně farmaceutického genu, aby vám náhodou něco neušlo a později Vás přejde dělat "jednoho ze sta", nic se neděje. Studovat Bc chemii a biochemii na PřF UK nemá současné době smysl, snad jen kdyby někdo preferoval menzu v Albertově, ale to by muselo být echt prase.
2. Je vhodné si zjistit si, co učili a dělali vaši „vysnění“ profesoři před 10 nebo 20 lety. V lepším případě zjistíte, že strávili tak max. ½ roku v zahraniční laboratoři jako laboranti (honosně PhD nebo PostDoc), obyčejně pak strávili celý život v Liberci, na Albertově nebo Pardubicích a jejich klasickým výstupem jsou stále stejná analoga ve třech spřátelených honosně nazvaných periodikách, který po bližším zkoumání zařadíte co o lokalizace vydavatele mezi Brno a Košice. Ti horší jsou závislí na počtu studentů a na českých grantech,tj. na příslušnosti k akademické smečce. Množství českých grantů (zvlášť z Min. školství) o kvalitě jejich výzkumu nebo o smyslu jejich práce nic relevantního nevypovídá.
3. Projděte si pořádně školu, protože je minimálně trapné když za 5 let studia nezjistíte, že má budova A také třetí patro, kde sídlí jeden nejmenovaný ústav a část jedné větší sbírky a že jsou zde naopak dva suterény pod sebou, pak několik separé vstupů do laboratoří přístupných pouze ze dvora (budova b). Můžete si přitom tipovat, kde sídlily obě slavné psychotronické laboratoře v 80.letech (Kahuda, Rejdák). Utajeným se pro mnohé chemiky jeví i ústav energetiky, informatika a „výživa“. Při hledání třeba u posterů zjistíte, že danou věc lze studovat i na jiném ústavu nebo z jiného pohledu, příp. je možné mít laborku celou pro sebe na zdánlivě neatraktivním oboru. Dnešní hřbitovy jsou plné bývalých organiků a polymerníků.

4. Myslete na to, že většina slušných chemiků ve světě projde několika kariérami, a to i mimo chemii a úzká specializace sice na počátku kariéry může pomoci, ale za 15 let vaši kariéru zničí. Naučit se nazpaměť (roz. jakoby navenek logicky a systematicky anebo pohádky o nukleofilitě) stovky syntéz je sice pro některé typy lákavé, ale smysl lidských dějin bych v tom opravdu nehledal.
5. Postupně zjistíte, co Vám jde, co se Vám učí lépe a co hůře. Tomu je potřeba se věnovat a přitom zkoušet další a další zákoutí chemie, protože nic neobohatí člověka tak jako profesní rozhled a analogie z příbuzných oborů.
6. Postupně jistě objevíte kouzlu pedagogů, kteří se vám zdáli na začátku hrozní a opravdovou „marku“ těch oblíbených. Nedejte na prvním dojem.
7. Na taháky a opisování se vykašlete. Buď chcete dělat chemii a k tomu musíte něco umět anebo pokračujete ve studiu typu dement-gympl a zůstane vám to do smrti. Nejde o známkový průměr a o „projití“ ale o podstatu poznání.

8. Postupně zjistíte, že lze studovat i jiné věci než chemie. Naproti škole do 50 metrů lze najít pájkaře, parní stroje, silničáře, středověké umění a katolickou teologii. Stojí za to, si projít jejich chodby, zvlášť pokud mám zájem o materiály anebo biotechnologii Sebevraždu je vhodné spáchat skokem na „dvorek“ v temném domě architektury pí. Šrámkové. Minimálně se tam dobře pěstuje deprese a pije v baru – doporučuji navštívit.
9. Pokud nejste v Bc. nebo před nástupem do Mgr. stále ještě rozhodnuti – což je ale zcela normální, doporučuji volit obecný chemický obor. Jeho reálná složitost nijak nekoreluje se složitostí zápočtové písemky v bakaláři, to je spíše o tom, kam je ústav schopen klesnout, aby se zalíbil. Doporučuji (v tomto pořadí): fyzikální chemie, chemické inženýrství, chemická analýza. Diplomku si pak nastavíte sami podle konkrétního zájmu. Rozhodně se necpěte někam, kde to vypadá „cool“ a pak děláte „cool“ otrokárnu.
10. Když něčemu nerozumím, tak se zeptám. Jednak často zjistím, že nejsem sám a navíc tomu budu rozumět..
11. A když Vás chemie přestane bavit, vyserte si na ni. Je to jen chemie.