Jak si nacpat břich na VŠCHT a neposrat se - pokračování

Protože si mi pár chemických vyvhrelů dovolilo po článku o stravování v blízkosti VŠCHT napsat, že se stravují v menze a že strava v nich "není špatná", obešel jsem v posledních 5 měsících pár menz, kde se může student VŠCHT nacpat k prasknutí. Aktuální jídelní lístek všech menz není problém najít na webu, jen si povzdychnu, že nabídka zmrzla někde v 80.letech minuléh století s technologickou aktualizací v pol. 90.let. Úroveň přidružených sociálních zařízení je pak dokonce horší než za normalizace.

Svatá trojice smradu

Nejblíže školy stojí tři stejně dostupné menzy a to Technická, Studentský dům Masarykova kolej a čtvrtá nedostupná v budově rektorátu CVUTu v Zikově ulici, s možností prodeje jen pro vyvolené soudruhy z řad CVUT a VSCHT. Nejvíce navštěvovaná je tzv. modrá menza, oficiálně eufemisticky nazvaná technická. Vyznačuje se maximální obsazeností, davovou uniformitou obsluhy i strávníků, kdy většina si vybere pouze ze dvou jídel (z nabízených cca 10). Hlavním heslem menzy je "nacpi se a vypadni". I když většina známých tuto menzu preferuje, za sebe musím říci, že neumí udělat kuře, rýži ani brambory. Kuřecí steak je špatnou úpravou suchý, tak ho omáčí ve standard omáčcce, brambory jsou nechutně rozvařené nebo nedovařené a rýže bez chuti a slepená, navíc misto všude ve světě běžného druhu basmati dlouhozrná varianta. Takto se vařilo tak někdy v roce 1985. I když cena jídla se pohybuje kolem 50 Kč pro studenty, troufám si tvrdit, že tržní cena takové práce a materiálu je daleko nižší a že taková prezentace schopnosti vedení školy vůči studentům- strávníkům je nehodná dnešní době.

Tzv. studentská menza se vyznačuje vysokým počtem nabízených jídel, nízkým počtem jídel poživatelných a prakticky v něm nenajdete dobré jídlo. Menza proto není až na pár okamžiků plná a je jistým druhem pervezního požitku hrabat se dlouhé minuty v hnusných bramborách nebo jejich specialitě - rozmáčených "amerických" bramborách. Nezvládnutí základních kuchyřských technik je nahrazováno širokým výběrem zeleninových příloh typ krájená mrkev, zelí, 30p. eidam, která se chutově k hlavnímu jídlu vůbec nehodí. Maso vepřové a hovězí je kupováno patrně v nuceném výseku a je nepoživatelné. Polévky připomínají svoji konzistencí omáčený bujon, chuťove nepřípomínají vůbec nic krom ohřáté vody.

V obou menzách existuje něco jako nabídka salátů a vegetariánských jídel. K tomu mohu říci pouze následující, když to neumíte, tak to nedělejte. Větši hnusy jsem nikde na světě nejedl. Pro inspiraci doporučím toto nebo indickou jídelnu, kde se za stejný nedotovaný peníz najím nemasitého pokrmu 100x lépe.

Menza v Masarykově domu se vyznačuje výběrem 1-2 jídel v ucházející kvalitě a podle mě je patrně nejlepší z výše uvedených. Bohužel to znamená fronty a poněkud odporný paroodér. I tak malá menza prostě neumí nabídnout ani ten úplně základní komfort svým hostům. To je vůbec neduh těchto menz, že neumí jednoduše větrat, takže jídelny čichově připomínají poblitou saunu s hořkou příchutí zaschlého SAVA.

Všechny tyto menzy spojuje minimální kultivovanost a inspirativnost výdeje jídla a samotných jídelen. Možná si to ani už studenti nebo učitelé neuvědomují, ale pásy na jídlo plné použitého nádobí a zbytků, je kreativní výblitek hodný opravdu velkého vola. Posledné menza je schovaná v rektorátu CVUT, ale je dostupná co se týče nabídky hlavních jídel jen vybrané čeládce šéfů CVUT. Hezká ukázka rovnosti v akademické obci. Není ale o co stát, protože strava připomíná 80.léta, jen vybavení a prostředí je poněkud lepší. Oproti stavu bufetu před 2 roky je to posun nevídaný na poměry ČVUTu.

Podolí, Albertov a Karlák

Nejen o prázdninách stojí za to navštívit menzu v Podolí, 5 minut chůze od výstupu metra C v areálu kolejí CVUT na Děkance. Jedna z mála výškově prostorných menz, která vznikla patrně předěláním společenského kulturního domu svazáků. Nabídka tří jídel, z nichž dvě lze v pohodě sníst. V Menze je klid a někdy i ticho. Během školního roku je vedle otevřen i bufet.

Pokud někdy člověk zavítá do pěkné studovny/knihovny dopravní fakulty CVUT, kde jsou PC s netem i pro nestudenty školy na Albertově nedaleko botanické zahrady, doporučuji nevelkou tzv. výdejnu (menzu) v Horské přímo naproti studovně. Nabídka jídel se pohybuje kolem magického čísla pět a jak prostředí menzy, obsluha tak i jídla jsou velice kvalitní, funguje i odvětrávání této komorní jídelny. Do budovy je vstup na kartu CVUTu, ale vrátný vás tam na kartu VSCHT klidně pustí, příp. má průchod volně otevřený. Po jídle je možné vyjet do 4. patra a projít si budovu směrem dolů např. funkční model nádraží nebo přejít průchodem v prvním patře do bývalé hlavní budovy fakulty strojní a projít si jejich laboratoře v přízemí nebo se v předposledním patře budovy bývalé strojní fakulty kouknout na jedinou zapomenutou posluchárnu, kterou nestihli dnešní soudruzi z fakutly dopravní opravit. Machři najdou i skrytý vstup do nejvyššího patra. Vedle jídelny v prvním podlaží je ještě menší bufet.

Za návštěvu stojí i areál CVUTu na Karlově náměstí, kam vás vrátnicí opět v klidu s kartu VSCHT pustí. Ne snad kvůli menze - výdejně, ta se nachází na dvoře mezi budovou strojní a elektrotechnické fakulty a její nabídka je analogické nabídce v Horské, ale prostředí je odporné (někdo totiž zapomněl na solidní střešní izolaci a funkční klimatizaci). Na druhou stranu je to přímo nad výstupem z metra na Karláku. Doporučuji projít si všechna patra této historicky zajímavé budovy a nahlídnout do všech zákoutí, shlédnout technikům známé posluchárny, všelijak běžným zrakům ukrytá nebo různě stočená schodiště, pak se projít po dvoře a přejít do budovy FELu a skončit na vykající kávě v bufetu v prvním patře, kde jsou světe div se i slušné toalety. Opravená budova FELu také stojí za zkouknutí, jen musíte počítat s tím, že na některých patrech mají čipové vstupy, tak tam na někoho u vchodu musíte počkat. Poslední autobusem dostupná menza od VSCHT je na kolejích Strahov, ale tam jsem nedošel a skončil třikrát v břevnovských hospodách, tak snad někdy příště. Prakticky všechny břevnovské hospody lze ale doporučit. Menza na Volze je určena pro bydlící a ekonomy, jídlo je na úrovni menzy Technické a trochu lepší ambiente.

Čajová pochoutka

Nakonec jeden arcihnus. Všechny menzy nabízejí jako standard nebo za poplatek 2,- teplý černý čaj k hlavnímu jídlu. Nemusím ani psát, že to chuťově pravý čaj není ani náhodou. Možná tam do toho házej tzv. pigy výblitek, ale i kdyby to byl nějaký kvalitní čaj, odkdy se panebože k hlavnímu jídlu připíjí teplý černý čaj ? Když už, tak to musí být zelený čaj. Zvlášť ve vedru a parnu jídelen je to ale chuťovka i v zelené variantě. Někdo v ČR ale opravdu k hlavnímu jídlu pije dobrovolně čaj ? Nebylo by lepší za ty 2,- nabízet studenou vodu z kohoutku do 0,5 l pohárů a za mírný poplatek malé pivo nebo 0,2L víno ?

Takže závěrem při přivření obou očí a všech chuťových pohárků doporučím jídelnu v Horské, Podolí a Masaryčku s malým disclaimerem, že za to, co jeden dobrovolně sní, si k stáru může především on sám.