Trapný název uvádí následující post, jenž je pokračováním článku Proč nebýt chemikem, ve kterém se budu snažit uvést pár zkušeností a rad pro studium chemie, především na VŠCHT. Měla by také sloužit také jako jakási protiváha kritické recenze výuky anorganické a organické (...to be published) chemie. Nešlo nám primárně o to kouknout se po letech do školy a vše tam označit za horší a ze sebe udělat zkušené superborce vyrostlé v dobách, kdy se muselo tvrdě makat. Za prvé by to nebyla pravda, neb se podvádělo a flákalo i tehdy a za druhé po desítkách let praxe v oboru a v manželství tento pubertální triumfalistický pocit zpravidla hodně rychle vyprchá. Právě proto, že máme svoji alma mater rádi a obdivujeme všechny mladé a staré, kteří se v dnešní době sociálně-humanitní žvástologické opojenosti na tak nemódní obor vrhli, snažíme se ukázat jiný pohled na studium chemie a chemii vůbec a tento pohled navíc skrze blog zveřejnit. Za našich studijních let žádná diskuse neexistovala a že jde věci dělat jednodušeji, spravedlivěji nebo inteligentněji jsme zjišťovali až v konfrontaci s jinými institucemi podobného typu a samozřejmě, že i na nich byla spousta věcí, která se na VŠCHT dělala už tehdy lépe. Nyní se tedy zaměříme v několik postech na to, co VŠCHT nabízí a co jsem my vůbec nevyužili, neboť jsme nic nepochopili. A protože stejné chyby dělají i dnešní studenti, tak v naivní víře v přenositelnost zkušeností a učinnosti rad starých opelichaných a nepotřebných dědků, kteří se ale dožili viagry, na ně upozorníme.
Nikdy neříkej nikdy
Pro většinu z nás nebyla chemie bezbarvý obecný pojem. Nějaký obor jsmě měli rádi více než ten druhý, který jsme považovali za odpad. Organici se osypávali při vyslovení slova redox a páchali hromadné sebevraždy při příchodu do laboratoří ústavu skla a keramiky, jehož marginální užitečnost ti umírněnější shledávali pouze ve zdokonalování výroby výbavení laboratoří organické chemie. Vůbec pak už nechápali, proč se někdo zabývá štěpením ligandového pole, které ani po zahřátí nebublá nebo transformací dichromanu, když to je vše hotové za pár hodin. Sami organici však byli ostře napadání polymrdy (neslušné označení pro milovníky zasíťovaných merů, laků, pryskyřic a podobných "sraček") a označováni za "troškaře", protože kde není minimálně 10.000 uhlíků, tam to nežije. Samotnému ethylenu je přeci tak strašně smutno. Potravináři se zase divili, proč se na hodinách jiných oborů nedá nic zadarmo sníst ani vypít a proč se alespoň o tom nepřednáší. Organokovů se totiž nenajíme ani po jejich pasterizaci. Milovníci kovů nedovedli pochopit, proč je v laboratořích teplota pod 30 stupňů, aby po jejich skončení došli k vysvětlení, že je tam zbytečně málo pecí, brusných kotoučů a vrtaček a vůbec, že to tam tím organických sajratem, "co nedrží a fakt kurevsky málo koroduje", jenom smrdí. Skláři se považovali za nedoceněnou uměleckou elitu školy, které jen nedopatřením nedávají titul národní umělec a mikrobiologové, kteří s názorem "kde není cyklus, nemůže být život a pokud tam je, pak nežije" oslnili nejednu studentku VŠE, zase celou budovu považovali za zbytečně velikou, na to aby se v ní za 5 let vyznali. Ještěže se mohli alespoňo přestávkách pravidelně uchylovat na oborově nejzajímavější místo budovy - na toalety, které by vodníci nejraději celý týden chlorovali, aby jejich předmět zájmu zlikvidovali. Katalytici nedovedli po třech semestrech anorganické chemie pochopit, proč kahan hoří i bez sejrovky za normálního tlaku a teploty a mastičkáři chtěli ostatní ze školy vyhnat, protože krásy chemie pozná člověk až při rýmě nebo po opici doma. Informatici zase pochopí jen s chronickou pomocí osobního asistenta, proč se toho tak na škole mnoho učí, když je to už všechno v databázi. Chemičtí inženýři pak tvrdé lpí na tvrzení, že výsledek operace sčítání 5 a 5 leží v intervalu od -7 do 12 a žádají proto ukončení výuky povinné matematiky, protože zde profesoři uvádějí prváky záměrně v omyl a vůbec učí plnou nůši bludů, které se jim pak marně snaží z hlavy dostat.
Adiční přesycení
Pokud patříte mezi podobné "milovníky" vězte, že ono zaměření na svůj oblíbený obor kromě uspokojení zpravidla zaslepuje. Dochází časem k přesycení z oboru a únávě materiálu. Prostě po pár letech se naučíte jádro předmětu a budete vědět skoro všechno, i třeba budete lepší ve srovnání s kolegy. A co pak dál ? Krize přichází totiž pozvolna : nejprve vás zaslepí vize diplomu, pak třeba dobrá práce, peníze nebo postavení, příp. doktorát a pak výš a výš .... až zjistíte, že jste na pomyslným vrcholu svého domečku a že jedna uzoučká a krátká cesta vede po hřebenu a ta druhá šupem dolů. Případně zjistíte, že jste už 30 let pod hřebenem a na vrcholu jsou mladší. Samozřejmě zaslepení je o to delší a krize o to hlubší, o co více předtím pracujte s podobnými specialisty. Je to jako s pojídáním čokolády. Jednou se jí přejíte a budete se koukat, co podávají vedle .... Začnete svoji čokoládu nenávidět, protože z vás udělala tlustého a nevnímavého, zaslepila vaše smysly i rozum. Někdo ale dokáže jíst stejnou čokoládu celý život - možná z neutuchajícího zájmu pro obor ale možná také proto, že mu už nic jiného nezbývá - a je jen na vás, zda mezi ně chcete patřit. Přitom je zcela běžné, že člověk v životě skončí někde úplně jinde, než co ho zajímalo ve škole a začne ho bavit něco, čím dříve pohrdal.
Eliminační reakce
Pro jedno nevidíte druhé. Zaměření na jeden obor podvědomě potlačuje vnímání krás a nuancí ostatních oborů/předmětů. Volba rozvrhu se zaměřením na jeden obor je vražedná, proto nutno VŠCHT pochválit za povinné předměty. Na jednu stranu sice milovníky ještě více od studia jiných oborů odradí, an druhou stranu v nich něco z toho zůstane. Každý slušný anorganik by měl chodit na Viničnou na biologické čtvrtky, každý kovák by měl umět dobře anorganiku a naučit se mít rád a organik by měl znát analytickou anorgánu. Někdy to stojí mnoho mentálního usilí ale pochopit to druhé vede nakonec k větším kombinacím postupů. Matematiku a fyziku nutno považovat za základ. Některé souvislosti doklapnou až po letech, chce to jen si udělat čas některé znalosti oprašovat a aktualizovat. Někteří chemici mají rádi psychologii, filosofii, teologii jako protiváhu technického myšlení. Pomáhají jim udělat si (byť třeba i vědomě naivní) jistý nadhled nad věcí, dávají možnost od svého předmětu zájmu si odstoupit a vystoupit ze sebe a podívat se na sebe sama. Pokud vás jiný chemický nebo nechemický obor po letech zaujme, je jen jedna správná cesta. Klidně začít od začátku a vrhnout se na něj, možná i nevědomky zúročíte svoje předchozí zkušenosti ze svého milovnického předmětu. Přestanete být chemickým panicem a stanete se chemikem. Zlatá střední cesta a spoléhání se na minulé jistoty vede jen do prdele
Nesuď podle profesora
Předmět nemůže za to, kdo ho učí. Každý se jistě zamiloval do holky, která byla na první pohled krásná, sympatická a se kterou by chěl strávit celý život. Nevěřte cynikům - každý chlap po nečem takovém touží. O ženách to platí vše per analogam. Ty konce podobných představ nemá smysl vykreslovat, je jich plná knihovna. Zjednodušme to : blbá a zakomplexovaná kráva a blbej a zakomplexovanej debil. Oba pak společně prázdní s krásnou vitrínou. Ta vitrína, ten prvotní trik funguje celá staletí - pro ni někoho milujeme a nenávidíme. Nelze však na základě ni kriticky myslet. To samé , co platí pro výběr partnera, platí i pro oblíbenost lektora a předmětu. Proti sobě stojí zkušený verbovník (profesor) a neznalý a (omluvte staršímu sklerotikovi) nekritický student. Jak to asi může dopadnout ? To samé platí i naopak. Chudák obor, který učí naprostý nýmand nebo neprofesionál. Dovede tím zhnusit předmět celým generacím.
Bohužel se zde obávám, že snadné pomoci není. Osobní kouzlo vyučujícího je něco, co lze rozumně kritickým soudem jen těžko vyvrátit a překlenout. Zpravidla pomáhá, když dotyčného uvidíte dělat nějakou nepěknou věc, např. něco popře, někoho shodí anebo se začně opakovat a vy to prokouknete. Proti emoci lze bojovat úspěšně pouze silnější emocí. Někdy stačí, když si hlasitě uleví a je sympatie ta tam.
Každá pravda není relevantní
Náš obor vyvíjí léky proti rakovině, náš obor pomáhá průmyslu, my děláme teorii, která je základem všeho ostatního. Kdo by nechtěl jíst zdravé potraviny a pít perfektní pivo, v horším případě čistou vodu. Podobné, jinak zcela pravdivé věty vidíte v propagačních letácích nebo je slyšíte v explicitní nebo implicitní formě na přednáškách. O co jinak zní studentovi popis přípravy aspirinu než výroby hliníku. Nenechte se tím ovšem zblbnout. Není nic snažšího než někomu dělat i celé desítiky let poskoka ve jménu Dobra. Dobra, o kterém se třeba hodně mluví a pořádají o něm celé konference, které však s vaší skutečnou prací nijak nesouvisí.
Kombinace osobní sympatie a hlásání Dobra je pro mladého nezkušeného studenta vražedná. Zde platí stará pravda, která už tolikrát zkazila životy celým generacím : nesamostatné stádo hledá podvědomě pastýře. Nedej bože, aby ho našlo.Proto je užitečné si zapisovat i volitelné předměty, které vám nic neříkají, příp. stačí se jít na ně několikrát kouknout. Jednak se vám může přihodit Jiříkovo vidění a zjistíte, že jsou i jiné zajímavé specializace, jednak uvidíte i další sympaťáky, takže se vám částečně otupí slepota vůči jinému sympaťákovi a také poznáte pár dalších spolužáků, takže možná neskončíte v katedrové (záměrně nepíši ústavní) sektě.
5 komentářů:
Souhlas. Na druhou stranu se ale snaží škola nalákat studenty, tak bohužel musí užít atraktivní pojmy jako syntéza/výroba léčiv,i když nakonec asi žádný absolvent léky vyrábět anebo (skutečně) vyvíjet nebude ani se z něj nestane světový organik. Podobně o mikrobiologii nebo materiálovému inženýrství atp... maximálně tak skončí někde ve sklepě ústavu AV a bude publikovat dílka, které nikdo nečte a oprávněně a šprtky na mateřské.
Jan Čtvrtek
Syntéza léčiv je jen vábnička pro naivky, snad to také přitahuje různé nedouky lékařství nebo farmacie. Ve skutečnosti je to neskutečně úzká specializace, která jen zakrývá spoustu povinných nesmyslných teoretických předmětů. To je podobné jako u ČVUT fakulta biomedicíny.
Podobna moda byla kdysi chemie v ekologie, nanotechnologie (před tím pamětníci si jistě vzpomenou na mikrotechnologii:-)) anebo biotechnologie. Vesměs se z 1-2 praktických aplikací udělá neskutečně široká teoretická omáčka a v té se student namáčí celých 5-10 let než sám pochopí.
Lukáš Marnik
Ono jedna věc je se něco naučit a druhá věc je získat představu, co se s tím dá dělat. Na škole mezi učiteli je většina těžkejch teoretiků, co učí dětičky kreslit beznenová jádra, všechno třídit, klasifikovat a "vědecky zdůvodňovat" a hraje si to celé na vědu a nutno podotknout, že s praktickou chemií to nemá nic společného.
Už jim nikdo ale neřekne, že v 5.patře NTK je několik regálů sborníků (nejen) organické chemie z 19.století a na celém světě stovky tisíc chemiků, který každý den chrlí nové rovnice.
Za nejhroší ale považuji zahrabání se na katedře nebo AV v nějakém týmu, kde jim budete pár let otročit než to celé prokouknete. Souhlasím ale s autorem, že je dobré udělat si na škole kolečko, protože snad jedině to vám otevře oči, co všechno se dá dělat. Ten, kdo jde na syntézu už od prváku, ,má v hlavě evidentně vyhulíno a nepomůže mu ani 100 blogů.
Michal Bílek
Jako doktorand na škole uznávám, že na škole studují neskutečné krávy - co do tuposti- a neskutečně líní volové. Na katedře u nás je pravidlo, že kdo je zaspán podmíněně, nemá na škole, co dělat, neb je to naprostý lempl a skončí tak maximálně na "manažérské pozici". O samotné známky nejde, hodně je to bohužel u bakaláře o memorování a o vyspání se zkoušejícího, ale zkoušku vůbec neudělat už je jasným signálem, že na to člověk nemá. Po všech těch zlehčeních fyzikály, orgány, fyziky i matematiky atp. za posledních 10 -15 let musí průměrně inteligentní jedinec školu vystudovat za 4 roky.
Jendyss
Jendyss: kde děláš doktoranda??
Je fakt, že když se podívám se na rozsah látky, nejsem schopná pochopit, jak je možné, že si někdo musí např. Fyziku I nebo Organiku I zapisovat znovu. Ještě jsem schopná pochopit, že prostě nestihli termíny (nemoc, mimoškolní aktivity jako sport apod.). Co ale nepochopím, jsou lidi, kteří se ani nenamáhají získat zápočet. Prostě se na to vyfláknou už v 1. semestru. U Matiky I je klíčem k úspěchu Sbírka příkladů. Kdo se namáhá počítat, ten to udělá. Ale kdo se ani nebtěžuje si ji opatřit?????????? Když pominu fakt, že derivace se dělají už na gymplu (já je ale neměla), i bez středoškolské znalosti to fakt není žádný problém, jen se člověk musí obtěžovat. Myslet si, že mě vysoká škola sama něco naučí, nějak mi to nandá do hlavy, je naivní, ale bohužel zdá se velmi rozšířená.
Jinak co se týče specializací, je docela dobrý nápad si projít studijní plány, zjistíte, že první 2 ročníky jsou velmi málo zaměřené, základním kurzům neujde nikdo a při troše snahy by neměl být problém zběhnout k jinému oboru v rámci fakulty. To, že je možné si studium přizpůsobit tomu, co mě zajímá, je rozhodně plus, udrží-li si člověk rozumnou míru všestrannosti prostřednictvím volitelných předmětů.
Naprosto souhlasím, že je třeba se orientovat napříč disciplínami.
Jo, a vědeckou práci na ústavu/katedře během studia bych nezatracovala, koho to baví, ten se něco přiučí a trošku aspoň přičichne k chemii víc, než na povinných laboratořích, o zručnosti ani nemluvě. Taky pak máte určitou představu, co že je vědecká práce, a jestli ji chcete dělat.
Lucy
Okomentovat