Fuj! To jíst nebudu, je v tom ta chemye !!

V posledních 30 letech je poměrně obvyklé, že když se okolí dozví, že jste chemik nebo chemii studujete, že si tak trochu odplivne, popřídě vás polituje. Stejně tak říci o něčem, že v tom je chemie, znamená, že je to minimálně zdraví škodlivé, ne-li přímo jedovaté a pokud to není uvedeno na výrobku, tak že to ty kurvy z chemiček ještě navíc tají. Nebylo tomu tak ale vždy. Zlatý věk chemie a chemiků lze datovat od konce 19.století do poloviny 70.let minulého století. Tehdy se považovala anorganická chemie za vrchnolně praktickou a společnosti užitečnou a ceněnou vědu, studovat chemii chtěla skoro třetina vysokoškolské populace (druhá třetina chtěla dělat elektrotechniku). Organika jako podobor obecné chemie byla co to systematiky tehdy prakticky v plenkách. Biologii šel studovat spíše akvarista a milovník barev sedmikrásky než budoucí adept vědy. Studenti považovali technické obory za dobrou volbu a jejich počet na přijimačkách mohly vysoké školy humanitního zaměření jak na Východě tak na Západě jenom závidět. K modernismu patřila představa, že strávit život v kanceláři znamená prohru. Co se v těch zatracených 70.letech s námi stalo ?

Obecně přijímaná představa o úpadku zájmu o chemii stojí na tom, že se s postupem času začaly objevovat nečekané důsledky mnoha chemických technologií, v té době někdy i 100 let starých. Důvodem dětcho důsledků byly zjevné negativní dopady dlouhodobé expozice člověka, zvířat a rostlin v blízkosti technologických provozů, jejichž toxicita pro živý organusmus nebyla do té doby známa, protě proto že tehdejšímí prostředky nebyla ani měřitelná. Dnes již z toxologie víme, že jisté chemické sloučeniny působí pomalu aditivním způsobem a nikoliv nárazově. Druhým důvodem byly velké havárie chemických provozů a nárůst počtu obyvatel žijících ve městech, kteřý způsobil, že dochází k nárůstu počtu lidí nějakým způsobem chemickým průmyslem zasažených. Následkem těchto jevů byla u veřejnosti zvýšená citlivost na "umělost". Do té doby kvůli papírnám, chemičkám apod. barevné zabarvení Labe a Vltava lidem v 60.letech v koupání nijak nepřekáželo, přesto o 20 let později to vadí té samé generaci, i když jsou prakticky obě řeky vyčištěné od počátku 90.let a mas i média považují je ke koupání za zcela nevhodné nevhodné. Do 80. let doby běžně užívané fosfáty v hnojivech a pracích prostředcích se začaly kritizovat pro dopady na životní prostředí a obměňovat za jiné tzv. bio - upřimně řečeno rozdíl je pouze v tom, že u něktěrých z nich nebyla toxicita zatím zjištěna a například fosfor se do pračky dostane poněkud jiným způsobem. Po delší expozici je pravděpodobný toxický efekt i u "bio" prostředků. Navíc jde trochu o podvod : za prvé jde opět při výrobě těchto produktů o výsostnou chemii a za druhé se zlepšením analytických metod se najde v každém výrobku celá Mendělejova tabulka a ještě něco navíc. Buď jako buď společnost v nedávné minulosti zaujala k chemii ostře negativní postoj, chemici dostali punc zločinců nebo právníků ale narozdíl od právníků obliba chemie jako oboru v 80.letech na západě a o 10 let u nás klesla o více jak 80%. I když početně se vysoké školy dostaly na podobná čísla, rozdíl je v kvalitě inteligenčního substrátu studentů. Dnes berou na technické školy všechny uchazeče bez přijímaček (VŠCHT, ČVUT, MFF), zatímco před 30 lety byl poměr 1 přijatý na 3-5 nepřijaté. Na kvalitě výuky i výsledků celých oborů se tato praxe bohužel šeredně podepsala.

Podle mého názoru podobný osud čeká dnes tak populární biotechnologie, genetiku i nanotechnologie, u které navíc jsou její přínosy sporné (pokud lze tedy nulu považovat za spornou). Veřejnost stále od věd očekává zázraky a samá pozitiva. Abychom nebyli jen negativisté. Chemie je bez ohledu na výše uvedené opravdu všude, takže můžeme v tichu provozu noční laboratoře slavit vítězství a veřejnosti popřát, ať si ji plnými doušky a klidně i ve strachu užije. Na nápravu starých hříchů našich kolegů a na změnu vnímání nezbývá vědcům energie a možná to ani neumí, vždyť i dnes humanitně vystudovaný a otitulovaný a celkem jinak inteligentní člověk není schopen porozumět racionálním argumentům v přírodních vědách, pokud nejsou překrouceny do primitivně popularizační a někdy až propagandistické pseudovědecké koláže líbivých nebo naopak šokujících selanek spojujících hrušky s jablkama, které už závěrečný hodnotící soud v sobě implicitně a stále častěji i explicitně obsahují. Co je na tom ale nejhorší, že autoři těchto rádobyracionálních koláží jsou někdy biologové a chemici samotní. A tam už je vyjma fyzického násilí a zavření velké části PřF UK na nápravu pozdě.