Smutné konce evangelismu aneb Pavel Greta Jungwirth

Před pár dny spáchal Pavel Jungwirth sebevraždu. Párkrát jsme se viděli a mluvili spolu a mám na něj názor trochu odlišný od vyjádření tragiků z akademie věd  anebo od komiků z učené společnosti a v pár heslech bych to zde rozebral.  Chemik nikdy neumírá. Jen se přesune do méně stabilního energetického stavu. Organický chemik se neotráví. Jen se stane součástí reakčního mechanismu. Jungwirth nebyl chemik ani organický. O důvodech jeho smrti, rozvodu a vztahu k dospělým dětem a milence nic nevím, tak to nechám bulváru. Kdyby se to AV nesnažila ututlat, nemusela by teď rodina schytávat jejich spekulace.

Na jednu stranu byl jistě dobrej fyzik a mediální hvězda v českém prostoru, ale jeho některé chemické a medicínské výstupy byly na úrovni doktoranda. Ne snad tím, že by byly špatně, ale že byly k ničemu, nepoužitelné. Kovová voda stejně jako kovový polymer atp. se zmiňoval snad v každé učebnici materiálového inženýrství včetně marginální doby její existence. Ne proto že by měla taková přeměna smysl, ale protože se tím studentům naznačovalo, že to je obecná "fáze" a ne pouze vlastnost známých kovů. Jen nepředpokládali, že z toho někdo bude chtít udělat senzaci a nafotit to.

Trump není debil, AI je debil a VŠCHT zamrzla

Karty se opět obrátily. Pokolikáté už za jeden krátký život starého chemika ? Zatímco donedávna byla paranoidní a desolátní fáze myšlení na straně pravice, dnes Evropa a část USA začala věřit, že Trump je jen totální debil a v Epsteinově spisu bude popis vraždění neviňátek Trumpem včetně VHS. Levice převzala hoax argumenty pravice a Trump teď podle ní dělá všechno, aby se nemluvilo o Epstein files. Jak jednoduché. Evropští centrističtí naivkové věřili po Mnichovské dohodě stále na jistý článek v NATO, který o obraně jiného neříká vůbec nic, natož aby někoho k ní zavazoval. Svazáctví se opakuje, jen se z Ruska stala EU jako svatá Matka Boží někdo to dokonce v životě stihnul uctívat oboje. Evropa se zatím ani neprobouzí z 40.letého spánku a její podíl na ekonomické produkci klesl na další minimum, ve vědě klesá ještě rychleji. Trump měl podle médií a odborníků cly zničit ekonomiku USA a rok pryč a zase nic. Teď zase ropa stoupá k nebesům a podle nich to naše Rakousko pod Kanadou padne do švestek. Pokolikáté už to slyším ? Abych nezapomněl VŠCHT za 10 let dědkovské stagnace spadla na dno. Náhoda ? Asi jo.

Závěrečné shrnutí

V životě (nejen) starého chemika nebývá moc příležitostí uzavřít nějakou životní etapu s výjimkou té poslední. Vlastní změny si člověk všimne většinou tak nějak mimochodem a náhodou. Člověk se zpravidla nemění v reakci na nějakou konkrétní (byť i hodně tragickou nebo hodně emočně vypjatou) událost ale spíš nějak během času , prostě stárnutím, tj.  tím, že většinu věcí už člověk zažil a nějak sežvejkal a najednou po letech zjistil, že má na věc jiný názor než měl nebo v lepším případě si na původní názor už ani (bez ironie) nepamatuje. Tedy vlastně žádný velký zlom ale plynulá cesta, při které se ztratí většina původně pevných názorů. Proto člověka vlastně potěší, když zjistí, že některé jevy a procesy nejen plynou ale k něčemu dospěly, i když ten výsledek nestojí za nic. V případě podvodníků z UEM AV to došlo tam, že podvody krycí ředitelku si ústav za ředitelku zvolil opětovně, stále je v dozorčí radě ústavu člověk, jehož dcera získala vedoucí místo v ústavě.

Statiny v hlavě a statiny v těle

Po 15 minutách slávy českých hlasatelů věčných pravd typu Flégra, Hořejšího, Konvalinky doufám došlo k uklidnění situace a na celou dobu diskreditace vědy z úst těchto komiků se brzo zapomene. Hořejší už dnes píše do novin raději jen doktorandské pojednání o imunitních onemocněních, trdlo Flégr píše sice stejné nesmysly jako předtím, ale jen pro 20 obskurů na facebooku a bafuňář Konvalinka získal konečně vysněnou funkci a je zticha úplně. Na UEM AV  i na Catrin je opět na místě vysněná sestava povídálků z rodinných klanů a citačních šíbrů a ve vedení AV je stále paní nikdo a ve vedení pán, co kryl podvody. Dlouho teda nevyšla nějaká pohádka o rakovině z pera prof. Neužila, to se musí nechat.  Svět i ČR se při koroně evidentně obešly bez pseudovynálezů z UOCHB a UMG, ze slibovaných „transferů“ zůstaly jen PR články a kódy nákladů. Nic co by jeden nečekal.  Mrzí mě ale jiná věc. VŠCHT, na které jsem po čase opět v minulých týdnech spočinul,  zase není schopná se průběžně transformovat v něco smysluplného, většinu míst stále drží porevoluční dědci bez skutečné chemické praxe a místo aplikované výuky chemie začíná škola připomínat FHS+FF UK. Ze školy se stal nosiš posterů a životopisu vedoucích kateder naznačují celoživotní ústavní determinaci. Všechno výše uvedené spojuje rodinkaření, známosti a  neschopnost vyvolávat interní změny v reakci na vnější vlivy. Ať jsou USA jakékoliv, tak i na stará kolena si člověk váží zdejší každodenní lidské aktivity a touhy po změně a schopnosti změnu akceptovat. Smyslem není v klidu dožít, protože synonymem klidu je smrt.

Roušky plné českých zmatků a nadějí americké chudiny

Nákaza koronaviru prolétla Spojenými státy a v podstatě se dostal život do normálních kolejí. Z externího pohledu většina lidí hodnotí zmatečné a velkohubé výroky Trumpa, ale nutno říci že americká realita je o trochu o něčem jiném, než je uváděno v médiích. Předně federál nemá do opatření ve státech moc co povídat, vlastně může jenom povídat, činy dělají guvernéři. A pokud srovnám chování jednotlivých amerických států, myslím že po počátečních zmatcích většina států neměla vážnější problém. Co mě na celé akci upoutalo jsou dvě věci stojící mimo média: chování chudých Američanů během konoraviru a chování českých vědců. Málokdo z Evropy si uvědomil ten paradox, že velká část chudých Američanů, což zahrnuje od studentů, hastlerů, svobodných matek, mladých obecně až po klasickou lower class měla poprvé za život zaručený příjem díky pomoci americké vlády/vlád. Spousta z nich poprvé splatila své dluhy, zapsala se na školu, nemusela poslouchat své přiblbé šéfy, vykonávat levnou práci a především přehodnotila svůj život, protože měla čas myslet na sebe a svou „duši“. Jsem zvědavý, zda spotřeba psychofarmak za období (po) korovairu částečně neklesne. 

Podle toho, co čtu a viděl jsem kolem sebe bych si dovolil tvrdit, že hodně amíků bude na toto období vzpomínat nakonec v dobrém, i když částečně ještě víc zchudnou (spousta opatření a pomoci se bohužel neprodloužila do konce roku). Nevím, zda se o tom v CZ píše, ale nic moc jsem o tom jevu nenašel. Samozřejmě jiný pohled má střední a vyšší třída , který pomoc nepokryje původní standard, ale například spousta známých se v panice odstěhovala na své příměstská sídla a nechtějí se například do NY vlastně vracet a pracují na dálku i nyní. Tady se obávám, že jim to dlouho nevydrží. 

A teď k českým rouškám. Přiznám se, že jsem se té české rouškománii poněkud vysmíval, protože i když jsem chápal snahu něco dělat, v podstatě mě to připomnělo svoji koncentrovanou kolektivní hloupostí Vítězný únor roku 1948 anebo demonstrace po vstupu vojsk v roce 1968.

Oko za oko aneb zbořilace Akademie věd

Jeden z největších skandálů AV v podobě sponzorované léčby Sykové má pokračování ve formě pohádky se špatným ale poučným koncem. Tak poslouchejte jednu pohádku z Národní: Syková měla 4 dcery: Mirku, co dělala neurofyziologii, Pavlu, co dělala kmenové, pluripotentní atp. buňky a pumpovala to do ALS, Alzh atp., Šárku, co dělala nízkoteplotní plazma a přírodní biomateriály a Lýdii, která pokračovala v práci maminky a měřila difuzní koeficienty. Po nečekaném a náhlém skonu maminky byla nejrychlejší a nejotrlejší ta, na kterou maminka nejvíce sázela, Mirka a ta začala dělat maminku sestřičkám. První skončila Lýdie, přeci jenom měřit difuze bez Sykové moc publikací nepřinášelo, navíc to bylo sexy naposledy v 80s a tak přešla pod Mirku.  Lýdie dostane Mirku na neurovědy 2LF. Mirka z ní na oplátku udělala šéfku etické komise a Lýdie v ní sehraje svoji nešťastnou roli. 

Bez maminky ale oddělení Mirky padá v hodnocení dolů, stejně jako oddělení jejího zástupce Malínského, který přemění v rámci fokusace oddělení mikroskopie na odd. buněčných membrán. Mirka začíná vládnout a začne tím, že se chce zbavit staré rady v podobně prof. S,Š a H. doc. Čejková. Zakáže jim podávat granty z důvodu vysokého věku (nad 60 let). Šárce to přijde diskriminační. Dostane tak pod sebe z povinnosti doc. Čejkovou, která ale nemá granty. Mirka ovšem trvá na svém a granty nepovolí než do toho chce vstoupit ombudsmanka ohledně nepovolené věkové diskriminace. Mirku si někdo tajně nahrál na poradě vedoucích a poslal její vyjádření o starších zaměstnancích ombudsmance. Mirka se lekne, granty rychle povolí ale nastaví maximální věk pro vedoucí. Prof. S,H,Š tedy z vedení svých oddělení zmizí a na jejich místa se dostanou - náhodou - členové zvolené rady ústavu. Jedna perlička typická pro medicínské ústavy z 80s. Skoro všichni zmínění (noví i staří) mají ve svých odděleních své manželky v roli podřízených.

Má smysl dnes chodit (fyzicky) na univerzitu ?

Čím dal častěji se objevují otázky, zda univerzity v dnešní podobě kampusů a soustav budov přežijí, pokud se ukázala před lety možnost poměrně solidního distančního vzdělávání (např. Open University) následovaná dalšími částečně nebo úplně komerčními on-line projekty typu Khan Academy, Coursera a v současné době nabídkou on-linu kurzů anebo celých programů prestižních amerických univerzit. Aktuálně je vše akcelerované občasné nemožností prezenční výuky kvůli obavě z šíření koronaviru. Pokusím se otázku rozdělit na části a odpovědět v bodech. 

1/ Nebudu řešit humanitní vědy, kde je podle mě už rozhodnuto ve prospěch on-line vedených kurzů a je jen otázka, kdy tlak na snížení nákladů a zvýšení výnosů dotáhne US univerzity v rámci konkurenčního boje k masovější akvizici overseas studentů z Evropy a Asie. Už dnes lákají studenty celého světa mnoha volně dostupnými kurzy z bakalářských programů na youtube atp. Například když chci v laborce zavést nějaký soft skills kurz, nepotřebuji dávno ani univerzitu a sáhnu po komerční nabídce (v US prostředí je otázka komerce vlastně zbytečná, univerzity jsou fakticky také komerční instituce se vším všudy).

Proč jdou mladí chemici dělat průměrnou vědu?

V roce 1990 se otevřely hranice a já potkával v Čechách bývalé kolegy, co byli štěstím bez sebe a říkali: „za pár let dohoníme Evropu, budeme jako Německo“. Plynul čas, a za těch pár let už byli skleslejší z celého vývoje, ze stavu Akademie věd, tzv. vědní politiky, z masovosti škol. Po roce 2000 jsem už slyšel kritiku aktuálních studentů, později i doktorandů, nakonec většina mých vrstevníků odešla do důchod poměrně dost zatrpklá, zpravidla uchylující se k rodině, zájmům řešící neustále své zdravotní problémy. Někteří z nich se přitom nemají a neměli materiálně špatně, buď utekli včas pod zahraniční evropskou firmu anebo se udrží v akademii nebo na VŠCHT a dolují granty, poskytují rozvory. I tak je nich jistá hořkost z nenaplnění. Možná si řeknete: „Politika a aktivismus u nás šlo po roce 1997 do kyte, domácí průmysl zkrachoval a celá česká věda je těsně nacuclá chřtánem na europrs, státní školy jedou na počty studentů, hodnocení za publikace, kus za kus a k tomu česká byrokracie.“ Jasně, a k tomu starej chemik, co čekáš? Vlastně jen jednu věc, vzporu mladých a ta není nebo ji nevidím. Podle mě, kdo sází na mladé, trpí stařeckou demencí. Jen pár postřehů:

Zfalšované grafy profesora Zbořila a Hobzy

Při profesorském řízení pana Zbořila z Olomoucké přírodovědy se citovalo z článku Catalytic Efficiency of Iron (III) Oxides ... s publikovaném ve JACS, sám Zbořil se přihlásil k 50% spoluautorství. Mělo to jen jednu chybu, ten horní graf na obráku je ten skutečný a ten dolní byl publikovaný. Měřený vzorek obsahoval šťavelan železnatý, což se umazáním píků “zakrylo”. Prostě věž jako věž, článek o neexistující věci a dnes se Zbořil s dalším spoluautorem Heřmánkem obviňují, kdo to udělal. Pan Zbořil udělal mezitím lokální "vědeckou" kariéru, nechal se s pomocí falešných výsledků habilitovat, z dotačních programů vysál co mohl a nyní nechá psát své podřízené petice za "klid na práci", vzal si "tvůrčí volno", za zástupce si dosadil podobné kvítko a stále si hraje na vědce za spoluúčasti všehoschopného rektora Olomoucké univerzity. 

Nic nového na východě a podobných případů se najde v Číně a v Indii celkem hodně, pán si na západě už neškrtne ale pro Olomouc stále OK. Za zmínku snad stojí jen perfekcionismus děkana fakulty (Martin Kubala), který se nenechal zastrašit a konal jak měl. Palec nahoru. Rektor Jaroslav Miller k profesní etice absolutně netečný, nekompetentní, nechal podvodníka stále ve funkci, palec dolů. Na celé věci jsou ale zajímavější jiné věci.

Zmatečná sebevražda u českých státnic

Česká media přišla se zprávou, že po neúspěšných státnicích na pražských právech u Pomahače spáchal student sebevraždu. Děkan i rektor chtějí něco vyšetřovat a zkoušející se brání, že postupoval v souladu s interními předpisy. Lidé v diskusích pak řeší psychický stav zkoušeného nebo zkoušejícího. Smutné na celé věci je to, že diskutující soudí, co posoudit nemohou, neb u toho nebyli, a nesoudí to, co soudit lze - nesmyslnost a nulová výpovídací hodnota výsledků českých státnic.
Magisterské státnice na právech se neliší od jiných českých státnic a jsou tedy stějně hloupé. Existuje několik desítek okruhů otázek (cca 40-70) a z nich si student nebo zkoušející náhodně vybere cca 3-4 a podle dojmu z ústních odpovědí zkoušející rozhodne o známkách. Interní předpisy tedy nařizují studenta zkoušet z toho, z čeho již zkoušený byl, navíc následně nezkontrolovatelným způsobem (ústně) a statisticky s nulovou hladinou významnosti výsledku. Prostě tam kam se již před 8 lety dohrabaly gymply díky státní maturitě se PF UK nedobrala ani za 30 let svobody a celou dobu na UK děkan i rektor pracovali, neřekli a neudělali nic. Nyní chtějí něco řešit, ale opět nejsou pravidla, jak.

Trumpovy patenty na VŠCHT

Poslední rok jsem díky pracovním, aktivitám neviděl v televizi žádné zprávy a na internetu čtu něco tak jednou týdně, takže jsem trochu mimo společenskou realitu, ale když za poslední měsíc dostal přes 10 rekací od známých na Trunpa, musel jsem do novin nakouknout. Nepamatuji si, že by mi v USA někdo do roku 2018 psal kdy soukromé maily na politické téma.  Jednak se to v prostestanské puritánské Americe nenosí a navíc to nemá smysl. Kouknul jsem tedy na jeho pouplaritu dle Gallupu a 10. února 2019 činila 44 % , tj. 44% amíků jeho kroky schvaluje. Pro porovnání  v lednu třetí rok funkce činila srovnatelná popularita Baraka Obamy 47%  a další vypadali takto :

	George W. Bush	59	Feb 2003
	Bill Clinton	46	Feb 1995
	George H.W. Bush	82	Feb 1991
	Ronald Reagan	40	Feb 1983
	Jimmy Carter	40	Feb 1979
	Richard Nixon	49	Feb 1971
	John Kennedy	70	Feb 1963
	Dwight Eisenhower	69	Feb 1955

 

Drahoš a Syková a absence kritického rozumu

Syková a Drahoš se opět setkávají a způsob vzájemného napadání se vyrovná úrovni vztahům typu Paroubek Paroubková nebo Plekanec Plekancová-Zagorová. Situace dospěla do poměrně groteskní fáze, kdy oba "profesoři" zásobují voliče sliby, které především vypovídají o samotných kandidátech. Dokazovat při senátních předvolebních debatách potřebu omezení dopravy na Praze 4 a potřebu podpory vzdělávání může jen naprostý dement, který má potencionální voliče za pitomce. Stejně tak hra Drahoše a spřízněné ČT na city voličů recyklováním příběhu o klinickém výzkumu kmenových buňek bez uvedení jediné nové informace připomíná reprízy Chalupářů a majora Zemana. To ale není to nejhorší.

Když miliardář onemocní a věří v excelovské tabulky

V rámci jedné naší akce na konferenci ohledně léčení rakoviny jednoho orgánu se ke mě před 4 roky dostala nabídka provedení klinických testů nejmenované čínské firmy. Nabídka na spolupráci vypadala obstojně, zjistil jsem si z internetu, že se dokonce jedná o čínskou pobočku firmy českého miliáráře, která sama provánd klinické testy svých látek a tak jsme se sešli s vedením. Už to první jednání mě mělo vyrovat, ale nevarovalo. Český manažér s poněkud delšími vlasy i nedbalým strništěm se po hodině začal chovat tak familiárně až mě i mým kolegům začalo být od trapnosti nevolno, navíc něco naznačil o zprostředkování a už za dva dny mi přišla smlouva o zprostředkování na no-name jeho firmu. Dejme tomu, že ta první zakázka měla být cca na 2 mil USD, z každé slevy pod tuto hranici, by to ereročko dostalo 50%. Začal jsem pomalu chápat pravý význam slova homecredit. Dotyčný manažér, poznav že jsem česky mluvící a píšící, se začal orientovat s korespondencí jen na mě a i když jsem mu snad 5x z očí do očí a i přes mail vysvětlil, že úplatky nedávám, tak se stále vnucoval se zprostředkování "My se určitě dohodneme, nech to kamarádíčku na mě". Krom samovolnéo přechodu do tykání, co by mi jinak ani nevadilo, mi navíc nabízel, že za zmínku v našem pseudouniverzitním tisku s ním jako s úspěšným čínským farmaceutickým matadorem mi zaplatí na provizi cca 10T USD. Začal jsem se dozvídat od kolegů, že o ně všude prohlašuje, jak spolu dlouhodobě úspěšně děláme. Začal jsem tedy postupně docházet k tomu, jak mám správně chápoat jeho PR články především v českých médiích. No nic, na tom by zas tak zajímavého moc nebylo, stane se, že se člověk dostaně do styku s někým podobným, ale zajímavější byla ta jejich klinická část, a to z úplně jiných důvodů než je účinnost léku.

Hořejší má lék na rakovinu. Pokolikáté už pane Neužile ?

Je komické, že po několika měsících od akce Syková opět Hořejšího skupinka vstane z mrtvých a vytáhne do PR světa asi s největším svinstvem, který může vědec vypustit, a to že má lék na rakovinu, který jde do .klinické fáze
Naštěstí jsem jen blbej chemik, takže je mi to celkem jedno. Dovedu mentálně eliminovat, že někdo s jedním článkem v publikaci s IF 6 s prací na téma již registrovaného léku vyzkoušeným na jedné umělé linii buněk. Už ale nepochopím, že někdo žvaní do médií o klinické studii, když nemá standardní toxikologii, natož investora klinické studie. Vyvolalo to samozřejmě zájeme nemocných a autoři už museli mírnit. Sám za sebe si říkám, že buď jde o naprostá nekritická cynická hovada anebo o naivní snílkyt.

Kdyby to Neužil udělal poprvé, tak by se to dalo pochopit jako to druhé, ale on tyhle bláboly vydává za medicínu již 15 let skoro každý rok. Nemusím říkat, že dosavadní faktické výsledky jsou nula. Tentokrát jim to prošlo, čeští novináři jim to sežrali, i když zpráva byla placená jako komerční sdělení a jen museli pacientům trpícím rakovinou na jejich dotazy a žádosti informaci potichu dementovat a sdělit, že tento rok opravdu žádná klinická studie nebude.

Chemie Donalda Trumpa aneb You Are Not Jack Kennedy

Za poslední měsíce se v mi v mailu nashromáždilo několik desítek komentářů nebo dotazů na můj názor na boj Hillary a Donaldem a v posledním týdnu na ty Donaldovy dekrety. Ze zásady na politické maily neodpovídám, protože vysvětlovat něco společenského amíkům nebo asiatům je nad moje síly stejně jako je nad moje síly pochopit americký boj pro-life/pro-choice. Historická zkušenost a výchova je natolik odlišná, že to nemá smysl. Dorozumím se v těchto oblastech pouze s několika původními evropany a pár bývalými židy nebo katolíky. Abych začal k tématu : vlasatej Donald nezákazal právo na potrat (jak si třeba myslí současný rektor UK při vyprávění s rozhlasovou redaktorkou), taková ingerence je zakázána od roku 1973, kdy to nejvyšší soud zahrnul do porušení práva soukromí. To ale neznamená, že existuje nějaké právo na potrat. Prostě je jen zakázáno ho ženám zakazovat. 

Proč se za buněčnou terapii platí (i v ČR) ?

Nemá už smysl vracet se k odvolání Sykové, jen bych na závěr uvedl na rozdíl od AV, Starého chemika a Sykové skutečné argumenty pro/proti. Vzal bych to formou otázek a odpovědí. Všude se mluví, že placení za buněčnou terapii kmenových buněk je protizákonné a profesně neetické. Nechme bulvár bulvárem a subjektivní plky stranou. Fakta....

Je podle českého(evropského) práva klinické hodnocení (studie) bezplatná pro pacienty ?
Není. Oblast upravuje zákon o léčivech č. 378/2007Sb. a v něm se dozvíte, že zdarma jsou pouze neregistrované léčebné přípravky a pomůcky v rámci studie viz. §55, odst. 9 zákona o léčivech. Za již registrované léčiva se tedy platí. Klasický příklad někdo z nemocnice dělá klinickou studii na dopady ibalginu, pacienti si ho normálně platí a lékař pouze sbírá záznamy. V zákoně není také právo bezplatné samotné účasti ve studii nebo bezplatná předchozí vyšetření.

Veselé setkání se starým bolševikem nesoudruhem Málkem

Přišlo mi pár dotazů na jména ČSAV z minulého postu, kdo to je atp. O Wichterleho a Holého tázajícím nešlo, ti jsou obecně známí, o Drahoslavovi Límovi a setkání s ním v USA jsem snad už někdy psal nebo případně napíšu a také snad už není tak zapomenutý. Tím dalším zmiňovaným byl Ivan Málek, se kterým jsem se dvakrát setkal v na konci 70. nebo někdy na počátku 80.let a protože je to v jistém smyslu typická postava vedení ČSAV, tak bych o setkání s ním pár řádků napsal. Jeho příběh vysvětlí i ostatní zmiňované soudruhy.
Pár let před revolucí jsem dělal pro státní faramceutický podnik a byl jsem pozván na nějakou oslavu/rozlučku odchodu do důchodu do vedlejšího oddělení. Krom známých tváří se tam objevila podivná soldateska postarších pánů, která se po dvou skleničkách jevila dosti veselá a jala se seznamovat s "mládeží", rozuměj stafáží pod padesát. Když jim všechny hezčí holky utekly domů, pokoušeli se vést podobnou diskusi s námi, kde ještě nějaké zbyly a kde se mezitím vytvořila běžná pijácká parta, která rychle zbavila většinu zábran. Protože můj mladický ksicht visel před fabrikou na tabuli vynikajících pracovníků nebo něco takového, stával jsem se předmětem legrácek kolegů a i tentokrát tomu nebylo jinak a představili mě té seniorské sebrance jako vzorného pracovníka. Pár přestavení sebranky a pak se ozvalo: "Málek, akademik soudruh Málek těší mě".
Ptám se: "v čem akademíčíte?".
"V mikrobiologii", odpověděl.
Zezadu se ozval smích ..

Vyhraná sázka aneb staré dobré charaktery ČSAV vs. Syková

S ex českými kolegy se vždy přeme, zda se má nebo nemá ČAV zrušit, protože za svoji existenci víc talentů zničila než vytvořila a její náklady vysoce překračují výnosy. Moje pozice je někde mírně ve prospěch zrušení. Prostě věda ve světě sice přenáší peníze ale ne všude a všem, a není žádný logický důvod, proč by to mělo být prostřednictvím bolševické akademie věd, která deformuje a deformovala vědu v ČR. Věda by se vrátila na vysoké školy. Před 2 měsíci jsem se vsadil s českým biologem a chemikem působícím na západě USA, že Sykovou vyhodí. Názor protistran vycházel z představy, že se ČAV se ze své historie poučila a že si další hon na čarodějnice rozmyslí. Vyhrál jsem a lituji, že jsme nevsadil víc. Ale není ani tak zajímavý výsledek jako chování obskurních českých povah v ČAV, kteří dokazují, že ČSAV nebyla ani tak bolševická z rozhodnutí komunistické strany ale z vnitřních příčin, kdy od protektorátu, resp. Druhé republiky vylézaly na povrch tyto prazvláštní postavy a kalily kolem sebe vodu pro své kariérní a zištné zájmy a ostatní se tomu neuměli nebo nechtěli bránit. Když to nevyšlo přes off label předpis a pak přes placení do nadace, udělá se to jinak. Kdysi to dělali na ČSAV lidé typu J. Kožešníka, B.Rosického, K.Frimla, F. Macha, V. Zalabáka nebo J. Babičky.

Nový job a stará lítost

Patří k mému životu a myslím, že je to u profesních chemiků ve světě i celkem normální každých pár let změnit místo. Člověk pozná nějaké nové věci a nové lidi a neustrne na jednom místě. Skoro nikdy jsem netoužil po stálém místě ani jistotě do penze a jistotě penze a hlavně jsem si byl vědom toho, že když to dostanu, tak mě to za pár let přestane bavit. Ono asi k člověku nějak patří marginalizace dosaženého a naopak frustrace z povinného a dlouhotrvajícího. Samozřejmě asi je obecně jednodušší se schovat někam na univerzitu nebo do výzkumáku a nějak to do důchodu doklepat, ale prostě na to nejsem. Možná, že mě v tom ovlivnila zkušenost z mých začátků, kdy jsem získal místo po paní, která odcházela do důchodu. Tuším matně, že se jmenoval Božena. Předávala mi své věci a asi 2 měsíce mě zaučovala, chováním velice milá a nejen o své práci ale i o oboru jako celku něco věděla. Před odchodem do penze se mi přiznala, že jí práce cca 20 let nebaví a že to vydržela jen proto, že se těší na důchod a na čas se svými vnuky někde v Berouně. Nijak jsme to neřešil, je to každého věc. Asi po roce nám přišlo její parte, umřela na rakovinu, kterou zjistila cca po pár měsících penze. Tehdy jsem si možná uvědomil, že život je teď a tady a nemá smysl moc sázet na dalekou budoucnost,. Nikdo neví dne ani hodiny. Navíc každé šplhání po žebříku nakonec skončí na jeho konci. Druhý impulz bylo poněkud obskurní setkání s věřícími v USA.

Jak se český chemik dostal do dobré společnosti z Panama Papers

Před několika dny mě zavolala americká novinářka z místního plátku s dotazem, zda bych jich neřekl, proč jsem mezi miliardáři odklánějících majetek ze seznamu, který unikl právní kanceláři a je znám pod Panama Papers. V noci (asi chybou časového posunu) mi na to samé téma zavolala novinářky z Prahy. Překvapivě jsem v reakci nedosáhl obvyklé cynicky sarkastické nálady, ale zhrozil jsem se. Tak já mám odkloněný majetek a nevím o tom. Začal jsem horlivě ten seznam shánět, volala zpátky novinářům, ale nic nezjistil. Mají jen seznam, složky chybí nebo je zatím nedostali, takže jsem na tom jako u agent STB jen s tím rozdílem, že si nepamatuji, kdy jsem to podepsal. Za dva dny ráno se u mě objevili dva chlápci z daňového. Po menší diskusi pochopili, že jim nechci nic říci a odešli s poznámkou, že bude mít spoustu času se spřátelít. Humor jim nechyběl, za to mě opustil úplně - ani ne tak kvůli otravnému berňáku, který věděl velký kulový stejně jako já, ale proto, že jsem si nemohl na to vzpomenout. Projížděl jsem od okamžiku telefonátu zuřivě moje neudržované archivní šanony ale stále nic nemohl najít. Marně jsem se pokoušel na něco vzpomenout a tak jsem si aspoň začal archiv urovnávat a zjišťovat, že si na většinu zdokladovaných věcí už skoro nepamatuji. Nevěděl jsem občas, co ten papír znamená a pokud ano - proč jsem ho do archívu dal. Našel jsem i jízdenku ČSD z Prahy do Brna z roku 1982, proč jsem si jo do státu přivezl - fakt nevím. Teprve třetí večer od prvního telefonátu jsem to hledané v archívu našel nebo spíše to nalezené konečně pochopil.