Závěrečné shrnutí

V životě (nejen) starého chemika nebývá moc příležitostí uzavřít nějakou životní etapu s výjimkou té poslední. Vlastní změny si člověk všimne většinou tak nějak mimochodem a náhodou. Člověk se zpravidla nemění v reakci na nějakou konkrétní (byť i hodně tragickou nebo hodně emočně vypjatou) událost ale spíš nějak během času , prostě stárnutím, tj.  tím, že většinu věcí už člověk zažil a nějak sežvejkal a najednou po letech zjistil, že má na věc jiný názor než měl nebo v lepším případě si na původní názor už ani (bez ironie) nepamatuje. Tedy vlastně žádný velký zlom ale plynulá cesta, při které se ztratí většina původně pevných názorů. Proto člověka vlastně potěší, když zjistí, že některé jevy a procesy nejen plynou ale k něčemu dospěly, i když ten výsledek nestojí za nic. V případě podvodníků z UEM AV to došlo tam, že podvody krycí ředitelku si ústav za ředitelku zvolil opětovně, stále je v dozorčí radě ústavu člověk, jehož dcera získala vedoucí místo v ústavě.

Statiny v hlavě a statiny v těle

Po 15 minutách slávy českých hlasatelů věčných pravd typu Flégra, Hořejšího, Konvalinky doufám došlo k uklidnění situace a na celou dobu diskreditace vědy z úst těchto komiků se brzo zapomene. Hořejší už dnes píše do novin raději jen doktorandské pojednání o imunitních onemocněních, trdlo Flégr píše sice stejné nesmysly jako předtím, ale jen pro 20 obskurů na facebooku a bafuňář Konvalinka získal konečně vysněnou funkci a je zticha úplně. Na UEM AV  i na Catrin je opět na místě vysněná sestava povídálků z rodinných klanů a citačních šíbrů a ve vedení AV je stále paní nikdo a ve vedení pán, co kryl podvody. Dlouho teda nevyšla nějaká pohádka o rakovině z pera prof. Neužila, to se musí nechat.  Svět i ČR se při koroně evidentně obešly bez pseudovynálezů z UOCHB a UMG, ze slibovaných „transferů“ zůstaly jen PR články a kódy nákladů. Nic co by jeden nečekal.  Mrzí mě ale jiná věc. VŠCHT, na které jsem po čase opět v minulých týdnech spočinul,  zase není schopná se průběžně transformovat v něco smysluplného, většinu míst stále drží porevoluční dědci bez skutečné chemické praxe a místo aplikované výuky chemie začíná škola připomínat FHS+FF UK. Ze školy se stal nosiš posterů a životopisu vedoucích kateder naznačují celoživotní ústavní determinaci. Všechno výše uvedené spojuje rodinkaření, známosti a  neschopnost vyvolávat interní změny v reakci na vnější vlivy. Ať jsou USA jakékoliv, tak i na stará kolena si člověk váží zdejší každodenní lidské aktivity a touhy po změně a schopnosti změnu akceptovat. Smyslem není v klidu dožít, protože synonymem klidu je smrt.

Roušky plné českých zmatků a nadějí americké chudiny

Nákaza koronaviru prolétla Spojenými státy a v podstatě se dostal život do normálních kolejí. Z externího pohledu většina lidí hodnotí zmatečné a velkohubé výroky Trumpa, ale nutno říci že americká realita je o trochu o něčem jiném, než je uváděno v médiích. Předně federál nemá do opatření ve státech moc co povídat, vlastně může jenom povídat, činy dělají guvernéři. A pokud srovnám chování jednotlivých amerických států, myslím že po počátečních zmatcích většina států neměla vážnější problém. Co mě na celé akci upoutalo jsou dvě věci stojící mimo média: chování chudých Američanů během konoraviru a chování českých vědců. Málokdo z Evropy si uvědomil ten paradox, že velká část chudých Američanů, což zahrnuje od studentů, hastlerů, svobodných matek, mladých obecně až po klasickou lower class měla poprvé za život zaručený příjem díky pomoci americké vlády/vlád. Spousta z nich poprvé splatila své dluhy, zapsala se na školu, nemusela poslouchat své přiblbé šéfy, vykonávat levnou práci a především přehodnotila svůj život, protože měla čas myslet na sebe a svou „duši“. Jsem zvědavý, zda spotřeba psychofarmak za období (po) korovairu částečně neklesne. 

Podle toho, co čtu a viděl jsem kolem sebe bych si dovolil tvrdit, že hodně amíků bude na toto období vzpomínat nakonec v dobrém, i když částečně ještě víc zchudnou (spousta opatření a pomoci se bohužel neprodloužila do konce roku). Nevím, zda se o tom v CZ píše, ale nic moc jsem o tom jevu nenašel. Samozřejmě jiný pohled má střední a vyšší třída , který pomoc nepokryje původní standard, ale například spousta známých se v panice odstěhovala na své příměstská sídla a nechtějí se například do NY vlastně vracet a pracují na dálku i nyní. Tady se obávám, že jim to dlouho nevydrží. 

A teď k českým rouškám. Přiznám se, že jsem se té české rouškománii poněkud vysmíval, protože i když jsem chápal snahu něco dělat, v podstatě mě to připomnělo svoji koncentrovanou kolektivní hloupostí Vítězný únor roku 1948 anebo demonstrace po vstupu vojsk v roce 1968.

Oko za oko aneb zbořilace Akademie věd

Jeden z největších skandálů AV v podobě sponzorované léčby Sykové má pokračování ve formě pohádky se špatným ale poučným koncem. Tak poslouchejte jednu pohádku z Národní: Syková měla 4 dcery: Mirku, co dělala neurofyziologii, Pavlu, co dělala kmenové, pluripotentní atp. buňky a pumpovala to do ALS, Alzh atp., Šárku, co dělala nízkoteplotní plazma a přírodní biomateriály a Lýdii, která pokračovala v práci maminky a měřila difuzní koeficienty. Po nečekaném a náhlém skonu maminky byla nejrychlejší a nejotrlejší ta, na kterou maminka nejvíce sázela, Mirka a ta začala dělat maminku sestřičkám. První skončila Lýdie, přeci jenom měřit difuze bez Sykové moc publikací nepřinášelo, navíc to bylo sexy naposledy v 80s a tak přešla pod Mirku.  Lýdie dostane Mirku na neurovědy 2LF. Mirka z ní na oplátku udělala šéfku etické komise a Lýdie v ní sehraje svoji nešťastnou roli. 

Bez maminky ale oddělení Mirky padá v hodnocení dolů, stejně jako oddělení jejího zástupce Malínského, který přemění v rámci fokusace oddělení mikroskopie na odd. buněčných membrán. Mirka začíná vládnout a začne tím, že se chce zbavit staré rady v podobně prof. S,Š a H. doc. Čejková. Zakáže jim podávat granty z důvodu vysokého věku (nad 60 let). Šárce to přijde diskriminační. Dostane tak pod sebe z povinnosti doc. Čejkovou, která ale nemá granty. Mirka ovšem trvá na svém a granty nepovolí než do toho chce vstoupit ombudsmanka ohledně nepovolené věkové diskriminace. Mirku si někdo tajně nahrál na poradě vedoucích a poslal její vyjádření o starších zaměstnancích ombudsmance. Mirka se lekne, granty rychle povolí ale nastaví maximální věk pro vedoucí. Prof. S,H,Š tedy z vedení svých oddělení zmizí a na jejich místa se dostanou - náhodou - členové zvolené rady ústavu. Jedna perlička typická pro medicínské ústavy z 80s. Skoro všichni zmínění (noví i staří) mají ve svých odděleních své manželky v roli podřízených.

Má smysl dnes chodit (fyzicky) na univerzitu ?

Čím dal častěji se objevují otázky, zda univerzity v dnešní podobě kampusů a soustav budov přežijí, pokud se ukázala před lety možnost poměrně solidního distančního vzdělávání (např. Open University) následovaná dalšími částečně nebo úplně komerčními on-line projekty typu Khan Academy, Coursera a v současné době nabídkou on-linu kurzů anebo celých programů prestižních amerických univerzit. Aktuálně je vše akcelerované občasné nemožností prezenční výuky kvůli obavě z šíření koronaviru. Pokusím se otázku rozdělit na části a odpovědět v bodech. 

1/ Nebudu řešit humanitní vědy, kde je podle mě už rozhodnuto ve prospěch on-line vedených kurzů a je jen otázka, kdy tlak na snížení nákladů a zvýšení výnosů dotáhne US univerzity v rámci konkurenčního boje k masovější akvizici overseas studentů z Evropy a Asie. Už dnes lákají studenty celého světa mnoha volně dostupnými kurzy z bakalářských programů na youtube atp. Například když chci v laborce zavést nějaký soft skills kurz, nepotřebuji dávno ani univerzitu a sáhnu po komerční nabídce (v US prostředí je otázka komerce vlastně zbytečná, univerzity jsou fakticky také komerční instituce se vším všudy).

Proč jdou mladí chemici dělat průměrnou vědu?

V roce 1990 se otevřely hranice a já potkával v Čechách bývalé kolegy, co byli štěstím bez sebe a říkali: „za pár let dohoníme Evropu, budeme jako Německo“. Plynul čas, a za těch pár let už byli skleslejší z celého vývoje, ze stavu Akademie věd, tzv. vědní politiky, z masovosti škol. Po roce 2000 jsem už slyšel kritiku aktuálních studentů, později i doktorandů, nakonec většina mých vrstevníků odešla do důchod poměrně dost zatrpklá, zpravidla uchylující se k rodině, zájmům řešící neustále své zdravotní problémy. Někteří z nich se přitom nemají a neměli materiálně špatně, buď utekli včas pod zahraniční evropskou firmu anebo se udrží v akademii nebo na VŠCHT a dolují granty, poskytují rozvory. I tak je nich jistá hořkost z nenaplnění. Možná si řeknete: „Politika a aktivismus u nás šlo po roce 1997 do kyte, domácí průmysl zkrachoval a celá česká věda je těsně nacuclá chřtánem na europrs, státní školy jedou na počty studentů, hodnocení za publikace, kus za kus a k tomu česká byrokracie.“ Jasně, a k tomu starej chemik, co čekáš? Vlastně jen jednu věc, vzporu mladých a ta není nebo ji nevidím. Podle mě, kdo sází na mladé, trpí stařeckou demencí. Jen pár postřehů:

Zfalšované grafy profesora Zbořila a Hobzy

Při profesorském řízení pana Zbořila z Olomoucké přírodovědy se citovalo z článku Catalytic Efficiency of Iron (III) Oxides ... s publikovaném ve JACS, sám Zbořil se přihlásil k 50% spoluautorství. Mělo to jen jednu chybu, ten horní graf na obráku je ten skutečný a ten dolní byl publikovaný. Měřený vzorek obsahoval šťavelan železnatý, což se umazáním píků “zakrylo”. Prostě věž jako věž, článek o neexistující věci a dnes se Zbořil s dalším spoluautorem Heřmánkem obviňují, kdo to udělal. Pan Zbořil udělal mezitím lokální "vědeckou" kariéru, nechal se s pomocí falešných výsledků habilitovat, z dotačních programů vysál co mohl a nyní nechá psát své podřízené petice za "klid na práci", vzal si "tvůrčí volno", za zástupce si dosadil podobné kvítko a stále si hraje na vědce za spoluúčasti všehoschopného rektora Olomoucké univerzity. 

Nic nového na východě a podobných případů se najde v Číně a v Indii celkem hodně, pán si na západě už neškrtne ale pro Olomouc stále OK. Za zmínku snad stojí jen perfekcionismus děkana fakulty (Martin Kubala), který se nenechal zastrašit a konal jak měl. Palec nahoru. Rektor Jaroslav Miller k profesní etice absolutně netečný, nekompetentní, nechal podvodníka stále ve funkci, palec dolů. Na celé věci jsou ale zajímavější jiné věci.