Veselé setkání se starým bolševikem nesoudruhem Málkem

Přišlo mi pár dotazů na jména ČSAV z minulého postu, kdo to je atp. O Wichterleho a Holého tázajícím nešlo, ti jsou obecně známí, o Drahoslavovi Límovi a setkání s ním v USA jsem snad už někdy psal nebo případně napíšu a také snad už není tak zapomenutý. Tím dalším zmiňovaným byl Ivan Málek, se kterým jsem se dvakrát setkal v na konci 70. nebo někdy na počátku 80.let a protože je to v jistém smyslu typická postava vedení ČSAV, tak bych o setkání s ním pár řádků napsal. Jeho příběh vysvětlí i ostatní zmiňované soudruhy.
Pár let před revolucí jsem dělal pro státní faramceutický podnik a byl jsem pozván na nějakou oslavu/rozlučku odchodu do důchodu do vedlejšího oddělení. Krom známých tváří se tam objevila podivná soldateska postarších pánů, která se po dvou skleničkách jevila dosti veselá a jala se seznamovat s "mládeží", rozuměj stafáží pod padesát. Když jim všechny hezčí holky utekly domů, pokoušeli se vést podobnou diskusi s námi, kde ještě nějaké zbyly a kde se mezitím vytvořila běžná pijácká parta, která rychle zbavila většinu zábran. Protože můj mladický ksicht visel před fabrikou na tabuli vynikajících pracovníků nebo něco takového, stával jsem se předmětem legrácek kolegů a i tentokrát tomu nebylo jinak a představili mě té seniorské sebrance jako vzorného pracovníka. Pár přestavení sebranky a pak se ozvalo: "Málek, akademik soudruh Málek těší mě".
Ptám se: "v čem akademíčíte?".
"V mikrobiologii", odpověděl.
Zezadu se ozval smích ..


a následoval k tomu výkřik "ale soudruhem už není a do akademie nesmí." V dobré náladě přihazuji "tak to jsou tři plusy". Proč, odpověděl nedůtklivě dotyčný. No, nechci se Vás dotknout, ale česká akademická mikračka je šmejd. (to druhé a třetí plus jsem raději vynechal). Rozsvítili se mu oči, zjevně blekově vystřízlivěl a povídá. Vy to tam znáte ? Spustila se diskuse a pak mě celej večer nepustil. Samotné jméno Málek mi tehdy něco říkalo, ale jednak mi to asociovalo zpěváka Mládka a za druhý mi bylo divné, že jsem od něj nic nečetl. Takže se mi začal představovat, pak jsem se bavili o nějakých našich lécích a problémech a nakonec začal o svém současném životě. Jak jsem pochopil, viděl jsem poprvé in vivo typ Dubčeka, který věřil upřimně v komunismus a přitom ho soudruzi ze strany vyhodili a jako akademik nesměl do ústavu. Mluvil o nepochopení a závisti s tím, že ale očekává v krátké budoucnosti návrat do akademie. Pozval mě k sobě domů, že mi ukáže nějaké papíry původních technologií ze zkušební výroby snad penicilinu nebo acylpirinu nebo něčeho podobného.

Teprve za několik týdnů jsem náhodou potkal někoho, kdo o něm něco věděl a začal mi vyprávět o tom, jaké prasárny dělal Málek po válce a v 50.letech, kdy se zbavil totálně celé konkurence, kdy pro jednoho žádal v procesu trest smrti, poté se stal zakladatelem ústavu a začal se Šormem dusit okolí ještě víc. Mezitím obsadil všechny možné posty, vecpal se do všech komisí, ale po roce 68 vsadil na blbé koně. Jako vědec byl průměrný - a tehdy ani nebyl, kdo by mohl kritizovat. (Pozn. jsem se po roce 2000 bavil, když z něj někdo na MBU dělal prvotřídního vědce) A jak ho chtěli vyhodit reformní komunisté v 60.letech za léta padesátá a za zaostávání oboru, tak udělal rychle reformního komunistu ze sebe a kál se nad chyby jiných a "systému" z 50.let. Nakonec po vstupu vojsk, když sám (někdy už podruhé za 20 let) vyhazoval kolegy reformisty, ho vyhodila stará dogmatická klika, přičemž sám otevřeně nesouhlasil s prohlášením 2000 slov a později i s Chartou. Nejprve při vyhazovech po srpnu 1968 kolaboroval s takovými tupými esy typu Zalabák, kterého sám na akademii přetáhnul z politické katedry VSE a J. Babičkou, který byl sám donašečem gestapa a později STB. Ti samí z MBU vyhodili po kompletních čistkách nakonec i Málka, který to nevydejchal. Záviděl dokonce stále podobně sesazenému Šormovi, kterému aspoň na ústavu zůstala bolševická židle samostatného výzkumníka. Jeho manželka jako dlouholetá komunistka a členka KSČ a KS Sovětského svazu a zastánkyně Lysenka se zastřelila v 50.letech přímo na akademii, protože nesplnila stranický úkol prokázat tyto bláboly. Ještě se mi dostalo poučení, že na různé tehdejší slavnosti nosil rád vyznamenání. To mi potvrdil i otec, který ho také znal, snad z bakteriologického ústavu LF před válkou.. Druhé setkání začalo u něj doma. Nechtěl jsem tam už jít, ale bylo mi to blbý to zrušit. Začal jsme opatrně spolehlivým ice breakem.
Vy prý máte i nějaká vyznamenání.
"Ano ... "a spustil chvalozpěvy, o tom, za co a odkoho a jak si toho váží, které si musel snad po nocích sám připravovat. Končilo to tím, že po dohodě se stranou ji sám opustil, ač myšlením stále komunista. Dnes by mě z něj bylo špatně, ale tehdy mi to přišlo pouze jen jako život ve frázích a neupřímnost. Protože na schůzích se to dalo pochopit, ale soukromě tím nikdo nikoho v mých kruzích nekrmil. Přestalo mě to s ním bavit a chtěl jsem nějak odejít, zkusil jsem sarkasmus.
A oni komunisté stále drží lysenkovu teorii ?
Vidím, že jste se na mě informoval. To na mě asi nemáte hezký pohled.
Moc ne, Omluvil jste za to někdy těm lidem nebo co na to říkají dnes ?
Zrudl a odsekl. Proč mě soudíte ?
Nesoudím, ptám se.
Omluvil a několikrát. Věděl jsem, že lže, ale dál to nemělo cenu.
Místo slíbené technologie polovýroby mi ukazoval nějaký svůj medicínský nebo biologický sborník s tím, zda bych se na tom nechtěl podílet.
Neměl jsem zájem, tak abych to nějak ukončil. Vy se tedy do akademie vracíte ? Ano, už to mám slíbené. To víte, byl jsem moc upřimný a někomu sem vadil. Oni mě ale potřebují.
Kombinace vychcánka a naivy a ještě bude zase dál škodit, říkal jsem si tehdy při odchodu. Neškodil, stejně upřimní a dobří soudruzi ho do akademie nepustili (jsou to ti zmiňovaní v předchozím článku) a mohl tam docházet až za pár let a naštětí byl už hodně starý, aby někomu škodil. Stáří je v tomto ohledu milostivé.