Trubka, komín, tah a tlak, smyk solidu, prásk a zrak

Po recenzi hodiny biochemie, na které jsme se s kolegy pěkně vyspali osvíceni záblesky powerpointových prezentací všech těch citrusových a močohltných cyklů, ATP/NAD demonstrací, vylhaných kinetických rovnic pro kompetitivně nekompetentní enzymy s línými kofaktory, věrných náčrtů dlouhých řetězců kyselin málo maštěných a multišroubovic fosfosráčů ostře spřažených do symbolu postmoderní doby, přijde řada na obor poklidný, takzvaně technický, skoro až matematický, plný nepochopitelné reologie a složitých výpočtů, tj. na materiálové inženýrství a na chemické technologie. To se na VŠCHT nachází hlavně na Fakultě chemické technologie (FCHT) pod krycími názvy sklo a keramika, kovy, polymery, inženýrství pevných látek a chemie pevných látek, i když hodně dalších věcí je možné nalézt na chemickém inženýrství a anebo na ústavu počítačové a řídící techniky. Technologie a část materiálů je pak skrytá pod čtyřmi ústavy FCHT organické, anorganickou chemie a organické a anorganické technologie. Diverzifikaci pak doplňuje zbytečně opomíjená informatika a restaurování, což je tak trochu svět pro sebe. Na jiné fakultě je pak i chemie přírodních látek, která k materiálové vědě také patří. Chytrý čtenář si ústavy a jejich aktivity projede sám, organiku i anorganiku jsme už rozebírali, takže se budeme věnovat pěti základním materiálově-technologickým předmětům : Úvod do chemických technologií, úvod do studia materiálů (oba 3.semestr), makromolekulární chemii, anorganické nekovové materiály (rozuměj sklo, keramika a pojiva) a kovové materiály (4.semestr). Největší překvapení spočívá v tom, že zatímco první dva jsou povinné jak pro materiály a technologie, ti zbývající tři už nejsou povinné pro nikoho, jen materiálisti si musí vybrat jeden z nich jako povinně voolitelný. Škola asi vychází z toho, že organik bude celý den čumět do páchnoucí aparatury a čekat na 0,1% výtěžek, polymerník zase nemusí znát sklo anebo kovy, neb se spokojí s tichou emulgací momomeru. Předem řeknu, že mi toto výběrové portfolio předmětů přijde naprosto neúčelné, nelogické a nevyvážené, a to jak obsahem, tak co kvality. Když chce být někdo materiálník aneb technolog měl by znát všechno, co je v sylabech všech těchto předmětů a měly by být pro něho povinné. Důkazu netřeba, jde o axiom :-). V praxi, co člověk nevyčte a neodkouká, musí sám vymyslet a vymýšlí dle analogie. Pokud nemá z čeho se inspirovat, pak má smůlu. Teorie plasticity, viskoelasticita, teplota skelnho přechodu, kinetika a termodynamika, Newton, Kelvin, creep, relax atp. by měli procházet jednotlivými druhy materiálů, aby materialista poznal zásadní odlišnosti a souvislosti.

Úvod do studia materiálů

Předmět je koncipovám více než jako skutečný úvod do materiálového inženýrství jako taková nabídka, která ukáže základní rozdíly mezi materiály a projede rychlíkem Šuhaj polymery, nekovy i kovy. Skripta jsou přehledná a dobře napsaná, cca 190 stran srozumitelného textu s obrázky, ke zkoušce nutno znát 2/3 a zkouší i přednáší vždy po jednom z polymerů, kovů a nekovů : Švorčík, Kratochvíl, Vojtěch. Všichni tři sice přednášet i zaujmout umí, ale u Švorčíka, který je na tom s výběrem zajímavých témat asi nejlépe, je po několika hodinách patrné, že se začíná díky nulové přípravě na hodiny a schopnosti dříve mluvit než myslet, nevědomky opakovat. Kratochvíl zase občas nelogicky skáče od jednoho tématu k druhému, někde rozebírá triviality typu sintrování dvě přednášky a někde zas běží jak splašený vocas, nehledě k tomu, že jeho touha po dochvilnosti studentů je nejen marná ale i dokonale směšná, protože nejsme na vojně (jak jsem pochopil, Kratochvílovi pozdní příchody vadí, protože se to prostě nedělá) a pozdním příchodem málokdy student o něco přijde. I když předmět splňuje to, co studentům v sylabu slibuje, lepší by bylo ho zrušit a dát jako povinné tři následující specializační materiálové předměty, protože šíře záběru tohoto předmětu stojí na úkor jeho hloubky. Počítám, že studenti oboru chemie a technologie materiálů nepotřebují aktivační promo předmět, ale pořádnou kládu. A navíc jde už o 3.semestr.

Úvod do chemických technologií

Člověk je za svůj život zvyklý na ledasco. Nemohu v této souvislosti nevzpomenout na jednoho kolegu z organické laborky, který nám byl dáván na protestantsky stupidních poradách jedné instituce v Berlíně za příklad pracovitosti než se zjistilo, že celou noc kromě udržování věčného ohně pod azbestem nic nedělá a pouští si v laborce porno (tehdy totiž rychlost přenosu zavisela na počtu aktivních uživatelů), a to hlavně to zoofilní, takže dostal od kolegů přezdívku Zoologist Biphenyl a vrátil se raději učit na školu, naštěstí německou. Teď k věci. Duo Vídenský a Kurc, které přednáší organickou a anorganickou technologii, připomínalo kombinaci zlého (hysterie) a dobrého (flegma) kriminalisty. Podobný typ přednesu jsem si nepředstavoval ani v těch nejhorších snech z oblasti zoofilie. Pokud na technologii nemají studenty - nevím, jen odhaduji - pak si za to mohou sami. Jestliže lze totiž o předmětu úvod do materiálů, že sylaby mají smysl, skripta jsou výborná a vyučující dovedou prezentovanou látkou zaujmout, toto je nechtěná, zato však maximální parodie. Kvalitní skripta nejsou žádná, podle autorů asi ve světě za posledních 22 let nic nevyšlo, přednášející na začátku ani nenaznačí, co se bude v semestru přednášet a proč. Vyučující také pro jistotu nepředstaví práci svého ústavu anebo svoje profesní zaměření. Vídensky pak v marné zato demonstrativní snaze zapojit studenty do přednášky běhá po celé velké posluchárně !!! jak rozzuřený Sarkozy a rozčiluje se nad náhodnými odpovědmi zmatených studentů. Hodina se tak podobá maturitní frašce, kdy komise sarkasticky komentuje výkony nebohého studenta, aniž by si přednášející uvědomili, že chyba je na jejich straně, protože zatím nepřednesli ani neodkázali na něco, co by mělo být předmětem diskuse a na co by se měl nebohý student připravit, když už to přednášející nejsou schopni odprezentovat sami. Já sám také nevím, který oxid nebo sůl je za normální teploty v jakém skupenství nebo fázi, ale zjistit to zabere asi tak minutu práce na PC. Technologem se člověk nerodí, ale to z něj dělá praxe a do té by měl jít náležitě připraven. Chápu na druhou stranu, že než probírat nějaké kategorie a umělá rozdělení technologií je lepší probrat 4-5 pořádně, v tom vidím pozitivum přednášek stejně jako ve schopnosti zaujmout - rozhodně v posluchárně osazenstvo nespalo a Vídenský neplácal nesmysly a studentů se na možná řešení ptal. Probrat pořádně ale v sobě zahrnuje např. video z výroby, popis množství, kvality vstupů, výstupů, ztrát, problému při instalaci, rozdíl produkce od laborek atp. , protože stejně jako jinde i zde to končí na tom, že si z primátu stáhnou výrobu syntézního plynu a tu se studenti naučí nazpaměť pro závěrečný test. Organika v podání Mr Kurce je poněkud systematičtější, ale přeci jenom výklad prakticky zády ke studentům, navíc na hranici slyšitelnosti nezavdává moc příčin k smysluplnému poslechu. Když jsem si k němu sedl do 2.řady (dál jsem ho opravdu neslyšel), jeho výklad byl poměrně zajímavý ale člověk se musel strašně přemáhat, aby to monotónost vydržel a neusnul. Navíc jsem si připadal, že ho poslouchám sám, snaha o dialog se studenty byl narozdíl od anorganiky nulová. Je to škoda, protože jednak oba pánove mají navíc a především jejich výkon poznamená další výběr nemnoha studentů, kteří na přednášku dorazí. A jestli něco dokonale odradí, tak je to specifický strach ze zkoušky, protože okruh látky zkoušející solidně a věcně zkoušenému nevymezí a student ani nemá zdroje, jak se k ní naučit. Zatímco u většiny ostatních vyučujících jsme měli pocit, že praktickou chemii nikdy nedělali a že jejich kariéra začíná a končí v Dejvicích, zde je vidět, že jí znají, jen jsou líní na sobě a svých přednáškách trochu zapracovat a neuvědomují si, že nejsou ve firmě, kde se zájem o věc a schopnost se věc doučit předpokládá. Kdybych na něho vytasil pár specializovaných výrob z mé praxe, tak by se také nechytal. Znát věci z praxe a házet kolem sebe slovní perly s údivem, že to nezná ten druhý, je poněkud dětinské, natož aby to bylo didaktické. Vídenský by navíc mohl trochu zmírnit prezentaci svého ega, ono je na škole daleko užitečnější pracovat na egu studentů. Je to škoda, protože dodnes si pamatuji na skvělé hodiny o naprosto zastaralé technologii výroby kyseliny dusičné a benzínu, na které 80.letý přednášející ukázal asi 20 procesů se všemi možnými (i nechemickými) omezeními, které bylo nutné v jeho době překonat a o kterých jsme se my jako studenti neměli šanci z učebnic nic dozvědět. Naprosto kouzelný a intonačně vyrovnaný výklad předpokládal ochotu profesora se studenty o své poznatky podělit za tím účelem, že ne stejné ale analogické problémy mohou řešit ve své praxi, ať už v průmyslu anebo někde v labu.

Makromolekulární chemie 

Předmět by se asi přiléhavěji měl jmenovat obecná teorie laboratorní výroby polymerů, protože se jedinec nedozví nic o reologii, o fyzice, materiálových vlastnostech, ani o biomakru, ale jen o technických uhlíkatých polymerech. Skripta jsou poněkud hutnější, kromě kapitol o molekulárních hmotnostech, kde nevím proč se tím tak dokola a dopodrobna zabývají, nutí studenta namemorovat systematiku, která je pro praxi k ničemu, nehledě na naprosto trapnou 50-stránkovou středoškolsky napsanou kapitolu o názvosloví. A v dalších kapitoláchtudent nenajde žádné podněty ani žádné problémy, prostě se jen vyjmenovává pár typů syntézy, postúprav atp., které už za mně byly povinná nuda. Bylo by možná lepší tam dát nějaké zahraniční dílo, které k tomu přistupuje účelněji a neteorizuje rádoby vědeckými a zcela napoužitelnými kinetikými rovnicemi. Co mi ale nejvíc vadilo byla jistá uzavřenost oboru, jakoby někde v 60.letech, kdy ještě bylo co syntetizovat. Stejná separace prakticky zničila organiku v západních zemích do systamatického zahnívání než přišla nová vlna v 80./90.letech od komplexníků. Kompozitní materiály, povrchové technologie, tenké vrstvy, nanotechnologie jako by neexistovaly, budeme přeci dělat do skonání PE a PVC. Vyučující se střídají podle mě neznámého klíče, občas se hodina ruší, přesouvá někam do kanceláře atp. Výkon přednášejících jistě ne nejhorší ale také nic zajímavého, kontakt se studenty naprosto nulový. Jak jsem pochopil, dali to jako povinné i nějakým holčinám z magistra z léčiv a tomu odpovídal i zájem. Nevím, kolik mají na VŠCHT studentů této specializace, ale na Albertově za poslední 4 roky šel na tuto specializaci 1 (slovy jeden) člověk. Možná to bude tím, že odkaz Wichterleho v prezentované dogmatice stavebnice Merkur je sice poutavý pro puberťáka, ale pokud jeden nabude trocha rozumu, musí mu dojít, že jedinný možný odkaz Wichterleho je v jeho schopnosti poznatky tržně aplikovat, a to ne ve formě předražrené učebnice, jak se to dodnes děje v organice, ale v praktickém novátorském užití. K tomu má sice ústav polymerů blíže než na Albertově, kde se snad už úplně zbláznili do teoretického blábolení, ale stále je to hodně málo. Jen pro zajímavost jsem nakouknul od sylabu a přednáškových prezentací předmětu Struktura a vlastnosti materiálů, a i když jsem na něj nechodil a je mi jasné, že vzhledem k počtu slidů půjde o Švorčíkovu bleskovku, jeví se mi jeho obsah pro materialistu z řad polymrdníků daleko užitečnější.

Anorganické nekovové materiály

Sklo, keramika, sklokeramika, pojiva ... naprostá klasika v materiálech. Proč předmět nenazvat jednoduše sklo a keramika, když to lze takto vědecky? Předmět učí Helebrant, takže záruka kvality tam jistá bude, ale to podání, panebože... Nevím, jestli se na ústavní poradě rozhodli, že už žádného skleníka nechtějí, ale přednášet prvních 5 přednášek o difuzi a tuhnutí něčeho, o čem studenti ještě neví vůbec nic, dokáže znechutit i milovníka pivních lahví a keramickcýh toalet. Pokud bych přišel tak na 7. přednášku, bylo by to ok, přednášky v tu dobu mají odpich i téma, jen by mi vadilo, že z 30 studentů je tam tak po difúzním introduction třetina. Difůze je jistě potřebná věc, ale takto nezáživně podaná, navíc opakovaně a roztahaně přednesená, to by zabilo i vola. Ač jako host jsem měl sto chutí vstát a zařvat: "dál, jděte dál!". Ještě jedna osobní věc : i když se pár studentek vtipům pana profesora ohledně své osoby a jeho rodiny smála - přiznávám, já tenhle druh prezentovaných - podle mě naprosto trapných - familiérností nesnáším a na vysokou školu to nepatří. Jistě to nemyslí špatně, ale vtip se stejným obsahem lze konstruovat i jinak a neutrálněji. Navíc lze podle změny intonace počínající vtip poznat, což ho dělá téměř neposlouchatelným. Na přednáškách se ale jinak projedou jednotlivé materiály, složení i typické vlastnosti, historická i současná praxe, vysvětlí se příčiny chování materiálu, powerpointu není zas tak moc a pro obrázky složení "krystalů" se to celkem hodí a nutno dodat, že občas i sám Helebrant nějakou křivku i nakreslí a dovysvětlí. Látky je tak akorát.  

Kovové materiály

Bez připomínek. Kvalitní přednášející, kvalitní literatura, celkem rozumně podaná látka, kontakt se studenty perfektní. Doprdele, proč se nejdou někdy z polymerů,technologie a skla na něj podívat ? Vůbec si nedělám iluze, že výzkum na VŠCHT je na tomto ústavu na světové úrovni, ale rozhodně mladému člověku přinese přesně to, aby se k takovému výzkumu a praxi mohl dopracovat.

Shrnutí

Po vynechání zjevných excesů na technologii nehodnotím materiálově-technologické zaměření jako špatné, protože každý se zájmem o materiálové inženýrství si tam může něco najít, i když toho ještě moc v základu chybí. Kromě výborných kovů lze zapracovat na skle co do způsobu přednesu a hlavně na polymerech, které jsou vykládány seznamovitě a nezáživně. Bohužel to vypadá, jako by každý z větších ústavů FCHT něco do povinně volitelných "hodil" a tak místo nějaké materiálové syntézy se to dostává do úrovně předčasné specializace. K tomu účelu ale chybí volitelné předměty z (inženýrství) pevných a přírodních látek. Hlavně ale polovodiče, elektrochemie, nanostruktury, krystalografie, jaderka, kvantovka, geochemie, optika, magnetismus .... jako by toho nebylo. Pokud má být Bc. stupeň ucelený, pak by měl mít absolvent nějaký rozsah znalostí, odborníkem na sklo nebo kovy se za jeden rok specializace jen těžko někdo stane. Na západě je celkem běžné, že se v rámci studia mezi ústavy přechází, aby si každá našel, co mu je nejbliží a ne - jako se to mnohokrát u nás stalo - organik v 38ti zjistil, že je to de facto kuchařina a že ho recepty už nebaví. Úvod do materiálů by se takovým pokusem syntézy mohl jevit, kdyby se neučil jako nezávislý trojboj keramiky, polymerů a kovů. Škoda, znalostně ani personálně na tom není fakulta špatně, naopak, ale to zamýšlené kurikulum materiálového inženýra anebo technologa mi moc jasné není. Snad příště v magisterském....


A nakonec nějaká trapácká videa o difuzi a kovech (NiTinol) na uklidnění .....

Celý článek...

Biochemický redukcionismus cyklického šarlatána

Každý slušný biochemik začal svou kariéru potom, co slyšel tuto větu : "Tak ještě jednou .... a půjdeš na biochemii" A skutečně, pokud se člověk bojí smradu a úmorné práce na organice nebo se bojí práce s fluorem a fosforem na anorganice, vše mu padá z rukou, nic nechápe anebo ho nebaví vypalovat porcelán do skleněné rakve, počítat rychlosti reakce v reaktoru anebo leptat povrchy s představou potvrzení kvantové mechaniky, dá zavděk i tak poškozené organice jakou je biochemie. Teda ona to moc organika není, vlastně to není ani moc chemie, protože vše solidně postavené v chemii biochemici víceméně nepochopili a nahradili to vlastními myšlenkami a názvy. Pravda, dnes se najdou i lidé, kteří biochemii začnou dělat dobrovolně. Školní biochemie nikdy nepatřila mezi těžké a komplikované zkoušky na VŠCHT a ani dnes, kdy míra akademické plkóznosti Vodrážkoých skript dosáhla svého maxima, nepatří mezi složité disciplíny, pokud by to studovali chemici a nikoliv biochemici. Aby bylo jasno, nemám nic proto biochemii ani biochemikům, někteří z nás se tím i živí, jen si myslím, že by se biochemie měla řadit k vědám filosfickým, někam hned vedle biologie a nikoliv k vědám přírodním a takto by se měla studentům prezentovat. Nebo ještě lépe by měla sdílet osud věd lékařských, ne že by snad někoho léčila, ale protože je to podobná smeť pravd, polopravd a zvykových vyprávěnek, přičemž o výsledné pravdě rozhodují známosti anebo v horším případě hlasování. Biochemie stejně jako medicína přitahuje hochštaplery a podvodníky v tak vysoké míře, v jaké to nedovedla žádná jiná přírodní věda. Počet biochemiků se navýšil celosvětově na čísla podobná počtu právníků bez toho, že by se v aplikované části nějak vývoj pohnul - pokud vývoj nepočítám podle počtu časopisů a článků - a i když doba vrcholu je za námi, stále jsou schopni biochemici na svou stranu nalákat mladé chemiky, kteří by jinak byli schopni dělat i dobrou chemii. Sama VŠCHT před několika lety výuku biochemie předělala a mezi chemiky nepanuje moc velká shoda, zda k lepšímu anebo horšímu, a to jak co do formy výuky tak co do zaměření laboratoří.

Začíná to už úvodem, tedy biologií I a II v prvním ročníku, kdy se na nebohého studenta navalí poznatky, kde vede sebe nenápadně koexistují fakticity typu chem. složení, reaktivity, pH a dojmy typu účel kompartmentu, jeho smysl anebo dokonce úkoly, zvlášť za čarovnou lze považovat "strukturní úlohu" mnoha "organel". Skripta jsou ale celkem přehledná a didaktický účel na úrovní české VŠ plní - tomu odpovídá i přednes, který neurazí. Horší je to se závěrečnými testy, které dovede napsat snad i nejhloupější tajemník uličního výboru sociální demokracie. Bylo by možná záhodno místo této memoriky začít učit biochemii, biologii a mikrobiologii současně, protože moc nechápu, jaký má taková obecná biologie přínos pro budoucí biochemii I a II a především by bylo lepší se soustředit na konkrétní poznatky a z nich vyvozovat (částečně) obecná zjištění než postupovat klasickou českou nalejvárnou, kdy student umí desítky látek a vzorců, ale ty hned po zkoušce zapomene. Samotná biochemie je pak rozdělená na 3 hodinové přednášky, povinné semináře (1hod/týdně) a týdenní laboratoře, z čehož nepotravináři mají povinnou jen biochemii. Další semestr pak navazuje Biochemie II (2hod/týdně) s hodinovým seminářem a následně Mikrobiologie (3hod) s týdenními laboratořemi. Při výuce biochemie I se vychází z přednášek, z powerpointových prezentací, pak z podivného slovníčku, který pravděpodobně supluje učebnici a nakonec z materiálů na seminářících. Ve skutečnosti ale o žádné semináře nejde, protože se na nich koná jen "dopřednášení" a procvičování látky pro napsání testu. Studenti si šprtají kdejakou sloučeninu a kdejaký cyklus nazpaměť. Důsledkem je pak to, že umí kdeco popsat ale logika metabolismu jim nedochází anebo ji dostanou k našprtání.

Přednášku jsme absolvovali u 3 přednášejích a ani jeden z nich nesplňoval většinu kritérií, které bychom na slušný přednes biochemie kladli, přestože mluvený přednes i první dojem byl ve všech případech poměrně dobrý. Z porovnání výkladů je vidět, že mají jasno v tom, co chtějí naučit ale už méně v tom, že by studentům zrovna tento výukový focus nějak zdůvodnili. Co člověka zarazí na první pohled je povinnost studentů při příchodu vyučujícího vstát a/nebo mít na zkoušce kvádro. I když se to týká jen jednoho vyučujícího, jde dnes o naprosto trapný a vynucený projev, který jen ukazuje, jakou představu má asi dotyčný o akademické obci. Neschopnost a neochota studentů bránit se je pak druhá věc. Kdyby se to stalo někde v USA, nikdo z amerických studentů by nevstal a dotyčný profesor by si v lepším případě druhý den hledal práci, v horším právníka. Kvádro jsem neměl na sobě ani na státnicích, a to byl ten "drsný komusnismus". Vždy mě přišli komičtí kolegové, co v plášti, pod kterým jim prosvítalo kvádro s kravatou, si před novnináři hráli na práci v laboratoři. Jakoby měli někde zafixován mindrák, že nejsou praví doktoři, u kterých je podobně nepraktická konstelace oblečení obvyklá, zpravidla ještě doplněná familiérním motýlkem. Ale zpátky k výuce. Prvním nedostatkem je převis powerpointu nad ústní přednáškou. Na studenty se od první hodiny valí tuny obrázků, vzorců a náčrtů v powerpointovém formátu, někdy i kolem 100 za dvouhodinu. Patrně se někde na mizerném školení vyučující dozvěděli, že samotný přednes by studenti nepochopili. Tato filmová prezentace kouskuje přednes na malé fragmenty, studenti koukají nejpve na obrázky a proto nevnímají přednášející, aby po čase rezignovali i na masu nových obrázků a nevnímají už nic. Přenos MTV klipové kultury je tak dokonalý. Hodina není vedena podle nějaké slušné učebnice biochemie (je aspoň uvedena v doporučené literatuře). Dosažitelnou a povinnou literaturou je jakýsi podivný interaktivní (klikací) výkladový slovník, z něhož některá hesla jsou otázkou v závěrečném testu a který obsahuje o každém hesle tak jeden odstavec. Student nemá žádné solidní tématické a rozsahové vodítko, natož aby měl v prezentacích nebo slovníku uvedeny primární zdroje. Práce vyučujících s literaturou je prakticky nulová, a to v době kdy na světě pobíhají minimálně 4 solidní učebnice.

Druhou věcí je absolutní nezájem ze strany studentů. Zatímco před 30 lety bylo obvyklé, že studenti měli literaturu dávno přečtenou a na hodinách docházelo k diskusím, zde se nic takového neděje a podle informací od okolí se učí maximálně z toho "slovníčku", a to hlavně kvůli průběžným testům na pseudoseminářích. Na hodinách je tedy svaté ticho a klid, navíc po úvodních hodinách poklesne počet posluchačů ve velké posluchárně B i na 20 kousků. Vyučující nedovedou svým klipovým pořadem nazvaným Biochemie nijak zaujmout, často se tedy zbaběle obrácejí k tomu, že diskutují možné otázky v závěrečném testu. Přednáška se tak uchyluje tradičně k tomu, co je známo z českých středních škol - k mechanické monotónní přednášce. Jako útěchu studentům VŠCHT možno sdělit, že výuka na PřF UK na tom není o moc lépe, což není žádný div, když velká část personálního substrátu VŠCHT tam studovala.

Třetí věcí je naprostá akademičnost oboru a odtechnologizování. Na výuce je hodně vidět, že výuku místo chemických praktiků přebrali akademičtí "profesoři", pro než má větší význam publikace než smysl prezentovaného poznatku. Po absolvování Biochemie I i II jsem měl pocit naprosté akademické sterilnosti, které by se mě dostalo na každém základním kurzu biochemie pro zdravotní sestry, a to jsem ještě optimista, protože pokud má být výsldkem semestrálního kurzu biochemie v lepším případě pochopení ATP poolu ideálního (neexistujícího) no-name organismu, tak je zde něco v nepořádku. K výuce patří i týden stadardních laboratoří, který naučí bez většího časového stresu pár praktických postupů a na kterém není co hodnotit.

Další věcí je striktní fokusace přednášek na biochemii člověka a genetiku. Je mi jasné, že módnost všech lékařsko-forenzních a bio-nano-genetických "zaměření" převálcuje kdeco, ale přeci jenom věřím, že většina studentů si ve své skromnosti a pokoře biochemii vybrala kvůli praktické a technologické použitelnosti než že by se chtěli věnovat "léčbě rakoviny". Za zmínku v této souvislosti stojí také fakt, že biochemici nemají povinnou ani Fyzikální chemii II ani Organiku II a nejmenší hrdlo v pokračujícícm studiu je na obor obecná biochemie. Ani témata bakalářských prací nenaznačují, že by mělo jít o prakticky a technologicky zaměřené studium anebo že by vyučující někdy vůbec v takovém oboru pracovali. Bohužel neuvěřitelně vysoká teoretizace výzkumu v chemii z 80.let minulého století na různých pracovištích AV, jejichž jména si už nikdo naštěstí nepamatuje a která byla praxi na dvě věci, sebou nese i to, že chemii na technologické škole může vyučovat i člověk, který nikdy žádnou technologii neviděl, natož aby se na jejím vývoji nějak podílel. Doporučuji se kouknout na životopisy vyučujících chemie z 40.-70.let minulého století pro srovnání (záměrně neuvádím německou chemii v ČSR, resp. v Sudetech, např. celý Aussig nebo Oberleutensdorf ). I když na tom biochemie díky tradici dejvického ÚOCHB není zatím tak špatně jako česká imunologie anebo mikrobiologie, která už ani praktické problémy neřeší a počítá jen stovky autocitací a počet sebeprezentací vykradených článků na rádiu Leonardo, přeci jenom fakt, že i srovnatelně velká Belgie má chemický průmysl 2,5x větší než ČR o něčem shnilém ve státě bohemském svědčí. Život "chemika" založeném na grantech je tak trochu trapárna a parodie.

Z výše uvedeného vyplývá, že naše spokojenost s výukou biochemie moc veliká není ale vzhledem ke stavu, v jakém se nachází biochemie na Albertově, můžeme být rádi, že je aspoň taková. Bylo by asi lepší v případě VŠCHT se vrátit k výuce klasických biochemických postupů, víc se věnovat smysluplným laborkám a teoretizování a laboratorní pseudovýzkum v biologii a biochemii přenechat Albertovu a Bojišti (Přf UK, 1LF UK), přestože tamější stav, kdy profesorem je kdejaký publikační blábolista, trojbojista lékař-biochemik-samouk anebo dokonce dlouhodbě známý podvodník nezavdává moc důvěry, že by na něco v této oblasti přišli. Hra na český "lékařský" výzkum v klinické biochemii anebo patobiochemii iniciovaný především nedostatekm devizových prostředů před 30 lety je už pak vyložený podvod, od jehož důsledků nás naštěstí pár let chrání jen obava dotyčných před žalobami pacientů. Dodnes nemohu zapomentou na cca 40 letou "profesorku" biochemie z nejmenované lékařské fakulty, která se v tomto věku šla učit statistiku do Nizozemí, a to na jeden víkend :-) Že si svých omezení jsou nakonec sami aktéři na Albertově a Bojišti vědomi je pak celkem dobrá zpráva. Proto by VŠCHT se měla tomuto akademicko-plkóznímu trendu vyhnout, a i když je to možná cesta komplikovanější, delší a klikatější, měla by vsadit na to, na čem vyrostla : na chemickou technologii, která přináší zisk.

P.S. : na konec připojuji video z free kurzů biologie/biochemie od Khan nadace - a to bez jediného slidu. Možné si i zapnout anglické titlky (volba CC) anebo přejít přímo na autora a pustit si celou sérii ve správném pořadí.

Celý článek...

Knihovny a studovny v Praze (1.část)

Snad každý student zažil za svých studií života několik trapně pateticky procítěných okamžiků, kdy si ve své prostotě slíbil, že se bude od nynějška učit pravidelně, průběžně a s předstihem. Snad každý z nás pak někoho, kdo takový slib dodržel a memorovací taktiku udržel, osobně poznal a bylo mu z něj přinejlepším těžko. Naštěstí student časem dojde nutně k poznání, že většina látky na vysoké škole jsou jen akademické pro praxi zcela nepoužitelné kecy - píšu o přirodních vědách a nikoliv o humanistních ideových perlách - hodících se právě jenom do ucpání času na přednášce a do testu, takže nedodržení slibu učenlivosti není trestáno neznalostí oboru, jak se lecjaký sklerozou napadnutý rodič domnívá. Přesto se najdou vzácné chvíle, např. velká zima na koleji anebo neustupující deprese nad chronickým panictvím kombinovaná se snahou ulovit rychle co se dá, kdy je dobré vzít rozum do hrsti a tichý, průběžně temperovaný prostor zvaný knihovna přece jenom navštívit. A o některých z knihoven, kam by se mohl student chemie anebo medicíny uchýlit, je tento článek. Přiznám se, že jsem strávil v Klementinu akol. cca 1 rok čistého času a po světě v součtu asi 6 měsíců, takže mám ke knihovnám, resp. jejich studovnách vztah přímo synovský. Když se prostě knihovna povede a navíc je obsluha ochotná, není na světě lepšího místa snad kromě karibské pláže. Navštívil jsem uvedená zařízení v lednu až září roku 2011, takže informace budou odpovídat stavu v tomto období. Vynechal jsem knihovny některých ústavů AV, protože přístup do budov je jejich omezený a někdy i obsluha.

NTK aneb Není Ticha není Klidu

Když se před 20 lety člověk dostavil do Klementina, kde byla umístěna technická knihovna, poznal, že tam se zastavil čas už hodně dávno. Neútulná jen těžko udržovaná místnost knihovny a studovny spolu s natvrdlostí a neochotou obsluhy v jednom avizoval, že tady to pravé ořechové nebude. Obsluha i systém pak dlouho setrvávaly pevně ve zvycích normalizačního Protektorátu. Před několika lety byla otevřena nová šestipodlažní budova NTK přímo naproti budově "A" VŠCHT. Dole je k dispozici kavárna, WC i šatna s tím, že až na pár vyjimek v roce lze nalézt v knihovně volné místo. Knihovna je krom několika parných dnů dobře odvětrána i klimatizována. Katastrofou je elektronický knihovní systém z roku raz dva a neuaktuální prezenční regály knih, často sovětské provenience (ten původ by snad v relaci s přítomnými českými analogy ani tolik nevadil, jako vadí rok vydání a naprostá zastaralost). Regály pak zaplňují stovky černých skript, na které nikdo 30 let kromě nezdolného onanisty nešáhnul. Co ale především vadí je rozmístění PC těsně mezi regály, stolů někde v průniku meziprostoru a neprostoru, stupidní kulaté stolky, technicistní ale přitom nepohodlné židle a všudypřítomný šum až hluk studentů, co si ve studovnách klidně povídají, dokonce řvou anebo pouštějí pro okolí slyšitelně do sluchátel filmy a hudbu. Obsluha jen přitvrdle sedí a hlučných výrostků si nevšímá, příp. už tak hrozné ambiente narušuje hlučnou kulisou organizovaných exkurzí visitorů moderní architektury. Za dalšími přišlo, že prakticky po celé budově sice nepatrně, ale přesto neustále trochu fouká, což se do knihovny moc nehodí. Co je ale naprosté unikum v Evropě i USA, můžete tam chodit v bundách, s baťohy, s jídlem i pitím. Pro někoho je to možná dobře, pro mě spíš známka neprofesionality vedení NTK. Automaty na kafe dělají unifikovanej hnus, který se kávou dá nazvat jen v největší nouzi, čaj je vysloveně projímadlo, automaty na jídlo kromě odporných baget, obsahují stejně odporné čokoládičky, křupky, slaďoučké limonádky apod. píčoviny, které do západní knihovny nepatří ani náhodou. Na druhou stranu vynikající čistota knihovních prostor i WC. Podle otevřených knih a počtu neošetřených beďarů soudím složení osazenstva na studenty CVUTu, medicíny a VSCHT. Ty dvě poslední skupiny se umí v knihovně i chovat. Otvíračka po-pá : 8-20, noční (malá) studovna nonstop. Prostředí knihovny i v občasném tichu působí na mě až moc sterilně, cize a neakademicky (a odkrytými podhledy to opravdu nebude), obsluha jako by po většinu dnes ani neexistovala, příp. je umístěna někde pod schody,ale to je už detail, zde asi záleží na vkusu každého soudruha studenta.

Sám a sám v knihovně VŠCHT

Knihovna ve 2.patře budovy "A" VŠCHT je 2-patrová změť někdy hezkých, někdy omšelých místnůstek plných ticha a klidu, vůně zajímavých knih z oboru a ochotné obsluhy. Trochu mě zarazilo, že se koná v jedné místnosti knihovny výuka a studenti se skrze celou studovnu k ní producírují. Dá se to 1x za 2 hod vydržet, ale to výstavní prase, které to povolilo, by mělo sedět v lihu ve vitríně. Pro kafe a jídlo se musí k Miláčkovi, což je zařízení, které je pro nechemika jen těžko popsatelné - něco mezi hornickým kioskem, bratislavskou večerkou a nádražním bufetem, na které byla i nedávná změna režimu krátká. Presso dělá ale baba dobrý a výběr a kvalita pečiva a koláčů také. Ceny dokonce výborné. V knihovně lze celé hodiny na otevřenou knihou přemítat o krásách Dejvic, a to v pracovních dnech od 8 do 18. Bohužel tam budete skoro sami.

Klementinum

Velká studovna Klementina je klasikou, kde lze prosedět i prospat celé hodiny, navázat přátelství anebo najít víkendovku. Kdo nebyl, nechť je označen za nedovzdělance a permanentního blba a místo navštíví, kdo byl, nezapomene.

Ticho, klid, trochu hezké omšelosti studijních prostor i bufetokavárny. Šatna zdarma, možnost pobytu venku v atriu, záchody na slušné úrovni. Segafredo by jim měl někdo strčit do zadku, nabízené teplé jídlo taktéž.

Dřív tam dělal u vchodu bufeťáka jeden mužskej (na jeho jméno si nemohu vzpomenout) a i když vařil studentské blafy typu sekaná, párky atp., bylo to vynikající stejně jako klasické presso. Sladké mají dnes sice čerstvé a dobré, ale těch much kolem - ať s tím jdou do prdele, mouchy jsou hnus. Ve studovně, kam Vás nepustí ani s vodou, vás neruší výhled z oken ani jakýkoliv hluk. Výhodou je kromě jinak nejrozsáhlejší literatury v ČR, možnost zajít si odfrknout do Městské knihovny, případně se najíst její kavárny anebo jít meditovat o ztrátě vlastní duše k Halíkovi a vůbec koukat na Pražskej hrad, turistky a jejich dcery a podobný kýče, což zvlášť ve zkouškovým pomůže. Kromě zcela základních učebnic chemie anebo klasických děl nutno donést vlastní tisk. Po-So 9-19. V neděli tam z nepochopitelných důvodů nejsou ? Genius loci je nezaměnitelný.

Národní lékařská knihovna

V létě naprosto opuštěná studovna (1 místnost, obsazenost max. 2 lidi) ve druhém patře lékařského domu. Vybavení pochází z dob, kdy bylo slovo inteligent nadávkou. Lékařské a chemické publikace až do roku 2009 v perfektním rozsahu i kvantitě, pak začali šetřit a asi vybírali podle známostí, takže některé hlavní časopisy nutno dožádat odjinud, což rádi udělají. Zato je tam spousta časopisů českolékařských blábolů, jejichž cena je rovna ceně reklamního papíru. Knihovna je naproti přes ulici. Obsluha studovny perfektní, ruší poněkud přítomnost křižovatky magistrály za okny ale po 30 minutách si na to lze zvyknout, pokud paní nechce právě otevřít okno smšrem k magistrále. Pod nohama máte přes oběd celý Albertov a botanickou, takže vzpomínky a vzpomínky. Zcela unikátní jsou chlapské záchody, resp. záchod. O patro níže je minimarket a předražená kavárna, ale možno levně zajít na párek na Urologii. Otevřeno po-pá 9-19, otevřeno i přes celé prázndniny do 15.30.

Knihovna KTF UK

Čirou náhodou jsem narazil na dejvickou knihovnu, kde po vás nechtějí průkaz, je tam celkem volno včetně mnoha PC a mají otevřenou do 20. Musíte sice projít celou budovou, kde sídlí i jedna televize a pár architektů, do 2 patra, ale není nad to míjet na chodbě portréty usmívajících se živých a mrtvých biskupů, potkat několik katechetů i poměrně hezkých katoliček (soudím aspoň podle křížku na krku) anebo exentrických studentů historie umění. Kafe ze stroje vynikající, výběr jídla trochu lepší než v NTK, ale taky žádná sláva. Hezký výhled do parku i vnitrobloku, odpoledne v létě je tam i přes stíny stromů celkem vedro. Na opačné straně budovy KTF UK je pěkně knihkuptectví duchovní (nejen křestanské) literatury. Příjemné překvapení a otevřeno i přes celkou část prázdnin, narozdíl od NTK, UVI a VSCHT.

Ústav vědeckých informací 1. LF UK a VFN

Vznostný název pro zrekonstruovanou ale jinak zcela obyčejnou knihovnu 1LF, která už za mě stálo za starou belu. Vybavení jako na VSCHT, zaměření medicínské, ale nemají toho zas tak mnoho. Studovna otevřena do 20.00. O prázdninách překvapivě zavřeno. Nové ale tak nějak neutulné prostory, kafe i jídlo nestojí za řeč. Hodí se víc jako půjčovna skript, záchody ok. Čumet se dá do jedné ulice, překvapivě málo studentů.

Celý článek...

Buzzwords at VSCHT

Nano, biomateriály, biotechnologie, syntéza , analýza léčiv, forenzní chemie, biochemie apod. Když si postarší absolvent projede letos nabídku bakalářských oborů na VŠCHT, nestačí divit. VŠCHT se po 19 letech po reoluci probrala z těžkého normalizačního spánku a začala poznávat a akceptovat poptávku po studiu. Zatímco dříve škola nabízela jen 3-letý základ stejný pro všechny s tím, že následně si student vybíral specialzaci, dnes chce během 3 let udělat ze středoškoláka experta na výše uvedené specializace. Je to dobře ? Podle statistik zájemců o VŠCHT i přes slabnoucí populační ročníky neubývá a i počet přijimaných (cca 1200 je stejný, 400 Bc. absolventů). To je jistě dobrá zpráva, protože doposud dostává škola od státu peníze podle počtu studentů a chemie se bez peněz učit nedá. Proto je nakonec Chemická fakulta v Pardubicích schopná posbírat všechny dostupné opilce v Polabí, změnit jejich status z alkoholika na studenta a nabrat dokonce 3.000 studentů. Ještě větší maximalismus pak probíhá v MÚ v Brně, kde z dotací na studenta si udělali kvestoři a děkani soukromý byznys, staví předražený campus a úroveň školy se již před několika lety dostala na úroveň Plzeňské rychlokvasné.

Pokud to shrneme, na všech technických školách masovost vedla vždy k úbytku kvality školy. Podle známých ze školy sice není problém s tou špičkou, ta prostě existuje a zájem o chemii má, jen je poněkud menší než před 10 lety. Důvodem je jednak menší populace, tak i úpadek zájmu o technické obory, kdy nejnadanější studenti chodí studovat ekonomii, právo anebo politologicko historicko mediální sračky. ČVUT chroniccký úbytek studentů od poloviny 80.let donutil masově otevřít ekonomické obory, podobně i ČZU na Suchdole, udělat nekvalitní biodemenci v Kladně, ze softwarového ingu udělat IT plkaře a nabrat tuny architektů, kde je výhodou i větší dotace (cca 5x víc než na humanitní obory) za jednoho studenta. ČVUT je tak doslova přeplněn pitomci, o čemž nemá pochybnosti ani vrátná na Strahově.

Ten hlavní problém takového postupu je v tom, že se musely studijní plány a požadavky přuzpůsobit průměru a ten průměr za posledních 15 let neustále klesá. Takže se s neblahým postupem školy svezou i studenti, kteří by měli navíc. Potkalo to po ČVUTu, jehož kvalita nebyla v klíčových oborech dobrá ani v 80.letech, dokonce před 3 roky i lékařské fakulty. Jak se v takové situaci měla zachovat úzce specializovaná VŠCHT ?

Základní chemické obory typu anorganika, organika, fyzikála, anála nebo cheming, natož matika a statistika moc zájemců o chemii nevygeneruje - to je fakt a nevím, jak ho změnit, když pro valnou část středoškoláků je zajímavější politika, právo anebo dlouhodobá ekologická stabilita diversity populace brouka Pytlíka. Přitom bez těchto základů chemie nejdou ale také žádné specializace solidně dělat. Škola ještě k tomu kvůli vysokoškolskému zákonu nejprve celkem zbytečně před několika lety rozdělila cestu chemií na 3-letého bakaláře a 2-letého magistra,naoko nastavila volitelné předměty a současně došlo k tomu, že se potichu uvolnily nároky na biochemiky, resp. potravináře. Zmizela poprvé v historii školy povinná orgána II, fyzikála II, anorgána II fyzika II, anála II a to i tyto pokročilé verze základních předmětů už jsou oproti 90.letům osekané. O eliminaci laborek na třetinu ani nemluvě. Copak potravinářům anebo biochemikům to chybět nebude ? Asi ne :-)

Obory FCHT a FCHI se dlouho dobu s kvalitou držely než přišla na svět pecka nazvaná syntéza léčiv. Do školy se ve velkém hnali neuspěšní, resp. z valné většiny neúspěšné z medicíny anebo farmacie. Do studijního plánu se dostaly základy specializace, ale tím muselo dojít snížení povinných předmětů jinde. To samé se nyní stalo prakticky se všemi obory, kdy se do studijních plánů nacpaly oborové předměty a pokročilý základ se vynechal. Samozřejmě existují i čestné výjimky, které něco nepředstírají a učí již vyzkoušené.

Uznávám, že jako mladík - student bych podobné atraktivně znějící obory bral, přeci jenom je to lepší než dřít anorganiku anebo fyzikálu, zní to atraktivně a člověka dovedou popularizátoři vědy zpracovat a zblbnout. Jenže už jako doktorand bych toho litoval, o kritice podobné rychlé specializace ve zralém věku ani nemluvě.
Kdo z nás skončil u toho, co vystudoval ? My, co jsme odešli do světa nedoceníce průlomový význam ČSAV pro světovou vědu, jsem poznali, že během jednoho života máte 3-4 kariéry, doživotní profesura není rozhodně žádné velké terno ani právě běžná praxe, nehledě na fakt, že západní univerzity od podobného modelu ustupují a nejvíc právě v chemii a biologii z důvodu zaostávání oproti konkurenci. To, co bylo před 10 let in, je dnes někde úplně jinde a často v prdeli.... Včera si dělal splašky, zítra pitnou vodu, pak jogurty a nakonec lidem zkoumáš výhody ranní stolice a na vizitce máš klinický biochemik. Zažil jsem ovace na kybernetiku, operační výzkum, mikroelektroniku, genové inženýrství a cheminformatiku, patobiochemii atp. Kdeže loňské sněhy jsou :-) Už proto je kvalitní (co do hloubky) základ potřebný, protože speciality se vždy doučím rychle.

Druhá věc je didaktická. Když při 30 kreditech za semestr studentům nahážu 12 kreditů "atrakcí" za obor, musím někde ušetřit. Osekám tedy společný základ a tím nejenže nepropojím jednotlivé disciplíny ale především nedám studentům tolik potřebné znalosti pro inovace a kreativitu. Budou vymýšlet vymyšlené - to v lepším případě, v horším nebudou vědět v praxi o co jde.

Třetí věc je praktická. Kdo z učitelů ví, jak se dělá špičková bichemie v USA, kdo z nich byl při výzkumu "biomateriálu", kdo kdy vysyntetizoval a ověřoval nějaké léčivo atp. ? Specializace není o knížkách ale o praxi. Lepší je pak znát od praktika výrobu hnojiv v 70.letech než poslouchat vyprávění US postdoka, který dělal podle příkazů školitele 12 hodin denně nesmysly, aby bylo co pod atraktivním názvem publikovat. O tom, že většina českých profesorů a docentů získala ostruhy pouze na své alma mater a žádnou světovou konkurencí neprošla nemá cenu diskutovat.

Na druhou stranu chápu, že škola musí poptávku akceptovat, ale kvalitní škola by měla vědět, jak s 19-letým zaslepencem jednat. Nejlepší by samozřejmě bylo, kdyby k poznání o potřebe základních předmětů došel student ne na základě pouček "chytrých" ale sám, třeba tak, že se mu dá v předmětu bio-nano-prd do ruky kost s tímto zadáním : určete kost, odlomte část kosti tam, kde se nejčastěji láme lidem kolem 50.let věku a připravte pro ni vhodný náhradní kompozit tak, aby došlo k/nedošlo k .... V tu chvíli by měli přijít na to, že dlouhé seznamy farmatik a syntetik jsou k ničemu, ty zvládnou i postarší ZC Spectra aleko rychleji a lépe. Není přeci možné doufat, že když utnu společný základ a budu vyrábět rychlochemiky na běžícím pásu jak na Albertově, že se někdy stane zázrak a škola dosáhne věhlasu pro svou kvalitu. Flexibilita a aktivita školy je jistě chválihodná, přesto je někdy lepší nepodléhat módě a snažit se studentům stav věci postupně vysvětlit než jejich sny cynicky podporovat do doby trpkého probuzení.

Pro srovnání a inspiraci uvádím 4-letý studijní plán dle trimestrů v Oxu.

Celý článek...

Medik chemik biolog - od demence jenom krok !

Dnes bych rád zareagoval na pár dotazů čtenářů na to, co je lepší : VŠCHT, přírodověda anebo lékařská fakulta. Předem říkám, že vše níže uvedené je pouze můj pohled a nepůjde o žádné objektivní multikriteriální srovnání. Nakonec většina studentů prosviští školou tak, že to na nich nezanechá vážnějších intelektuálních stop. Samosebou ten, kdo v osmnácti chce dělat medicínu, půjde na LF, ten kdo biologii na PřF UK a ten, kdo chce syntetizovat peptidy, je už asi dávno na VŠCHT, takže k diskusi zůstávají jen hraniční obory chemie anebo kombinace oborů, příp. možnosti, když zjistíme, že výběr nebyl to pravé ořechové - jak to v životě už to tak bývá, nejlépe těsně před diplomkou. Protože jsem nebyl ten případ, který by váhal mezi medicínou, biologií a chemií, zkusím kritéria výběru odhadnout. Za nás se tuším dávaly jenom dvě přihlášky na VŠ a já si vybral VŠCHT, protože mě chemie na střední bavila (druhou školu v příhlášce jsem měl asi farmacii) a na medicínu, o kterou jsem jinak v juvenilním věku nejevil žádný zájem - jsem se dostal shodou okolností až po dalších 8 letech, kdy mě k podání přihlášky okolnosti tak trochu donutily v podniku, kam jsem po škole nastoupil. Tehdy v Praze existovaly 1.LF (VFN) a II.LF (Motol), třetí LF byla snad orientovaná na děti a hygienu.Nás takto "starých" studentů bylo na univerzitě jenom pár, duplicitnímu studiu se nějak podle informací spolužáků bránilo, už si ale vůbec nepamatuji jak, protože sám jsem s tím neměl žádných problémů. Na přírodovědě jsem pak působil jako ještě starší asistent na krátký uvázek několik let a na MFF jsem spolupořádal specializované semináře. Moje srovnání nebude rozhodně férové, protože ono je rozdíl dělat školu ve 20ti anebo ve 30ti a být studentem školy anebo v ní učit.

Lokalita jako (po)hlavní kritérium
Pokud tedy vybíráte podle genia loci, což není někdy na škodu vzhledem k době studia a času stráveném ve škole a poblíž, pak si místa projděte - nejlépe na začátku semestru,  prohlédněte spolužačky a vybírejte jako z katalogu zájezdů do Řecka. Stejně nevíte, co na vás ve škole čeká, tak ať máte nějakou jistotu. Ono je vždy lepší nudnou přednášku strávit s někým půvabným v trávě v parku než znuděně sedět v poloprázdné studené posluchárně poslouchajíc plky o nějaké pochybné kunjugaci vedle karbonylu - s mlhavou vidinou večerní samohany. Čas studia pak těmto individuím letí pomalu a co se nestihne v prváku, pak už se nedohoní,  jak říkal jeden spolužák z Košic : "Pokud neťrkneš do Júla, čaká na ťa Andůla". Cesta po místech spjatých s baňkou začíná na I.P. Pavlova, pak se sejde přes dopravní podnik ulicí Na Bojiště na Karlov, kde je fyzika MFF UK, pár ústavů VFN, děkanát 1.LF UK, následně sejde směr Albertov po úzkých (u notářské komory za cihlovou porodnicí) anebo širokých schodech (těsně za fyzikálním ústavem MFF) k Purkyňáči, Hlaváku (1.LF) a k budově chemie PřF UK anebo ještě před úzkými schody lze zahnout na Viničnou (PřF UK) a skončit u botanické zahrady anebo v těsně předrevoluční Mrtvé rybě, která má zpravidla zavřeno anebo to tam smrdí chcankama. Pak se musí jeden přesunout do Dejvic na VŠCHT, NTK, trochu se kouknat na pipky architekty a statné strojařky s poďbanci FEL CVUT a pak to rychle do hospody Pod Podloubím, kde už sedí od rána celé osazenstvo KTF UK. Pokud jde o ticho během prázdnin anebo o víkendech, jsou na tom všechny školy stejně, jen v té neopravené nemocnici funguje i v tak nekřesťanský čas zaplivaný bufet se stejnými tradičními blafy a před nemocnicí neupravení pacienti kouří a popíjejí pivo jako před 30ti lety. Interiery jsou co do kvality srovnatelné ve všech budovách, kromě pracoviště MFF UK, které lze pro neuvěřitelný bordel v učebnách a kabinetech nazývat akademickým pracovištěm jen s velkou nadsázkou. Knihovny a studovny jsou kapitola sama pro sebe, takže to nechám na samostatné téma.

Současná univerzitní sebranka se snaží z místa udělat jakýsi "campus Albertov", bůh ví, že to bude k ničemu, protože tyto fakulty spolu přes deklarované "společné projekty" nikdy pořádně nespolupracovaly. Přírodovědci poukazují na to, že evropská věda se na medicíně dělala jen v době Protektorátu, kdy bylo v Purkyňově ústavu LF zřízeno říšské oddělení pro rasovou očistu a medici na oplátku poukazují na doposud nepřekonané světové úspěchy Přírodovědecké fakulty na poli lysenkismu v 50.letech minulého století. Výše popsaná cesta je trochu co do pořadí škol symbolická, protože za mých časů byla nejlepší škola v ČR - soudím podle většinového názoru mého okolí - MFF UK, kde se dala ale studovat jenom fyzika se zaměřením na biofyziku (ta ale zas tak kvalitní nebyla), pak o kus dál následovala 1.LF, která ani ne tak kvalitou - např. Hradecká fakulta měla daleko kvalitnější a praktičtější výuku - vynikala prestiží, pak VŠCHT, která patřila mezi solidní a těžké (hned za jaderkou) technické školy a někde hodně daleko vzadu byla Přírodovědecká fakulta.

První lékařská fakulta

Nevím, jak je to dnes doopravdy s přijimačkami na medicínu, ale prý museli vzhledem k nízké populaci a stále vyššímu počtu přijatých hodně z požadavků slevit, takže nejspíš pro normálního studenta nebude těžké se tam dostat. Sítem byl a je především prvák, berou 1000 studentů, zapíše se 500 (patrně kvůli duplicitě přihlášek na více škol, v ČR je 7 lékařských fakult s oborem všeobecné lékařství) a ve druháku jich je 250. Studium na medicíně bylo kromě jistého základu : anatomie, pato a především histo - to byl asi největší hnus a světe div se z purkyňáku) jak co do obtížnosti, neaktuálnosti, tak co do faktické nepotřebnosti, biofyzika atp., od poloviny třeťáku nastaveno tak, že chodíte na jednotlivé ústavy ve FN, kde daný předmět absolvujete v cyklu 2-8 týdnů. Dnes to možná chodí trochu jinak. U medicíny bohužel převažovala memorika z 90%, oddychovky typu paleativní péče, etika z Faustova domu nebyly zrovna tehdy v kurzu. Takže chemie nechemie, učit se, šprtat se a učit se. Obecně se považuje studium medicíny za těžké, z mé zkušenosti bych řekl, že sice je náročné na čas, na výdrž a na pamět, ale chemie jako taková mi přišla daleko složitější, co do přesného chápání souvislostí, složiteosti pochopení logiky věci,  vzájemných vazeb mezi fyzikou, fyzikálou a analytikou a nakonec i šíře oboru je obrovská. Nehledě na to, že člověk při chemii v laborkách strávil více času než samotným studiuem teorie. Nešlo například o to se naučit 10000 chemických rovnic anebo biocehmických cyklů, ale pochopit, jak produkty určit.  Prvák byl jeden kofeinovej mejdan za druhým, poměrně vysoký stres z každodeního ústního testování při seminářích anebo praktikách. Hlavně ve srovnání se studiem v USA/UK  nejsem přesvědčenej o tom, že se musí tak moc biflovat, a navíc latinsky. Obecná a anorganická chemie se nebere vůbec, biochemie je pak takový supercity, že je vůbec malý zázrak, že jim dali akreditaci a mohli otevřít doktorské studium biochemie s poněkud nepřesným adjektivem klinická biochemie, kterému znalí chemici přezdívají Pražská bouda. Něco z analytiky je pak bráno u jednotlivých diagnoz, ale z čistě z uživatelského pohledu bez hlubších souvislostí. Volitelné kurzy neexistovaly, kreditní systém instalován před několika lety, takže počítám, že pokud neuděláte povinný základ, tak stejně opakujete, pokud přímo nevyletíte. Na medicíně se bohužel opisovalo v masivním rozsahu již za mých studií, ale vzhledem k navazujícím zkouškám a praktikám to nebylo (pro pacienty) fatální. Spíše to vypovídá něco o etické úrovni samotné školy i některých studentů.
Na druhou stranu se to dohánělo a dodnes dohání zběsilým ústním zkoušením a to i během seminářů, které se zaměřilo na pár detailů a vy jste prošel anebo letěl bez ohledu na znalost celého oboru. Spravedlnost u zkoušek na medicíně nehledejte.Nakonec i přes neustálé opisování při testech studenti pochopili, že své specializace nadřít musí, protože jinak to tehdy nedáválo smysl. K čemu vám bude titul, když se nedokopete k první atestaci. Bohužel hodně MUDrů jde nyní do administrativy anebo do obchodu, takže ošidit studium smysl má. Samotná praxe na ústavech pak opravdu zpravidla naučí, ale současně hodně lidí zbaví iluzí o medicíně i lékařích a začne se studenstvo třídit do různých patopsychologických skupin, např. lékaři bez hranic. Přeci jenom běžný medik nepočítá s tím, že 99% pacientů ve většině oborů jsou hodně staří lidé se vším, co k tomu patří anebo že nemocnice je pásová výroba, nevyčerpatelný zdroj depresí a obraného cynismu. Co je ale na medicíně krásné - že se jednak naučíte něco o sobě, o člověku, životě i smrti a že opravdu druhým pomáháte. Pokud chcete dělat nějaký výzkum ve farmacii anebo jinde, nemá studium jako celek podle mě ten správný poměr cena/výkon, protože jiné látky je opravdu mnoho a i objem výuky v semestru byl vysoký, což ale neslo sebou to, že na hlubší studium nebyl čas, protože se musel stihnout test nebo zkouení před praktikama a při nich, test před demonstrací anebo před seminářem. V nutnosti nesmyslného biflování česká medicína "zaostává" za světovou špičkou dodnes. Medicína je navíc spíše řemeslo, kde se užívá "best practise", tj. kazualistiky a zanášení např. chemické analýzy, fyziky atp. se doktoří úspěšně brání anebo si z ní dělají alibi, učíte se spoustu věcí zbytečně a nazpamět jen pro účely zkoušky, pak se projde několik případů a máte diplom. Také jejich "vědecké" dráhy v ČR spočívají v textu : u nás máme 3 případy, z toho jeden měl tyto zvýšené .... Důležité ale pro většinu z nás je, že jako doktor opravdu budete pomáhát.
Z konkurenčních oborů se tam tedy dozvíte něco málo o biochemii, mikrobiologii, biologii buňky anebo patobiochemii, ale je to například s vyjimkou patobiochemie oproti VŠCHT trochu povrchni a seznamovité a bez solidních praktik, týká se to samozřejmě jenom člověka a je to koncentrované na pozdější diagnostiku v jednotlivých specializacích. Farmakologie je pak úplně průletový předmět. Zato je na medicíně bezkonkurenčně největší sranda jak na účet studentů tak i (ex) pacientů. Nejzajímavější na medicíně jsou lidé. Jednak spolužáci - zjistíte tzv. rodinky, kdo je synáček nebo vnuk jakého doktora a kdo se s kým nenávidí na život a na smrt, bylo tam daleko více lidí věřících ale i zlaté mládeže (v socialistickém slova smyslu), rozhodovali např. možnosti specialzace hodně známosti ale i úplatky. Zjistíte, že se dají i přijimačky koupit. Daleko více než jinde tam bylo skutečných šprtů, co se naučí neskutečné tuny látky a druhý den po zkoušce neví skoro nic, daleko víc se opisuje a daleko méně tam bylo "top" studentů, kteří by na něčem zajímavém při studiu dělali. Propast mezi profesorem, asistentem anebo studentem byla veliká. Samotní přednášející byli povětšinou daleko větší osobnosti v relaci s chemiky, a to jak v dobrém tak ve zlém. Některá (i profesorská) hovada by opravdu na západě úspěšně zažaloval první student, protože jejich chování bylo na úrovni ... - to se nedá ani popsat, ale byli tam i lidé, kteří svůj obor uměli na světové úrovni, byli skromní a přátelský vztah ke studentům i lidskost z nich přímo vyzařovala, navíc uměli také předmět dobře podat. Pomerně silným argumentem pro studium dospívajících nevybouřených chlapců může být kromě převahy mediček (na sestřičky moc nesázejte) i výrazný slovenský element mezi nimi. Za zmínku stojí i stabilně vysoký podíl nezdravě vypadajících, vyublých a chronicky bledých studentek, takže kdo trpí filantropickými sklony, může si takovou vzít a starat se o ní. Nutno ale říci, že jinak vzájemné sňatky doktorů končívají hodně blbě s vážnnými dopady na zdraví. Sex na medině je oblíbená a didakticky vhodná doplňková aktivita ke studiu, pokud bydlíte na dvojáku.

Přírodovědecká fakulta

Přírodověda úrovní výuky chemie nikdy moc nevynikala, což se snaží zakrýt vysokým počtem chaoticky umístěných soch a pamětních desek slavných chemiků, které se studium na této škole ve skutečnosti naštěstí nedotklo. Na přírodovědě obor chemie (a nově i biochemie) byla chápána ostatními ústavy jako poměrně kuriozní zaměření, které se zaměřovalo z velké části na budoucí pedagogy chemie apod. a na školu vzali každého. Matematika i fyzika se bere letem světem, aby se neřeklo a šup s tím do indexu. Učitelé sice nejsou úplně třetí liga, ale úmysl to na škole někam s chemií dotáhnout povětšinou absentuje, protože se jejich počáteční snaha nepotkala s aktivitou druhé strany. Ale i tak se dalo a dá dělat pár věcí na špičkové úrovni. V mnoha záběrech převládala teorie anebo 100x opakovaný výzkum jedné věci, takže ostruhy profesora neměly praktický význam pro následovníky. Dodnes jsou oba základní chemické obory velice kvalitativně rozkolísané, hodně záleží, u koho skončíte a kolik úsilí tomu budete věnovat sami. Od ostatních studentů nemůžete pro vysokou absenci zájmu o chemii moc podpory očekávat. Jestli si dobře pamatuji, museli studenti chemie studovat také přirodovědný společný základ, což byla pro valnou část chemiků zbytečně promarněný čas, ale dnes je to snad již odstraněno.
Studium se na přírodovědě absolutně zvrhlo s příchodem mas studentů kvůli dotacím od státu na přelomu století směrem k zisku maxima kreditů nejsnažší cestou, což se na VŠCHT zatím daří ukočírovat rozsáhlým povinným základem a stropem studentů. Nejčastější popis kolegů z PřF UK z dob jejich studií bylo "že tam byl klid a teplo" a že to učitelé nakonec "dali" s tím, že se obor naučili vlastně až u externího školitele anebo až přímo v práci, pokud neskončili úplně mimo obor. Zato se tam dodnes dost chlastá, což není pro mladého jedince s dobrými játry a spoustou pochybností o světě špatné. O současné přírodovědě kolují tak hrozivé zvěsti o freestylu studia, že je raději nebudu opakovat, třeba to není pravda. Závěrečné práce studentů jsou povětšinou pouhým kompilátem předchozích výzkumů, což je tradice převzatá od jejich školitelů. Jestliže chce ale někdo studovat chemii se specializací na zoologii, botaniku apod., tak by to nějaký smysl tam chodit dávalo, neboť lze využít jiné obory na škole. Nebojte, základy anorganiky a organiky vás tam naučí. Výhodou je i bízkost Mrtvé ryby pro aktivisty a Botanické zahrady pro jemněji laděné jedince. Původně jsem chtěl napsat něco také o možnosti navázání intimnějších vztahů s botaničkama a geoložkama, ale popravdě musím konstantovat, že pokud existuje nějaká vysoká škola, která magicky přitahuje chronické špindíry, smraďochy a umatlance ve femeninu, pak je to FHS a PřF UK. Možná by si měla fakulta dát do znaku  mejdlo a čistý ponožky, aby z nich část odpudila hned na začtáku. Jestli ještě k tomu chcete vidět prvotní vývojové stádium ekoblba a ekoblbky a být tomu na blízku, není lepší školy.

VŠCHT Praha

VŠCHT stálo tedy i dnes trochu mimo hlavní směr českých vysokých škol, protože svým zaměřením to byla tak trochu průmyslová a potravinářská škola sama pro sebe. Techničtější zaměření na aplikovanou chemii se zde projevuje v tvrdém (i když oproti minulosti trochu změkčeném) důrazu na matematice, fyzice anebo fyzikále. Škola se s dobou mění a  snaží profilovat i čistě vědecky, občas je to - aspoň soudě podle výsledných výstupů - ale česká nepotřebná pseudověda jak okopírovaná z PřF UK. VŠCHT měla už od prváku výuka daleko vyšší tah na branku než bylo zvykem u jiných vysokých škol v tehdějším Českolovensku. Na začátku se sice podrobně přednášela (i na západě tehdy standardní) obecná organika, anorganika, biochemie, materiály, fyzikála a inženýrství, hned se ale šlo na pár týdnů do laborek a ve třetím ročníku se vybírala specializace a od 4.ročníku specializované semináře s tahem na diplomku. O VŠCHT byl tehdy poměrně zájem, (brali snad každého pátého) odpadovost nebyla tak vysoká jako dnes, kdy přijmou 1.000 studentů a ve druháku jich je 400 (tehdy odpadlo tak 20%) a ten, koho škola bavila, mohl v ní trávit celé dny, týdny a roky a neměl problémy si najít atraktivní zaměstnání. Nepamatuji si žádnou výrazně slabou přednášku, ani nějaký extrém, kde by si někdo léčil komplexy jako se to někdy stávalo na medicíně. Student musel při zkoušce látku chápat, memorování se ale testovalo také poměrně často (odhadl bych to na 40% předmětů, hlavně ze společných předmětů všech fakult). Hodně studentů VŠCHT se specializovalo poměrně brzo a povinná kolečka na jiných ústavech se nepraktikovala, ale také tomu nikdo nebránil.

Okruh volitelných předmětu a chemických specializací vůbec je na VŠCHT dalako širší než na přírodovědě anebo medicíně. Celkově byla škola kvalitativně napříč obory daleko nejvyrovnanější ze zde uvedených škol. S učiteli se dalo celkem dobře vyjít, ale i tam existovaly vyjimky z tohoto pravidla, kterých se škola nemohla zbavit. Během posledních 10 let prošla výuka včetně perosnálu velkou rekonstrukcí a podle jmen i názorů mladších kolegů bych řekl,  že velice úspěšnou. Nepamatuji si, že by v Dejvicích někdo někoho pomlouval anebo by hanil něčí práci, čehož jsem byl častým svědkem na Karlově Univerzitě - to už patří k výhodám technik. Co se mi líbí, že na VŠCHT se dnes bojuje všemi prostředky proti opisování, proti subjektvismu při ústních zkouškách a proti. Podle mě je také lepší mít matematiku a fyziku těžší (VŠCHT), protože jednak se vyselektuje "líný plevel", který hýčkaný na PřF UK shazuje úroveň výuky pro všechny, a dále je to dopravdy jakýsi fundament, na kterém chemie doopravdy stojí. Naopak snaha o zvýšení atraktivity oborů směrem k farmakologii je na můj vkus hodně krátkozraká, protože samotná náplň nemůže uspokojit aspirace studentů a bude to sklouzávat k plnění oborů nepřijatými anebo vyhozenými z medicíny, kteří nejsou s to podobný obor dělat. Podobnou zkušenost  má třeba klinická biochemie v Olomouci. Smysluplnější je  přiznat, že jde např. o potravináře a naučit studenty jeden konkrétní příklad biochemické aplikace se vším všudy než mlžit o syntéze DNA anebo Ibalginu a hrát si v laborce na doktory, když má po jednom kurzu farmakochemie a biologii pro střední školy. Možná by to ubralo několi studentů, co kloužou po povrchu, ale úspěšnost absolventů v praxi by byla rozhodně vyšší. Stejně jako u medicíny je výhodou vyvážený pohlavní poměr studentů a studentek :-)

Závěr
Pokud tedy chcete dělat chemii anebo biochemii, ať už průmyslovou, komerční, či čistě vědeckou s vyjimkou klinické biochemie, šel bych na rozhodně na VŠCHT v Praze, pokud biologii, chemii se zoologií atp. anebo něco učit, pak na PřF UK. Studovat chemii a biochemii na medicíně je zbytečná zběsilost, která se vám ale může odměnit širším rozletem a zajímavostí jiných předmětů. Zajímavou novou možností  je změna školy po bakaláři, což bych osobně preferoval. Za náklady spojené s nedefinovatelnou ztrátou nedefinovatelné kontinuity a několik spolužáků se vám zdarma ukáže nový svět a nové prostory.Pokud byste měli zájem o klinickou biochemii, pak bych asi doporučil lékařskou fakultu, ale ne 1 :LF :-) Jinak dnes lze samozřejmě studovat obě chemie dohromady, anebo si jednu vybrat a na druhou chodit ze zájmu. Jestliže máte ambici někomu pomáhat a opravdu dělat farmacii, nemá podle mě smysl chodit na sice zajímavě nazvané obory na obou školách obsahují slovo lék, léčiva, zdraví, biomedicína atp. ale lepší je jít rovnou na medicínu, protože tam cesta k nějakému léku začíná i končí.

Celý článek...

Kvalitní chemické inženýrství

Co si tak z alkoholové mlhy mládí pamatuji ze svých studií, chemické inženýrství neboli cheming byl pro nás jeden z nejoblíbenějších předmětů, který byl sice svým možným rozsahem nekonečný ale o to zajímavější svými tématy. Šlo vlastně jen o to, že si mladý chemik uvědomil, že tak v praxi časté procesy, ať už v laboratorním měřítku anebo v chemické výrobě,  typu sušení, frakční destilace, míchání, extrakce, filtrace, dělení, ohřívání anebo čerpání mají svá omezení a jejich průběh je matematicky poměrně přesně v čase a prostoru popsatelný a výsledky tak odhadnutelné. S chemickým inženýrstvím v praktické podobě se setká asi každý chemik, zvlášť když destiluje něco a stále je u tak stupidní operace výtěžek 4% místo 90%, a přitom body varu látek ve směsi jsou daleko od sebe. Anebo pokud sušíme něco 2 dny v peci a ono stále nic, vyluhujeme nějakou složku za vánoční svátky s malou účinností, o mizerné homogenizaci před anebo po reakci ani nemluvě. Chemické inženýrství chemikům přináší poznání o všech možných omezeních v (bio-)chemických procesech a tak seznalý nesvádí mizerné výtěžky na nějakou stereochemii, špatně spočtené rovnovážné konstanty anebo zaprasenou zkumavku od poslední seznamovací party v laborce. Svým způsobem cheming učí skrze pochopení souprodu/protiproudu, entalpické bilance, Reynoldse, anebo refluxu pokoře, trpělivosti a způsobuje fatalistké škuby ve tváři chemika, když po několika týdnech marných pokusů vše utěsnit, vše 3x naddimenzovat, pořádně zahřát, zjistí, proč to takto nejde a že něco na těch přiblblých cifrách v inženýrských tabulkách bylo. Pochopí, proč se něco promývá právě 4x, podtlakově destiluje právě 5x, extrahuje 6x potřebný sajrajt v hexanu a ne 7x v heptanu. Naučí se něco o disicipaci, kinetické viskozitě anebo permeabilitě, dotkně se ho uchylák Dercy, i ten profláklej Newton, takže už bude vědět, proč to pivo z pípy neteče a neteče potřebnou rychlostí a kolik švestek musí v létě sebrat, aby v říjnu sbalil průměrně těžkou a hysterickou medičku hodinu po první návštěvě praktik z anatomie. Odpověd : 40 deka švestek pro medičku, 1,3 kg pro chemika a nazapomeňte medičce říct, že se vám líbí, jinak musíte počet švestek pro ní ztrojnásobit (zato ale ušetříte půl kila u sebe).

I proto je dobře, že na VŠCHT drží laťku chemického inženýrství vysoko, a i když je pokročilější Chemické inženýrství II povinné v rámci bakaláře jen pro část studentů, už základní kurz dává poznat sladkou chuť procesů. Látka je probíráná v systematických blocích, která sedí i na literaturu a výborná skripta. Pro praktické využití doporučuji chemikům pokročilej kurz, protože ten ukáže další jemnější omezení a techniky. Semináře jsou kontrolovány 3 testy, které je možné opravit ve 2x náhradních termínech a pak se jde k ústní. Nebazíruje se na znalosti koeficientů ale logiky věci. Jinak k tomu nemám co dodat, snad jen že příště to bude o mé alma pater, 1.LF UK a o srovnání obou škol, o studiích (asi ve více dílech) i o praktické stránce profese lékaře a chemika.

Celý článek...

Fyzikální chemie aneb kastrát v rouše beránčím

Jednou z věcí, která odlišuje praktického chemika od mudr&biologa, kteří pozmali chemii z rychlíku Pannonia, je schopnost propojit chemickou reakci a chemickou rovnováhu s plynutím času (slušně řečeno s fyzikou), tedy chápat časovou osu nějakého procesu, např. tvorby krve v těle jako pouhou změnu rovnováhy a ne jako biochemický cyklus, který se na lékařských fakultách sice dobře učí, ale v reálu ho nikdo nikdy neviděl, tedy myslet tak jako kdyby v těle (ale i mimo něj) šlo o konečný soubor vratných reakcí, které vlivem jiných reakcí posunují chemickou rovnováhu tu směrem k produktům, tu k reaktantům. Smyslem je najít jednotlivé rovnovážné (transitivní)  stavy, kdy dochází k chemické vazbě anebo jejímu zániku, a tyto stavy následně v čase nastavením podmínek měnit, reakci katalyzovat atp. Změnu těchto rovnováh nezajištujeme jinými chemickým reakcemi, např. aplikací léku, který vyvolá jen další reakce s dalšími (ne)rovnováhami, ale změnou Gibbsovy energie, změnami entalpie, entropie. Další užitečnou věcí jsou fázové rovnováhy anebo reakční kinetika. K poznání těchto zákonitostí slouží fyzikála a k poznání (nejen) rovnováh chemická analýza. S fyzikálou a análou  má chemik obcovat s radostí, jinak je z něj jenom memorická houba, která postupně vysychá. Gibbs, Helmholtz, redox, fázové rovnováhy, Clausiova-Clapeyronova rovnice, entropie, kinetika, entalpie, termodynamika, vnitřní energie, aktivační energie, rychlostní konstanta, aktivitní koreficienty látek, fugacita, chemický potenciál ..... dejme k sakru konečně světu nějaký řád! 

Popsaný typ myšlení dělá z chemie jistou konstantu oproti prchavé biochemii (v širším slova smyslu), imunologii a podobným lékařským pavědám, kde se totálně mění učebnice a zásadní teorie každých 20 let podle toho, jak přesvědčivě budoucí chronický žadatel o nobelovku projektuje do kusu nekvalitní bílkoviny nějakou funkčnost. Jedním z klíčových předmětů, který dělá z bezbřehého obdivovatele barevně kouřící vločky chemika je kromě analytické chemie fyzikální chemie. Zatímco na medicíně se tento předmět již dávno neučí a na PřF UK se nyní přednáší v tak osekané formě, že jejich absolventi v lepším případě považují i dlouho po dosažení důchodového věku entropii za konečný cíl nějaké starověké filosofické školy, v horším za postmoderní prasárnu třech mužů, dvou žen a jednoho sudokopytníka.

I VŠCHT zmírnila své snažení o vzdělání chemika a rozdělila základní kurz na dvě části, aby se potichu vyhnula tomu, že by fugacita plynu anebo viriální rozvoj dohonil budoucí potravináře a biochemiky. Škola nechala povinou formu pokročilé části jenom pro organiky, anorganiky a chemingy. To samé se nakonec stalo s matematikou. Nelogické rozdělení předmětu vedlo k tomu, že v podstatě celá aplikační část (pro neideální chování) se těch, kteří by ji potřebovali jako sůl ani nedotkne a místo toho se tato část zvrhne ve šprtání základní části jako někde na medicíně, což asi lépe odpovídá představě děkanátu FPBT o složení studentů biochemie, tj. ti co vyhodili z medicíny anebo se na ní nedostali. Ten zbytek pak tuto situaci zpravidla vítá a parazituje na ní do té doby, než se s fyzikálou setká v praxi, tj. když zjistí, že se nic neděje ačkoliv v učebnici biochemie je nakreslená ještě pár šipek v cyklu anebo se děje naprosto něco jiného, případně se diví, jaktože nějakým enzym, který je tam přeci proto ..., se klidně ráčí zaniknout.

Je to veliká škoda, zvlášt pokud beru v potaz to, že ústav fyzikální chemie má asi nejlepší přednášející, cvíčící, připravuje levná skripta (absolutně srovnatelná se západní literaturou) přesně padnoucí na rozsah kurzu a nakonec spravuje i vlastní webovské stránky, kde jsou ke stažení zadarmo nejen celá skripta v hyperlinkovaném pdf, ale i příklady a jejich řešení, ukázkové testy, výukový program i audio prezentace vlastní látky. Fyzikální chemie rozhodně nepatří mezi jednoduché předměty a pro pochopení věci nestačí skripta 2x přečíst a našprtat a proto jsou podobné pomůcky opravdu vítaným zpestřením. Vadou na kráse jsou jen 3 testy na cvikách, které se započítavají do známky z předmětu, což je vzhledem k nevyrovnanosti v hodnocení jednotlivými vyučujícím poněkud nespravedlivé. Po 3 zápočtových testech v semestru následují 2 opravné souhrné testy a pokud projdete, píšete zkouškovou písemku z celé látky a jdete na ústní, což je povětšinou nen zápis známky do indexu na základě výsledku zápočtové/opravné a zkouškové písemky. Nemáu smysl, abych zde průběh několika přednášek popisoval, protože je to vyučováno prakticky stejně jako např. na Oxfordu anebo Yale. Takže vzhůru do toho, fyzikální chemie, pokud chodíte na oba kurzy a  látku pochopíte  bez ohledu na poněkud náhodnou výslednou známku, má tu krásnou vlastnost, že se nezapomíná.

Celý článek...