pátek 27. listopadu 2009

Proč nebýt chemikem ?

Pokud jste studenty střední školy a stojíte před volbou, zda by byla pro vás dobrá chemie jako profese a věříte motivačním řečem senilních proděkanů v propagačních materiálech chemických fakult stejně jako paní Petře, že má toho Jyrku opravdu ráda, zkusím doplnit váš obraz o chemii a chemicích o názor můj a mých kolegů na tuto volbu opřený o vlastní zkušenost. Stejně tak je možné nad tímto textem po jeho vytištění přemítat například v okamžicích těsně před usnutím v lavicích VŠE, kdy se vám snaží bývalý RSDr. namluvit, že ta tvorba křivky poptávky a nabídky je opravdu vědecky podložená. Nejhorší na to všem je, že tomu věří už i on sám. Vědecké je to totiž stejně jako ten marxismus. Politologie (dříve kavárna Slávie), psychologie (dříve šarlatánství), sociologie (dříve VUML), antropologie (dříve katechetika) a mezinárodní diplomacie (dříve úřednická rychlokvasná) si na vědu hrají jen ve chvílích největší nouze (např. při akreditaci nebo žádosti o grant) a jen v prvním ročníku. Předmět marketing, personalistika, finanční analýza a statistika v ekonomii bohužel většinu jinak zdravých a poměrně sympatických mladých lidí nepřesvědčí o zbytečnosti jejich konání a je nutné je nechat tyto obory delší dobu dělat. Na VŠFS to už studenti dávno pochopili a přejdou po zaplacení školného k samotné ekonomické vědě, tj. k slavnostnímu převzetí diplomu v komických čepičkách potvrzujících, že si na zvonek  a do občanky napíší lidé bez modré krve poměrně nepovedený titul. Statní JUDři se zase chudákům sedícím příznačně pod pozůstatky sochy velikého Stalina, kterým zatím nedošlo, že studia práv spočívají v namemorování mouder senilních vyučujících a v nákupu jejich předražených knih a  skript, které už díky normotvornému amoku poslanců včera zastarala, a ve vyšších ročnících pak v rozlišování mezi zastavením, přerušením a odmítnutím jakéhosi řízení obohacené o respekt budící kratičké latinské říkanky a obecné zásady všehomíra.  Doktorandi se baží nad problémy právní teorie a dokola opakují, že ten právní pozitivismus a legalismus je pro záchranu lidstva málo a že přirozeněprávní nauka stále sílí, načež se na ně vrhnou ti s opačným názorem. Pokud jste si místo zkoumání rozdílu mezi trestností vaginální, orální a anální dokonané soulože vybrali v dobrém rozmaru medicínu a nevěříte svým očím a uším, stále nechápe tu perverzní lékařskou zálibu v motýlcích, neskonalé úlistnosti asistentů k profesorům a latinské poznávačce, pak by i pro vás měl přechod k chemii mohl být záchranou nejen pro váš duševní vývoj. Jaké jsou časté motivy studentů chemie a jaké jsou možné konce?

Přijdu na lék proti rakovině, objevím nová paliva, zachráním svět, dostanu Nobelovku
Jděte do prdele a vyhněte se VŠCHT a chemii vůbec ! Na syntéze léčiv je podobných naivků v prvním ročníku díky poměrně amatérsky sehranému divadelnímu představení zvanému Dny otevřených dveří na VŠCHT skoro 90% a jedinou úlohou fakulty je nalést za pět let alespoň 2 (slovy dva) realisty. Již několik desetiletí na nic pro samotné našprtávání nekonečné organiky ještě nepřišli, s přibývajícími znalostmi pochopí bláhovost svých původních představ o chemii, marnost svého počínání a kariéru ty štastnější uspokojí odchodem na mateřskou, pročež tím zachrání životy nebohých pokusných zvířat a ještě k tomu rozšíří řady budoucích daňových poplatníků financujících vědu. Ti méně štastní pak přejdou na tapetáře, co vylepují s menší nebo větší mírou estetického vkusu nic neříkající barevné postery po chodbách. školy nebo akademie Uvědomte se, že celé generace chemiků, z nichž někteří na tom byli s pílí a inteligencí daleko lépe než vy, před vámi dělali celý život to samé. Raději jděte na farmacii nebo medicínu, pokud chcete lidem opravdu pomáhat. V těchto snech a aspiracích o nápravě všehomíra bych v případě studia chemie doporučoval opatrnost, skromnost a maximální pokoru. Revolučně náborové akce ve stylu modrokošilatých mládežníků z dob stavby Nové huti typu současného vysílání radia Leonardo, kam se chodí odprezentovat zástupy samozvaných geniů, by se neměly z veřejných zdrojů podporovat, neboť hrozí budoucí žaloby zestárlých naivků za zpackaný život s tzv. vědou. Akademie věd je plná padesátiletých nešťastníků, kterých se již dávno zřekla vlastní rodina, občas i postarší milenka a ty šťastnější z nich již poctivou sebekritikou dospěli ke konečnému názoru, že budou mít do smrti 10.prosince v kalendáři volný den, letenku do Stockholmu si musí platit sami a nějak se v tichu ústavu snaží dožít.

Chemií zbohatnu
Jediné dva opravdu bohaté chemiky co znám, jsou pan Kalousek a paní Talmanová. Ovšem  pro takové dokonání úpadku vlastního svědomí a morálních měřítek není nutné trávit několik let v laboratořích ani se ztrapňovat na zkouškách. Vřele místo toho doporučím studium na FHS, FSV, VŠE, VŠFS anebo PF (libovolnou), ve kterých je to s výjimkou VŠFS za stejný peníze a s nesrovnatelně menší námahou. Pro ještě línější a mentálně nesmělejší doporučím nějakou regionální nebo soukromou univerzitu, kde se absence znalostí, zkušeností, renomé i intelektuálně přínosného prostředí nahrazuje citováním moudrech radničního profesora, jejichž platnost končí za zdmi jeho kanceláře. Poctivější řemeslo je pak možné za 6 let získat na medicíně, na které lze zbohatnou poměrně rychle, zvlášť když po studiích odejte na trvalo ze země plebejského rovnostářství. Dobrý poměr cena/výkon lze nalésti na zemědělské univerzitě u neekonomických oborů. Připomínám, že jak akademik Wichterle tak i prof. Holý neměli ze svých výsledků skoro nic, všechny poplatky snědla a požírá akademie, která - pravda - jim ale výzkum a kariéru předtím i financovala.

Lidé mě budou obdivovat anebo si mě aspoň vážit
Hovno. Řekněte lidem něco o své práci  a budou vás mít za karcninogenního polutanta, případně za teroristu (tam lze jistý respekt očekávat). Povalování se v laboratoři za státní peníze je také příliš nenadchne. Nezapomeňte, že vysoké procento chemiků končí, někdy i z vlasntní vůle v kancelářích, obchodní pozicích a to především mimo chemii. Někteří tragédi dokonce skončí svůj život v labotaroři. Zvolte si pro prestiž raději medicínu, i když ani tam to není, co bývalo a může se vám stát, že po 10 letech praxe budete nešťastníkům v nemocnici zkoumat hybnost spermií, případně tvarovat ženské naďro z plastelíny, což je jedna z mála kreativních činností lékaře, pokud nepočítám obehrané vyšetření konečníku v gumové rukavičce.

Teamová práce a skvělá parta
Nelze to vyloučit. První roky se sice v laboratořích mění lidé co měsíc,  po třicítce pak veškeré ideály mizí, sliby se zapomínají a nahrazuje je ponorková nemoc a touha aplikovat nějaký kvalitní - to jest zakázaný - bojový prostředek na zbytek teamu. I v chemii poznáte podrazáky, fušéry, kariéristy, ješity a v nejhorším případě i podvodníky. Chemie není pouze laboratoř, je to také někdy (bohužel) sebeprezentace a malá domací politika s trochou toho hnusu. Dobrá parta vzniká tak nějak mimochodem, o co víc se o ní snažíte, o to menší pravděpodobnost, že vznikne. Proto bych původce teambuildingů potrestal jejich vlastním vynálezem rekordně debilním - ročním umělým nařízeným teambuildingem - i když si uvědomuji, že mnohým z nich by se to snad i líbilo. Svatá prostoto ! Po čase stejně přijde rodina a parta a ponocování v laboratoři jde (někdy) stranou, dlouhodobá přátelství lze ale udržet. Nezapomeňte, že s chemiky budete trávit hodně času a dojde i na jimá témata neodborného charakteru , a to byste se někdy divili, co máte vedle sebe za dobytek a vice versa :-).

Inspirativní prostředí
Trefa do černého !! I když informace, která kolegyně z laborky je povolnější a kde se stahuje nejlépe MILF porno na školní/firemní síti  lze získat i na jiných pracovištích i mimo obory chemie. Inspirativní prostředí vznikne u chemie do té míry, do jaké jste inspirativní vy sám. Z počátku vás může zaujmout profesor a jeho práce, ale po čase se podobné znalosti, dovednosti a triky naučíte a zůstává jen to jádro složené z otázek, pochybností a nápadů řešení. To se nedá naučit, nelze ho od zkušenějšího okopírovat,  lze o v sobě jenom nálézt, formovat ho a posilovat ho. Najdete mnoho svých kolegů, jak rádi dělají motononní práci jen aby se vyhnuli stresu a existenční a mentální nejistotě. Inspirace v sobě nese riziko, vytrvalou vůli a znalosti, a to nejen ve věku do 25 let.

Proč pak teda chemii dělat ?
No přeci kvůli chemii.

čtvrtek 26. listopadu 2009

Chemické názvosloví pro pitomce

Většinu středoškoláků neodradí od dalšího studia chemie ani tak nesrozumitelnost výkladu o chemických vazbách, atomech s pitomě potulujícími se volnými elektrony v orbitalech. Dokonce snad studenti přežijí i nesmyslné memorování chemických vlastností skupin nebo samotných prvků, i když to už dokáže znechutit některé slabší povahy hned v zárodku. Na obojí v různých modifikacích jsou zkušenní studenti dávno zvyklí z jiných předmětů. Naopak vyčíslování nic neříkajíc rovnic je poměrně jednoduchá činnost, kterou student získává dojem, že to je ta pravá logická chemie. To nejhorší, co se může adolescentovi stát je ale stav, kdy nepochopí v počátcích tvorbu názvosloví, protože to z něj dělá v nejcitlivějším věku neandrtálce, který neumí číst ani psát. Proto je nutné stále mladým zájemcům o chemii opakovat, i když se chce na každé chemické škole dokonalá znalost názvosloví, jde jen o vzájemnou komunikaci mezi chemiky a názvosloví je asi tak maximálně 0.1% chemie !! Jednou se to prostě člověk naučí a pak už dál od toho. Bohužel pro střední i vysoké školy se názvosloví nejlépe učí (memorizuje) i kontroluje. Známe to všichni, 1415 upálení JH. První (dělnický) prezident ?

Úprk před -ný,-natý,-itý,-ičitý a před molárním množství
Neštastným studentům se ještě přidá do osnov těžko didakticky uchopitelné molární množství, případně molární koncentrace, i když představivost studenta stačí tak akorát na veličinu zvanou hustota a to ještě s  velkými obtížemi. Molární konstanta a Avogadrova (ne Avogardova!!) konstanta pak dokoná dílo zkázy a nechuť převýší radost z pokusů, zápachů, zabarvení, bublání, rozlití a menších výbuchů a poleptání. Zvlášť když učitelé chemie již delší dobu připomínají paranoiky, kteří studentům pro jistotu žádné chemikálie do rukou nedají, o plynovém kahanu ani nemluvě a místo toho se na hodinách skládají "vzrušující modely molekul". Chemie se tak pomalu stane sterilním šprťáckým nepochopitelným předmětem, pryč od ní a navždy. Za takových podmínek se raději zvídavý žáček vrhne na rychlokvasné pseudoobory typu ekonomie, sociologie, marketing, politologie nebo právo, které na počátku slibují sdělovat veliká moudra jednoduchým učebnicovým způsobem s minimálně globálním dopadem. Učedníkovi nikdo nesdělí, že kariéra v těchto oborech připomíná honění se nahoru po vysokém žebříku s předvídatelným koncem. Studium těchto oborů nelépe charakterizují srozumitelné zkratky: VŠE, FSV (ex žurnalistika), JUDr. a MBA , tak tomu se říká skutečně intelektuální výzva !! :-) Za vyslovenou zlomyslnost lze považovat tzv. fakultu humanitních studií s exitem typu antropologie, gender a občanská společnost. Přesto je poctivé uznale si přiznat, že moudrá evoluce dovedla některé naše spoluobčany do tak niterného stavu mysli, že je pro ně vzrušující představa kariéry tiskového mluvčího nebo definitivy doživotního přehazovače spisů na soudě anebo na úřadě.

Matfyzácká smečka
Nejsmutnější ale je, pokud mladý a nadaný jedinec toužebně očekávající první sex a kocovinu uteče kvůli nesrozumitelnosti látky a nenávisti k chemickému memorování pod křídla rádoby logických věd typu matematika a fyzika. Poněkud silnější akné způsobí nebývalý zájem o šachy a tichou četbu o samotě v šeru dětského pokojíčku nebo o diskuse se stejně postiženými. Smutné konce studia "kulatých hlav" v podobě neštastných učitelů fyziky a matematiky, jež przní vitální a kreativní myšlení chemiků, stavařů a strojařů v prvních ročnících jejich studia, jsou všeobecně známy.

Bioteologie
Naštěstí z moderní alchymie zvané biologie je ještě jakási šance na vyléčení - stačí si zajít po 20 letech strávených v "bio" laboratoři zkoumáním imunitní inteligence nebohého proteinu na přednášku Markošova sebevražedného týmu ve čtvrtek na Viničnou a z biologa se postupně stává filosof-mudrc a pokud zavčas neuteče k chemii, tak končí manželkou a dětmi opuštěný v laciné studentské čajovně u čoudící tyčinky přemítající o možnostech úspěchu při podání žaloby na náhradu škody za zpackaný život na nebohého Darwina, v horším případě na jeho zmutovaného intelektuálně dávno zamrzlého pacholka Flégra. Tragické omyly vědy pak končí v lepším případě v psychiatrických léčebnách nebo na soukromých vysokých školách, v horším případě se přetransformují do hlasatelů Cílkových katastrofických prognóz podávaných svéráznou eschatologickou rétorikou v tzv. vědecky propoceném tričku se stylově červeným flekem od pribiňáčka na jeho horním lemu nebo v Koukolíkově mediálním všudybyl-všechnočet pansofismu "jedna a jedna jsou dvě a to je svět" cinknutým primitivním hegeliánestvím marxova střihu a ztrátou paměti a soudnosti vůbec.

Obrozenecká složitost
Zpět k chemickému názvosloví. I kdyby se poučky a pravidla postpubescent naučil, tak praktické dovození zabere poměrně hodně času a energie, takže ve výkladu stejně nestíhá.
Čeští vysokoškolští profesoři se holedbají, že česká terminologie je díky odkazu našich obrozenců na rozdíl od anglické verze úplná a jednoznačná. Pokud pominu fakt, že ani to není pravda a že v praxi se stejně užívají triviální názvy (vzorec močoviny neodvodíte ať děláte co děláte) nebo latinské a anglické originály, tak je otázka, zda k dosažení tohoto bohulibého cíle byly užity odpovídající prostředky. U organické chemie nebo u polymerů je to pak celé výsměch, tam už je čeština krátká.

Klikorkova suma
Učit se složitější názvosloví má smysl jen tehdy, pokud se s ním probere i chemie samotných sloučenin cca v rozsahu Klikorkovy bichle Obecná a organická chemie (1-2 roky VŠ studia).  Ti drsnější si mohou ještě k tomu nandat poněkud postaršího Remyho. Student pak dojde celkem logicky k rozdílům v elektronové konfiguraci a hybridizaci mezi dusíkem, nitridem, amoniakem, azanem, hydrazinem, diazanem, hydraziniem, azoimidem, trinitridem, hydrazidem, diazanidem, nitrosylem, nitrylem, nitratem, amidem, imidem, azidem, dusitanem, dusičnanem, didusnanem a lučavkou královskou. Z úsporných důvodů jsem vynechal oxidy a kyseliny dusíku s jednou výjimkou a celou jeho organiku.

Jak to zvládnout
Nadávat ale nemá smysl, protože učitele chemie nikdo rychle nepředělá. Co s tím lze dělat z hlediska studenta, kterého chemie zajímá nebo dokonce i baví ? Především se nebát ! Každý nějak musel začít a mozaika se dává dohromady roky. Klidně se ptejte špatně, pořádný chemik už pozná, o čem mluvíte. Názvosloví se lze naučit dvěma způsoby. Prvním z nich je formálně-lingvistický, tj. nejprve se naučit a poté aplikovat obecná pravidla českého názvosloví, např. -ný, natý na oxidy. Tato cesta bude vyhovovat především lidem s mechanickou pamětí a s vůli aplikaci cvičit. Pro logicky uvažující a především vizuálně chápající a pamatující se je zde souběžná druhá cesta, naučit se u dělat elektronové vzorce a z těch pochopit souvislosti, vzájemné deriváty atp. Samozřejmě to nejde sestavit všude, ale pro začátek to pomůže udělat si v hlavě menší systematiku. Doplňková cesta je danné chemikálie vidět, protože není nic trapnějšího než když doktorand na chemingu neví, jak ten jeho metylbenzen, co už pět let modeluje v PC vlastně vypadá a voní ve skutečnosti.

1x lepší reakci vidět než 100x o ní číst
Postupem času se dostanou studenti i do laboratoří, ke kterým je ale dobré znát metody ředění, volné a rušené krystalizace a především už nějaké ty základy názvosloví, redox reakcí a systematiky mít, aby začali chápat, že nejde o to zjistit produkty, ale o to je odhadnout při variantních možnostech reaktantů způsobech katalýzy. Je tragické, když dnešní student magisterského studia VŠCHT se raduje, že je "něco" v aparatuře červené a bublá to.