Má smysl dnes chodit (fyzicky) na univerzitu ?

Čím dal častěji se objevují otázky, zda univerzity v dnešní podobě kampusů a soustav budov přežijí, pokud se ukázala před lety možnost poměrně solidního distančního vzdělávání (např. Open University) následovaná dalšími částečně nebo úplně komerčními on-line projekty typu Khan Academy, Coursera a v současné době nabídkou on-linu kurzů anebo celých programů prestižních amerických univerzit. Aktuálně je vše akcelerované občasné nemožností prezenční výuky kvůli obavě z šíření koronaviru. Pokusím se otázku rozdělit na části a odpovědět v bodech. 

1/ Nebudu řešit humanitní vědy, kde je podle mě už rozhodnuto ve prospěch on-line vedených kurzů a je jen otázka, kdy tlak na snížení nákladů a zvýšení výnosů dotáhne US univerzity v rámci konkurenčního boje k masovější akvizici overseas studentů z Evropy a Asie. Už dnes lákají studenty celého světa mnoha volně dostupnými kurzy z bakalářských programů na youtube atp. Například když chci v laborce zavést nějaký soft skills kurz, nepotřebuji dávno ani univerzitu a sáhnu po komerční nabídce (v US prostředí je otázka komerce vlastně zbytečná, univerzity jsou fakticky také komerční instituce se vším všudy).

2/ Většina nových IT projektů dnes v podstatě spočívá v tom, že si online platforma sedne mezi poskytovatele nějaké služby nebo zboží a zákazníka a za nějaké fíčko spojí obě strany a dodá k tomu nějaký komfort pro obě strany. Vzhledem k tomu, že obraz, zvuk a platební kartu lze propojit celkem snadno, podobných projektů bude jen přibývat a jejich evoluce se ještě urychlí. 

3/ Žádná obecná nebo průměrná univerzita nefunguje. Ačkoliv se školy všude na světě rády řadí do žebříčků, ve skutečnosti se od sebe neskutečně liší. Pro moji disputaci bude zásadní rozdíl v systému výuky. V českém případě je většina informací podávání ve skriptech, zkouší se ústně, pro většinu písemných testů jsou studenty vypracované odpovědi. Doktorské studium je placeno mizerně prakticky bez vazby na praxi. To samé lze říci o vzdělávání pedagogů, úroveň středoškolských pedagogů je slabá, zájem o kariéru podprůměrný. Dovolil bych si dovodit závěr, že pokud bude student poslouchat tu stejnou přednášku v Praze na UK a v Yale, bude mít přednáška v Yale v průměru daleko větší atraktivitu a přínos pro studenta. To zahrnuje nejen samotnou přednášku, ale i materiály k ní, úroveň kolegů ale i způsob testování. Pokud s tímto závěrem a zároveň premisou nesouhlasíte, pak nemusíte číst dál. 

4/ Pokud bude mít český student na výběr mezi on-line kurzem špičkové univerzity a prezenčním studiem v Čechách, UK nebo Německu, dovolím si soudit, že bude vybírat buď podle poměru výkon/cena anebo dle výkonu s tím, že si zastropuje  cenu. Ať dělám, co dělám, tak student, který bude mít takový výběr, by se měl rozhodnout pro Británii, Německo a nakonec až pro papírově nejhorší školu (UK, ZCU, MU, UPOL atp.). Pokud si ale bude myslet, že mu v CV víc pomůže absolvování Yale atp. a cena kurzu bude pro něj dostupná – a to by být měla – pak se obávám, že bude raději studovat pohodlně z domova na Yale nebo MIT. 

5/ Námitky proti on-line kurzům by mohly být dvě. První je absence laboratoře u chemických oborů. Budu teď trochu hnusný, ale i když si myslím, že např. laborky na VŠCHT nebo dříve i na PřF UK (a znám je jen z testování kolegů a známých) mají smysl pro pochopení probírané látky, pro praxi podstatné nejsou. Ta je bohužel někde úplně jinde. Pokud se mu nabídne online kurz s ukázkou laboratorní techniky, práci se v laborce nenaučí, ale látku pochopí. Buď tedy student laborky oželí – do CV se stejně nepíší, nebo školy pozvou na dva měsíce studenty k sobě a tím se zvýší náklady studie a kratší laborky proběhnou anebo on-line Univerzity přijdou s programem typu TOEFL, tj. si pronajmou laborky ve snadno dostupných místech a ve smluvený termín tam vyšlou asistenta a projedou laborky s místními studenty v daném regionu.

6/ Druhá námitka může být absence univerzitního prostředí, diskusí atp. Obávám se ale, že univerzalismus na školách se nepěstuje už nějaké to století a kritické diskuse a polemiky se na českých univerzitách nevedou vůbec. A nedělejme si iluze, z masovostí vzdělání od 60s se individuální přístup učitel-žák dávno vytratil a často nevíte, kdo vedle u vás ve vlastní laborce. V tom smyslu ERASMUS jen pokračoval v trendu a udělal ze škol průletovou kreditní fabriku s povinným vyúčtováním než že by docházelo ke skutečně výměně zkušeností. 

7/ On-line výuka má navíc mnoho předností pro ty, které rozhodují o potřebě dané školy, tedy pro studenty: snadnější a levnější individualizace kurzů, absence problematických vztahů a jedinců v kolektivu nebo absence studijních referentek a přiblblých indexů, absence závislosti na ostatních studentech anebo naopak získání možnosti se učit podle vlastních možností a nálady. Není nutné čekat půl den ve frontě na náladové jedince snažící se statisticky nesmyslnou metodou výběru několika otázek a subjektivním hodnocení nehradit testování. K tomu vše absence nesmyslných bakalářských, diplomových prací a groteskních státnic, navíc prováděné ústní formou.  Česko je dnes snad jediná země na světě, která má státní ústní zkoušku u doktorského studia.

8/ Nejspíš nemá ekonomický nebo jiný smysl opakovat přednáškové kurzy každý rok, když je lze na videu zpřístupnit dle potřeby.  

Nechci být při všem ještě špatný prognostik. Jen si říkám, mít těch 18 let, co a proč bych si vybral. Bohužel vzhledem ke svým zkušenostem vybírám jinak, než vybírá student dnešní, který má nejspíš jiné zkušenosti a představy o své disciplíně, než jsem měl já a minimálně současný nezájem o anorganiku a organiku ze strany mladých naznačuje, že může být můj pohled hodně minoritní. Moje představa je, že stejně jako v tech oborech, např. mobilů typu iphone, aut Tesla dojde k rychlé revoluci následované zpomalením změny a postupné evoluci a upevňován postavení těch, co revoluci zvládli. 

Podle mého názoru, pokud se současné české univerzity radikálně a v krátké době nezmění a nepřestanou si hrát na kolektivní nečinnost, vědecké rady, titulománie a nepřestanou psát výroční zprávy plné frázi, výčtu nesmyslů a nezačnou se ptát zájemců o studium, co vlastně chtějí a sami na školách diskutovat, jak se změnit a měnit, dopadnou jako sedláci u Chlumce. To už ani nemluvím o lidech typu Zbořil, Hobza nebo Miler, kteří svým jednání dokazují, že etika a fair-play z některých VŠ naprosto zmizela.

Nejspíš pár let univerzity přežijí, dotace budou, setrvačnost je v Evropě velká a také jakože tradice, ale kvalita studijní masy financované úředníky na ministerstvu se propadne ještě níže a elita bude směřovat jinam. Bohužel dosavadní propad českých škol v relaci se západem a nulová tendence ke změně mě vede k závěru, že české školy se nepoučily, neprošly potřebnou sebereflexí, systémově se i přes tuny popsaného papíru s všemožnými dotačními projekty nijak nezlepšují a bude potřeba tvrdšího střetu s realitou.  Zatím je kryje bezplatné školství a chybějící  konkurence. Teplíčko a smrádeček nad Vltavou, rychlík ale už dávno odjel jinam. Pro ty flexibilnější instituce to bude nebo spíš je ale  možnost, jak najít větší finanční zdroje na svůj rozvoj, navíc nezávislý na státu.