V rámci jedné naší akce na konferenci ohledně léčení rakoviny jednoho orgánu se ke mě před 4 roky dostala nabídka provedení klinických testů nejmenované čínské firmy. Nabídka na spolupráci vypadala obstojně, zjistil jsem si z internetu, že se dokonce jedná o čínskou pobočku firmy českého miliáráře, která sama provánd klinické testy svých látek a tak jsme se sešli s vedením. Už to první jednání mě mělo vyrovat, ale nevarovalo. Český manažér s poněkud delšími vlasy i nedbalým strništěm se po hodině začal chovat tak familiárně až mě i mým kolegům začalo být od trapnosti nevolno, navíc něco naznačil o zprostředkování a už za dva dny mi přišla smlouva o zprostředkování na no-name jeho firmu. Dejme tomu, že ta první zakázka měla být cca na 2 mil USD, z každé slevy pod tuto hranici, by to ereročko dostalo 50%. Začal jsem pomalu chápat pravý význam slova homecredit. Dotyčný manažér, poznav že jsem česky mluvící a píšící, se začal orientovat s korespondencí jen na mě a i když jsem mu snad 5x z očí do očí a i přes mail vysvětlil, že úplatky nedávám, tak se stále vnucoval se zprostředkování "My se určitě dohodneme, nech to kamarádíčku na mě". Krom samovolnéo přechodu do tykání, co by mi jinak ani nevadilo, mi navíc nabízel, že za zmínku v našem pseudouniverzitním tisku s ním jako s úspěšným čínským farmaceutickým matadorem mi zaplatí na provizi cca 10T USD. Začal jsem se dozvídat od kolegů, že o ně všude prohlašuje, jak spolu dlouhodobě úspěšně děláme. Začal jsem tedy postupně docházet k tomu, jak mám správně chápoat jeho PR články především v českých médiích. No nic, na tom by zas tak zajímavého moc nebylo, stane se, že se člověk dostaně do styku s někým podobným, ale zajímavější byla ta jejich klinická část, a to z úplně jiných důvodů než je účinnost léku.
