středa 17. října 2012

Laboratoře z organické chemie aneb stále nevaříme perník

Po absolvování povinné organické chemie I, která zpravidla nadchne jen zoufalé panice chemie a milovníky slabomyslných malůvek, nastupují v plné síle laboratoře z organiky. Už za mých studií se jednalo o flákárnu - nakonec co si budeme nalhávat, ona celá organika je jedna velká flákárna, kde se hodiny staví sklo a pak čeká a čeká - a tak nepatřičně potěšen přítomností pár pěkných slečen z biochemky, kterým stejně jako kdysi mých vrstevnicím z biochemie dělá problém rozlišit adici od substituce, jsem v pondělí ráno nastoupil v novém bílém plášti do laborek z organické chemie. Ač si mě některé chronické absentérky spletly s asistentem a snažily se o ranní koketérií na úrovni zkušených kurtizánek, což zahnalo mojí depresi z tak časné hodiny, začaly laborky bez ve škole obvyklých zmatků a průtahů, kdo kam patří a co má dělat. Je sice pravda, že prestiž organiky u nás za posledních 15 let celkem dost upadla, čímž jsme dohonili chemický svět, ale i za dávných dob orgaslávy patřilo k dobrému tónu laborek, že profesor neměl na nic čas a do laboratoří se vydával jen, když utíkal před manželskými povinostmi anebo když se spletl, a jeho asistent byl namachrovaný debil, zvlášť pokud dělal pomvěda od druháku a o studentech, co neví, jak vypadá podtlaková destilace nebo hmoťák si myslel, že nemají na škole co dělat. Vím o čem mluvím, protože jsem ¨je ve Votočkově párkrát vedl a je nezměrným štěstím pro Univerzitu Karlovu, že se tam na organiku posledních 10 let nehlásí skoro nikdo.
Po seznámení s bezpečností práce a základními zařízeními laborek jsme ve stole objevili zadání čtyř úloh, které jsme měli do pátku zrealizovat. Na moji zkoumavou otázku, čím je nejlepší začít, mně na první pohled ublíženecky agresivní asistent poradil, že je to jedno a tak jsem počal počítat množství reaktantů, neboť hodiny výdejny jsou omezeny, což jistě na klidu nepřidá. Jak jsem brzo zjistil, laborantky z výdejny sedí ve veselé diskusi někde vedle v kanclu a občas vydají i mimo hodiny, zvlášť pokud je jim jedinec sympatický, což se v mém případě při vší skromnosti dalo očekávat. Ověřením v sešitě výdejů je dobré si zjistit, zda si jdu pro takové množství, co i předchozí kolegové, protože kontrola výpočtu od asistenta nebyla žádná a podepsal by i výdej vlastního hlenu, kdyby byl na skladě. Poněkud postarší ale pěkné laboratoře plnily obstojně svoji funkci, stejně jako postarší profesor (formálně takový titul snad ani neměl), který se občas v místnosti ukázal a něco nesrozumitelného zamumlal. Znuděný a dost mizerně oholený asistent pak vydával srozumitelné informace, ale jen na vyžádání a ještě takovou formou, že být na místě regulerních studentů, poslal bych ho slušně řečeno do hajzlu. Za celou dobu krom úvodu a popisu destilačky, odpařovačky atp. nebyla jediná přednáška o tom, co je smyslem laborek a čeho si mají u jednotlivých operací studenti všímat. Studenti si tak museli spojit teorii z organiky s učebnicí k laborkám, která je ale zaměřena spíše k instrumentaci než k principům technik. Studenti měli tedy na začátku laborek k dispozici jednu až dvě rovnice, reaktanty ,popis prací, plášť a brýle. Patrně jsme si ani neměli dovodit meziprodukty a vedlejší produkty, protože to po nás nikdo nechtěl. Obecně laborky z organiky patří k těm lehčím předmětům, v podstatě jde o dílenské práce (pokud se to na základce ještě učí), kde vás překvapí občas mizerný zvlhlý reaktant nebo nějaký vlastní omyl např. při separacích, kde po 4 hodinách vaření úspěšně odstraníte produkt a spláchnete ho rychle do výlevky, přičemž v tu chvíli Vám ten omyl dojde a vy už začínáte tušít, že ve čtvrtek domů nepůjdete.

U práce jsem se po celý týden pěkně nudil a tak jsme strávili celý týden žvaněním o škole a okukováním spolužaček, odevzdali jsem cca 4 produkty a někdo se podíval i na seznam spekter. Začátečníci brzy pochopili, že nejde oproti anorganickým laborkám o nic těžkého : destilace, separace a vysušování, takže laborky dostály své pověsti, že to je pohoda a někteří z nás odcházeli už ve středu a přišli pak na závěrečný, ne příliš duchaplný, test. Známka nakonec byla odvozena další týden podle nálady vyučujícího a výsledky práce na ní neměly marginální vliv, jak je nakonec u organiky zvykem :D

V podstatě nemám laborkám z organiky krom chování dozoru moc co vytknout. Organiku si opravdu studenti vyzkouší a to i v celkem rozumném rozsahu. Pro šikovnější nebo zkušenější jde ale o ztrátu času a lehce získané kredity a to se opakuje i v pokročilých laborkách II, které se od základních liíší jen v detailech. Asi by stálo se zamyslet nad tím zkusit spojit znalosti ze základního kurzu organiky s laborkami těsněji, aby studenti tupě nemakali dle určených postupů bez toho, že by chápali, co a proč to vlastně dělají.