Dnešní studenti jsou hloupější ....

Ve starším článku jsme citovali spolu s poněkud ironickým komentářem rozumy děkana jedné z fakult VŠCHT na horšící se kvalitu studia a studentů na VŠCHT a v přírodních vědách obecně. Už prý tím, že dříve jich bylo vybráno méně, byli studenti a studium kvalitnější. Podobné názory měl i jeden citovaný absolvent na stránkách VŠCHT s poznámkou, že studenti před 15 lety byli zvídavější a připraveni diskutovat, zahraniční studenti na jeho ústavu jsou prý adaptabilnější a na UK už raději vůbec nepřednáší, protože tam není zájem o chemii prakticky žádný. Bylo prý nutné snížit rozsah několika základních předmětů, aby to dnešní studenti vůbec zvládli. Celé to martýrium stížností doplním o 2 roky starý komentář postaršího profesora organické chemie, že jeho ústav je jeden z mála na škole, který se snaží zachovat kvalitu, jaká byla na škole před revolucí. Tehdy byly prý i zkoušky a laboratoře těžší. Stát by měl začít množství studentů regulovat a omezovat dotace humanitním směrům. Neexistovalo za jeho mládí, aby studenti při studiu také pracovali, dříve bylo problém vůbec vystudovat. Utrpením je i nakonec samotné zkoušení, protože studenti chodí nepřipraveni. Tak poodobné názory slyším v českém prostředí často. Přejděme raději od dojmů ke skutečnosti a od české univerzity k americké, jakou jsem měl možnost poznat a vystudovat. Vybral jsem si pro začátek jen pár rozdílů k vysvětlení, že ono je to trochu jinak. Pokud někdo zaspí dobu, neměl by aspoň veřejně ventilovat nářky spícího, že už je ráno.

Zkoušení

Na rozdíl od VŠCHT se studenti chemie v US nestresují tím, kdo bude jejich zkoušející, jaký je jeho názor na určitou věc a zda se zrovna v den zkoušky daného studenta dobře či špatně vyspí. Veškeré zkoušky jsou samozřejmě písemné a anonymní, aby byla zajištěna objektivita hodnocení. Každý student proto má pro každou písemku své identifikační číslo, kterým svou zkoušku podepíše a jeho jméno je tak přiřazeno až po přidělení známky, kdy je konečný výsledek ještě možné o level modifikovat na základě práce ve třídě. Jedním z největších průšvihů, kterého se můžete na americké univerzitě dopustit je jakýkoli náznak sebeidentifikace při zkoušce, např. pokud bych, jakož jediný evropan ve třídě uvedl něco moc evropského, dále kontaktování vyučujících během zkouškového období a zejména plagiátorství. To znamená okamžitý konec studia. Po chodnách jsou proto vyvěšeny velké postery upozorňující studenty na závažnost plagiátorství. Zkoušky se píší na počítači ve chráněném softwaru, který umožňuje tři různé režimy: A) open book ve třídě B) open book s přístupem na internet a C) open book - take home, kdy je na zkoušku zpravidla 6 hodin, studenti mohou používat jakékoli externí zdroje a mohou zkoušku vypracovat na jakémkoli místě. Ve všech případech nelze ale kontaktovat třetí osoby. Konečné hodnocení, kdy se známky udělují na základě srovnání všech studentů v kurzu, zaručuje, že si studenti během zkoušek neradí ani jiným způsobem nespolupracují, neboť by se tím sami mohli dostat do kompetenční nevýhody se svými spolužáky. Samozřejmě obsahem testu jsou otázky z každé hodiny, aby byl obraz o znalostech studenta komplexní. Na VŠCHT se dodnes zkouší hlavně ústně, a to bez jakékoli anonymity, z celé probrané látky dostane student 1-3 otázky. Někteří studenti se dokonce na zkoušku oháknou jak na ples, vezmou si kompletní kvádro nabo načinčané šatičky pro pedofily, takže grotesknost "ústní" dosáhne vrcholu. Neexistuje žádná možnost kontroly ústního zkoušení, natož permanentní kontrola, žádné standardy a až na výjimky (fyzikální chemie) nejsou ani relevantní vzorové testy v případě písemných testů. Namyšlení čeští vyučující ještě o sobě naivně tvrdí, jak jsou spravedliví a jak znalosti z ústní zkoušky poznají, kdo umí. Stačí si přečíst pár prací o testování, o prvním dojmu, o sympatiích a znát trochu statistiky, aby si člově ověřil, jak takové zkoušení vypovídá v souhrnu jen o jednom - a to o zkoušejícím. Okruhy ke státní zkouškám pak připomínají názvy kapitol učebnic, takže nikdo přesně neví, kde otázka začíná a kde končí. Určuje to prostě zkoušející. Maximálně směšné jsou v tomto ústní státnicové zkoušky, kdy znervovaný student před komisí, kterou často vidí poprvé i naposledy v životě, musí opakovat naučenou látku, ze které už jednou předtím byl zkoušen, jako odpovědi na jednu dvě náhodně vybrané otázky. Hodnotícím ani není trapné takové opakování požadovat. Kdo dobře opakuje jak opice, bude vpuštěn. Na západě by na to neměl žaludek nikdo. Znudění přísedcí se pak ptají na úplně blbosti v závislosti na tom, zda pochopili, že musí zachraňovat nebo zda si mohou dovolit i nějakou základní otázku z oboru. Bohužel se obávám, že obrovskou propast v úrovni testování některých českých vysokých škol oproti americkým nepřeklene v dohledné době samovolný vývoj, neboť to opravdu souvisí fakticky s vymřením dvou generací učitelů zvyklých na takový amaterismus a svévoli, spíše se dočkáme žalob studentů a vyšších náhrad odškodnění.

Zájem o studium

Všichni výše popsaní stěžovatelé začali svoji chemickou kariéru v 70.letech. V té doby byl mezi středoškoláky velký zájem o technické vědy, přestože čeští vědci prakticky nepublikovali, ale často jen přeložili zahraniční práci a zde ji publikovali v upravené formě. Proč takový zájem o chemii ? Částečně proto, že ještě nedošlo k popisu ekologických škod způsobených chemickým průmyslem, což je mimochodem chyba těch "kvalitně vzdělaných" chemiků té doby, že nebyli schopni včas seznat důsledky své činnosti, a částečně proto, že nabídka humanitních oborů byla vysoce limitovaná českolovenským státem. Jakmile se navíc dostala do popředí ekologie, studenti začali pomalu směrovat kroky k biologickým disciplínám, později následovala móda biochemie. Tedy by bylo dobré srovnávat tehdější chemickou a biologickou masu jako celek se sumou dnešní chemické a biologické studentské masy. Jakmile se v pol. 90 let uvolnila kapacita humanitních oborů, studenti viděli užitek jinde. Jsou proto hloupí ? Ale vůbec ne .... V USA je závislost na modních vlnách studentů elasticky pružná. Pokud jde obor dolů, jdou dolů i granty a vybrané školné, vyhazuje se v rámci zprofanovaného cost cuttingu ze škol a v době boomu se naopak přibírá. Nikdo se nezaříkává záchranou výzkumu a vědy budoucím generacím. Věda je nesmrtelná stejně jako výmluvy zbytečných o své potřebnosti.

Konzerva

Všichni výše uvedení mají ještě jedno společné v CV. Na VŠCHT studovali, doktorovali, postdokovali, asistovali, habilitovali, profesorovali s malou obměnou práce v AV, příp. PřF UK. Tak pětina dělala cca půl roku poskoka v zahraniční laboratoři, pak hned domů (bez komentáře). Všichni z nich si píšou v telefoních seznamech i na webu všechny své tituly. Proč ? Když to přeženu proto, že by je podle jména nikdo nepoznal. Krásnou ukázkou je jeden ředitel ústavu, co je snad v 8 vědeckých radách, ve 3 poradních sborech, v 5ti zájmových sdruženích a ještě dělá s jednou bývalou soudružkou v akreditačce. Co je na těchto lidech inspirativního, aby k nim chodili studenti ? Nic. Ověšené tituly a neprodané patenty dnes nikoho nezajímají, základní obory zahnívají citováním úspěchů před 100 lety a cirkulace laboratoří na straně vedení je nulová. Když se to zasekne, tak se to prostě zasekne na dlouho, dokud dotyčný/á nezemře. V USA se postupně ruší doživotní profesury, protože ve srovnání se světem začala americká chemie v posledních 15.letech ztrácet a jedním z důvodu byla konzervativnost doživotně jmenovaných profesorů. Na americké škole ale i tak prakticky nenajdete jediného učitele, který by nevystudoval jinde anebo nestrávil cca 15 let jinde.

Nulové výsledky

Jedním z dalších důvodů přechodu k biologii, ekologii atp. je také to, že v ČR doba velkých chemických objevů v 70.letech jaksi pominula. Jestli na to měla vliv zastaralost mnoha technologií, odchod špiček AV po sovětské invazi nebo primárně poválečné vyhnání německého obyvatelstva (Ústí, Dečín, Chomutov, Liberec) nechám na jiných. Drtivá většina výzkumu na českých VŠ i v AV byla a je na nic. Lze to sice eufemisticky nazývat základním výzkumem, ale stále to bude na nic, a to i když to opublikují v některém časopise, který vznikl jen proto, aby bylo kde ty nesmysly publikovat. V US máte kromě grantů i často privátní nebo rizikový kapitál a obojí se přidělujeme jen těm, kterým se výzkumy rentují. U nás lze přežívat v grantovém smrádečku na škole nebo akademii věd celá desetiletí a vlastní užitečnost si dokazovat získáváním naprosto zbytečných titulů doktorů věd.

Práce při studiu

Při undergraduate studiu v pracuje v US prakticky každý. Pokud student později pracuje v laborkách na jakémkoliv projektu, pak je normálně (i když ne moc dobře) placen. Představa, že by student dělal zadarmo 3 dny v týdnu v laborce profesora bez odpovdající mzdy, je naprosto mimo mísu. Je celkem normální, že v undergraduate studiu (zpravidla 4 roky) student projde všemi odděleními a vše si vyzkouší, k tomu si vybírá minor (vedlejší specializaci) např. právo nebo ekonomii, aby z něj nebyl jen laboratorní idiot. Oborové spojení na Master (1-6 roky) nebo PhD, ke kterému Master zpravidla nepotřebujete, neexistuje. Každý může přestoupit na jiný obor v Master nebo PhD a je to naprosto normální stejně jako přechod během studia. Teorie se v Master učí jen vyjímečně, hlavní je práce na konkrétním úkolu, na kterém se toerie naučí tak nějak mimochodem.

Studované obory

Kromě nutnosti volby minoru je odlišnost ještě v něčem jiném. Málokterý student studuje něco jako Inorganic n. Organic chemistry. Většina laboratoří se specializuje na spolupráci s firmami a vždy je základní obor modifikovaný, a to skutečně, ne jako na VŠCHT, kde se k organice dá obor syntézy léčiv, ale krom teoretických plkózních farmakologií, farmakochemie atp. se stejně dělá obyčejná organika a nikdo ani není motivován spolupracovat s jinými ústavy školy, natož akademie věd. Naopak je na podobné nabídky na školu neuvěřitelně rychle zasíláno studentům upozornění, že AV nemá k magisterskému studiu akreditaci :D Ten mail podepsaný proděkanem mám schovaný dodnes. Co říká o pisateli a co číká adresátům ? Studenti, zde nejde o obsah vašeho zájmu, zde nejde o to, něco změnit, zde vám pomáhat nebudeme, pokud máte multioborové zájmy nebo vás nezajímá zastaralé organické učiliště ve druhém patře. Jde jen o to, že budete muset dělat u nás, i když byste chtěli dělat u někoho lepšího, který se nepotřebuje ověšovat tituly a zásluhami "za výstavbu".
Narozdíl od některých kolegů považuji nové kombinované obory typu forenzní analýza a biomateriály jako začátek cesty dobrým směrem, i když cesta k pochopení studijních modulů a minorů ze strany VŠCHT a PřF UK je patrně dlouhá, protože vzdát se "uvazků" ve prospěch soft oborů se našim hierarchizovaým seniorům zvyklým "na věčný pořádek" nechce. Hlavní přece je, když se naučíme tlustá skritpa plná dalších a pro dnešní a budoucí praxi naprosto zbytečných rovnic a pak si ještě ověříme ve hmoťáku. Není bez zajímavosti, že se ke změnám dokopali kovy a biochemie, které už nelpí na oceli a pivu, ale pochopili, že se někam vývoj posunul.
Nakonec i když přejdeme k dnes tak populární statistice publikování, zjistíme, že nárůst publikování začal až v druhé polovině 90.let a rozhodně ta předchozí nečinnosti nebyla dána režimem, jak se dnes šéfové ústavu snaží tvrdit. Prostě akademici nebyli zvyklí až na vyjimky podávat slušné výkony. Porovnáním s Maďary nebo Poláky to lze celkem slušně dokázat.

Protože některým komentátorům chybí závěr příspěvku, shrnuji a dodávám toto : není pravda, že jsou dnešní studenti hloupější, méně zaujatí pro školu než dříve, neschopní samostatností v práci a pasivní. Posuzovat něčí hloupost z ústních zkoušení je nesmysl, zvlášť pak těmi, co nikdy v žádné solidní laboratoři nebo ve firmě nepracovali, natož aby tam dosáhli vedoucích postů. Za další chytrost a hloupost jsou zcela subjektivní pojmy, které se některým pletou se schopností zapamatovat si rozsáhlé texty látky, které jsou dosti teoretické a v praxi k ničemu, a ty ve stanoveném čase reprodukovat jao by to byli vlastní myšlenky. Studenti jsou jen více kritičtí a ptají se, zda daný předmět není jen blábolivá teorie, ve které se to hemží bezobsažnými hesly typu samouspořádání, rovnováha, kompartment, systém apod. Těm, co podobná kritika a následně vlažný přístup ze stramy studentů vadí a na přednášky jim přijde cca 5 lidí, nezbývá při ztrátě soudnosti než se uchýlit k stupidním tvrzením. Je zcela logické, že dnešní studenti nepůjdou na obor, které nese sebou uplatnění právě jen v té výuce. Jistě, nějakému procentu jde i o titul, na školu kašlou, ale o titul šlo daleko více před 20 lety, dnes se tituly a formálním vzděláním nikdo nenají. Efektivita práce v průmyslu i vědě se za posledních 15 let prudce zvýšila a je otázkou, zda zastaralým memorickým a pseudoakademickým způobem výuky lze v dnešní chemii obstát. Nakonec řešní nezájmu o přírodní vědy ve formě absence elementárních přijimacích testů a neomezeného počtu přijatých způsobila zase jen ta "chytrá" generace dnešních padesáti- a víceletých, kteří obětovali kvalitu za svou kolektivní důchodovou jistotu, protože nebyli schopni vygenerovat jiné zdroje než peníze za studenta a pak rodiné granty od české vlády. Ti, co studují, za to opravdu nemohou.

Tuhé laboratoře z anorganické chemie

Při náhodném čtení studijního plánu po větší opilecké akci si i poměrně dost podroušený student chemie všimne, že se tam vyskytuje předmět složený ze slova laboratoře, předložky z a názvu předmětu, který se dále v textu studijního plánu podezřele často vyskytuje. O co horší je stiuace, kdy po dalším opileckém ránu člověk zjistí, že by na to měl i dorazit, a to nejpozději do hodiny. Dva naši mladší kolegové původem nikoliv z VŠCHT absolvovali postupně laboratoře z anorganické, organické chemie, biochemie, fyzikály, fyziky, anály a chemického inženýrství. Smyslem bylo zjistit, zda  studenty laborky vůbec baví, jak jsou na ně připraveni, zda mají všechny potřebné infromace, co je skutečnou náplní laboratoří, co je jejich smyslem, zda studenti mají z laboratoří strach a jak se laborky hodnotí.
V prvé řádě musíme s politováním konstatovat, že dát jakékoliv laborky na 8.00 ráno je nelidská pitomost. Ačkoliv jisté části studentů i postarším vyučujícím to problém dělat nebude, běžně střízlivému (roz.normálnímu) studentovi trest v podobně vyhození z hodiny pro pozdní příchod znamená, že chodí na laborky nevyspaní studenti. V případě dojíždějících to znamená vstávat kolem 5.00-5.30, což jde vydržet jednou za týden, ale ne celý týden. Navíc není nic horšího než když si někdo spojí ranní vystresovanou hrůzu s laborkama. Ranní vstávači to nepochopí, ale my ostatní ano a měla by to konečně pochopit i VŠCHT. Dodnes s vděkem vzpomínám na svého norského šéfa, který na ty americký velkuhubě motivované řeči o práci v labu od rána do noci, prohlašoval, že ráno v 9.00 je v labu pouze zloděj a v noci pak zmatený impotent. Normální školní laby jsou od 13.00 do 16.00, max. 17.00
Zapisujeme kolektivně v SISu mladšímu kolegovi první laborky z anorgány (pokud nepočítáme obskurní koukání do mikroskopu pod názvem laboratoře z biologie) a kupujeme mu za peníze z fondu kulturncíh a sociálních potřeb stejnojmená skipta . Kolega se anorgánou 10 let živil, tak by toho víc mít nemusel. Po přečtení skript nechápeme nic ohledně náplně laboratoří, protože učebnice i stránky ústavu anroganické chemie nevysvětlují vůbec nic, nepřichází ani žádný mail s popisem, obsahem atp.. Ze studentského serveru si studenti pouze stahují několikastránkový tahák na redox rovnice, o kterých sami neví - stejně jako kolega - vůbec nic. Kolega se ale nebojí, protože si je jist, že jeho znalosti ho před porážkou spolehlivě ochrání. Nyní už nechám slovo kolegovi, co se těch 5 dní v jeho hlavě dělo :
Den prvý
8,20 Rozespalý a sám hledám laboratoř někde v podzemí budovy A, přicházím pozdě, v davu bílých pláštů nemohu nají asistenta, tak se omlouvám nějaké studentce, která mně hustotou make-upu nejvíc připomíná moji třídní. Asistent tam už podle svědectví ostatních byl a docházku udělal. Takže teď mohu už jen získat. V laborce je mrtvolné ticho, občas trapné uchychnutí jako před nějakou zkouškou.  Vyberu si židli vedle nějaké vystrašené holčiny a vedle ušmudlanehého kluka s poněkud nepřítomným pohledem a pláštěm Zentiva s tužkou na prsou a šmoulovatýma brejlema s nějakým nápisem. Oba mají vytežené rovnice z primátu, nějaký sešit, skripta, tužku a na sobě mají plášt. Krom rovnic nemám nic z výše uvedeného, takže v klidu čekám na asistenta. Přichází nějaký postdoc, kouká na mě, co tam asi tak dělám, pak z rodného čísla pochopí a se slovy "vy jste přišel pozdě" vysloví varování, že absence trpět nebude a po druhé špatné písemce se taky končí. Poprvé se mi zvedá žaludek. Pak se přebírá stůl. Všichni to sklo počítají. Mně je to jedno, celkem správně jsem zvolil starou zkušenost, že druhý den nikdo neví, co koho je, a jdu si na kulaťák koupit nějaký plášť a poté do Miláčka něco k snídani. Tam se mi zvedá žaludek podruhé.
10.00 Vyučující nám dá jakousi slabymyslnou písemku z výtěžku a zadání rovnic. Výtěžek je v pohodě, holka to ode mně opsala hned, kluk se chvíli ošíval, pak očkem koukal, tak jsem mu ten papír raději dal k nosu. Opisují i ostatní. Všichni opisují rovnice z primátu. Někteří opisují i rovnice, které jsem jen odhladnul a navíc si spletl dusitan s dusičnanem. Pak na mě začne druhý asistent - doktorand hulákat, proč to neodevzdám a ať to neukazuju sousedům nebo mě vyrazí. V laboratoři je celkem vydýcháno, chci se napít, tak mě ještě seřve, že se v laborkách pít nesmí ale aspoň pochopí a zapne digestoř. Připravenou připomínku, že jen blbec si splete láhev matonky s konc. HCl jsem spolknul a dobře jsem udělal.
12.00 Po obědě se seznamují studenti z načtené literatury s bezpečností stylem, každý něco. Protože to zadali v době mého hledání pláště, tak to říkám zpatra. Oční sprchu jsem si vybavil ale v labu nenašel, zato jsem věděl, co se čím vyplachuje a asák je se mnou spokojen a ptá se, zda jsem chemii někdy dělal. Po pravdě říkám, že ne, protože jsem začal ze slibovaných činností zjišťovat, že anorganická chemie znamená zahřívání, sušení, krystalizaci, filtraci a počítání výtěžku.
17.00 odcházím, bolí mě celkem nohy, ale aspoň vím, že z primátu poznám, co se bude chtít zítra v test. Dostáváme i seznam úkolů, co se bude dělat příště. Úkoly nejdou v učebnici popořadě ale tak nějak napřeskáčku a pod jinými názvy. Přestávám skripta číst, protože je nechápu. Nechápu, co nám vlastně chtějí říci. Jdu domů a spát.
Den druhý
8.20 Píše se už pár minut písemka. Zas má asistent blbý poznámky, tak se ponížím a vymluvím se na nevolnost. Že je to moje blbost a že mám o tom míň času na test. Sousedka se na mě už hezky směje, bohužel opětovat nemohu, protože jsem ráno nestihl vůbec nic a smrdí mi z huby. Nechávám jí to zas opsat. Ostatní dělají po 5 minutách, že přemýšlejí, ale ať dělám, co dělám, nemůžu pochopit nad čím. Prostě opisují. Začne se dělat zadaná práce, protože se řeklo, že se bude dělat práce. Každý asi ví, co se bude dělat, nikdo ale neví, proč se to dělá. Prostě proto. Nikdo se neptá na názor studentů, co je zajímá, co chtějí dělat. Všichni v jedné lajně .....
10.00 Prvních 5 studentů opouští laborku po vyhodnocení druhého zvoraného testu. Opravdu nechápu, co se na tom dá zvorat, když ty rovnice mají na primátu a většina má zkoušku z anorgány. Možná je to daň za to, že beou bez přijímaček. Na druhou stranu moc také nerozumím, k čemu takový namemorovaný seznam rovnic a kvanta vystresovaných studentů jsou. Dostávám lahvičku pro produkt, ten musím zvážit a dát to panu vedoucímu asákovi. Poděkuji a s politováním konstatuji, že to mohli říci předem, protože jsem mezitím produkt zvážil a vyhodil, jako už několikrát předtím. Dělám to tedy podruhé. Asák mě pochválí za barvu i výtěžek. Kdyby jen věděl, že jsem si zadání ani pořádně nepřečetl a udělat to v obou případech z dvojnásobného množství. Postupně přestávám vůbec vážit a dávám to podle oka. Ředím, jak jsem zvyklý. Po čase to tak dělají všichni.
12.00 Většina studentů je už zaběhlá a práce příjemně utíká. Oba asistenti nic krom základního zadání a pár speciálních technik nevysvětlují, jen odpoví přidrzle na otázky, mně teda slušně, protože vypadám jako jejich táta nebo si mě vygooglili. Ještě stěští, že mám tak obyčejný jméno a fotku nikde :D
Den třetí
10.00 Další 3 nás pro nenapsání vstupního textu opouští, jinak beze změny. Začíná sranda a laborka je tak nějak vzdušnější. Prý máme udělat nějakou poznávačku aniontů, sulfan a kol. si ze školy opravdu nepamatuji a nevím, k čemu by mi to dnes bylo. Jsem asi už blbý ale hledat něco po celých skritech odmítám a odhadnu to s 50% úspěšností, což je slušný průměr. Příchází asák ukázat práci s Natriem ... buch buch a pak fosfan.. buch buch. Legrace. Pak nějakej plešoun něco doutnavýho hodí do laborky a ať prej vypadneme. Protože jsem zrovna nevyditelný v pozici hledájícího dole pod stolem, zařvu na něj upřimně, něco o debilním čůrákovi a opět je velká legrace. Začínám zjišťovat, že chemie na VŠCHT má jisté prvky tragikomičnosti. Práce se daří, úkoly se dělají jak v rychlíku.
Den pátý
14.00 Všechny práce hotovy. Jak jsem předpokládal, inventář, co mi ukradl soused, se poskládal z okolních stolů vyhozených spolužáků a platil jsem jen dvě věci. Pak se psalal velká písemka, zas výtěžek a zas rovnice plus teorie. Všichni si z toho začínají dělat legraci, asistenti zuří a hrajou si před závěrečnou klasifikací na tvrďáky. Prej jestli beru B, Ačko nemá nikdo, většina C a D, někdo E. Zapisují mě to do indexu. Ptám se, k čemu ty laborky byly. No, abyste se něco naučili ... A co jako jsme se naučili ? Koukají na mě nevěřícně. Prý se mám zeptat na děkanátě...

Takže pár postřehu :
1. anorganická laborka nejsou nijak těžká. Autoři patrně chtěli studenty naučit filtrovat, vážit, zahřívat, sušit, ředit a vysvětlit, jak se před 50 lety analyzovalo. Nějaké blbosti studentů se celkem dozorují a eliminují, takže o zdraví nejde. Tomu odpovídá i časová dotace pouhého týdne.
2. laboratoře nemají webové stránky, doplňující příklady atp., zdroje, učebnice je zmateně napsaná formou nauč se sklíčka a budeš chemikem, najdi si v tom rovnice, třeba pochopíš
3. asáci (v mém případě) byli nehorázně přidrzlí, neochotní. Na druhou stranu byli objektivní a písemky opravovali spravedlivě, na krásu zjevu a dojmu se nedívali. Jinde naopak asáčky byly mírné a daly (zápočet) každému. O čem takové nejednotné známkování vypovídá ?
4. studenti se první dva dny laboratoří báli, nikdo jim s písemkou nepomohl ani neřekl, co bude v té příští za témata a z čeho se na to učit. Nikdo ani neřekl, že samostudium je podstatou tohoto předmětu.
5. studenti se učí rovnice, kterým nerozumí, dělat je ani nebudou, jen se objevují v písemnkách.

Třeba měl kolega jen smůlu na asáky (jména obou si pamatuje ale nemá smysl je hanět), ale zajímalo by mě, kolik po takových laborkách má ústav anorganické chemie studentů. Krom masochistických magorů anebo honičů kreditů si laborky II dá jen naivní blázen a na ústav asi zamíří jen když nebude zbití. Je to sice už podruhé, co se zde navážíme do jinak celkem kvalitního ústavu anorganické chemie, ale tento ústav si chronicky pěstuje chování ve stylu povinného předmětu střední školy. Smyslem laborek za současné podoby není studenty zaujmout anorganickou chemií, ale docela jednoduše zopakovat pár redox rovnic za použití kahanu, sirek a odpařovaček. Proti redoxu nemám námitek, ale trochu málo za týden práce ..... Když už nemá rozum ústav anorganické chemie, možná by ústav pevných látek a inž. pevných látek, skla a keramiky mohl s tímto povinným trapákem něco udělat a laboratoře inovovat. Takové laborky biochemikům, organikům, chemingům nic moc nedají a anorganikům už teprve nic.