Před nedávnem se mi dostaly se mi do rukou výtisky dvou posledních čísel školního časopis VŠCHT. Kromě informace o tom, že je dnes považováno za morálně akceptovatelnou studentskou brigádu i pravidelné darování spermatu a krevní plazmy, mě především zaujal rozhovor s děkanem jedné z fakult VŠCHT o vyšším stupni inteligence mezi studenty za dob jeho studií ve srovnání s dnešní dobou a pak také neustálé narážky na "škole vnucený" kreditní systém a rozdělení 5 letého studia do dvou bloků. Protože to první vypovídá o celkem rozšířené laické pověře o distribuce inteligence a to druhé o naprostém nepochopení smyslu rozdělení bakalářského a magisterského studia, dám také něco k dobru.
Nejprve tedy o té inteligenci. Zmíněný děkan v podstatě tvrdil, že za jeho dob studovalo řádově méně studentů (vztaženo k celkové populaci daného ročníku narození) a proto byla díky na čase nezávislé stále stejné distribuci inteligence ve společnosti úroveň studentů a potažmo studia vyšší. Na první pohled to vypadá logicky a v souladu se selským rozumem, ve společnosti je podle laiků stále někdo chytrej a někdo blbej, to IQ lze navíc měřit a vyjádřit číslem, takže zúžením hrdla například ve formě přijímaček se vyeliminují ti blbější a studium bude následně výběrové, protože IQ průměr studentů bude vyšší a tedy i studium bude jistě lepší. Bohužel tato hypotéza nemá s pravdou společného vůbec nic.
Na druhý detailnější pohled jde totiž o klasickou pavědu, která se tváří jako věda a ke které tendují někteří technicky nadanější (rozuměj na úkor jiných oblastí) jedinci. Předně obecný inteligenční test, který by nám dával přehled o distribuci IQ ve společnosti, neexistuje. IQ testy vznikly za první světové války, když US armáda musela v relativně krátké době levně vybrat vhodné brance do války a nechtěla volit výběr náhodný. Je už symptomatické, že tento první IQ test byl po válce jinými odborníky strhán, jenže vyvrátit jeho kritéria v podstatě nelze, neb je prakticky netestovatelný. Nelze totiž udělat výběr jiný podle jiných kritérií a za stejných podmínek oba porovnat. Druhá možnost byla až za 2.světové války, ale mezitím jim branci zestárli. Co vlastně nakonec výsledné IQ říká je předmětem nekonečných diskusí odborníků. Zatím lze říci jen jedno pravdivé tvrzení, totiž že IQ testy měří IQ. Co to ale inteligence je, už nikdo není schopen na základě testů dokázat, natož rozumně zargumentovat. Poměrně známé výzkumy dokázaly, že neexistuje příčinný vztah mezi IQ jedince a úspěšností v životě, mírou štěstí nebo známkami ve škole. Jak tedy dokáže pan děkan, že za jeho doby byly na škole inteligentnější studenti ? Že se učila větší masa učiva ? To možná vypovídá něco o schopnosti se ve stresu hodně našprtat nebo možná něco o dlouhodobé píli studentů, ale je prokázáno, že evropští doktoři s ohromou masou memorování, které stejně hned zapomenou a nikdy nepoužijí, nemají vyšší míru inteligence než jiní vysokoškoláci. Píle nebo zvládání stresu s IQ nijak významně nekorelují. Měli lepší známky ? Před cca 60 lety a někde v cizině i dodnes se na VŠ neznámkovalo. Zkoušení bylo doménou škol středních. Testování a známky přišly na univerzity povětšinou v 60.letech, kdy byla jednak v kurzu sociologie a psychologie s tehdy modním behaviorismem, který jevové chování upřednosťnoval oproti starším psychologickým školám, a jednak se počet studentů na univerzitách řádově znásobil až do dnešní masovosti. Dříve profesor vybíral vhodné studenty sám pro další studium a pokud někdo nedostal nabídku mohl studovat pouze u tzv. soukromého docenta za peníze anebo studia zanechat. Dnešní masa ale vyžaduje nějaké "systematické" řešení a tou je povětšinou vulgární a primitivní testování typu multiple choice s vírou, že to něco vypovídá o znalostech studenta. Další předností testování byla pro evropské univerzity možnost písemného důkazu, protože v některých zemích může být výsledek deůležité zkoušky předmětem soudního přezkumu a pak také pocit spravedlnosti a nesubjektivity narozdíl od ustního, které navíc časově a organizačně školu zatěžuje.
Smiřme se s tím, že kariéra chemika nijak s IQ (samozřejmě v mezích normality:-) nesouvisí a už vůbec neodvisí od studijního průměru. Ano pilný student bude mít Ačka, možná dostane i nějaký ten diplom, sežene třeba i lépe první práci, ale cožpak je toto projev úspěšnosti v chemii ? Vůbec ne, je to jen projev píle. Až bude život od něj chtít, aby zariskoval a vybral si mezi dvěma alternativami, píle mu v rozhodování nepomůže, neb píle je slepá. Naopak schopnost dlouhodobě přijmout a zvládat stres nebo frustrace někomu pomůže, když si vybere alternativu špatnou atp. Dodnes mě vytane na tváři úsměv, když si vzpomenu na ty nekonečné diskuse na matfyzu o blbých amících a 5% superinteligenci, která celou zemi řídí a jak "jim to ukážeme". Většina z těch matfyzáků skončila rozvedených a neštastných v státem placených léčebnách, nadávají stále na blbý svět a na zkažený život. Měli sice IQ vysoké jak Petřín, ale bez potřebné empatie nebo schopnosti něco obětovat a zariskovat skončili tak maximálně na ústavech AV, s empatií pak otročí v poradenských firmách se žvástologií a ti s rozumem se začali zabývat něčím úplně jiným. Například chytří ale bojácní lidé končí na škole jako učitelé proto, že vidí ve všem nějaké riziko a naopak u podnikání končí ti, co mají až nezdravou důvěru v sami sebe, ve své štěstí atp. a rizika si nejsou s to ani uvědomit. Mnozí v profesi nebo i třeba v podnikání zkrachují, protože rizika prostě fungují a podruhé "rozumně" do to nepůjdou, ale ti jiní - odvážní, naviní nebo i dokonce evidentně primitivní - naopak uspějí. Úspěch v chemii není prostě o tom, kolik kdo zná rovnic, jestli umí zderivovat starou Blažkovou, jaký tvar má jeho index, kolik toho našplhal u profesora, získal kreditů nebo naotročil v laborce. Život je daleko složitější a úspěch přípravy na něj je netestovatelný.
Nejprve tedy o té inteligenci. Zmíněný děkan v podstatě tvrdil, že za jeho dob studovalo řádově méně studentů (vztaženo k celkové populaci daného ročníku narození) a proto byla díky na čase nezávislé stále stejné distribuci inteligence ve společnosti úroveň studentů a potažmo studia vyšší. Na první pohled to vypadá logicky a v souladu se selským rozumem, ve společnosti je podle laiků stále někdo chytrej a někdo blbej, to IQ lze navíc měřit a vyjádřit číslem, takže zúžením hrdla například ve formě přijímaček se vyeliminují ti blbější a studium bude následně výběrové, protože IQ průměr studentů bude vyšší a tedy i studium bude jistě lepší. Bohužel tato hypotéza nemá s pravdou společného vůbec nic.
Na druhý detailnější pohled jde totiž o klasickou pavědu, která se tváří jako věda a ke které tendují někteří technicky nadanější (rozuměj na úkor jiných oblastí) jedinci. Předně obecný inteligenční test, který by nám dával přehled o distribuci IQ ve společnosti, neexistuje. IQ testy vznikly za první světové války, když US armáda musela v relativně krátké době levně vybrat vhodné brance do války a nechtěla volit výběr náhodný. Je už symptomatické, že tento první IQ test byl po válce jinými odborníky strhán, jenže vyvrátit jeho kritéria v podstatě nelze, neb je prakticky netestovatelný. Nelze totiž udělat výběr jiný podle jiných kritérií a za stejných podmínek oba porovnat. Druhá možnost byla až za 2.světové války, ale mezitím jim branci zestárli. Co vlastně nakonec výsledné IQ říká je předmětem nekonečných diskusí odborníků. Zatím lze říci jen jedno pravdivé tvrzení, totiž že IQ testy měří IQ. Co to ale inteligence je, už nikdo není schopen na základě testů dokázat, natož rozumně zargumentovat. Poměrně známé výzkumy dokázaly, že neexistuje příčinný vztah mezi IQ jedince a úspěšností v životě, mírou štěstí nebo známkami ve škole. Jak tedy dokáže pan děkan, že za jeho doby byly na škole inteligentnější studenti ? Že se učila větší masa učiva ? To možná vypovídá něco o schopnosti se ve stresu hodně našprtat nebo možná něco o dlouhodobé píli studentů, ale je prokázáno, že evropští doktoři s ohromou masou memorování, které stejně hned zapomenou a nikdy nepoužijí, nemají vyšší míru inteligence než jiní vysokoškoláci. Píle nebo zvládání stresu s IQ nijak významně nekorelují. Měli lepší známky ? Před cca 60 lety a někde v cizině i dodnes se na VŠ neznámkovalo. Zkoušení bylo doménou škol středních. Testování a známky přišly na univerzity povětšinou v 60.letech, kdy byla jednak v kurzu sociologie a psychologie s tehdy modním behaviorismem, který jevové chování upřednosťnoval oproti starším psychologickým školám, a jednak se počet studentů na univerzitách řádově znásobil až do dnešní masovosti. Dříve profesor vybíral vhodné studenty sám pro další studium a pokud někdo nedostal nabídku mohl studovat pouze u tzv. soukromého docenta za peníze anebo studia zanechat. Dnešní masa ale vyžaduje nějaké "systematické" řešení a tou je povětšinou vulgární a primitivní testování typu multiple choice s vírou, že to něco vypovídá o znalostech studenta. Další předností testování byla pro evropské univerzity možnost písemného důkazu, protože v některých zemích může být výsledek deůležité zkoušky předmětem soudního přezkumu a pak také pocit spravedlnosti a nesubjektivity narozdíl od ustního, které navíc časově a organizačně školu zatěžuje.
Smiřme se s tím, že kariéra chemika nijak s IQ (samozřejmě v mezích normality:-) nesouvisí a už vůbec neodvisí od studijního průměru. Ano pilný student bude mít Ačka, možná dostane i nějaký ten diplom, sežene třeba i lépe první práci, ale cožpak je toto projev úspěšnosti v chemii ? Vůbec ne, je to jen projev píle. Až bude život od něj chtít, aby zariskoval a vybral si mezi dvěma alternativami, píle mu v rozhodování nepomůže, neb píle je slepá. Naopak schopnost dlouhodobě přijmout a zvládat stres nebo frustrace někomu pomůže, když si vybere alternativu špatnou atp. Dodnes mě vytane na tváři úsměv, když si vzpomenu na ty nekonečné diskuse na matfyzu o blbých amících a 5% superinteligenci, která celou zemi řídí a jak "jim to ukážeme". Většina z těch matfyzáků skončila rozvedených a neštastných v státem placených léčebnách, nadávají stále na blbý svět a na zkažený život. Měli sice IQ vysoké jak Petřín, ale bez potřebné empatie nebo schopnosti něco obětovat a zariskovat skončili tak maximálně na ústavech AV, s empatií pak otročí v poradenských firmách se žvástologií a ti s rozumem se začali zabývat něčím úplně jiným. Například chytří ale bojácní lidé končí na škole jako učitelé proto, že vidí ve všem nějaké riziko a naopak u podnikání končí ti, co mají až nezdravou důvěru v sami sebe, ve své štěstí atp. a rizika si nejsou s to ani uvědomit. Mnozí v profesi nebo i třeba v podnikání zkrachují, protože rizika prostě fungují a podruhé "rozumně" do to nepůjdou, ale ti jiní - odvážní, naviní nebo i dokonce evidentně primitivní - naopak uspějí. Úspěch v chemii není prostě o tom, kolik kdo zná rovnic, jestli umí zderivovat starou Blažkovou, jaký tvar má jeho index, kolik toho našplhal u profesora, získal kreditů nebo naotročil v laborce. Život je daleko složitější a úspěch přípravy na něj je netestovatelný.