Jak se prokousat k chemii

Není nad to si zvolit debilní téma, ale občas to jednomu v takových deštích nedá. V USA n. Austrálii je poměrně běžné, že pro chemii se lidé rozhodnou až po třicítce/čtyřicítce a přejdou z nějakého jiného hodně odlišného oboru a začnou tzv. druhou kariéru. Samozřejmě existuje i opačný směr od chemii např. k byznysu, novinařině, teologii atp. Nevím, jestli někde existují data, ale předpokládám, že mnoho českých vědců se v byznyse nechytlo a stejně tak školy nejsou připraveny na střední generaci. Přitom zájem o technické a přírodovědné obory je už 10 let na sestupné křivce a to nejen kvůli populační depresi z 90.let. Hlavní příčinou je prostě (lidský) nezájem studentů o tyto obory, přestože poptávka po absolventech je celkem slušná a nesrovnatelně vyšší než u absolventů ekonomických fakult, tedy relativně k počtu absolventů. Ještě se tak někdo v 18ti překecá, aby se našprtal 3000 otázek nazpaměť k přijímačkám a šel dělat řemeslo typu medicína, u kterého slabší jedinec očekává v budoucnu vyšší příjmy a prestiž, ale že by mladé muže a dívčiny v nejlepších letech poutala práce vědce přírodních věd nebo technologa se říci nedá. Nebudu posuzovat ty občasné patetické kecy o společenské užitečnosti a prestiže vědce, ale co se za posledních 30 let stalo, že mladé muže a ženštiny neláká vymýšlet nové zdroje energie, nové stroje nebo látky a materiály a raději utíkají k novinařině, politologii, psychologii, právům, IT nebo ekonomii. Pokud odmyslím Švýcarsko a část Německa a USA je to stejné všude na západním světě. Nemá smysl se hroutit, většina lidí načichne k chemii až po absolvování humanoidní školy, kdy zjistí, že krom pár pouček o elasticitě křivky poptávky, plcích o turbomarketingu a personální politice s výhledem do roku 2050 nezná prakticky nic a tak končí v poradenství všeho druhy, v bankách, v justici nebo na úřadech.
Představa popularizátorů vědy je taková, že studenti budou jevit zájem o technické obory, když se jim ukáže ten výsledek (to zlato, ta energie, ten lék, ten mobil). K tomu se přidá usměvavý klučina nebo dívčina v bílém plášti a spousta barviček. Podle mě je to kolosální omyl. Tím se přilákají leda tak fretky k žrádlu. Opak je pravdou, právě trnitá cesta k úspěch a množství a deklarovaná převaha neúspěchu může být daleko více motivující. Co by měla tedy VŠCHT dělat, resp. jak by sebe měla popisovat ? Zní to možná divně, ale hlavně tím, že se tam neučí standardní kecy, které najdete prakticky na všech českých vysokých školách. VŠCHT vznikla jako ryze praktická škola, protože chemie byla a je z 99% praktická věda a teorie to jen shrnuje, a většinou neúplně, ne-li úplně špatně. Modelovat molekuly na papíře samozřejmě taky jde, dokonce se tím lze i živit, ale solidní chemici nad tím marným snažením jen mávnou rukou a nástupce Zahradníků a jim podobných posílají do míst nejtemnějších. Tomu odpovídá i způsob výuky, který vždy začíná teorií a seminářem a je zakončen laboratořemi. To přináší výhody těm, co vyžadují pro pochopení názornost a praktický zácvik a nesnáší výcucy k zapamatování. V chemii 100x lepší na něco sáhnout než o tom samém číst hromadu papírů (jsou výjimky, kdy je lepší na něco nesahat, ale na to Vás v toxikologii snad upozorní). A protože VŠCHT je objemově, oborově i masou největší chemickou vysokou školou, pak si můžete během studia sáhnout na jednotlivé obory chemie a očuchat si kdeco. VŠCHT si drží duplicitu základního oboru a technologické aplikace. Můžete tedy studovat souběžně anorganickou/organickou/bíochechmii a anorganickou/organickou/biotechnologii. K tomu potřebujete znát základy analytiky, chemického inženýrství a fyzikální chemii. Aby se toho pochopilo, musí se vstoupit také do matematiky, fyziky a užitné statistiky. A co by měl student chemie chtít a dělat ? Hned ze začátku, vysrat se na průvodce prváka, na nějaké vstupní listy, zdravotní prohlídky, kredity, koleje, vykašlet se na studijní průměr. To je vše absolutně podružné. Ti, co tyhle blbosti řeší, za čas správně zjistí, že to k vnitřnímu klidu nevede. V první řádě musíte vědět, proč chemii chcete dělat a hledat si v ní nějaké své místo. Předpokládám, že ho většina nastupujících nemá a stejně je to k chemii láká. Pro takové je zde bakalářské studium, kde se dotknou všech základních oblastí a pak se rozhodnou dál.