Medik chemik biolog - od demence jenom krok !

Dnes bych rád zareagoval na pár dotazů čtenářů na to, co je lepší : VŠCHT, přírodověda anebo lékařská fakulta. Předem říkám, že vše níže uvedené je pouze můj pohled a nepůjde o žádné objektivní multikriteriální srovnání. Nakonec většina studentů prosviští školou tak, že to na nich nezanechá vážnějších intelektuálních stop. Samosebou ten, kdo v osmnácti chce dělat medicínu, půjde na LF, ten kdo biologii na PřF UK a ten, kdo chce syntetizovat peptidy, je už asi dávno na VŠCHT, takže k diskusi zůstávají jen hraniční obory chemie anebo kombinace oborů, příp. možnosti, když zjistíme, že výběr nebyl to pravé ořechové - jak to v životě už to tak bývá, nejlépe těsně před diplomkou. Protože jsem nebyl ten případ, který by váhal mezi medicínou, biologií a chemií, zkusím kritéria výběru odhadnout. Za nás se tuším dávaly jenom dvě přihlášky na VŠ a já si vybral VŠCHT, protože mě chemie na střední bavila (druhou školu v příhlášce jsem měl asi farmacii) a na medicínu, o kterou jsem jinak v juvenilním věku nejevil žádný zájem - jsem se dostal shodou okolností až po dalších 8 letech, kdy mě k podání přihlášky okolnosti tak trochu donutily v podniku, kam jsem po škole nastoupil. Tehdy v Praze existovaly 1.LF (VFN) a II.LF (Motol), třetí LF byla snad orientovaná na děti a hygienu.Nás takto "starých" studentů bylo na univerzitě jenom pár, duplicitnímu studiu se nějak podle informací spolužáků bránilo, už si ale vůbec nepamatuji jak, protože sám jsem s tím neměl žádných problémů. Na přírodovědě jsem pak působil jako ještě starší asistent na krátký uvázek několik let a na MFF jsem spolupořádal specializované semináře. Moje srovnání nebude rozhodně férové, protože ono je rozdíl dělat školu ve 20ti anebo ve 30ti a být studentem školy anebo v ní učit.

Lokalita jako (po)hlavní kritérium
Pokud tedy vybíráte podle genia loci, což není někdy na škodu vzhledem k době studia a času stráveném ve škole a poblíž, pak si místa projděte - nejlépe na začátku semestru,  prohlédněte spolužačky a vybírejte jako z katalogu zájezdů do Řecka. Stejně nevíte, co na vás ve škole čeká, tak ať máte nějakou jistotu. Ono je vždy lepší nudnou přednášku strávit s někým půvabným v trávě v parku než znuděně sedět v poloprázdné studené posluchárně poslouchajíc plky o nějaké pochybné kunjugaci vedle karbonylu - s mlhavou vidinou večerní samohany. Čas studia pak těmto individuím letí pomalu a co se nestihne v prváku, pak už se nedohoní,  jak říkal jeden spolužák z Košic : "Pokud neťrkneš do Júla, čaká na ťa Andůla". Cesta po místech spjatých s baňkou začíná na I.P. Pavlova, pak se sejde přes dopravní podnik ulicí Na Bojiště na Karlov, kde je fyzika MFF UK, pár ústavů VFN, děkanát 1.LF UK, následně sejde směr Albertov po úzkých (u notářské komory za cihlovou porodnicí) anebo širokých schodech (těsně za fyzikálním ústavem MFF) k Purkyňáči, Hlaváku (1.LF) a k budově chemie PřF UK anebo ještě před úzkými schody lze zahnout na Viničnou (PřF UK) a skončit u botanické zahrady anebo v těsně předrevoluční Mrtvé rybě, která má zpravidla zavřeno anebo to tam smrdí chcankama. Pak se musí jeden přesunout do Dejvic na VŠCHT, NTK, trochu se kouknat na pipky architekty a statné strojařky s poďbanci FEL CVUT a pak to rychle do hospody Pod Podloubím, kde už sedí od rána celé osazenstvo KTF UK. Pokud jde o ticho během prázdnin anebo o víkendech, jsou na tom všechny školy stejně, jen v té neopravené nemocnici funguje i v tak nekřesťanský čas zaplivaný bufet se stejnými tradičními blafy a před nemocnicí neupravení pacienti kouří a popíjejí pivo jako před 30ti lety. Interiery jsou co do kvality srovnatelné ve všech budovách, kromě pracoviště MFF UK, které lze pro neuvěřitelný bordel v učebnách a kabinetech nazývat akademickým pracovištěm jen s velkou nadsázkou. Knihovny a studovny jsou kapitola sama pro sebe, takže to nechám na samostatné téma.

Současná univerzitní sebranka se snaží z místa udělat jakýsi "campus Albertov", bůh ví, že to bude k ničemu, protože tyto fakulty spolu přes deklarované "společné projekty" nikdy pořádně nespolupracovaly. Přírodovědci poukazují na to, že evropská věda se na medicíně dělala jen v době Protektorátu, kdy bylo v Purkyňově ústavu LF zřízeno říšské oddělení pro rasovou očistu a medici na oplátku poukazují na doposud nepřekonané světové úspěchy Přírodovědecké fakulty na poli lysenkismu v 50.letech minulého století. Výše popsaná cesta je trochu co do pořadí škol symbolická, protože za mých časů byla nejlepší škola v ČR - soudím podle většinového názoru mého okolí - MFF UK, kde se dala ale studovat jenom fyzika se zaměřením na biofyziku (ta ale zas tak kvalitní nebyla), pak o kus dál následovala 1.LF, která ani ne tak kvalitou - např. Hradecká fakulta měla daleko kvalitnější a praktičtější výuku - vynikala prestiží, pak VŠCHT, která patřila mezi solidní a těžké (hned za jaderkou) technické školy a někde hodně daleko vzadu byla Přírodovědecká fakulta.

První lékařská fakulta

Nevím, jak je to dnes doopravdy s přijimačkami na medicínu, ale prý museli vzhledem k nízké populaci a stále vyššímu počtu přijatých hodně z požadavků slevit, takže nejspíš pro normálního studenta nebude těžké se tam dostat. Sítem byl a je především prvák, berou 1000 studentů, zapíše se 500 (patrně kvůli duplicitě přihlášek na více škol, v ČR je 7 lékařských fakult s oborem všeobecné lékařství) a ve druháku jich je 250. Studium na medicíně bylo kromě jistého základu : anatomie, pato a především histo - to byl asi největší hnus a světe div se z purkyňáku) jak co do obtížnosti, neaktuálnosti, tak co do faktické nepotřebnosti, biofyzika atp., od poloviny třeťáku nastaveno tak, že chodíte na jednotlivé ústavy ve FN, kde daný předmět absolvujete v cyklu 2-8 týdnů. Dnes to možná chodí trochu jinak. U medicíny bohužel převažovala memorika z 90%, oddychovky typu paleativní péče, etika z Faustova domu nebyly zrovna tehdy v kurzu. Takže chemie nechemie, učit se, šprtat se a učit se. Obecně se považuje studium medicíny za těžké, z mé zkušenosti bych řekl, že sice je náročné na čas, na výdrž a na pamět, ale chemie jako taková mi přišla daleko složitější, co do přesného chápání souvislostí, složiteosti pochopení logiky věci,  vzájemných vazeb mezi fyzikou, fyzikálou a analytikou a nakonec i šíře oboru je obrovská. Nehledě na to, že člověk při chemii v laborkách strávil více času než samotným studiuem teorie. Nešlo například o to se naučit 10000 chemických rovnic anebo biocehmických cyklů, ale pochopit, jak produkty určit.  Prvák byl jeden kofeinovej mejdan za druhým, poměrně vysoký stres z každodeního ústního testování při seminářích anebo praktikách. Hlavně ve srovnání se studiem v USA/UK  nejsem přesvědčenej o tom, že se musí tak moc biflovat, a navíc latinsky. Obecná a anorganická chemie se nebere vůbec, biochemie je pak takový supercity, že je vůbec malý zázrak, že jim dali akreditaci a mohli otevřít doktorské studium biochemie s poněkud nepřesným adjektivem klinická biochemie, kterému znalí chemici přezdívají Pražská bouda. Něco z analytiky je pak bráno u jednotlivých diagnoz, ale z čistě z uživatelského pohledu bez hlubších souvislostí. Volitelné kurzy neexistovaly, kreditní systém instalován před několika lety, takže počítám, že pokud neuděláte povinný základ, tak stejně opakujete, pokud přímo nevyletíte. Na medicíně se bohužel opisovalo v masivním rozsahu již za mých studií, ale vzhledem k navazujícím zkouškám a praktikám to nebylo (pro pacienty) fatální. Spíše to vypovídá něco o etické úrovni samotné školy i některých studentů.
Na druhou stranu se to dohánělo a dodnes dohání zběsilým ústním zkoušením a to i během seminářů, které se zaměřilo na pár detailů a vy jste prošel anebo letěl bez ohledu na znalost celého oboru. Spravedlnost u zkoušek na medicíně nehledejte.Nakonec i přes neustálé opisování při testech studenti pochopili, že své specializace nadřít musí, protože jinak to tehdy nedáválo smysl. K čemu vám bude titul, když se nedokopete k první atestaci. Bohužel hodně MUDrů jde nyní do administrativy anebo do obchodu, takže ošidit studium smysl má. Samotná praxe na ústavech pak opravdu zpravidla naučí, ale současně hodně lidí zbaví iluzí o medicíně i lékařích a začne se studenstvo třídit do různých patopsychologických skupin, např. lékaři bez hranic. Přeci jenom běžný medik nepočítá s tím, že 99% pacientů ve většině oborů jsou hodně staří lidé se vším, co k tomu patří anebo že nemocnice je pásová výroba, nevyčerpatelný zdroj depresí a obraného cynismu. Co je ale na medicíně krásné - že se jednak naučíte něco o sobě, o člověku, životě i smrti a že opravdu druhým pomáháte. Pokud chcete dělat nějaký výzkum ve farmacii anebo jinde, nemá studium jako celek podle mě ten správný poměr cena/výkon, protože jiné látky je opravdu mnoho a i objem výuky v semestru byl vysoký, což ale neslo sebou to, že na hlubší studium nebyl čas, protože se musel stihnout test nebo zkouení před praktikama a při nich, test před demonstrací anebo před seminářem. V nutnosti nesmyslného biflování česká medicína "zaostává" za světovou špičkou dodnes. Medicína je navíc spíše řemeslo, kde se užívá "best practise", tj. kazualistiky a zanášení např. chemické analýzy, fyziky atp. se doktoří úspěšně brání anebo si z ní dělají alibi, učíte se spoustu věcí zbytečně a nazpamět jen pro účely zkoušky, pak se projde několik případů a máte diplom. Také jejich "vědecké" dráhy v ČR spočívají v textu : u nás máme 3 případy, z toho jeden měl tyto zvýšené .... Důležité ale pro většinu z nás je, že jako doktor opravdu budete pomáhát.
Z konkurenčních oborů se tam tedy dozvíte něco málo o biochemii, mikrobiologii, biologii buňky anebo patobiochemii, ale je to například s vyjimkou patobiochemie oproti VŠCHT trochu povrchni a seznamovité a bez solidních praktik, týká se to samozřejmě jenom člověka a je to koncentrované na pozdější diagnostiku v jednotlivých specializacích. Farmakologie je pak úplně průletový předmět. Zato je na medicíně bezkonkurenčně největší sranda jak na účet studentů tak i (ex) pacientů. Nejzajímavější na medicíně jsou lidé. Jednak spolužáci - zjistíte tzv. rodinky, kdo je synáček nebo vnuk jakého doktora a kdo se s kým nenávidí na život a na smrt, bylo tam daleko více lidí věřících ale i zlaté mládeže (v socialistickém slova smyslu), rozhodovali např. možnosti specialzace hodně známosti ale i úplatky. Zjistíte, že se dají i přijimačky koupit. Daleko více než jinde tam bylo skutečných šprtů, co se naučí neskutečné tuny látky a druhý den po zkoušce neví skoro nic, daleko víc se opisuje a daleko méně tam bylo "top" studentů, kteří by na něčem zajímavém při studiu dělali. Propast mezi profesorem, asistentem anebo studentem byla veliká. Samotní přednášející byli povětšinou daleko větší osobnosti v relaci s chemiky, a to jak v dobrém tak ve zlém. Některá (i profesorská) hovada by opravdu na západě úspěšně zažaloval první student, protože jejich chování bylo na úrovni ... - to se nedá ani popsat, ale byli tam i lidé, kteří svůj obor uměli na světové úrovni, byli skromní a přátelský vztah ke studentům i lidskost z nich přímo vyzařovala, navíc uměli také předmět dobře podat. Pomerně silným argumentem pro studium dospívajících nevybouřených chlapců může být kromě převahy mediček (na sestřičky moc nesázejte) i výrazný slovenský element mezi nimi. Za zmínku stojí i stabilně vysoký podíl nezdravě vypadajících, vyublých a chronicky bledých studentek, takže kdo trpí filantropickými sklony, může si takovou vzít a starat se o ní. Nutno ale říci, že jinak vzájemné sňatky doktorů končívají hodně blbě s vážnnými dopady na zdraví. Sex na medině je oblíbená a didakticky vhodná doplňková aktivita ke studiu, pokud bydlíte na dvojáku.

Přírodovědecká fakulta

Přírodověda úrovní výuky chemie nikdy moc nevynikala, což se snaží zakrýt vysokým počtem chaoticky umístěných soch a pamětních desek slavných chemiků, které se studium na této škole ve skutečnosti naštěstí nedotklo. Na přírodovědě obor chemie (a nově i biochemie) byla chápána ostatními ústavy jako poměrně kuriozní zaměření, které se zaměřovalo z velké části na budoucí pedagogy chemie apod. a na školu vzali každého. Matematika i fyzika se bere letem světem, aby se neřeklo a šup s tím do indexu. Učitelé sice nejsou úplně třetí liga, ale úmysl to na škole někam s chemií dotáhnout povětšinou absentuje, protože se jejich počáteční snaha nepotkala s aktivitou druhé strany. Ale i tak se dalo a dá dělat pár věcí na špičkové úrovni. V mnoha záběrech převládala teorie anebo 100x opakovaný výzkum jedné věci, takže ostruhy profesora neměly praktický význam pro následovníky. Dodnes jsou oba základní chemické obory velice kvalitativně rozkolísané, hodně záleží, u koho skončíte a kolik úsilí tomu budete věnovat sami. Od ostatních studentů nemůžete pro vysokou absenci zájmu o chemii moc podpory očekávat. Jestli si dobře pamatuji, museli studenti chemie studovat také přirodovědný společný základ, což byla pro valnou část chemiků zbytečně promarněný čas, ale dnes je to snad již odstraněno.
Studium se na přírodovědě absolutně zvrhlo s příchodem mas studentů kvůli dotacím od státu na přelomu století směrem k zisku maxima kreditů nejsnažší cestou, což se na VŠCHT zatím daří ukočírovat rozsáhlým povinným základem a stropem studentů. Nejčastější popis kolegů z PřF UK z dob jejich studií bylo "že tam byl klid a teplo" a že to učitelé nakonec "dali" s tím, že se obor naučili vlastně až u externího školitele anebo až přímo v práci, pokud neskončili úplně mimo obor. Zato se tam dodnes dost chlastá, což není pro mladého jedince s dobrými játry a spoustou pochybností o světě špatné. O současné přírodovědě kolují tak hrozivé zvěsti o freestylu studia, že je raději nebudu opakovat, třeba to není pravda. Závěrečné práce studentů jsou povětšinou pouhým kompilátem předchozích výzkumů, což je tradice převzatá od jejich školitelů. Jestliže chce ale někdo studovat chemii se specializací na zoologii, botaniku apod., tak by to nějaký smysl tam chodit dávalo, neboť lze využít jiné obory na škole. Nebojte, základy anorganiky a organiky vás tam naučí. Výhodou je i bízkost Mrtvé ryby pro aktivisty a Botanické zahrady pro jemněji laděné jedince. Původně jsem chtěl napsat něco také o možnosti navázání intimnějších vztahů s botaničkama a geoložkama, ale popravdě musím konstantovat, že pokud existuje nějaká vysoká škola, která magicky přitahuje chronické špindíry, smraďochy a umatlance ve femeninu, pak je to FHS a PřF UK. Možná by si měla fakulta dát do znaku  mejdlo a čistý ponožky, aby z nich část odpudila hned na začtáku. Jestli ještě k tomu chcete vidět prvotní vývojové stádium ekoblba a ekoblbky a být tomu na blízku, není lepší školy.

VŠCHT Praha

VŠCHT stálo tedy i dnes trochu mimo hlavní směr českých vysokých škol, protože svým zaměřením to byla tak trochu průmyslová a potravinářská škola sama pro sebe. Techničtější zaměření na aplikovanou chemii se zde projevuje v tvrdém (i když oproti minulosti trochu změkčeném) důrazu na matematice, fyzice anebo fyzikále. Škola se s dobou mění a  snaží profilovat i čistě vědecky, občas je to - aspoň soudě podle výsledných výstupů - ale česká nepotřebná pseudověda jak okopírovaná z PřF UK. VŠCHT měla už od prváku výuka daleko vyšší tah na branku než bylo zvykem u jiných vysokých škol v tehdějším Českolovensku. Na začátku se sice podrobně přednášela (i na západě tehdy standardní) obecná organika, anorganika, biochemie, materiály, fyzikála a inženýrství, hned se ale šlo na pár týdnů do laborek a ve třetím ročníku se vybírala specializace a od 4.ročníku specializované semináře s tahem na diplomku. O VŠCHT byl tehdy poměrně zájem, (brali snad každého pátého) odpadovost nebyla tak vysoká jako dnes, kdy přijmou 1.000 studentů a ve druháku jich je 400 (tehdy odpadlo tak 20%) a ten, koho škola bavila, mohl v ní trávit celé dny, týdny a roky a neměl problémy si najít atraktivní zaměstnání. Nepamatuji si žádnou výrazně slabou přednášku, ani nějaký extrém, kde by si někdo léčil komplexy jako se to někdy stávalo na medicíně. Student musel při zkoušce látku chápat, memorování se ale testovalo také poměrně často (odhadl bych to na 40% předmětů, hlavně ze společných předmětů všech fakult). Hodně studentů VŠCHT se specializovalo poměrně brzo a povinná kolečka na jiných ústavech se nepraktikovala, ale také tomu nikdo nebránil.

Okruh volitelných předmětu a chemických specializací vůbec je na VŠCHT dalako širší než na přírodovědě anebo medicíně. Celkově byla škola kvalitativně napříč obory daleko nejvyrovnanější ze zde uvedených škol. S učiteli se dalo celkem dobře vyjít, ale i tam existovaly vyjimky z tohoto pravidla, kterých se škola nemohla zbavit. Během posledních 10 let prošla výuka včetně perosnálu velkou rekonstrukcí a podle jmen i názorů mladších kolegů bych řekl,  že velice úspěšnou. Nepamatuji si, že by v Dejvicích někdo někoho pomlouval anebo by hanil něčí práci, čehož jsem byl častým svědkem na Karlově Univerzitě - to už patří k výhodám technik. Co se mi líbí, že na VŠCHT se dnes bojuje všemi prostředky proti opisování, proti subjektvismu při ústních zkouškách a proti. Podle mě je také lepší mít matematiku a fyziku těžší (VŠCHT), protože jednak se vyselektuje "líný plevel", který hýčkaný na PřF UK shazuje úroveň výuky pro všechny, a dále je to dopravdy jakýsi fundament, na kterém chemie doopravdy stojí. Naopak snaha o zvýšení atraktivity oborů směrem k farmakologii je na můj vkus hodně krátkozraká, protože samotná náplň nemůže uspokojit aspirace studentů a bude to sklouzávat k plnění oborů nepřijatými anebo vyhozenými z medicíny, kteří nejsou s to podobný obor dělat. Podobnou zkušenost  má třeba klinická biochemie v Olomouci. Smysluplnější je  přiznat, že jde např. o potravináře a naučit studenty jeden konkrétní příklad biochemické aplikace se vším všudy než mlžit o syntéze DNA anebo Ibalginu a hrát si v laborce na doktory, když má po jednom kurzu farmakochemie a biologii pro střední školy. Možná by to ubralo několi studentů, co kloužou po povrchu, ale úspěšnost absolventů v praxi by byla rozhodně vyšší. Stejně jako u medicíny je výhodou vyvážený pohlavní poměr studentů a studentek :-)

Závěr
Pokud tedy chcete dělat chemii anebo biochemii, ať už průmyslovou, komerční, či čistě vědeckou s vyjimkou klinické biochemie, šel bych na rozhodně na VŠCHT v Praze, pokud biologii, chemii se zoologií atp. anebo něco učit, pak na PřF UK. Studovat chemii a biochemii na medicíně je zbytečná zběsilost, která se vám ale může odměnit širším rozletem a zajímavostí jiných předmětů. Zajímavou novou možností  je změna školy po bakaláři, což bych osobně preferoval. Za náklady spojené s nedefinovatelnou ztrátou nedefinovatelné kontinuity a několik spolužáků se vám zdarma ukáže nový svět a nové prostory.Pokud byste měli zájem o klinickou biochemii, pak bych asi doporučil lékařskou fakultu, ale ne 1 :LF :-) Jinak dnes lze samozřejmě studovat obě chemie dohromady, anebo si jednu vybrat a na druhou chodit ze zájmu. Jestliže máte ambici někomu pomáhat a opravdu dělat farmacii, nemá podle mě smysl chodit na sice zajímavě nazvané obory na obou školách obsahují slovo lék, léčiva, zdraví, biomedicína atp. ale lepší je jít rovnou na medicínu, protože tam cesta k nějakému léku začíná i končí.