úterý 6. dubna 2010

Jak se dnes přednáší anorgána na VŠCHT

Občas není na škodu se sejít s kolegy a zavzpomínat na školní léta. Po jedné takové delší diskusi (rozuměj brutální pitce s klasickými raními konci, koho a jak jsem v noci urazil a kolik si z toho ještě pamatuje) s mladými t.č. ještě studenty se diskusní kroužek ohledně kvality výuky chemie na VŠCHT rozdělil na dvě části. První tvrdila, že dnes se neučí ani polovina toho, co bylo povinné před revolucí a druhá, že i to se učí špatně. Dva zbylí jedinci byli z PřF UK, takže VŠCHT (a ani chemii) z vlastní zkušenosti neznali. Skupiny i míra vzájemných vulgarit procházela napříč věkem a postupně gradovala. Protože důsledky této neukončené diskuse nesla naše starší větev až na čestné výjimky ještě nekolik dní dost špatně, zatímco mladíci byli až ne nečestné výjimky druhý den po obědě plni drzého vitalismu a pracovního optimismu, , rozhodli jsem se, že věc jednou provždy rozsoudíme a že se půjdeme po letech podívat na naši alma mater a hodiny anorgány (a nakonec i orgány, což bude předmětem kritiky později) "očekujeme". Jak jsme zjistili vetřít se do školních lavic v touze poznat děvku chemii není dnes vůbec jednoduché.
První věc bylo zjistit, kdy a kde se co na škole učí. Rozvrh na nástěnkách ani na public webu není a do SISu jsem se dostali až pomocí kolegů ze školy. Protože do laborek by nás ke škodě stávajících studentů asi nepustili anebo brzo vyhodili pro neustálá porušení předpisů o bezpečnosti práce, rozhodli jsem se navštívit tyto klíčové předměty : Obecná a anorganická chemie I, její pokračování v pokročilějším kurzu Obecná a anorganická chemie II a Organická chemie I. Fyzikálu a analytiku si necháme na příští roky.

Už se nepíchá ale přikládá
Bohužel při vstupu do obou hlavních budov VŠCHT nainstalovali píchačky, a proto musíte buď hodinu přesvědčovat vrátnou, že jdete za nějakým profesorem, nebo vám musí někdo ze studentů půjčit vstupní kartu. Hned u vchodu nás ale uvítalo první příjemné překvapení v podobě vysoké kvantity dívčího elementu, i když po jistém vystřízlivění po pravdě řečeno v porovnání s minisukněmi let sedmdesátých, šlo jen o slabý postmoderní odvar s tangama a mišelínama položenýma proklatě nízko. Některé hlasy omlouvající ve stařecké snaze zalíbit se mladým zbytečné oddění studentek na chladné měsíce (listopad 2009 a únor/březen 2010) jsme umčely poukazem na to, že sexuální revoluce proběhla za našich dob a nyní v mezidobí nastává degradace materiálu. Ihned jsme ve smyslu tradice vyzkoušeli kafe z automatu a bufet a hned si člověk připadal blíž normalizaci. Obojí skončilo v koši, který má studia také pamatoval. Interiér budovy neviděl malíře 30 let, pořádnou uklízečku tak 10 let a umytá okna nikdy. Kdyby alespoň ty skřínky vzali sprejeři útokem, trochu by prosvitlo.

Pár vřelých slov na začátek
Usazeni v zadních řádách posluchárny jsme hledali se slzou v oku mezi studenty naše bývalé spolužáky ale místo nich jsme nacházeli dětinské a páchnoucí pubescenty s problémovou pletí, trochu smrdící studentky chodící v 10 let nevypraných riflích s termoskou čaje a dali tak se zpožděním zavděk našim profesorům, že to tehdy museli s takovými dementy vydržet. Společně jsem nejpve navštívíli několik hodin anorganické chemie I i II v podání p. Flemra, p. Sedmidubského a pí. Smrčkové (ta učila jenom Anorganiku I). Ostatní přednašející byli podle našich informací s kvalitou o stupeň níže a samotné semináře nás nezajímali, neboť tam se jen látka opakuje a dělají příklady pro zápočtové a zkouškové písemky. K výuce patří i způsob testování znalostí. O tom se zde zmíníme jenom okrajově, protože nás nikdo naštěstí netestoval a beztak jde o kombinaci ústní a písemné zkoušky, takže se nelze silnému subjektivismu v hodnocení vyhnout. Hned v úvodu je potřeba uvést, že za stadardní výuku považujeme kurz, kde obsah hodiny odpovídá sylabům, kde je uveden rozsah látky, které bude předmětem zkoušky. Jakékoliv emoční výlevy "profesorů" a svévoli na hodinách i při zkouškách považujeme za přežitek rusofilně pojatého socakademismu normalizace, který nemá ve světě obdoby. Je zcela zásadní pro studenta s předstihem vědět, co, kdy a jak bude probíráno, co, kdy a jak testováno. Také všichni vyučující jednoho předmětu by měli svá závěrečné hodnocení do velké míry sjednotit třeba i směrem k větší náročnosti, což je úlohou vedoucího katedry a garanta kurzu. Vím, že ty největší extrémy, u kterých se výsledná známka odvozovala od míry vyspání profesora a aktuálního horoskopu jeho manželky, ze školy již odešly anebo byly odejiti, nutno ale dodat, že by na to škola měla klást daleko větší důraz i u méně známých "es" už kvůli schopnosti v konkurenci a nezájmu o technické obory přežít. Není nic tak pro mladého člověka odpuzujícího než oprávněný pocit nespravedlnosti, nerovnosti nebo dokonce podřazenosti. U (asi nejen) technických oborů navíc odpuzuje i snadnost studia, opisování, plagiáty anebo dokonce možnost koupě zkoušky nebo titulu. To se snad týká hejtmanských světových univerzit a z technických škol zatím pouze VUT v Brně. Je dobře, že VŠCHT v nedávné době studium zpřísnila nejen vyšším nastavením povinných předmětů v rámci kreditního způsobu studia ale i kontrolou totožnosti u testů a zkoušek. S porodností v 90.letech už škola nic nenadělá, ale s ataktivitou a kvalitou studentů ano.

Anorgána z rána a bůh s náma

Začněme tedy pevně usazeni v zadních lavicích dobře vytemperované a na můj vkus hodně přeplněné posluchárny v přízemí budovy B s jedinou dámou v "testovaném vzorku". Paní Smrčková asi nejlépe z vyučujících ví, co jí tam bez selekece přijímaček nalezlo. Začíná vysvětlovat úplné základy fyziky i chemie, následně vazby, Lewisovy vzorce, acodibazicitu, rozpustnost a periodickou tabulku (obecná část) a následně se dostane ke klasice - chemii prvků. Zatímco obecná část je probíráná didakticky výborně a postupně tak, aby studenti látku postupně pochopili včetně jednoduchých příkladů, u chemii prvků najednou překvaltuje na nejvyšší stupeň a snaží se za každou cenu probrat, co se dá (díky svátkům a rektorským dnům se to doopravdy stihnout nedá) a jede jako splašený stroj, což v kombinaci s tříhodinou délkou přednášky dělá výuku intenzivní až těžkou (schválně neříkám špatnou, protože vydržet se to dá). Výklad je však vždy veden logicky a systematicky. Smyslem evidentně není prvoplánovitě studenta zaujmout nějakou blbinkou typu červený hořící led ale udělat mu v chemii pořádek a následně takto vytvořené rubriky naplnit základním obsahem. Fyzikální a analytické chemie se prakticky přednášky nedotýkají a jsou ponechány až na výjimky v navazujícím kurzu anorganiky na specializované (povinné) předměty, což svoji logiku zcela jistě má. Rozsah přednášky přibližně odpovídá rozsahu přednášek v prvním nebo druhém semestru za mých studií před více 20 lety. Některé složitější věci typu symetrie, krystalicita, problematiky redox/ph, měkke/tvrdé báze/kyseliny, prakticky veškeré komplexy, štěpení ligandových polí, mangetismus se odkládají na pokročilější kurz, který ale není například pro biochemiky povinný !! F-kové prvky, termodynamika/kinetika a složitější chemické vazby však nejsou probírány důkladně ani tam, což kdysi nebývalo zvykem a není to zvykem ani na západ od nás, kde anorganika se probírá minimálně v rozsahu učebnic uvedených v posledním odstavci. Možná by stálo za to dotaci přednášky minimálně rozšířit o náhradu odpadlých hodin, nejlépe však o jednu hodinu každý týden a probrat také někdy novoty a aktuality (v případě paní Smrčkové šlo o supervodivost, kterou se zabývá, ale to je v základním kurzu trochu málo).

Má to švih i eleganci

K obecné části tedy nemám připomínek a považuji její způsob vedení hodiny v komparaci k ostatním přednášejícím (a to včetně organiky) za daleko nejlepší. Je vidět, že paní Smrčková má hodiny a celý cyklus přednášek ze všech vyučujících nejlépe připraven. Její výklad působí jistě a přesvědčivě, poslouchá se příjemně. Snaží se záměrně rozšířit výklad látky tam, kde podle výsledků testů a zkoušek mají studenti nejvíce problému, a také dobře ví, jaký čas k jedotlivým tématům potřebuje a umí si hodinu rozvrhnout. Možná by bylo ale pro studentovo pochopení lepší než postmoderní vichr anorganických rovnic po obecné části probrat postupně a v klidu některé prvkové řady a ty zbývající, přev. přechodné odkázat na Klikorku včetně seznamu rovnic. Beztak jde pro velkou část studentů o pouhé memorizování, protože laborky budou teprve následovat. Odkázat ohledně mezer ve výuce na prezentace pana Sedmidubského je už ale čirý alibismus nebo suchý rezignovaný sarkasmus paní Smrčkové, protože pojem prezentace by se měl používat pro daleko kvalitnější, méně chybové a především didakticky propracovanější materiály. Ne každý lidský výtvor powerpointu je hned prezentace.

A co bude v testu...
Přes všechnu chválu ale upozorním na pár vad na kráse. Pro studenty především není jasné, co z neprobraného (jaké rovnice) bude obsahem zkoušky. Podle mě je ale seznam rovnic nebo jasný odkaz do stránek učebnic podmínkou spravedlnosti a smyslu zkoušky. Jinak se testuje spíše míra studentova odhadu profesorovy představy o obsahu a rozsahu kurzu. Také spolupráce s literaturou je u všech vyučujících při přednáškách minimální, prakticky žádná. Jursíkova nepovedená skripta se naštěstí vůbec s výukou nekryjí a nevidím důvod je uvádět v popisu předmětu - to je ale chyba garanta celého kurzu a nikoli jednotlivého přednášejícího. Jde totiž o naprostý a fatální omyl, jako obsahový, rozsahový, tak didaktický a vyučující na ni ani nijak neodkazují. Klikorka v pdf formátu je pravděpodobně nejpřijatelnější a nejlevnější dostupná volba k hodinám Anorganiky I. Přesto by měl být pro anorganiku základ a pro Anorgánu II nutností např. Inorganic Chemistry od Catherine Housecroft a Alan G. Sharpe a Inorganic Chemistry: Solutions Manual od stejné autorky anebo stejnojmenné knihy od Peter Atkinse. I když jsou všechna tato díla dostupná pouze v angličtine (a některá i v němčině), jsou přeci jenom daleko srozumitelnější a zajímavější než dostupná česká (i přeložená) literatura. Přeci uvodní kurz anorganiky není jen o kategorizaci poznatků anebo o sítu (podle informací z druhé ruky se dostane na VSCHT nyní všelijaká svoloč), které je jistě potřebné. U těch, co mají o (nejen anorganickou) chemii zájem, by přednášky měly vyvolat nové otázky a vzbudit další zájem. Nestačí pouze uvádět poučky pro zápočet a zkoušky - to se dělo nakonec i za nás s nevalným úspěchem a samotnou anorganiku jsme museli pochopit - a nikoliv nadřít - později sami. Je škoda, že dotyční z katedry anorganické chemie na výše uvedené knihy v seznamu literatury a na jejich postup výkladu povětšinou rezignovali a snaží se nedostatek literatury nahradit pouhými přednáškami, které jim rozsahem nemohou konkurovat. Zatímco u pí. Smrčkové se to jak po obsahové tak didaktické stránce ještě celkem daří, u pana Flemra i Sedmidubského jde už o jasnou katastrofu, i když v každém případě zcela jiného druhu.

Ale o tom jak odradit studenty od anorganiky příště .....

17 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Jako student 2.ročníku na VŠCHT musím autorovi dát za pravdu, že Smrčková učí obecnou chemii asi nejlépe a je škoda že neučí Anorgánu 2, protože Flemr není schopen souvisle přednášet více jak 20 minut a skáká od jednoho ke druhému a ještě k tomu strašně povrvchně. Sedmidubskému nerozumí asi 99% studentů, na přednášky chodilo do 10 lidí, takže nakonec přednášky spojili.

Je to smutný. Flemr nic moc neumí a Sedmidubský jako člověk je strašně hodnej a chemii opravdu rozumí ale není schopen jakékoli sebereflexe svých přednášek. Měl by se jednou nahrát na video a trochu se nad tím výkonem zamyslet. Monotonní, uspěchané čtení z nesrozumitelných prezentací. Ano, odpřednášel jsem to, ale nikdo to nepochopil. Jaká to má doprdele smysl ?

Studuji anorganiku a takovou hrůzu jsem opravdu nečekal. Mám sto chutí se na to vysrat a mluvím sprostě zcela záměrně. Je totiž neskuteční, že to nikomu na škole a minimálně na FCHT nevadí, protože na tohle nebude nikdo z možných studentů zvědavý.


Vítek

Anonymní řekl(a)...

Začínám na VŠCHT 2. ročník (Potraviny - biochemie a biotechnologie) a na Anorganiku I jsem chytla Nevřivu. Kromě toho, že jsem Anorgánu považovala za nutné zlo, tohle předčilo mé nejhorší sny. Znechutil mě tak, že jsem se na Anorganiku II prostě vykašlala. To, že neví člověk před zkouškou, jaké že rovnice tam můžou být (= všechny), je neskutečně demotivující. Při přípravě na zkoušku jsem prostudovala poměrně pečlivě Klikorku, upřímně se snažila ty rovnice i pochopit, a po zkoušce jsem došla k závěru, že podobný mor nemám podruhé zapotřebí. Ještěže II není pro potravináře povinná.

Lucy

Starý chemik řekl(a)...

Pokud někdo apriori bere anorgánu nebo orgánu za nutné zlo, tak tam se nic moc dělat nedá. U anorgány pro prváky by měl být rozsah Klikorka vč. všech rovnic a McMurry pro anorganiku. Asi nelze předpokldáat, že se bude přednášející věnovat všem rovnicím, protože se to nedá stihnout a některé jsou značně primitivní. Spíše jde v přednáškách o to upozornit na jisté trendy u prvků (disproporcionace, redox účinky, rozpustnost).

Anonymní řekl(a)...

Je naprostá hloupost si myslet, že rovnice se musí učit jen memorovat, to je úplná volovina, která vede do pekel!!!
Účelem celého kurzu je přece naučit se odhadovat, kam látka směřuje, co chce a proc to chce, vnímat vliv prostředí na látku a nejen studovat rovnice, to bych nedal ani ten prvák, kdybych se to jak blázen učil z hlavy, ten, kdo chce memorovat, nechť jde na medinu, tam už ho vychovaj...
Co se týče článku, tak bych řekl, že úroveň jistě klesá, ale klesá úroveň na všech stranách, jak na stranách sboru profesorského, tak studenstva, je to podle mě problém toho, že na škole málokdo přičichl k praxi a pokud tak učinil, je z něj super přednášející a není to o tom, jak má hodinu dělenou, je to o tom, že prostě ví a ví tolik, že se sotva zapotí při přednášce i při otázkach studentů (byť někdy dost hloupých a šťouravých).
No co se týče pana Flemra, je dosti svérázný, leč si myslím, že má smysl naučit člověka vnímat a rozumět chemii, bohužel nemohu srovnat úroveň výuky ostatních vyučujících, neboť výklad pana Flemra mi plně postačil a v případě potřeby jsem otevřel několik starých knížek, které to jistí, v knihovne

Anonymní řekl(a)...

Jistě spoustu rovnic odvodíš ze známých ox. stavů a z redoxu ale těch, co odvodit nejdou je ještě více, o výrobách a přípravách ani nemluvě. Hlavní problém ale přeci není memorizování rovnic, ale jejich nenadefinovaný rozsah.

Chápu, že v praxi jsou podobné věci k ničemu a že jde asi jen o způsob ukázat studentům co byla chemie dříve a jak se před 30 lůty učila. Sedmidubský je skvělý anorganik ale jako učitel nestojí za nic a my jsme u povinného základního kurzu. Sedmidubského si dovedu představit u semináře z Anorganické chemie III pro 15 lidí.

Jan K.

Anonymní řekl(a)...

Byla jsem zvědavá, jak se to tu vyvine... No, výrazem nutné zlo jsem myslela spíše to, že anorganika je spíše stranou mého zájmu, mám prostě radši to živé či organické.

Nevřiva na přednášky, Nevřiva na cvičení. Líbilo se mi to jenom ve chvíli, kdy zápočet už byl zdárně za mnou a seděla jsem si po vánocích spokojeně v ušáku s Klikorkou. A ještě pak cestou domů ze zkoušky s B v indexu...

Přednášky mi v obecné chemii nic moc nedaly, v chemii prvků to byla sbírka rovnic. Jak již někdo poznamenal, všechno se prostě odvodit nedá. Šprtání nazpaměť nesnáším, takže jsem si to odvozování přes redox a vlastnosti prvků hledala sama a v rámci zkouškové písemky i našla. Ale cvičení ani přednášky mi v tom nepomohly. A vyučující už vůbec ne.
Osobně si myslím, že důraz na přednášce by skutečně měl být na obecné chování toho prvku, nejdůležitější sloučeniny, aby člověk mrknul na rovnici a mohl říct: tohle se oxiduje asi tak a tohle se zredukuje asi takhle (z dusíku asi vyšší ox. číslo než V nedostanu, manganistan se asi nebude oxidovat)a většinu konkrétních rovnic nechat až na cvičení, protože úmorný seznam, defilující v podobě prezentace, je prostě zločin (powerpoint se prostě NEHODÍ vždy a na všechno)- vyučující to nakonec stejně jen čte.

Je to obrovská škoda, protože anorgána má své kouzlo. A pro studenta není nic horšího, než když někdo jeho skoro i zájem rozcupuje na kousky. Absolvování předmětu je už pak jen to nutné zlo...

Lucy

Anonymní řekl(a)...

Na rovinu teoretická chemie a nějaký Bčka v indexu jsou na nic. Chemik je chemikem jen v laboratoři a když má invenci! Pokud se učí na anorgáně rce nazpamět, pak je to celý postavený na hlavu. Tam se má učit, jak to doopravdy vytvoříš,. protože se ti budou jednou hodit analogie postupů.

Na co ti je, že víš, že jde Mn+7 proti sejrovce na Mn+2, když ho ani nerozeznáš od burelu ? Celé je to státem placená komedie pro šprty, taky trochu upocená honba za titulem, na který není stejně nikdo zvědavej.

Syntéza léčiv a Mikrobiologie jsou dvě největší blamáže na škole, ale je to vina těch holčiček, co tam v domění spásy světa a jeho díků za to vlezly, že se sice našprtí adici/eliminaci a substituci ale ani jednou v životě ten produkt nepřipraví, natož aby mohli vůbec nějaký poznatek aplikovat. Nebo si myslíte, že je někdo v praxi na našprtanej seznam rovnic orgány a anorgány zvědavej ?

Nakonec skončí raději na mateřské nebo se jim konečně podaří dostat se na medicínu.

VŠCHT má smysl jen jako cheming, tam je dobrá a v tom je kovaná. Ve zbytku vytvoří pouze neoduka, který stejně skončí někde v kanclu.

Jindřich Vostřel

Anonymní řekl(a)...

Myslím, že to prskání nebylo nutné. Souhlasím, že seznam rovnic je v praxi naprd, ale když chci někoho z něčeho zkoušet, tak je fér říct, z čeho to přesně bude. Zbytek je o systému.
Znovu souhlasím, že poznat manganistan od burelu je lepší než odrecitovat vyčíslenou rovnici, ale když tam ten manganistan dávám, je dobré vědět třeba to, proč ho tam dávám (oxidační činidlo), zbytek odvodím (kéž by to tak viděl i vyučující). Samozřejmě učit zvlášť reakční mechanismy bez širšího kontextu (vidět, poznat, osahat) je pitomé. Problém je, že to, čemu se nebudeš věnovat, stejně postupně zapomeneš (nebudeš-li si to studovat dál) a budeš si dál hrnout jen ten svůj obor, v dnešní době nejspíš velmi úzce zaměřený. A anorganika samozřejmě pobouří, že biochemikovi jsou t2g orbitály lhostejný a že skutečně neřeší tavení. Biochemik místo toho přemlouvá buňku, aby dělala víc (aby to bylo nějak směrodatně detekovatelný) tu kterou látku... A samozřejmě nechápe, jak může někdo žít bez tkáňových kultur a jednopísmenných zkratek aminokyselin. Jo, a myslim, že na mikračce nikdo mesiášským komplexem netrpí.

A propos, je fakt, že jedny blbý týdenní laborky z organiky člověku daj víc, než půl semestru přednášek, praxe je prostě bezkonkurenční. Jenom si nejsem jistá, jak ty poznatky budu aplikovat na ty buňky :). Když nic, tak jsem si aspoň sáhla na chemii. Bylo to fajn.

Pakliže některý ze zakladních kurzů není tvůj obor, tak prostě zůstaneš u té teoretické úrovně, z níž ti v lepším případě zůstane obecné povědomí a představa kam sáhnout, je-li třeba to obecné povědomí rozšířit. Jo, a známky jsou skutečně vedlejší, s malou vypovídací hodnotou, která je samozřejmě v praxi v chemičce na nic a navíc nezřídka podléhá momentální náladě (vyučujícího) a štěstí obecně - ale co v životě ne??.

Lucy

Anonymní řekl(a)...

Myslím, že to prskání nebylo nutné. Souhlasím, že seznam rovnic je v praxi naprd, ale když chci někoho z něčeho zkoušet, tak je fér říct, z čeho to přesně bude. Zbytek je o systému.
Znovu souhlasím, že poznat manganistan od burelu je lepší než odrecitovat vyčíslenou rovnici, ale když tam ten manganistan dávám, je dobré vědět třeba to, proč ho tam dávám (oxidační činidlo), zbytek odvodím (kéž by to tak viděl i vyučující). Samozřejmě učit zvlášť reakční mechanismy bez širšího kontextu (vidět, poznat, osahat) je pitomé. Problém je, že to, čemu se nebudeš věnovat, stejně postupně zapomeneš (nebudeš-li si to studovat dál) a budeš si dál hrnout jen ten svůj obor, v dnešní době nejspíš velmi úzce zaměřený. A anorganika samozřejmě pobouří, že biochemikovi jsou t2g orbitály lhostejný a že skutečně neřeší tavení. Biochemik místo toho přemlouvá buňku, aby dělala víc (aby to bylo nějak směrodatně detekovatelný) tu kterou látku... A samozřejmě nechápe, jak může někdo žít bez tkáňových kultur a jednopísmenných zkratek aminokyselin. Jo, a myslim, že na mikračce nikdo mesiášským komplexem netrpí.

A propos, je fakt, že jedny blbý týdenní laborky z organiky člověku daj víc, než půl semestru přednášek, praxe je prostě bezkonkurenční. Jenom si nejsem jistá, jak ty poznatky budu aplikovat na ty buňky :). Když nic, tak jsem si aspoň sáhla na chemii. Bylo to fajn.

Pakliže některý ze zakladních kurzů není tvůj obor, tak prostě zůstaneš u té teoretické úrovně, z níž ti v lepším případě zůstane obecné povědomí a představa kam sáhnout, je-li třeba to obecné povědomí rozšířit. Jo, a známky jsou skutečně vedlejší, s malou vypovídací hodnotou, která je samozřejmě v praxi v chemičce na nic a navíc nezřídka podléhá momentální náladě (vyučujícího) a štěstí obecně - ale co v životě ne??.

Lucy

Anonymní řekl(a)...

Pardon, házelo to chybu, že nelze přidat příspěvek, ale příspěvek byl evidentně přidán...

Lucy

Anonymní řekl(a)...

na mikru je na nic kvalita, to bych raději šla na přírodovědu. 30 let to tam vedou ti samí a protože nejde o žádnou elitu, stačili zlikvidovat už celé generace studentů. Výuka biochemie je pak úplná tragédie srovantelná snad jen s tou anorgánou II.

Hanka

Anonymní řekl(a)...

Biochemie: Těšila jsem se na Kodíčka, ale dorazil Hynek... Ach jo. Že se na to nevy...

Lucy

Anonymní řekl(a)...

Kodíček není zrovna právě velký zázrak.

Anonymní řekl(a)...

Na základě čeho soudíte o špatné kvalitě výuky chemie na PřF? Nyní volim mezi VŠCHT a PřF a zatím u mě jednoznačně vítězí PřF. Máte nějaké zkušenosti s těmito školami? Děkují za případné rady

Anonymní řekl(a)...

na Přf UK se chemie pořádně nikdy neučila. Chemie (organika, anorgána, biochemie) rozšířili až poslední 3 roky, když zjistili, že mají vyšší dotace.

Anonymní řekl(a)...

Jako absolventa PřF 2004 by mě docela zajímaly detaily. Měl jsem dojem, že rozdíl je v pojetí a nikoli v kvalitě.

Anonymní řekl(a)...

Ze své zkušenosti Přf UK i VSCHT bych řekl, že pojetí i obsah chemie je stejné. Rozdíl je v počtu laborek ve prospěch VSCHT, ale obecně si myslím, že šla chemie v posledních 10 letech do kopru, a to jak technmologie, tak výzkum a za pár let odejdou i slušní učitelé.

Jiřík